I. Pokud plně invalidní pojištěnec (starší 28 roků) nezískal ke dni vzniku plné invalidity potřebnou dobu pojištění pěti roků, zjišťovanou z posled- ních deseti roků před vznikem invalidity, a nezískal ji ani následně po při- čtení další doby pojištění získané po vzniku plné invalidity, nárok na plný invalidní důchod mu nevznikl [$ 38 písm. a), $ 40 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění|. II. Není vadou řízení před soudem mající za následek nezákonné roz- hodnutí o věci samé, a tím i prolomení zásady vázanosti soudu důvody ka- sační stížnosti ve smyslu $ 109 odst. 3 s. ř. s., pokud účastník řízení postiže- ný praktickou hluchotou při jednání soudu požádá o hlasitou mluvu a výslovně prohlásí, že je schopen se takto dorozumět; to platí zejména ve věci, kdy listinné důkazy umožňovaly krajskému soudu o věci rozhodnout a stěžovatel jejich obsah nezpochybňoval.
I. Pokud plně invalidní pojištěnec (starší 28 roků) nezískal ke dni vzniku plné invalidity potřebnou dobu pojištění pěti roků, zjišťovanou z posled- ních deseti roků před vznikem invalidity, a nezískal ji ani následně po při- čtení další doby pojištění získané po vzniku plné invalidity, nárok na plný invalidní důchod mu nevznikl [$ 38 písm. a), $ 40 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění|. II. Není vadou řízení před soudem mající za následek nezákonné roz- hodnutí o věci samé, a tím i prolomení zásady vázanosti soudu důvody ka- sační stížnosti ve smyslu $ 109 odst. 3 s. ř. s., pokud účastník řízení postiže- ný praktickou hluchotou při jednání soudu požádá o hlasitou mluvu a výslovně prohlásí, že je schopen se takto dorozumět; to platí zejména ve věci, kdy listinné důkazy umožňovaly krajskému soudu o věci rozhodnout a stěžovatel jejich obsah nezpochybňoval.
V projednávané věci je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvo- dem kasační stížnosti, neboť řízení před krajským soudem ani jeho rozhodnutí 86 není zatíženo žádným z pochybení, na něž citované ustanovení $ 109 odst. 3 s. ř. s. pamatuje. Nejvyšší správní soud přitom zkoumal, zda řízení před soudem nebylo zmatečné [$ 103 odst. 1 písm. ©) s. f. s.], a především se dále zabýval tím - s ohledem na námitky stěžovatele v ka- sační stížnosti - zda nebylo zatíženo va- dou, která mohla mít za následek nezá- konné rozhodnutí o věci samé. Žádné takové nedostatky nezjistil. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že soud rozhodoval za splnění všech pod- mínek a předpokladů řízení a že tvrzená vada - praktická hluchota stěžovatele, která poněkud ztěžovala jeho komunika- ci se soudem při jednání dne 20. 5. 2003, nebyla takovou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o vě- ci samé. Nutno v této souvislosti zdůraz- nit, že první jednání ve věci bylo u soudu nařízeno na den 18. 2. 2003, přičemž jednání bylo odročeno s ohledem na úst- ně vznesenou žádost stěžovatele, že pro svoji hluchotu a momentální stav slucha- dla, které má v opravě, není schopen se seriózně dohovořit. K druhému jednání (20. 5. 2003) se stěžovatel rovněž dostavil a podle obsa- hu protokolu po jeho žádosti o hlasitou mluvu a umožnění odezírání řeči pro- hlásil, stoje přímo u stolu soudce, že tak- to je schopen se dorozumět. Důležité však je, že soud rozhodl o věci - s ohle- dem na její charakter - především na zá- kladě listinných důkazů, tj. obsahu po- sudku lékaře OSSZ v Náchodě ze dne 29. 3. 2003, podle něhož je stěžovatel plně invalidní podle $ 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., neboť pro dlouho- době nepříznivý zdravotní stav, podmí- něný především oboustrannou praktic- kou hluchotou (ve smyslu kapitoly VII oddílu B položky 2 přílohy č. 2 k vyhlášce -————— O 0 ns 751 č. 284/1995 Sb.) poklesla jeho schop- nost soustavné výdělečné činnosti o více než 66 % (uznáno celkem 70 %). Závěr tohoto posudku koresponduje závěru ve správním spise založeného posudku po- sudkové komise MPSV ČR v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2000, jímž byl stě- žovatel rovněž uznán plně invalidním s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozsahu 70 %; da- tum vzniku plné invalidity bylo stanové- no na den 13. 1. 1999. Dále vycházel soud při rozhodování též z obsahu osob- ního listu důchodového pojištění založe- ného u žalované, v němž je přesně roze- psána doba pojištění stěžovatele od 2. 9. 1970. Žádný z těchto písemných podkla- dů nebyl stěžovatelem zpochybňován, a to nejen při jednání soudu, ale ani v ža- lobě (opravném prostředku). Ostatně soudkyně při jednání dne 20. 5. 2003 stěžovateli osobní list důchodového po- jištění předestřela a na něm mu vysvětli- la posun období rozhodného pro vznik nároku na invalidní důchod v souvislosti se získáním další doby pojištění po vzni- ku plné invalidity. Stěžovatel v celém průběhu řízení nenamítal, že by získal ještě další dobu pojištění kromě té, která byla již v osobním listě důchodového za- bezpečení vyznačena, a kromě další no- vě získané doby pojištění, kdy byl evido- ván jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce až do vydání napadeného rozhod- nutí. Nenamítal ani, že by s ohledem na svou sluchovou poruchu soudkyni nero- zuměl, naopak prohlásil, že zjištění sou- du nezpochybňuje a ničeho proti nim nenamítá. Nelze tedy uzavřít, že by řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, když uvedený soud pečlivě zkoumal splnění obou pod- mínek nároku na požadovanou dávku (existenci plné invalidity a potřebnou do- bu pojištění). Proto - ve smyslu $ 109 odst. 3 s. ř. s. - je Nejvyšší správní soud vá- zán v této věci důvodem kasační stížnosti. Jak již bylo uvedeno, uplatnil stěžova- tel jediný důvod, a to vadu řízení, na niž je pamatováno v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., spočívající v tom, že správním orgánem byla stěžovateli od- ňata možnost aktivně se podílet na jed- nání, kterým se domáhal přiznání inva- lidního důchodu, když ani správní orgán při vědomí smyslového postižení stěžo- vatele neučinil dost proto, aby stěžovatel mohl v řízení uplatňovat náležitě svá práva. Podle názoru stěžovatele bylo na místě, aby k řízení byl přizván tlumočník znakové řeči či o jednání pořízen video- záznam. Podle názoru Nejvyššího správního soudu není kasační stížnost důvodná. Napadené rozhodnutí správního orgá- nu, jak vyplývá z dávkového spisu stěžo- vatele, vedeného u žalované organizace, bylo vydáno na základě písemné žádosti o dávku ze dne 19. 11. 2001, žádost byla sepsána se stěžovatelem na OSSZ v Ná- chodě, a pokud jde o získanou dobu po- jištění, je v žádosti sepsané se stěžovate- lem uvedeno, že byla zhodnocena již v žádosti o plný invalidní důchod, která byla předchozím rozhodnutím ze dne 17. 5. 1999 žalovanou zamítnuta. Dále je zde uvedeno, že od 11. 1. 1999 až dosud je stěžovatel evidován u Úřadu práce Ja- roměř jako uchazeč o zaměstnání. Tuto písemnou žádost stěžovatel podepsal. Součástí spisu je též již shora zmíněný posudek lékaře OSSZ v Náchodě a posu- dek Posudkové komise Ministerstva prá- ce a sociálních věcí ČR s pracovištěm v Hradci Králové, jimiž byl stěžovatel uznán plně invalidním. V souladu s usta- novením $ 81 a násl. zákona č. 582/1991 Sb. 87 ——————————— a A 2 2ik)i . .Ě. .Ě.Ě. . . . .. 752 (o organizaci a provádění sociálního za- bezpečení) pak proběhlo řízení před správním orgánem, v němž nebyl nutný další (osobní) kontakt se stěžovatelem a v němž bylo možno rozhodnout na zá- kladě písemných důkazních prostředků shora uvedených. Protože osobní (úst- ní) styk se stěžovatelem nebyl potřebný (žádné ústní jednání neproběhlo), ne- přicházelo ani v úvahu přizvat tlumoč- níka znakové řeči či přepisovat obsah jednání do videového záznamu. Nelze tedy říci, že při zjišťování skutkové pod- staty by byl ze strany správního orgánu porušen zákon v ustanoveních o řízení před ním takovým způsobem, že by to mohlo ovlivnit zákonnost, a že by z to- hoto důvodu mohl krajský soud napade- né rozhodnutí správního orgánu zrušit. Ostatně v opravném prostředku stěžo- vatel tuto vadu řízení správnímu orgánu nevytýkal. 752 Důchodové pojištění: nemožnost uzavřít soudní smír o výši vyměřovacího základu k $ 5 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpe- čení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákonů č. 160/1993 Sb., č. 307/1993 Sb., č. 42/1994 Sb. a č. 241/1994 Sb. (v textu též „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“) Rozhodovat o určení výše vyměřovacího základu [$ 5 odst. 1 písm. a) zá- kona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti], od něhož se odvíjí výše pojistného, kte- rou je povinna organizace odvést za sebe i za zaměstnance, nenáleží do pra- vomoci soudů v občanském soudním řízení, a proto ani soud v řízení 0 ža- lobě na určení výše vyměřovacího základu pro účely sociálního pojištění nemůže schválit smír, jímž se účastníci dohodli na vyměřovacím základu pro určité období. Jestliže soud přesto svým usnesením takový smír schvá- lil, nelze z něj vyvozovat zjištění o jiném vyměřovacím základu, z něhož by měla být žalobci stanovena výše plného invalidního důchodu, a tím i dány důvody pro zvýšení důchodu podle $ 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
Oldřich Ř. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod,