č. 271/2001 Sb. a č. 453/2003 Sb. Za zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve smyslu věty druhé 6 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, je třeba po.31. 12. 2003 považovat výdělečnou činnost v Čes- ké republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění, činnost osoby samo- statně výdělečně činné, která se za takovou považuje pro účely důchodového pojiš- tění, a Činnost vykonávanou v zahraničí za účelem dosažení příjmu. Výkon takového zaměstnání zakládá i po 31. 12. 2003 u poživatelů rodičovského příspěvku možnost výběru rozhodného období pro stanovení výše peněžité pomoci v mateř- ství, pokud o to žádají.
č. 271/2001 Sb. a č. 453/2003 Sb. Za zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve smyslu věty druhé 6 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, je třeba po.31. 12. 2003 považovat výdělečnou činnost v Čes- ké republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění, činnost osoby samo- statně výdělečně činné, která se za takovou považuje pro účely důchodového pojiš- tění, a Činnost vykonávanou v zahraničí za účelem dosažení příjmu. Výkon takového zaměstnání zakládá i po 31. 12. 2003 u poživatelů rodičovského příspěvku možnost výběru rozhodného období pro stanovení výše peněžité pomoci v mateř- ství, pokud o to žádají.
Předmětem sporu je otázka, zda použít, a jakým způsobem vyložit ustanovení věty druhé $ 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., v plat- ném znění, a to se zřetelem k obsahu zákona č. 453/2003 Sb., který novelizoval mimo jiné ustanovení $ 30 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb. tím, že vypustil omezení výše příjmu při sou- časném pobírání rodičovského příspěvku. Stěžovatelka trvá na stanovisku, že po- stup zakotvený v ustanovení věty druhé $ 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. Íze použít pouze pro období před 1. 1. 2004, a to s odkazem na samotnou dikci tohoto ustanovení, neboť pouze do 31. 12. 2003 byl rozsah výkonu za- městnání při pobírání rodičovského příspěvku omezen. Nesouhlasí s názorem krajského sou- du spočívajícím v závěru, že pojem rozsahu vý- konu zaměstnání je vymezen v ustanovení $ 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. stanovu- jícím pouze limit místa výkonu zaměstnání. C.) Zákonem č. 453/2003 Sb., který noveli- zoval mimo jiné i $ 30 zákona č. 117/1995 Sb., bylo z tohoto zákona vypuštěno původní zně- ní ustanovení $ 30 odst. 3, a s účinností od 1. 1. 2004 tak není zákonem omezena výše příjmů rodiče z výdělečné činnosti. Znamená to tedy, že od 1. 1. 2004 není pobírání rodi- čovského příspěvku (při plnění ostatních zá- 360 konných podmínek) závislé na výši příjmů rodiče. Ustanovení $ 18 odst. 7 věty druhé bylo do zákona č. 54/1956 Sb. začleněno zákonem č. 308/1993 Sb., a to s účinností od 1. 1. 1994. Z důvodové zprávy k tomuto zákonu vyplývá, že podle platné právní úpravy rodičovského příspěvku je tento příspěvek poskytován i vý- dělečně činným rodičům, pokud vykonávají výdělečnou činnost v omezeném rozsahu. (Tehdy byl rodičovský příspěvek upraven v zákoně č. 382/1990 Sb., o rodičovském přís- pěvku, ve znění zákona č. 117/1992 Sb.). Zákonodárce tímto ustanovením hodlal nepochybně zabránit negativnímu dopadu na případy některých poživatelů rodičov- ských příspěvků při případném dalším pobí- rání peněžité pomoci v mateřství, Pokud totiž poživatelé rodičovského příspěvku pracovali při výrazně omezeném výdělku, pak bez to- hoto ustanovení by se mohlo stát, že denní vyměřovací základ pro stanovení další peně- žité pomoci