Z výslovné výluky nároků nebo jiných plnění ve prospěch pracovníka podle předpisů o sociálním zabezpečení (mezi něž nutno řadit i předpisy o důchodovém pojištění či zabezpečení) z režimu $ 2 odst. 5 vyhlášky č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, vyplývá, že pro účely posuzování nároků na starobní důchod je nutno s uvolněním do jiné orga- nizace (ať již v rámci téže výrobní hospodářské jednotky či mimo ni) na- kládat jako s jakýmkoli jiným běžným rozvázáním pracovního poměru a sjednáním pracovního poměru nového.
Jak již krajský soud správně uvedl ve svém rozsudku, pracovní poměr žalobce u Ostravsko-karvinského revíru, dolu Paskov, národního podniku, Paskov, skončil ke dni 3. 8. 1976 dohodou ve smyslu $ 43 odst. 1 zákoníku práce. Vzhledem k obsahu dohody, uzavřené 1005 971 na podkladě formuláře, do něhož byly doplněny osobní údaje žalobce, datum uzavření dohody a důvody rozvázání pracovního poměru, a který jako takový zřejmě organizace používala pro uvede- né případy opakovaně, není pochyb, že tímto dvoustranným projevem vůle me- zi (podle tehdejší zákonné terminolo- gie) organizací a pracovníkem byl mezi těmito dvěma subjekty práva jejich pra- covněprávní vztah ukončen.
Na tom ne- může změnit nic ani skutečnost, že dů- vodem rozvázání pracovního poměru byl zdravotní stav žalobce. Pracovní smlouvou ze dne 4. 8. 1976 pak žalobce uzavřel s jiným subjektem práva, a sice Ostravsko-karvinským revírem, Dopra- va, národním podnikem, Ostrava, nový pracovní poměr, který nijak nesouvisel s pracovním poměrem předešlým. Je nepochybné, že důvodem pro roz- vázání starého pracovního poměru a uzavření nového pracovního poměru byl zdravotní stav žalobce - vzniklý, což je též nesporné, následkem pracovního úrazu - který mu neumožňoval v té době nadále vykonávat pro původního za- městnavatele práci, již dosud vykonával, a sice hornickou činnost pod zemí v hlu- binných dolech.
Na uvedeném závěru nic nemění ani okolnost, že následně - poté, co k uvedeným pracovněprávním úkonům došlo - byly původní i nová za- městnavatelská organizace žalobce roz- hodnutím ministra paliv a energetiky ke dni 31. 12. 1976 jako státní hospodářské organizace zrušeny, a staly se od 1. 1. 1977 součástmi nově vytvořené státní hospodářské organizace Ostravsko-kar- vinské doly, koncern, se sídlem v Ostravě, která se členila na koncernové podniky, mj. Ostravsko-karvinský revír, Důl Pas- kov, koncernový podnik, Paskov, a Os- travsko-karvinský revír, Doprava, kon- cernový podnik, Ostrava.
I koncernové 1006 podniky totiž svým jménem vystupovaly v právních vztazích, mj. ve vztazích pra- covněprávních, v rozsahu stanoveném ve statutu koncernu ($ 8 odst. 2 nařízení vlády ČSSR č. 91/1974 Sb.), přičemž po- dle čl. 25 odst. 4 písm. b) Statutu výrobní hospodářské jednotky Ostravsko-karvin- ské doly, koncern, Ostrava, tuto kompe- tenci na úseku uzavírání a rozvázání pra- covního poměru měly. Ustanovení $ 2 odst. 1 nařízení vlády ČSFR č. 557/1990 Sb. jako prováděcí na- řízení k zákonu č. 100/1988 Sb., o sociál- ním zabezpečení, jako jednu z nutných podmínek nároku na mimořádný starob- ní důchod stanoví, že občan, kterému má být důchod poskytnut, byl zaměst- nán nejméně 15 roků ve vybraných za- městnáních v hornictví.
