Úřad práce zařadí žadatele, který splňuje zákonné podmínky, do evidence ucha- zečů o zaměstnání v souladu s $ 26 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, „dnem podání písemné žádosti o zprostředkování zaměstnání“ V opačném případě je úřad práce povinen vydat rozhodnutí o nezařazení do evidence uchazečů 0 za- městnání v souladu s $ 26 odst. 3 téhož zákona. Mezi překážky zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání náleží podle $ 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, dočasná pracovní neschop- nost žadatele. Jelikož zákon o zaměstnanosti neumožňuje datum zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání jakkoliv odložit či posunout, nemůže úřad práce v situaci, kdy je žádost o zápis do evidence uchazečů o zaměstnání podána v době předcháze- jící datu ukončení pracovní neschopnosti žadatele, postupovat jinak, než vydat v souladu s $ 26 odst. 3 citovaného zákona rozhodnutí o nezařazení žadatele do evi- dence uchazečů o zaměstnání.
Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k výkladu právní úpravy zařazení fyzické oso- by do evidence uchazečů o zaměstnání. Zá- kon o zaměstnanosti váže nárok na zařazení do této evidence na splnění několika skupin hmotněprávních podmínek. První skupinou jsou podmínky upravené v $ 25 odst. 1 záko- na o zaměstnanosti, které ve své podstatě představují negativní vymezení pojmu „ucha- zeč o zaměstnání“ z pohledu inkompatibility statusu „uchazeče o zaměstnání“ s určitými veřejnými funkcemi, formami výdělečné čin- nosti či soustavné přípravy na budoucí povo- lání.
Druhou skupinou negativních podmí- nek, které musí fyzická osoba pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání splňovat, jsou podmínky uvedené v $ 25 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Tyto podmínky jsou spoje- ny s trváním určité překážky, která by bránila osobě ve výkonu práce. Mezi tyto překážky náleží podle $ 25 odst. 2 písm. a) dočasná pracovní neschopnost fyzické osoby. Třetí skupinou podmínek jsou pak podmínky uve- dené v $ 25 odst. 6 zákona o zaměstnanosti, které mají administrativní charakter (tj. po- skytnutí identifikačních údajů a poskytnutí nebo neodvolání souhlasu se zpracováním osobních údajů).
Všechny tyto podmínky jsou stanoveny kogentním způsobem a nepři- pouštějí proto volnější výklad v tom smyslu, že by splnění některé z nich nebylo nutno v odůvodněných případech požadovat. Z hle- diska procesního má úřad práce při posuzo- vání těchto podmínek dvě možnosti. Buď shledá všechny podmínky jako splněné a za- řadí žadatele do evidence uchazečů o zaměst- nání v souladu s $ 26 odst. 1 zákona o zaměst- nanosti „dnem podání písemné žádosti o zprostředkování zaměstnání“, anebo pro případ, že žadatel nesplňuje podmínky pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, je povinen vydat rozhodnutí o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v souladu s $ 26 odst. 3 téhož zákona.
Je zřejmé, že zá- kon o zaměstnanosti nijak nepamatuje na si- tuace, v nichž by žadatel - byť omylem - po- žádal o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v době trvání některé z překá- žek vylučujících vedení v této evidenci. Pro zařazení fyzické osoby do evidence uchazečů o zaměstnání totiž není rozhodující jen pro- jevená vůle fyzické osoby, ale objektivní spl- nění uvedených zákonných podmínek. V posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal jako nesporné, že stěžovatelka se do- stavila na úřad práce dne 21.
7. 2006, tedy ješ- tě v době, kdy podle potvrzení o zaměstnání ze dne 18. 8. 2006 trvala její pracovní ne- schopnost. V předloženém tiskopisu „Žádost o zařazení do evidence uchazečů o zaměstná- ní“ stěžovatelka pouze potvrdila, že tři dny před podáním žádosti byla v pracovní ne- schopnosti. Oddíl „O“ bod 15 téhož tiskopisu, který obsahoval čestné prohlášení o tom, že stěžovatelka k datu podání žádosti není v pra- covní neschopnosti, však stěžovatelka stvrdila svým podpisem na formuláři. Její prohlášení se tak neztotožňovalo se skutečností a stěžo- vatelka uvedla do tiskopisu nepravdivý údaj o své pracovní schopnosti, které opětovně nabyla až datem 24.
7. 2006. V souladu s cito- vanými ustanoveními zákona o zaměstnanos- ti tak stěžovatelka skutečně nemohla být ke dni 21. 7. 2006 zařazena do evidence uchaze- čů o zaměstnání. Jelikož zákon o zaměstna- nosti neumožňuje datum zápisu do evidence 659 1864 uchazečů o zaměstnání jakkoliv odložit či po- sunout, nemohl úřad práce postupovat jinak, než vydat v souladu s $ 26 odst. 3 zákona o za- městnanosti rozhodnutí o nezařazení stěžo- vatelky do evidence uchazečů o zaměstnání. Nejvyšší správní soud rozumí námitkám stěžovatelky, že jí byla tímto postupem úřadu práce způsobena újma spočívající ve vzniku přetržky v době důchodového pojištění, ja- kož i povinnost uhradit pojistné na veřejné zdravotní pojištění za dobu, po níž stěžova- telka nebyla přes svou dobrou víru vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a zároveň nevykonávala výdělečnou činnost.
Zároveň jí tímto postupem bylo znemožněno získat dáv- ky pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na ži- vobytí a doplatek na bydlení), neboť podmín- kou jejich získání je rovněž až na zákonem stanovené výjimky vedení v evidenci uchaze- 660 čů o zaměstnání. Postup úřadu práce však byl v souladu se zákonem, a to i přesto, že vedl k důsledkům, které v případě stěžovatelky jsou poměrně tvrdé. Jelikož však Nejvyšší správní soud musí souhlasit se žalovaným, že zákon o zaměstnanosti neobsahuje žádné ustanovení o odstranění tvrdosti, nemohly úřad práce ani žalovaný svévolně zmírnit dopa- dy citovaných ustanovení na postavení stěžova- telky.
Bylo však její chybou, nikoliv chybou úřa- du práce, že se dostatečně neseznámila s tiskopisem žádosti, zejména pak s čestným prohlášením uvedeným v oddíle „O“. V tako- vém případě se stěžovatelka nemůže úspěšně dovolávat porušení poučovací povinnosti úřadu práce dle $ 19 odst. 2 zákona o zaměst- nanosti, neboť tato povinnost má obecný charakter a jejím účelem není nahrazovat se- známení žadatele s předepsanými tiskopisy.
Ing. Eva K. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, o kasační stížnosti žalobkyně.