v mateřství by byl nižší než jeho výpočet podle $ 18 odst. 6 téhož zákona, tedy výše denního vyměřovacího základu by byla nižší než v případech, kdy by poživateté rodi- čovských příspěvků nepracovali vůbec. Uve- dené by ve svých důsledcích znamenalo, že výše peněžité pomoci v mateřství u těch, kte- ří vynaložili vyšší úsilí při zabezpečování po- třeb rodiny, tedy při pobírání rodičovského příspěvku pracovali, by byla nižší než u těch, kteří nepracovali, ať již z jakýchkoliv důvodů. Ustanovení $ 18 odst. 7 věty druhé zákona č. 54/1956 Sb. představovalo možnost výběru rozhodného období, pokud o to poživatel dávky požádá. Nejvyšší správní soud uvádí, že není důvo- du, aby uvedené ustanovení nebylo apliková- no v tomto smyslu i po 31. 12. 2003. Především je třeba zdůraznit, že uvedené ustanovení věty druhé $ 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. zůstá- vá i po 31. 12. 2003 platným ustanovením zá- kona. Toto ustanovení nebylo žádným záko- nem zrušeno a jeho aplikace nebyla žádným ustanovením časově ani jinak omezena. V této souvislosti Nejvyšší správní soud dále uvádí, že účelem zákona č. 453/2003 Sb., kterým se měnil zákon č. 117/1995 Sb., bylo zcela nepochybně zvýšení úrovně zejména mladých rodin. Podle důvodové zprávy zna- menalo tehdejší omezení výdělečné činnosti poživatelů rodičovského příspěvku negativ- ní dopad na výši příjmu v rodině, zejména mladých rodin, kterým tak neumožňovalo ře- Šit jejich sociální situaci a zvýšit životní úro- veň. K odstranění těchto negativních sociál- ních důsledků dosavadní právní úpravy se navrhovalo uvedené omezení výdělečné čin- ností zrušit a umožnit pobírání rodičovského příspěvku bez ohledu na výši příjmu rodiče požívajícího rodičovský příspěvek. Bylo by nelogické, aby na jedné straně zákon umožnil poživatelům rodičovského příspěvku neo- mezenou výši příjmů při výkonu zaměstnání, a na druhé straně by se tato neomezená výše příjmů při pobírání rodičovského příspěvku negativně odrazila ve výši peněžité pomoci v mateřství, časově následující na pobírání rodičovského příspěvku, jak tomu je v posu- zované věci. Jestliže mezi zákonné podmínky pro pobírání rodičovského příspěvku patří mj. osobní, celodenní a řádná péče alespoň o jedno dítě (s omezením návštěvy jeslí, ma- teřských škol atd.), pak lze předpokládat, že i za situace, kdy je výše výdělku neomezená, bude výdělek v zaměstnání vykonávaném při pobírání rodičovského příspěvku nižší, a tu- díž ani vyměřovací základ pro výpočet peně- žité pomoci v mateřství nedosáhne takové výše jako denní vyměřovací základ vypočtený podle rozhodného období postupem podle $ 18 odst. 6 zákona č. 54/1956 Sb. Je tedy na- místě, aby možnost volby rozhodného obdo- bí byla i po 31. 12. 2003 zachována. C.) Nejvyšší správní soud zastává názor, že možnost volby rozhodného období pro vý- počet peněžité podpory v mateřství musí být i nadále zachován, a je přesvědčen o tom, že takovou možnost lze z právní úpravy i po 31. 12. 2003 dovodit. V dané věci je třeba především vycházet z výkladu významu poznámek po čarou uve- deného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. L ÚS 22/99%, podle něhož je posláním pozná- mek pod čarou či vysvětlivek pouhé zlepšení přehlednosti a orientace v právním předpise formou legislativní pomůcky, která z povahy věci nemůže stanovit závazná pravidla chová- ní nebo pravidla pro interpretaci daného ustanovení. Taková pravidla musí právní předpis buď uvést přímo, nebo odkázat na jiný zřetelný právní předpis či pravidlo chování vy- jádřené jinou formou (např. mezinárodní smlouvou apod.). Obecné ustanovení v záko- ně a jeho omezení až ve vysvětlivce pod ča- rou neodpovídá uznávaným principům práv- ního státu v demokratických systémech. Přeneseme-li tento závěr na posuzovanou věc, pak odkaz v poznámce pod čarou č. 8 na $ 30 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., který od 1. 