Podle $ 1 odst. 2 citovaného nařízení se vybranými za- městnáními v hornictví pro účely tohoto nařízení rozumějí zaměstnání I. pracov- ní kategorie v hornictví se stálým praco- vištěm pod zemí v hlubinných dolech, uvedená pod č. 1 až 7 a 11 v příloze č. 2 nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb., o za- řazování zaměstnání do L a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabez- pečení. Podle $ 1 odst. 3 citovaného na- řízení se za dobu zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracoviš- těm pod zemí v hlubinných dolech pro účely tohoto nařízení považují jednak doba výkonu zaměstnání uvedeného v $ 1 odst. 2 tohoto nařízení, jednak doby uvedené v $ 18 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpeče- ní, a v $ 5 odst. 1 písm. a) až f) nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb., jestliže jsou obklopeny dobou výkonu zaměstnání uvedeného v odstavci 2.
Všechny důvody podle $ 5 odst. 1 písm. a) až £) nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb. se zjevně váží na situace, kdy pracovník je stále zaměstnán u stejného zaměstna- vatele, avšak z různých, v tomto nařízení vlády taxativně vymezených, důvodů ne- vykonává pro zaměstnavatele práci vů- bec nebo vykonává jiný než původně sjed- naný či jinak určený druh práce. To platí i pro důvod podle $ 5 odst. 1 písm. d) ci- tovaného nařízení, podle něhož se jako doba zaměstnání I. (II.) pracovní katego- rie započítává, jestliže je obklopena tou- to dobou, doba převedení pracovníka na jinou práci, k němuž je organizace oprávněna i bez jeho souhlasu.
Převede- ní na jinou práci je ve smyslu pracovně- právních předpisů platných jak v době vy- dání nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb., tak v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu (viz $ 37 zákoníku práce), možné pouze v rámci organizace, tj. v rámci jednoho subjektu práva. Jakékoli „převedení“ pracovníka dohodou mezi dvěma zaměstnavatelský- mi organizacemi jako subjekty práva ne- lze pod ustanovení $ 5 odst. 1 písm. d) cit. nařízení zahrnout, a to ani za použití rozšiřujícího výkladu, protože takový vý- klad by šel zjevně za rámec záměru záko- nodárce vyjádřeného v $ 5 odst. 1 cit. na- řízení vlády právě tím, že skutkové podstaty tam definované se týkají situací, kdy pracovník je stále v pracovněpráv- ním vztahu k původnímu zaměstnavateli.
Ani poukaz na úpravu ve vyhlášce fe- derálního ministerstva práce a sociál- ních věcí č. 129/1979 Sb. nemůže na ne- přípustnosti extenzivního výkladu $ 5 odst. 1 písm. d) nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb. nic změnit. Je pravda, že tato vyhláška (zrušená vyhláškou č. 102/1987 Sb., jež ji nahradila; vyhláška č. 102/1987 Sb. byla rovněž zrušena a nahrazena, a sice vyhláškou č. 19/1991 Sb., zrušenou bez obsa- hového nahrazení vyhláškou č. 405/2003 Sb.) i zmíněné další vyhlášky, které ji nahra- zovaly, zaváděly (viz např. $ 2 vyhlášky č. 129/1979 Sb.) zvláštní zvýhodněný re- žim převádění pracovníků v hornictví, trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, k jiným organizacím (zaměstnavate- lům), přičemž i při uvolnění do jiné or- ganizace v rámci téže výrobní hospodář- ské jednotky [$ 2 odst. 1 písm. c)] či při uvolnění do jiné organizace mimo výrob- ní hospodářskou jednotku [$ 2 odst. 1 písm. d)] zůstávala uvolněnému pracov- níkovi zachována řada jeho nároků odvo- zených z jeho dosavadního zaměstnání.
Všechny citované úpravy však vycházely ze zásady, že při převádění těchto pra- covníků na jinou práci nebo při jejich uvolňování do jiné organizace (ať již pří- padně v rámci jedné výrobní hospodář- ské jednotky či mimo ni) se postupuje po- dle příslušných ustanovení zákoníku práce [např. v $ 2 odst. 3 vyhlášky č. 129/1979 Sb. se demonstrativně odkazuje na $ 36, $ 37 odst. 1 písm. a) a odst. 2,445, 43 a $ 46 odst. 1 písm. d) zákoníku práce, tedy mimo jiné prostřednictvím odkazu na $ 43 zákoníku práce též na skončení pracovního poměru dohodou), z čehož je zřejmé, že uvedená vyhláška neprovádě- la žádnou modifikaci zákonného režimu rozvázání pracovního poměru dohodu a sjednání nového pracovního poměru novou pracovní smlouvou.
Kardinálním argumentem pro nepřípustnost extenziv- ního výkladu $ 5 odst. 1 písm. d) nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb. je pak ustano- vení $ 2 odst 5 vyhlášky č. 129/1979 Sb., podle něhož platí, že pokud nároky pra- covníka či jiná plnění v jeho prospěch jsou podle příslušných právních předpi- sů, s výjimkou předpisů o sociálním za- bezpečení, nebo podle příslušných usta- novení kolektivních smluv vázány na celkovou dobu zaměstnání (praxe) nebo na nepřetržité trvání pracovního pomě- ru, posuzují se tyto skutečnosti, jako kdyby ke změně nebo skončení před- chozího pracovního poměru 'nedošlo.
1007 972 Z výslovné výluky předpisů o sociálním zabezpečení, mezi něž nutno řadit i předpisy o důchodovém pojištění či za- bezpečení, jednoznačně vyplývá, že pro účely posuzování nároků na starobní dů- chod je nutno s uvolněním do jiné orga- nizace (ať již v rámci téže výrobní hos- podářské jednotky či mimo ni) nakládat jako s jakýmkoli jiným běžným rozvázá- ním pracovního poměru a sjednáním pracovního poměru nového. Vyhlášky následující po vyhlášce č. 129/1979 Sb. sice výslovnou výluku předpisů o sociál- ním zabezpečení neobsahují, z dikce je- jich příslušných ustanovení ($ 2 odst. 5 vyhlášky č. 102/1987 Sb., $ 4 vyhlášky č. 19/1991 Sb.) však zřetelně vyplývá, že posuzování nároků závislých na délce za- městnání či nepřetržitém trvání pracov- ního poměru v případech uvolnění k ji- né organizaci (jinému zaměstnavateli) tak, jako kdyby ke změně či skončení předchozího pracovního poměru nedo- šlo, se týká nároků pracovněprávních, ne však nároků důchodových.
Nevztahovala-li se právní úprava uve- dená v $ 2 vyhlášky č. 129/1979 Sb. (resp. v pozdějších předpisech, jež ji na- hradily) na předpisy o sociálním zabez- pečení, tím spíše nelze takový nárok konstruovat v případě, že k relevantnímu pracovněprávnímu úkonu došlo ještě před vydáním vyhlášky č. 129/1979 Sb., tj. za neexistence jakékoli právní úpravy, jež by vůbec úvahy v intencích stěžova- telovy kasační stížnosti připouštěla (a7- gumeni a fortiori). 972 Důchodové pojištění: starobní důchod horníka k $ 2 odst. 2 nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům Pojištěnci, který dosáhl věku 50 let a získal 25 roků pojištění, avšak pod- mínku 10 roků pojištění ve vybraných zaměstnáních v hornictví v urano- vých dolech splnil a výkon tohoto zaměstnání v souvislosti s dovršením nejvyšší přípustné expozice ukončil až po 31.
12. 1990, nevzniká nárok na starobní důchod podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném po- skytování starobního důchodu některým horníkům.
Petr Š. proti České správě sociálního zabezpečení o mimořádný starobní dů-