I v případech, kdy byl pojištěnec v minulosti plně (částečně) invalidním ($ 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), avšak dávka důchodového pojištění mu nebyla přiznána z příčin jiných než zdravotních, např. pro nesplnění potřebné doby pojištění, je povinností posudkové komise Ministerstva práce a so- ciálních věcí přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace jeho zdra- votního stavu při porovnání s obdobím, kdy byl uznán plně (částečně) invalidním.
I v případech, kdy byl pojištěnec v minulosti plně (částečně) invalidním ($ 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), avšak dávka důchodového pojištění mu nebyla přiznána z příčin jiných než zdravotních, např. pro nesplnění potřebné doby pojištění, je povinností posudkové komise Ministerstva práce a so- ciálních věcí přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace jeho zdra- votního stavu při porovnání s obdobím, kdy byl uznán plně (částečně) invalidním.
(©) Ze spisové dokumentace, zejména dávkového spisu stěžovatele, vyplývá, že na základě posudků OSSZ v Liberci byl stěžova- tel rozhodnutími žalované ze dne 28. 5. 2003 a ze dne 2. 12. 2003 uznán částečně invalid- ním, nárok na částečný invalidní důchod mu však nevznikl z důvodu nesplnění potřebné doby pojištění ve smyslu $ 44 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, a proto byly jeho žá- dosti o dávku důchodového pojištění žalova- nou opakovaně zamítnuty. Předmětem přezkumného soudního říze- ní v posuzované věci bylo rozhodnutí žalova- né ze dne 17. 12. 2008, jímž byla zamítnuta žá- dost stěžovatele o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek $ 38 zákona o důchodo- vém pojištění s odůvodněním, že stěžovatel nebyl podle posudku OSSZ v Plzni ze dne 19. 11. 2008 plně invalidní, neboť pokles jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti či- nil pouze 20 %. (...) 329 2240 Jedním z předpokladů pro vznik nároku na plný invalidní důchod je existence plné in- validity pojištěnce ve smyslu $ 39 odst. 1 zá- kona o důchodovém pojištění. Bylo tedy tře- ba zjistit, zda stěžovatel ke dni 17. 12. 2008 splňoval podmínky plné invalidity ve smyslu tohoto ustanovení, tj. zda pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činil nejméně 66 % nebo zda u něho šlo o schop- nost pro zdravotní postižení vykonávat sou- stavnou výdělečnou činnost jen za zcela mi- mořádných podmínek ve smyslu přílohy č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Jde o otázku od- bornou - medicínskou (jedná se o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdra- votním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouze- ní. V přezkumném řízení soudním ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů podle $ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Minis- terstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové ko- mise. Posudkové komise jsou oprávněny ne- jen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti pojiš- těnců, ale též k posouzení poklesu schopnos- ti soustavné výdělečné činnosti i k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné inva- liditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudko- vé řízení je tedy specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vy- plývajících pro oblast sociálního zabezpeče- ní a důchodového pojištění. Jde tedy o po- stup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která před- pokládá vedle odborných lékařských znalostí i znalosti z oboru posudkového lékařství. Nic- méně i tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v $ 77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a pře- svědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správ- nosti a zákonnosti přezkoumávaného roz- hodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, 330 který nemá, a ani nemůže mít odborné lékař- ské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné závisí především. V této sou- vislosti nutno zdůraznit, že případné chybějí- cí či nepřesně formulované náležitosti po- sudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úva- hou, jelikož pro to nemá potřebné medicín- ské znalosti, na rozdíl od posudkové komise MPSV. Jednou z takových náležitostí v přípa- dě, kdy byl pojištěnec v minulosti uznán plně či částečně invalidním, a nyní již takto uzná- ván není, je zdůvodnění eventuálního zlepše- ní či stabilizace zdravotního stavu pojištěnce ve srovnání s dobou předchozí, případně zdůvodnění, co jinak vedlo komisi k závěru, že jej již nelze pokládat za plně ani částečně invalidního. Zejména poslední z uvedených náležitostí ovšem posudek posudkové komi- se MPSV ze dne 12. 6. 2009 postrádá. Vzdor tomu, že stěžovatel byl již dříve uznán částečně invalidním, posudková komi- se MPSV v uvedeném posudku, z něhož vy- cházel krajský soud při vydání napadeného rozsudku, vyslovila toliko, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované stěžovatel nebyl plně invalidní podle $ 39 odst. 1 záko- na o důchodovém pojištění a nebyl ani Čás- tečně invalidní podle $ 44 odst. 1 nebo 2 té- hož zákona, aniž by se vyjádřila k důvodům zániku dříve již uznané částečné invalidity, ačkoliv podle posudkových závěrů OSSZ v Li- berci v posouzení ze dne 13. 5. 2003 činil po- kles schopnosti soustavné výdělečné činnos- ti stěžovatele 40 % a v posouzení ze dne 5. 11. 2003 dokonce 50 %. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že na zde projednávanou věc je třeba obdobně aplikovat právní názor vyjádřený v rozsudku NSS ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008-46, podle něhož „[p]ři odnímání pobírané dáv- ky důchodového pojištění podmíněné dlou- hodobě nepříznivým zdravotním stavem je posudková komise MPSV ČR povinna pře- svědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěn- ce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odní- maná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu“. Obdobná situace totiž nastává podle názoru Nejvyššího správního soudu i v případě, kdy sice dávka odnímána není, avšak jen proto, že nebyla přiznána z příčin jiných než zdravotních, v konkrét- ním případě proto, že pojištěnec v posled- ních 10 letech před vznikem částečné invali- dity nesplňoval podmínku potřebné doby. pojištění (5 roků) ve smyslu $ 40 odst. 1 a.2 zákona o důchodovém pojištění. -- ' Požadavkům uvedeného právního názoru však posudková komise nedostála, když ve svém posudku dřívější uznání částečné inva- lidity stěžovatele zcela pominula, a neodů- vodnila, v čem spočívá zlepšení nebo stabili- zace jeho zdravotního stavu při porovnání s obdobím, kdy byla částečná invalidita stěžo- vatele uznána, tedy ke dni 28. 5. 2003, resp. ke dni 2. 12. 2003, popř. zda částečná invali- dita stěžovatele byla dříve uznána na základě posudkového omylu, eventuálně co jinak vedlo komisi k závěru, že již stěžovatele ne- pokládá ani za částečně invalidního. V této souvislosti lze rovněž konstatovat, že posud- ková komise se nijak nevypořádala s dalšími stěžovatelem tvrzenými zdravotními postiže- ními, nevyžádala si ani lékařské zprávy od stěžovatelových ošetřujících lékařů, ani. se nevyjádřila k důvodům jejich nevyžádání. Ze- jména se však nevypořádala se závěry dřívěj- ších posudků OSSZ v Liberci doložených lé- kařskými zprávami odborných lékařů, mimo jiné též, že vedle chronického plicního one- mocnění se u stěžovatele vyskytuje rovněž porucha v bílkovinném spektru a stále nedo- řešené kožní onemocnění. Toliko na okraj zdejší soud poukazuje na skutečnost, že po- sudková komise vycházela z pouze velmi omezeného počtu lékařských zpráv, zejména když jako základ posouzení sloužily výsledky toliko jediného specializovaného spirome- trického vyšetření (plicního nálezu ze dne 13. 10. 2008), které je klíčové pro podřazení rozhodujícího zdravotního postižení stěžova- tele příslušnému písmenu přílohy č. 2, kapi- toly VIII, oddílu B, položky 5 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Posudkové orgány přitom v tomto ohledu dospěly v průběhu času k roz- dílným závěrům [podřazení pod písmeno a) nebo b)], na což ovšem posudková komise ni- jak nereagovala. K závěru o nutnosti podřaze- ní dominantního zdravotního postižení pod písmeno a) uvedené položky, a tím i o výraz- ně menší míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, dospěla posudková komi- se i přesto, že v mezidobí (v roce 2007) pro- dělal stěžovatel tuberkulózu, pro kterou, resp. pro jejíž následky, se podle údaje v po- sudku stále léčí, a že podle nálezu plicní lé- kařky ztratil na hmotnosti v posledním půl roce 30 kg. K těmto skutečnostem se posud- ková komise v posudku rovněž nevyjádřila a nevypořádala se s nimi. Na základě výše uvedených důvodů ne- zbývá než konstatovat, že rozsudek Krajské- ho soudu v Ústí nad Labem je za tohoto stavu nepřezkoumatelný pro jinou vadu řízení, kte- rá mohla mít za následek nezákonné rozhod- nutí o věci samé. Nejvyšší správní soud při- tom zohlednil závěry vyjádřené v rozsudku ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, v němž zdejší soud uve- dl, že „[nleúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlou- hodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání pře- zkoumávaného rozhodnutí, je třeba pova- žovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stě- žovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu S 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá. Jde o jinou vadu ve smyslu f 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ Byl proto naplněn tvrzený důvod pro podání kasační stížnosti podle $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. 331 2241 2241 Svobodný přístup k informacím: informace 0 probíhajícím trestním řízení k $ 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím k $ 8a odst. 1 trestního řádu ve znění zákona č. 558/1991 Sb.» Povinné subjekty neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení [$ 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím] pouze poté, co zváží, nakolik je důvod neposkytnutí informace vskutku ospravedlněn na- léhavou společenskou potřebou. Tou bude pravidelně zájem státu na tom, aby po- skytnuté informace neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesou- visejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzu- jícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní ří- zení, hledět, jako by byl vinen. Povinný subjekt vezme v potaz též ochranu práv a svobod druhých, např. obětí trestného činu (srov. $ 8a odst. 1 trestního řádu). ©
Jaroslav A. proti České správě sociálního zabezpečení o přiznání plného invalidního dů- chodu, o kasační stížnosti žalobce.