1.2004 již neomezuje výši výdělku při po- bírání rodičovského příspěvku, neznamená, že ustanovení věty druhé $ 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. nelze po 1. 1. 2004 použít. Hodlalli zákonodárce vyloučit po 1. 1. 2004 možnost výběru rozhodného období, měl tu- to skutečnost vyjádřit přímo např. vypuště- ním věty druhé z ustanovení $ 18 odst. 7 ne- bo použití tohoto ustanovení časově omezit v přechodných ustanoveních. Neučinilli tak, je třeba vycházet z platného znění tohoto ustanovení ke dni vydání napadeného roz- hodnutí, tj. z toho, že u poživatele rodičov- ského příspěvku, který vykonává zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně o státní so- ciální podpoře, se při zjištění rozhodného období nepřihlíží k době takového zaměstná- ní, pokud o to požádá. Pokud jde o pojem „zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně o státní sociální podpo- ře“, pak neníli od 1. 1. 2004 rozsah zaměstnání omezen výší příjmu, je třeba vycházet z toho, že každá výdělečná činnost vykonávaná způso- bem uvedeným v $ 10 odst. 1 tohoto zákona, tedy činnost v České republice zakládající účast na nemocenském pojištění, činnost oso- by samostatně výdělečně činné, která se za ta- kovou považuje pro účely důchodového pojiš- tění, a činnost vykonávaná v zahraničí za účelem dosažení příjmů, je zaměstnáním v roz- sahu stanoveném v zákoně č. 117/1995 Sb. » Nález ze dne 2. 2. 2000 (Sb. ÚS, sv. 17, nález č. 14, str. 103). 1131 Nutno tedy uzavřít, že za zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně č. 117/1995 Sb. ve smyslu věty druhé $ 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. je třeba po 31. 12. 2003 považovat výdělečnou činnost v České republice, která za- kládá účast na nemocenském pojištění, činnost osoby samostatně výdělečně činné, která se za takovou považuje pro účely důchodového po- jištění, a Činnost vykonávanou v zahraničí za účelem dosažení příjmu. Výkon takového za- městnání zakládá i po 31. 12. 2003 u poživatelů rodičovského příspěvku možnost výběru roz- hodného období pro stanovení výše peněžité pomoci v mateřství, pokud o to požádají. 1131 Advokacie: povinnost advokáta jednat v rámci rozsahu zastoupení k $ 16 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii k $ 25 odst. 3 správního řádu (č. 71/1967 Sb.) » Vzhledem ke zvláštnímu postavení a povinnostem advokáta, jež vyplývají ze zá- kona č. 85/1996 Sb., o advokacii, mohou státní orgány, jež vedou řízení o právech a povinnostech osob, oprávněně předpokládat, že jedná-li advokát za určitou osobu, je třeba mít v pochybnostech za to, že za ni jedná v rámci zmocnění, jež mu tato 0so- ba udělila, nevyjde-li najevo opak.
JUDr. Jana Č. proti České správě sociálního zabezpečení o peněžitou pomoc v mateřství,
příjmů rodiče.
Ustanovení § 18 odst. 7 věty druhé bylo do zákona č. 54/1956 Sb. začleněno zákonem č. 308/1993 Sb., a to s účinností od 1. 1. 1994. Z důvodové zprávy k tomuto zákonu vyplývá, že podle platné právní úpravy rodičovského příspěvku je tento příspěvek poskytován i výdělečně činným rodičům, pokud vykonávají výdělečnou činnost v omezeném rozsahu. (Tehdy byl rodičovský příspěvek upraven v zákoně o rodičovském příspěvku č. 382/1990 Sb. ve znění zákona č. 117/1992 Sb.).
Zákonodárce tímto ustanovením hodlal nepochybně zabránit negativnímu dopadu na případy některých poživatelů rodičovských příspěvků při případném dalším pobírání peněžité pomoci v mateřství. Pokud totiž poživatelé rodičovského příspěvku pracovali při výrazně omezeném výdělku, pak bez tohoto ustanovení by se mohlo stát, že denní vyměřovací základ pro stanovení další peněžité pomoci v mateřství by byl nižší než jeho výpočet podle § 18 odst. 6 téhož zákona, tedy výše denního vyměřovacího základu by byla nižší, než v případech, kdy by poživatelé rodičovských příspěvků nepracovali vůbec. Uvedené by ve svých důsledcích znamenalo, že výše peněžité pomoci v mateřství u těch, kteří vynaložili vyšší úsilí při zabezpečování potřeb rodiny, tedy při pobírání rodičovského příspěvku pracovali, by byla nižší než u těch, kteří nepracovali, ať již z jakýchkoliv důvodů. Ustanovení § 18 odst. 7 věty druhé zákona č. 54/1956 Sb. představovalo možnost výběru rozhodného období, pokud o to poživatel dávky požádá.
Nejvyšší správní soud uvádí, že není důvodu, aby uvedené ustanovení bylo aplikováno v tomto smyslu i po 31. 12. 2003. Především je třeba zdůraznit, že uvedené ustanovení věty druhé § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. zůstává i po 31. 12. 2003 platným ustanovením zákona. Toto ustanovení nebylo žádným zákonem zrušeno a jeho aplikace nebyla žádným ustanovením časově ani jinak omezena.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud dále uvádí, že účelem zákona č. 453/2003 Sb., kterým se měnil zákon o státní sociální podpoře, bylo zcela nepochybně zvýšení úrovně zejména mladých rodin. Podle důvodové zprávy znamenalo tehdejší omezení výdělečné činnosti poživatelů rodičovského příspěvku negativní dopad na výši příjmu v rodině, zejména mladých rodin, kterým tak neumožňovalo řešit jejich sociální situaci a zvýšit životní úroveň. K odstranění těchto negativních sociálních důsledků dosavadní právní úpravy se navrhovalo uvedené omezení výdělečné činnosti zrušit a umožnit pobírání rodičovského příspěvku bez ohledu na výši příjmu rodiče požívajícího rodičovský příspěvek. Bylo by nelogické, aby na jedné straně zákon umožnil poživatelům rodičovského příspěvku neomezenou výši příjmů při výkonu zaměstnání, a na druhé straně by se tato neomezená výše příjmů při pobírání rodičovského příspěvku negativně odrazila ve výši peněžité pomoci v mateřství, časově následující na pobírání rodičovského příspěvku, jak tomu je v posuzované věci. Jestliže mezi zákonné podmínky pro pobírání rodičovského příspěvku patří mj. osobní, celodenní a řádná péče alespoň o jedno dítě (s omezením návštěvy jeslí, mateřských škol atd.), pak lze předpokládat, že i za situace, kdy je výše výdělku neomezená, bude výdělek v zaměstnání vykonávaném při pobírání rodičovského příspěvku nižší a tudíž ani vyměřovací základ pro výpočet peněžité pomoci v mateřství nedosáhne takové výše, jako denní vyměřovací základ vypočtený podle rozhodného období postupem podle § 18 odst. 6 zákona č. 54/1956 Sb. Je tedy namístě, aby možnost volby rozhodného období byla i po 31. 12. 2003 zachována.
Stěžovatelka sice v kasační stížnosti uvádí, že jí zastávaný výklad neodporuje účelu novelizace zákona č. 117/1995 Sb. účinné od 1. 1. 2004, tj. vylepšit finanční situaci mladým rodinám s dětmi, avšak toto tvrzení nijak nezdůvodňuje. Uvedené tvrzení je navíc značně nepřesvědčivé, když v případě žalobkyně takový výklad vyznívá v její neprospěch.
Nejvyšší správní soud zastává názor, že možnost volby rozhodného období pro výpočet peněžité podpory v mateřství musí být i nadále zachován a je přesvědčen o tom, že takovou možnost lze z právní úpravy i po 31. 12. 2003 dovodit.
V dané věci je třeba především vycházet z výkladu významu poznámek po čarou uvedeného v nálezu Ústavního soudu č. I. ÚS 22/99, podle něhož je posláním poznámek pod čarou či vysvětlivek pouhé zlepšení přehlednosti a orientace v právním předpise formou legislativní pomůcky, která z povahy věci nemůže stanovit závazná pravidla chování nebo pravidla pro interpretaci daného ustanovení. Taková pravidla musí právní předpis buď uvést přímo, nebo odkázat na jiný zřetelný právní předpis či pravidlo chování vyjádřené jinou formou (např. mezinárodní smlouvou apod.). Obecné ustanovení v zákoně a jeho omezení až ve vysvětlivce pod čarou neodpovídá uznávaným principům právního státu v demokratických systémech.
Přeneseme-li tento závěr na posuzovanou věc, pak odkaz v poznámce pod čarou č. 8 na § 30 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., který od 1. 1. 2004 již neomezuje výši výdělku při pobírání rodičovského příspěvku, neznamená, že ustanovení věty druhé § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. nelze po 1. 1. 2004 použít. Hodlal-li zákonodárce vyloučit po 1. 1. 2004 možnost výběru rozhodného období, měl tuto skutečnost vyjádřit přímo např. vypuštěním věty druhé z ustanovení § 18 odst. 7 nebo použití tohoto ustanovení časově omezit v přechodných ustanoveních. Neučinil-li tak, je třeba vycházet z platného znění tohoto ustanovení ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. z toho, že u poživatele rodičovského příspěvku, který vykonává zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně o státní sociální podpoře, se při zjištění rozhodného období nepřihlíží k době takového zaměstnání, pokud o to požádá.
Pokud jde o pojem „zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně o státní sociální podpoře“, pak není-li od 1. 1. 2004 rozsah zaměstnání omezen výší příjmu, je třeba vycházet z toho, že každá výdělečná činnost vykonávaná způsobem uvedeným v § 10 odst. 1 tohoto zákona, tedy činnost v České republice zakládající účast na nemocenském pojištění, činnost osoby samostatně výdělečně činné, která se za takovou považuje pro účely důchodového pojištění a činnost vykonávaná v zahraničí za účelem dosažení příjmů, je zaměstnáním v rozsahu stanoveném v zákoně o státní sociální podpoře.
Nutno tedy uzavřít, že za zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně o státní sociální podpoře ve smyslu věty druhé § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. je třeba po 31. 12. 2003 považovat výdělečnou činnost v České republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění, činnost osoby samostatně výdělečně činné, která se za takovou považuje pro účely důchodového pojištění a činnost vykonávanou v zahraničí za účelem dosažení příjmu. Výkon takového zaměstnání zakládá i po 31. 12. 2003 u poživatelů rodičovského příspěvku možnost výběru rozhodného období pro stanovení výše peněžité pomoci v mateřství, pokud o to požádají.
Nejvyšší správní soud tedy souhlasí s právním názorem vysloveným krajským soudem v odůvodnění napadeného rozsudku, tedy s tím, že žalovaná je vázána právním názorem soudu ohledně aplikace a výkladu ustanovení § 18 odst. 7 věty druhé zákona č. 54/1956 Sb. a musí přihlížet k tomu, že žalobkyně v době od 2. 6. 2003 do 31. 10. 2004 vykonávala zaměstnání v rozsahu stanoveném zákoně o státní sociální podpoře.
Se zřetelem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle ustanovení § 110 odst. 1 zamítl.
O nároku na náhradu řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť stěžovatelka nebyla v kasační stížnosti úspěšná a žalobkyně náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti neuplatnila (§ 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu