4 Ads 59/2007- 111 - text
4 Ads 59/2007 - 111
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: E. T., zast. JUDr. Alešem Vídenským, advokátem, se sídlem Sokolská třída 22, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o částečný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2007, č. j. 18 Cad 6/2006 – 69,
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2007, č. j. 18 Cad 6/2006 – 69, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Rozhodnutím ze dne 10. 11. 2005, č. X, odňala žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení žalobkyni od 14. 11. 2005 částečný invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava – město, ze dne 3. 10. 2005 již žalobkyně není částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 30 %. V odůvodnění rozhodnutí se žalovaná vyjadřovala k námitkám žalobkyně vzneseným v podáních ze dne 4. 10. 2005 a 10. 10. 2005. Uvedla m. j., že v otázce data zániku částečné invalidity vycházel lékař OSSZ z lékařského nálezu MUDr. Č. ze dne 14. 6. 2005. Pokud jde o změnu zdravotního stavu, vycházela žalovaná rovněž z uvedeného nálezu s tím, že došlo k jednoznačnému zlepšení ve srovnání s klinickým stádiem uváděným v době zjišťovací prohlídky dne 20. 11. 2003 (žilní nedostatečnost III. stádia vpravo a II. stádia vlevo).
V podané žalobě žalobkyně namítala, že vydané rozhodnutí je výsledkem protiprávního postupu žalované, kdy orgány okresní správy sociálního zabezpečení iniciovaly provedení mimořádné kontrolní prohlídky na 3. 10. 2005 a to v přímé souvislosti s posudkem Posudkové komise MPSV ČR ve věci 19 Cad 42/2004. Dále namítala, že byly nesprávně posouzeny předané podklady – lékařské nálezy. Uvedla, že žalovaná neseznámila žalobkyni se způsobem a výsledkem šetření a neoznámila jí, že šetření skončilo, aby se mohla seznámit s podklady před vydáním rozhodnutí.
Dovolávala se toho, že u dominantního zdravotního postižení ke zlepšení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedochází a léčba spočívá jen v udržování dosaženého stavu a v omezení progrese. V doplňcích žaloby poukazovala žalobkyně na to, že lékař OSSZ nevycházel z objektivně zjištěného zdravotního stavu a v průběhu soudního řízení zaslala lékařský nález MUDr. Č. ze dne 1. 9. 2006, MUDr. D. ze dne 11. 9. 2006 a v podání ze dne 30. 10. 2006 poukázala na to, že si nechala pro soud vypracovat posudek soudním znalcem Doc.
MUDr. J. Š., CSc. Navrhovala, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 1. 2007, č. j. 18 Cad 6/2006 – 69, po provedených jednáních dne 21. 9. 2006 a 25. 1. 2007 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu posudkové dokumentace a zejména z posudků Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště v Ostravě, ze dne 23. 3. 2006 a posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2006, který označil jako „srovnávací“.
Konstatoval, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Hradci Králové měla k dispozici znalecký posudek MUDr. Š. Oba posudky posudkových komisí hodnotil krajský soud jako shodné, neboť žádný z nich neuvedl pokles schopností soustavné výdělečné činnosti ve výši 33 % rozhodných pro další trvání částečné invalidity. Posudek Posudkové komise v Ostravě hodnotil zdravotní stav podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly IX., oddílu B, položka 7.2 – 25 %, a posudek Posudkové komise v Hradci Králové hodnotil stav podle téže položky s tím, že pokles byl zvýšen o dalších 5 %, na celkových 30 %.
Krajský soud pak konstatoval, že obě posudkové komise spatřovaly důvod zániku částečné invalidity v posudkovém omylu při jejím přiznání dne 20. 11. 2003. O úplnosti a správnosti posudků posudkových komisí neměl soud pochybnosti a neshledal rovněž namítaná porušení procesních předpisů ze strany žalované. Poté žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
Proti tomuto rozsudku podala včas kasační stížnost žalobkyně (dále též jen stěžovatelka), a to z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d). Důvod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spatřovala stěžovatelka v tom, že krajský soud nezajistil rovnost účastníků řízení, neboť při jednání dne 21. 9. 2006 odmítl klást otázky žalující straně. Dále namítala, že soud připustil, aby při jednání dne 25. 1. 2007 byla žalovaná v jednací síni před vyvoláním věci, což stěžovatelka považovala za projev nadstandardních vztahů mezi žalovanou a soudem. Dále namítala nesprávnou protokolaci soudu u obou jednání. Ve vztahu k dalším důvodům poukazovala stěžovatelka na rozsudky Nejvyššího správního soudu, které v kasační stížnosti citovala.
Namítala dále, že se soud řádně nevypořádal s námitkami směřujícími do procesního postupu žalované. Brojila především proti tomu, že za podklad rozhodnutí byla vzata zjištění učiněná na základě mimořádné kontrolní prohlídky, což samo o sobě svědčí nikoliv běžnému postupu, ale mimořádnému impulzu.
Dále namítala, že soud zcela pominul znalecký posudek Doc. MUDr. Š. Zpochybňovala objektivnost Posudku posudkové komise v Hradci Králové, z něhož soud vycházel, a nesouhlasila s tím, že by mělo jít o posudek srovnávací. Konstatovala, že o srovnávací posudek by mohlo jít jedině tehdy, pokud by měl něco srovnávat. Dále namítala, že posudky posudkových komisí nelze považovat za shodné.
Namítala rovněž, že soud se mýlí, pokud má za to, že musí být posudkovým omylem hodnocení lékaře OSSZ v roce 2003 a vyslovila názor, zda posudkovým omylem není posouzení zdravotního stavu v rozporných posudcích PK MPSV ČR provedených v tomto řízení. Konstatovala, že vycházel-li soud z toho, že uznání částečné invalidity bylo posudkovým omylem, pak měl zohlednit tu skutečnost, že v takovém případě byla žalobkyně posudkovým omylem rozhodujícím způsobem poškozená, neboť tím přišla o zaměstnání. Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že souhlasí s rozsudkem krajského soudu a proto bližší vyjádření nepodává. V doplnění kasační stížnosti reagovala stěžovatelka na vyjádření pracovníků Krajského soudu v Ostravě, které vyžádal Nejvyšší správní soud.
7. 1 stadium I: - s nepatrným, na zátěži závislým edénem, bez ulcerozních kožních změn, bez výrazných obtíží z městnání, žilní odtok lehce snížen hraniční odchylky, dobrý výkon žilní pumpy – 10 %,
7. 2 stadium II. – jedno nebo oboustranná postižení, se značnými obtížemi z městnání, často vícekrát v roce recidivující záněty žil, dermatitidy, postižení hlubokých žil, žilní regurgitace, zmenšená výkonnost žilní pumpy, zkrácený žilní plnící čas, maximální odtok značně snížen – 15 – 25 %,
7. 3 stadium III. – postižení se zhojenými recidivujícími vředy, podle rozsahu a častosti, značně snížený výkon žilní poumpy a žilní plnící čas, obliterace hlubokých žil nebo regurgitace na hlubokých žilách nebo na spojkách, na povrchních žilách regurgitace zasahující až na bérec a) jednostranné – 20 – 30 % b) oboustranné – 40 – 60 %
7. 4 stadium IV. – velmi těžké funkční postižení, kožní defekty – 40 – 70 %. Obě Posudkové komise MPSV ve svých posudcích uvedly jako důvod zániku částečné invalidity stěžovatelky nikoliv zlepšení či stabilizaci zdravotního stavu, ale posudkový omyl při uznání částečné invalidity v roce 2003. Jak již bylo výše uvedeno, lékař OSSZ v záznamu o jednání ze dne 20. 11. 2003 posoudil rozhodující zdravotní postižení stěžovatelky v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu podle kapitoly IX., oddíl B položky 7.3 písmeno a). V tomto směru nelze souhlasit s Posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě, pokud tvrdí, že šlo i o administrativní pochybení, neboť položka 7 neobsahovala písmeno a. Lékař OSSZ z hlediska administrativního zcela přesně podřadil zdravotní postižení pod položku 7. 3 písmeno a, tedy v souladu se zněním příslušné položky přílohy č. 2, jejíž znění v roce 2003 bylo stejné jako ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Lékař OSSZ hodnotil dne 20. 11. 2003 rozhodující zdravotní postižení jako recidivující tromboflebitidy stádia III. vpravo a I. až II. vlevo se zmenšenou výkonností žilní pumpy, zkrácený plnící čas. V nálezu MUDr. Č. ze dne 13. 6. 2003 pod bodem „Res“ je uvedeno: obtíže kombinované etiologie, z cévního hlediska ještě podíl varixů pravého bérce v rámci potrombot. syndromu. V záznamu o jednání OSSZ Ostrava ze dne 26. 2. 2004, kdy probíhalo řízení o prodloužení nemocenských dávek, je rozhodující zdravotní postižení v diagnostickém souhrnu definováno takto: stav po flebotrombóze pravého bérce s následnou žilní insuff. III. stupně vpravo, I. až II. stupně vlevo. Podle nálezu MUDr. Č. ze dne 6. 2. 2004 šlo o chronickou žilní insuff II. (dle DPPG vpravo až III. stupně). Podle nálezu téhož lékaře ze dne 3. 12. 2004 byl stav hodnocen stejně. Podle záznamu o jednání OSSZ ze dne 10. 10. 2005 (řízení o přiznání mimořádných výhod) šlo o chronickou flebotrombózu PDK a pokročilé projevy chronické žilní insufficience DKK bill s trvalou varfarinizací. Podle nálezu MUDr. Č. ze dne 14. 6. 2005 šlo o chron. flebotrombózu pr. bérce, chži billat. klinicky II. stupně, stav po recid. varikoflebitidách. Trombofilní stav (MTHFR hetero). Podle diagnostického souhrnu Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě šlo o: stav po hluboké flebotrombóze pravého bérce v 2/2001 a povrchové tromboflebitidě s přechodem do hlubokého žilního systému PDK v 10/2003, chronickou flebotrombózu pravého bérce s žilní insufficiencí II. stadia dle klasifikace v příloze č. 2 vyhlášky 284/1995 Sb. v platném znění, (nejedná se o chronickou žilní insufficienci klinicky III. stadia vpravo, jak mylně uvedl MUDr. Č. 8. 12. 2005, protože drobná ulcerace pravého bérce, která je t. č. zhojena, vznikla akutně po štípnutí hmyzem v 8/2005 a nikoliv v důsledku dlouhodobého vývoje změn kůže a podkoží či chronické žilní hypertenzi). V průběhu přezkumného soudního řízení byl k žádosti stěžovatelky vypracován nález jejího ošetřujícího lékaře MUDr. V. Č., z něhož vyplývá, že tento lékař má odchylný názor na klasifikaci žilní insufficience od posudkové komise. Podle názoru tohoto lékaře nelze odtrhnout klinický a pletismografický nález (jinak by se pletismografie vůbec nemusela provádět – je přitom uznávanou metodikou od r. 1990, vyučuje se a přednáší na mezinárodních kongresech). Pokud pacientka má klinicky II. stupeň žilní insufficience, a pletismograficky III. stupeň – znamená to, že její prognóza je horší, a že lze očekávat progresi i klinického nálezu – současně lékař nesouhlasí s formulací, že nešlo o bércový vřed na podkladě žilní hypertenze. Vyvolávajícím faktorem bylo (možná) štípnutí hmyzem, ale žilní hypertenze je u pacientky prokázaným faktorem (digitální fotopletysmografie je metodou, která vlastně měří inverzní hodnotu žilního tlaku, oproti přímému měření však nekrvavou cestou. Navíc z dokumentace je patrno, že pacientka měla trombózu čtyř ze šesti hlubokých lýtkových žil). V tomto nálezu je mimo jiné uvedeno, že se zřetelem na odchylné názory tento lékař navrhuje posouzení nezávislým odborníkem v angiologii nebo flebologii. Posudková komise MPSV v Hradci Králové v posudku uvedla, že se jedná o chronickou žilní nedostatečnost klinicky II. stadium, dle DPPG II. – III. vpravo, I. – II. stupně vlevo. Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že nedisponuje odbornými lékařskými znalostmi, avšak ze shora uvedeného se nutně nabízí otázka, z jakých důvodů je možno považovat posudkové hodnocení lékaře OSSZ ze dne 20. 11. 2003 za posudkový omyl, když v dobových nálezech lékařů i samotné okresní správy sociálního zabezpečení a to v podstatě od této doby až do dne vydání rozhodnutí se uváděla žilní insufficience pravé dolní končetiny III. stupně. Jestliže obě posudkové komise považují hodnocení okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 11. 2003 za posudkový omyl proto, že šlo o II. stadium a to bez bližšího odůvodnění, není tento závěr se zřetelem ke shora uvedenému pro soud přesvědčivý. Se stěžovatelkou lze dále souhlasit potud, pokud tvrdí, že posudky posudkových komisí nejsou shodné. Oba posudky se především odlišují v diagnostickém popisu rozhodujícího zdravotního postižení. Nutno rovněž dodat, že Posudková komise MPSV ČR v Ostravě neměla (ani nemohla mít) k dispozici znalecký posudek MUDr. Š. ze dne 22. 10. 2006. Posudková komise MPSV ČR v Hradci Králové znalecký posudek MUDr. Š. k dispozici měla, avšak přesto, že znalec ve svém závěru uvedl, že je v popředí chronická žilní nedostatečnost III. stupně vpravo a II. stupně vlevo a že stav lze kvalifikovat podle přílohy č. 2 k vyhlášce 284/1995 Sb. jako stav podle 7. 3 vpravo a 7. 2 vlevo, konstatovala tato posudková komise, že „z dostupných odborných angiologických a kožních nálezů vyplývá, že k datu napadeného rozhodnutí se jednalo o chronickou flevotrombózu pravého bérce, chronická žilní nedostatečnost bilaterální – klinicky II. stadium“, a to přesto, že znalec, pokud stav posuzoval, tak opakovaně zdůrazňoval, že takový stav zde byl již před 3. 10. 2005. Tento závěr posudkové komise však neodpovídá ani závěrům znalce, ani nevyplývá z odborných lékařských nálezů, jak je uvedeno výše. V této souvislosti je nutno poukázat na nález MUDr. Č. ze dne 8. 12. 2005, který obsahuje zhodnocení vývoje zdravotního stavu na žádost pacientky (z hlediska angiologie) včetně stavu ke dni 8. 12. 2005, a dále je třeba poukázat na vyjádření tohoto lékaře ze dne 1. 9. 2006. K tomuto závažnému vyjádření se Posudková komise v Hradci Králové, která ho měla k dispozici, vůbec nevyjádřila, pouze uvedla, že tento nález neovlivňuje její posudkový závěr. Za situace, kdy zánik částečné invalidity lékař OSSZ v záznamu o jednání ze dne 3. 10. 2005 vůbec neodůvodnil, uvedl pouze, že stav je dlouhodobě neměnný a že nález angiologa ze dne 14. 6. 2005 odůvodňuje hodnocení podle položky 7. 2, nikoliv podle položky 7. 3, vystupuje do popředí nutnost přesvědčivého vysvětlení nejen důvodu zániku částečné invalidity, ale i přesvědčivého posouzení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, tj. k datu 10. 11. 2005. Dovozuje-li znalec, že zdravotní stav stěžovatelky, tak jak ve znaleckém posudku popsán, byl dovoditelný již před 3. 10. 2005, tedy před vydáním napadeného rozhodnutí, a jestliže hodnocení žilní insufficience pravé dolní končetiny v odborných lékařských podkladech MUDr. Č. (ošetřujícího lékaře stěžovatelky), se od uznání částečné invalidity do současné doby rovněž pohybuje v rozmezí II. až III. stupně, pak bude muset posudková komise vysvětlit, proč nelze rozhodující zdravotní postižení podřadit pod položku 7. 3 a kapitoly IX. oddílu B přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v posudcích Posudkových komisí MPSV ČR nebyl přesvědčivě vysvětlen ani důvod zániku částečné invalidity, ani posudkové hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, neboť tato posouzení jsou zcela v rozporu se znaleckým posudkem, který stěžovatelka v řízení předložila. Lze zcela souhlasit i s názorem stěžovatelky, že označení posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové za srovnávací, nemá oporu ani v zákoně ani v jeho obsahu. Posudek Posudkové komise MPSV ČR v Hradci Králové má stejné postavení z hlediska hodnocení důkazů jako posudek Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě. Nejvyšší správní soud spatřuje nepřesvědčivost stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, tj. ke dni 10. 11. 2005 i v tom, že stěžovatelka trpěla k tomuto dni dalšími 11 závažnými chorobami. Je tedy s podivem, že dne 20. 11. 2003 byl pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti posouzen 35 %, dne 3. 10. 2005 již jen 30 % a ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí 30 %. Za takové situace, se zřetelem k závažnosti celkového zdravotního stavu stěžovatelky, nevyznívají tyto závěry přesvědčivě a to i se zřetelem ke shora citovanému znaleckému posudku MUDr. Š. Vzhledem k tomu, že dosud stanovené posudkové závěry o zániku částečné invalidity a míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí nelze považovat za objektivní a přesvědčivé, bude muset krajský soud vyžádat doplňující posudek od Posudkové komise MPSV ČR v Hradci Králové, případně, pokud by nepřesvědčivost dosud provedených závěrů nebyla odstraněna, znalecký posudek Institutu pro postgraduální vzdělávání lékařů v Praze. Se zřetelem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je krajský soud vázán shora uvedeným závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. V novém rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení této kasační stížnosti (§ 110 odst. 2, 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2008 JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu