odst. 1 písm. b) soudního řádu správního Pokud soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je vylouče- no z přezkumu ve správním soudnictví, pak již nepřezkoumává, zda v říze- ní před správním orgánem došlo k vadám, které mohly ovlivnit zákonnost takového rozhodnutí, ani zda rozhodnutí správního orgánu je nepřezkou- - matelné pro nesrozumitelnost. Za této situace nelze účinně uplatnit kasač- ní důvod uvedený v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 393
odst. 1 písm. b) soudního řádu správního Pokud soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je vylouče- no z přezkumu ve správním soudnictví, pak již nepřezkoumává, zda v říze- ní před správním orgánem došlo k vadám, které mohly ovlivnit zákonnost takového rozhodnutí, ani zda rozhodnutí správního orgánu je nepřezkou- - matelné pro nesrozumitelnost. Za této situace nelze účinně uplatnit kasač- ní důvod uvedený v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 393
V daném případě žalovaný správní orgán rozhodoval o žádosti stěžovatele 1034 o prodloužení poskytování nemocen- ských dávek po skončení podpůrčí do- by. Tato skutečnost vyplývá z obsahu správního spisu: podle záznamu Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově o jednání ze dne 4. 9. 2002 trvala pracovní neschopnost od 28. 1. 2002 s tím, že podpůrčí doba nemocen- ského pojištění skončila dne 21. 7. 2002. Podáním, které došlo Okresní správě so- . ciálního zabezpečení v Českém Krumlo- vě dne 22. 7. 2002, žádal stěžovatel o pro- dloužení výplaty nemocenských dávek od 22. 7. 2002. Rozhodnutím ze dne 4. 9. 2002 nevyhověla Okresní správa sociál- ního zabezpečení v Českém Krumlově žádosti o prodloužení nemocenských dávek po skončení podpůrčí doby. Na- padeným rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 12. 2002 bylo odvolání stěžovate- le proti výše označenému rozhodnutí správního orgánu zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Z výše uvedené- ho tedy plyne, že správní orgány v dané věci rozhodovaly podle ustanovení $ 15 odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb., podle ně- hož nemocenské může být poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže je * možno na základě vyjádření příslušné- ho orgánu očekávat, že zaměstnanec v krátké době nabude pracovní schop- nosti; takto je však možno poskytovat nemocenské nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby. Je tedy zcela nepochybné, že v dané věci se jed- nalo o rozhodnutí o dobrovolných dáv- kách nemocenského pojištění, které je od 1. 1.2003 podle ustanovení $ 78 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního za- bezpečení, vyloučeno ze soudního pře- zkumu, a ze soudního přezkumu bylo vyloučeno i podle ustanovení části pá- té občanského soudního řádu ($ 248 odst. 3 o. s. ř., ve znění k 31. 12. 2002). Na základě výše uvedeného nutno dospět k závěru, že žalobce (stěžovateD) se svou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, jehož pře- zkoumání vylučuje od 1. 1. 2003 zvlášt- ní zákon, tj. zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního za- bezpečení, a do 31. 12. 2002 vylučovala jeho přezkoumání část pátá občanského - soudního řádu upravující správní soud- nictví, konkrétně $ 248 odst. 3 o. s. ř. a příloha A. V dané věci se tedy jedná o nepřípustnost žaloby podle ustanove- ní $ 68 písm. e) s. ř. s., podle něhož je žaloba nepřípustná také tehdy, domá- há-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle zvláštního záko- na vyloučeno. Krajský soud v Českých Budějovicích postupoval naprosto správně a zákonně, pokud podle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobu žalobce odmítl. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že důvod uvedený v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. neshledal. Dovolává-li se stěžovatel v doplně- ní kasační stížnosti důvodu uvedeného v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., který spatřuje v tom, že měl mít v říze- ní před správním orgánem opatrovní- ka z důvodu tvrzeného duševního one- mocnění, údajně zjištěného v roce 2004, a z toho důvodu měl krajský soud zrušit rozhodnutí správního orgánu, nelze jeho námitce přisvědčit. Usnesení o odmítnu- tí návrhu z důvodu jeho nepřípustnosti podle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je sice rozhodnutím, jímž se řízení končí, ale není rozhodnutím ve věci samé. O meti- tu věci totiž správní soud nerozhodoval, neboť mu to zákonem nebylo umožněno, protože návrh (žaloba) je nepřípustný. Znamená to tedy, že dospěje-li soud k zá- věru, že rozhodnutí správního orgánu - České správy sociálního zabezpečení, detašovaného pracoviště v Českých Bu- dějovicích - © poskytování nemocen- ských dávek po uplynutí jednoroční podpůrčí doby podle $ 15 odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojiště- ní, v platném znění, je podle $ 78 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního za- bezpečení, ve znění od 1. 1. 2003 (ale i podle úpravy platné k 31. 12. 2002), vyloučeno ze soudního přezkumu a ná- vrh na jeho přezkoumání je nepřípust- ný, není oprávněn přezkoumávat, zda v řízení před správním orgánem došlo k vadám, které mohly ovlivnit zákonnost takového rozhodnutí, a není ani povinen přezkoumávat, zda je rozhodnutí správ- ního orgánu nepřezkoumatelné pro ne- srozumitelnost. Za této situace nelze účinně uplatnit kasační důvod uvedený v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť soud nebyl oprávněn přezkoumá- vat vady řízení před správním orgánem, ani posuzovat přezkoumatelnost takové- ho rozhodnutí správního orgánu. Rovněž nelze vytýkat soudu nedostatek podmí- nek řízení ve smyslu kasačního důvodu podle $ 103 odst. 1 písm. C) s. ř. s., spočí- vající v tom, že stěžovatel neměl v řízení před soudem opatrovníka, neboť právě při přezkoumávání podmínek řízení, tzn. dalšího řízení o žalobě, dospěl krajský soud k závěru, že tyto podmínky nejsou splněny, neboť ve věci nemůže dále jed- nat pro nepřípustnost žaloby. Nebylo proto třeba zkoumat splnění dalších pod- mínek řízení, neboť bylo zřejmé, že o vě- ci nelze dále jednat z důvodů uvedených v ustanovení $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že ani výše uvedené námitky stěžovatele důvodné nejsou. Nejvyšší správní soud k věci podo- týká, že odepření soudní ochrany vc 1035 l Ř 393 věcech přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné správy je možné v případě, že tak stanoví zákon. Není to však mož- né v případě, že se jedná o rozhodnutí, která se týkají základních práv a svobod podle Listiny základních práv a svobod, Ústavy ČR a mezinárodních smluv po- dle článku 10 Ústavy ČR. Ustanovení článku 30 Listiny základních práv a svo- bod, podle jehož odstavce 1 mají obča- né právo na přiměřené zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i pří ztrátě živitele, je zařazeno mezi hospodářská, sociální a kulturní práva, a proto je nutno je vykládat v návaz- nosti na čl. 41 odst. 1 Listiny. Z tohoto ustanovení pak vyplývá, že také práv uvedených v tomto ustanovení Listiny se lze domáhat pouze v mezích záko- nů, které toto ustanovení provádějí. Nejedná se tudíž o základní práva apli- kovatelná přímo na základě ústavního předpisu, tj. Listiny, jak je tomu např. u práv podle hlavy druhé Listiny, ale o taková práva, jejichž uplatňování je možné toliko běžným implementačním zákonodárstvím. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. (tur)
Jan T. v K. proti České správě sociálního zabezpečení o prodloužení posky- tování nemocenských dávek po skončení podpůrčí doby, o kasační stížnosti