znění zákonů č. 585/2006 Sb. a č. 261/2007 Sb.
I. Odměna z dohody 0 provedení práce představuje příjem ze závislé činnosti ve smyslu $ 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, a záro- veň i příjem pro určení přiměřených nákladů na bydlení ve smyslu odstavce třetího téhož ustanovení. Pro účely příspěvku na živobytí lze proto podle $ 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 citovaného zákona snížit 70 % takového příjmu o přiměřené náklady na bydlení.
II. U osoby bez přístřeší, které odůvodněné náklady na bydlení vzniknou v hlav- ním městě Praze, se pro účely příspěvku na živobytí snižuje její příjem podle 6 9 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, o odůvodněné náklady na bydlení až do výše 35 % jejího příjmu.
III. Částku existenčního minima u osoby uvedené v $ 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění účinném do 31. 12. 2008 lze pro účely stanovení částky jejího živobytí zvýšit o částky uvedené v různých ustanove- ních $ 25 až $ 30 tohoto zákona, a nikoliv pouze o nejvyšší částku uvedenou v jed- nom znich.
Osoba se podle $ 2 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi „nachází v hmotné nouzi, není-li dále stanoveno jinak, jestliže Její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (J 9 odst. 2) nedosahuje částky živo- bytí (f 24), přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotní- mu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích zá- kladních životních podmínek je tak vážně ohroženo“. Taková osoba má podle $ 21 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi nárok na příspěvek na živobytí, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob ($ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzova- ných osob.
„Za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která v daném čase, s ohledem na ne- uspokojivé sociální zázemí a nedostatek fi- nančních prostředků nemůže úspěšně řešit svoji situací a je ohrožena sociálním vylou- čením, jestliže zejména [mimo jiné] nemá uspokojivě naplněny životně důležité potře- by vzhledem k tomu, že je osobou bez pří- střeší“, jak vyplývá z $ 2 odst. 6 písm. d) záko- na o pomoci v hmotné nouzi. Osobě uvedené v tomto ustanovení, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi, však podle $ 21 a násl. zákona o pomoci v hmotné nouzi nelze při- znat příspěvek na živobytí.
Tato osoba má to- tiž podle $ 36 odst. 1 písm. c) zákona o po- moci v hmotné nouzi nárok pouze na jednu dávku pomoci v hmotné nouzi, a to na mimo- řádnou okamžitou pomoc, jejíž poskytnutí je navíc možné podmínit sestavením a plněním programu individuálního motivačního po- stupu ve smyslu $ 20 téhož zákona. V posuzované věci tedy při rozhodování o odnětí příspěvku na živobytí stěžovatelce byla aplikace $ 2 odst. 6 písm. d) zákona o po- moci v hmotné nouzi zcela vyloučena. Proto městskému soudu ani orgánům pomoci v hmotné nouzi nelze vytýkat, že se tímto ustanovením v odůvodnění svých rozhodnu- tí dostatečně či vůbec nezabývaly.
Na základě této skutečnosti Nejvyšší správní soud nepři- znal uvedené stížnostní námitce důvodnost. Dále se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda se v dané věci změnily skutečnosti roz- hodné pro nárok na příspěvek na živobytí tak, že tento nárok zanikl, a podle $ 44 odst. 1 a odst. 7 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi tak byly splněny podmínky pro odnětí dávky pomoci v hmotné nouzi stěžovatelce ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena. „Změníli se v průběhu pobírání dávky [pomoci v hmotné nouzi] výše příjmů, po- soudí se znovu nárok na dávku, a to tak, že 399 2554 se posoudí nový měsíční průměrný příjem ze 3 kalendářních měsíců, a to z příjmu v měsí- cí, v němž došlo ke změně výše příjmu, a z příjmu ve dvou předcházejících kalen- dářních měsících“, jak vyplývá z $ 44 odst. 4 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi.
Podle $ 9 odst. 1 zákona o pomoci v hmot- né nouzi se pro účely tohoto zákona „za pří- jem, není-li dále stanoveno jinak, považuje a) 70 % příjmu ze závislé činnosti a z funkčních požitků uvedených v zákoně o daních z příjmů, a to po odpočtu daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpeče- ní a příspěvku na státní politiku zaměstna- nosti a pojistného na veřejné zdravotní po- jištění, a ze mzdových nároků vyplácených úřadem práce podle zákona o ochraně za- městnanců při platební neschopnosti za- městnavatele a o změně některých zákonů, b) 80 % příjmu 1.
z náhrady mzdy (platu) nebo snížené- ho platu (snížené odměny) po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti (ka- rantény) podle zvláštních právních předpisů a z dávky nemocenského pojištění, 2. z podpory v nezaměstnanosti a podpo- ry pří rekvalifikaci, c) 100 % ostatních započitatelných pří- jmů podle zákona o životním a existenčním minimu, s výjímkou příspěvku na živobytí“. Podle $ 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmot- né nouzi „[plříjmem osoby nebo společně posuzovaných osob se pro účely příspěvku na živobytí rozumí příjem podle odstavce 1 snížený o přiměřené náklady na bydlení; za přiměřené náklady na bydlení se pro účely to- hoto zákona považují odůvodněné náklady na bydlení (f 34), nejvýše však do výše 30 %, a v hlavním městě Praze do výše 35 % příjmu osoby nebo společně posuzovaných osob“.
Podle $ 9 odst. 3 zákona o pomoci v hmot- né nouzi se za „příjem pro určení přiměře- ných nákladů na bydlení považuje příjem uvedený v odstavci 1, s výjímkou a) sociálního příplatku a dávek pěstoun- ské péče, 400 b) příjmu uvedeného v f 7 odst. 1 písm. d) zákona o životním a existenčním minimu a C) příjmů uvedených v f 7 odst. 2 písm. j) zákona o životním a existenčním minimu“. V posuzovaném případě se v průběhu po- bírání příspěvku na živobytí změnila výše pří- jmů stěžovatelky a nárok na tuto dávku se po- dle $ 44 odst. 4 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi posuzoval na základě jejího nového měsíčního průměrného příjmu za období od května do července 2008.
V květnu 2008 obdržela stěžovatelka vý- živné od svého syna ve výši 1 300 Kč, které je započitatelným příjmem podle $ 7 odst. 2 písm. d) zákona o životním a existenčním mi- nimu. Toto výživné je proto ostatním započi- tatelným příjmem podle zákona o životním a existenčním minimu, který se podle $ 9 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi pro účely příspěvku na živobytí zohled- ňuje ze 100 %. Tento příjem vc výši 1 300 Kč je ve smyslu $ 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi dále nutné snížit o odůvod- něné náklady na bydlení, nejvýše však do vý- še 35 % příjmu stěžovatelky, neboť ta byla v květnu 2008 ubytována v noclehárně pro osoby bez přístřeší na lodi Hermes, která se nachází v hlavním městě Praze.
Není přitom podstatné, zda podle aplikačního programu automatizovaného zpracování údajů, který jsou podle $ 52 odst. 3 věty druhé zákona o pomoci v hmotné nouzi povinny používat orgány pomoci v hmotné nouzi při řízení o dávkách, při jejich výplatě a kontrole, se u osob bez přístřeší příjem snižuje o odůvod- něné náklady na bydlení toliko do výše 30 % jejich příjmu. Takový postup totiž u osob bez přístřeší, kterým odůvodněné náklady na bydlení vznikají v hlavním městě Praze, nelze ze zákona o pomoci v hmotné nouzi nikterak dovodit, takže je třeba se řídit jednoznačnou dikcí jeho $ 9 odst. 2, která umožňuje u těch- to osob zohlednit jejich odůvodněné náklady na bydlení až do výše 35 % jejich příjmu.
Stě- žovatelka v květnu 2008 uhradila za noclehy na lodi Hermes částku 580 Kč, která tuto výši přesahuje, takže podle $ 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi lze od jejího příj- mu v částce 1 300 Kč dosaženého v tomto měsíci odečíst odůvodněné náklady na bydle- ní pouze ve výši 455 Kč. Měsíční příjem stě- žovatelky za květen 2008 tedy nečiní 910 Kč, jak se chybně uvádí v rozhodnutích orgánů pomoci v hmotné nouzi, nýbrž 845 Kč, což správně dovodil městský soud v napadeném rozsudku. V červnu 2008 obdržela stěžovatelka od- měny z dohod o provedení práce uzavřených se společnostmi Eficia Praha, spol.
s r. o., EU- ROPE CALLING, a. s., a TOTO CZ, a. s., které po odpočtu daně z příjmů dosáhly celkové výše 5 910 Kč. Uvedené odměny je zapotřebí považovat za příjmy ze závislé činnosti ve smyslu $ 9 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Toto ustanovení v poznámce pod čarou totiž odkazuje na $ 6 odst. 1 písm. 4) zákona č. 586/1992 Sb.,o daních z příjmů, který za příjmy ze závislé činnosti považuje pracovněprávního poměru, v nichž poplat- ník při výkonu práce pro plátce příjmu je po- vinen dbát příkazů plátce.
Povinnost dbát pří- kazů zaměstnavatele má přitom podle $ 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec od vzniku pracovního poměru a toto ustano- vení se vztahuje i na dohody o pracích kona- ných mimo pracovní poměr, jež taktéž nále- žejí mezi základní pracovněprávní vztahy, jak vyplývá z $ 3 věty druhé a $ 77 odst. 1 téhož právního předpisu. Navíc z odměn z dohod o provedení práce, které stěžovatelka obdrže- la v červnu 2008, byly odvedeny daně z pří- jmů, takže o nutnosti podřazení těchto pří- jmů pod $ 9 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi nemůže být žádných po- chybností.
Podle něho se však příjmy ze zá- vislé činnosti zohledňují ze 70 %, a nikoliv z celé výše, z čehož nesprávně vycházel měst- ský soud. Proto příjem stěžovatelky za červen 2008 činí podle $ 9 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi 70 % z 5 910 Kč, te- dy částku 4 137 Kč. Takto zjištěný příjem je ve smyslu $ 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi dále nutné snížit o odůvodněné nákla- dy na bydlení, nejvýše však do výše 35 % pří- jmu stěžovatelky, neboť ta byla i v červnu 2008 ubytována v noclehárně pro osoby bez přístřeší na lodi Hermes.
Takové výše však odůvodněné náklady na bydlení nedosahova- ly, neboť stěžovatelka v červnu 2008 uhradila noclehy v částce 600 Kč. Nelze přitom sou- hlasit se závěrem orgánů pomoci v hmotné nouzi, že za příjem pro určení přiměřených nákladů na bydlení nelze podle $ 9 odst. 3 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi po- važovat celkovou odměnu získanou stěžova- telkou z dohod o provedení práce, a že tak podle odstavce druhého stejného ustanovení nelze pro účely příspěvku na živobytí tyto od- měny snížit o přiměřené náklady na bydlení, neboť se jedná o další opakující se nebo pra- videlné příjmy ve smyslu $ 7 odst. 2 písm. j) zákona o životním a existenčním minimu.
Na základě shora uvedených skutečností totiž celková odměna získaná z dohod o provedení práce představuje příjem ze závislé činnosti uvedený v zákoně o daních z příjmů, který je zakotven v $ 7 odst. 1 písm. a) zákona o život- ním a existenčním minimu, a který se tak po- važuje za příjem pro určení přiměřených ná- kladů na bydlení ve smyslu $ 9 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Navíc dalšími opa- kujícími se nebo pravidelnými příjmy podle $ 7 odst. 2 písm. j) zákona o životním a €xis- tenčním minimu jsou z povahy věci pouze ta- kové příjmy, které nelze podřadit pod jiný za- počitatelný příjem obsažený v $ 7 téhož zákona.
Podle $ 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi lze tedy od 70 % příjmu ze zá- vislé činnosti dosaženého | stěžovatelkou v červnu 2008, tedy od částky 4 137 Kč ode- číst odůvodněné náklady na bydlení ve výši 600 Kč. Měsíční příjem stěžovatelky za čer- ven 2008 tedy nečiní 5 910 Kč ani 5 310 Kč, jak se chybně uvádí v prvním případě v roz- hodnutích orgánů pomoci v hmotné nouzi a v případě druhém v napadeném rozsudku městského soudu, nýbrž pouze 3 537 Kč. V červenci 2008 obdržela stěžovatelka odměny z dohod o provedení práce uzavře- ných se společnostmi TOTO CZ a EUROPE CALLING, které po odpočtu daně z příjmů dosáhly celkové výše 3 008 Kč. Uvedené od- měny je zapotřebí podle shora uvedené úva- hy podřadit pod příjmy podle $ 9 odst. 1 písm. 4) zákona o pomoci v hmotné nouzi.
401 2554 Podle něho se však příjmy ze závislé činnosti zohledňují ze 70 %, a nikoliv z celé výše, z če- hož i ve vztahu k červenci 2008 nesprávně vycházel městský soud. Proto příjem stěžova- telky za červenec 2008 činí podle $ 9 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi po zaokrouhlení 70 % z 3 008 Kč, tedy částku 2 106 Kč. Takto zjištěný příjem je ve smyslu $ 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi dále nutné snížit o odůvodněné náklady na bydlení, nejvýše však do výše 35 % příjmu stě- žovatelky, neboť ta byla i v červenci 2008 uby- tována v hlavním městě Praze, a to nejprve v noclehárně pro osoby bez přístřeší na lodi Hermes a poté v noclehárně Armády spásy.
Takové výše však odůvodněné náklady na byd- lení nedosahovaly, neboť stěžovatelka v čer- venci 2008 uhradila noclehy na lodi Hermes ve výši 340 Kč a noclehy v zařízení Armády spásy ve výši 100 Kč. Na základě shora uvede- ných skutečností nelze souhlasit se závěrem orgánů pomoci v hmotné nouzi, které i ve vztahu k červenci 2008 dovodily, že za příjem pro určení přiměřených nákladů na bydlení nelze podle $ 9 odst. 3 písm. c) zákona 0 po- moci v hmotné nouzi považovat celkovou od- měnu získanou stěžovatelkou z dohod o pro- vedení práce, a že tak podle odstavce druhého stejného ustanovení nelze pro účely příspěvku na živobytí tyto odměny snížit o přiměřené náklady na bydlení, neboť se jed- ná o opakující se nebo pravidelné příjmy ve smyslu $ 7 odst. 2 písm. j) zákona o životním a existenčním minimu.
Naopak podle $ 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi je nutné od 70 % příjmu ze závislé činnosti do- saženého stěžovatelkou v červenci 2008, te- dy od částky 2 106 Kč odečíst odůvodněné náklady na bydlení ve výši 440 Kč, které ne- dosahují výše 35 % příjmu stěžovatelky. Mě- síční příjem stěžovatelky za červenec 2008 tak nečiní 3 008 Kč ani 2 568 Kč, jak se chyb- ně uvádí v prvním případě v rozhodnutích orgánů pomoci v hmotné nouzi a v případě druhém v napadeném rozsudku, nýbrž pou- ze 1 666 Kč. Lze tedy shrnout, že měsíční příjem stě- žovatelky činil za květen 2008 částku 845 Kč, za červen 2008 částku 3 537 Kč a za červenec 402 2008 částku 1 666 Kč. V rozhodném období od května do července 2008 tedy stěžovatel- ka obdržela příjem v celkové výši 6 048 Kč, a nikoliv 9 828 Kč či 8 723 Kč, jak se nespráv- ně uvádí v prvním případě v rozhodnutích orgánů pomoci v hmotné nouzi a případě druhém v napadeném rozsudku.
Průměrný měsíční příjem stěžovatelky za rozhodné ob- dobí stanovený podle $ 44 odst. 4 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi tedy dosa- huje výše 2 016 Kč, a nikoliv výše 3 276 Kč či 2 908 Kč, jak se nesprávně uvádí v prvním případě v rozhodnutích orgánů pomoci v hmotné nouzi a případě druhém v rozsud- ku městského soudu. Takto zjištěný průměrný měsíční příjem stěžovatelky za rozhodné období ve výši 2 016 Kč je dále zapotřebí porovnat s částkou jejího živobytí, neboť podle $ 21 odst. 1 záko- na o pomoci v hmotné nouzi má nárok na příspěvek na živobytí pouze osoba v hmotné nouzi uvedená v $ 2 odst. 2 písm. a) téhož zá- kona, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob ($ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob, jak již by- lo zmíněno.
V posuzovaném případě činí po- dle $ 24 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi částka živobytí částku exis- tenčního minima, popřípadě zvýšenou o část- ky uvedené v $ 25 až $ 30, neboť stěžovatelka není uvedena v písmenu a) nebo b) a ani ne- byla zaměstnána nebo jinak výdělečně činná nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců. Částka existenčního minima osoby činí mě- síčně 2 020 Kč, což vyplývá z $ 5 odst. 1 záko- na o životním a existenčním minimu. Tuto částku lize však podle $ 24 odst. 1 písm. c) zá- kona o pomoci v hmotné nouzi zvýšit o část- ky uvedené v $ 25 až $ 30.
Částku existenční- ho minima však lze zvýšit o částky uvedené v různých ustanoveních $ 25 až $ 30 zákona o pomoci v hmotné nouzi, a nikoliv pouze o nejvyšší částku uvedenou v jednom z nich, jak se nesprávně uvádí v napadeném rozsud- ku. Takové omezení totiž není v $ 24 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi uvedeno. Naopak podle něho lze existenční minimum zvýšit o částky uvedené v $ 25 až $ 30, a nikoliv jen o jednu z těchto částek. Ke zvýšení existenčního minima o částky uvedené v různých ustanoveních $ 25 až $ 30 zákona o pomoci v hmotné nouzi přitom při- stoupily orgány pomoci v hmotné nouzi iv nyní projednávané věci, jak vyplývá z kal- kulačního listu, který je obsažen ve správním spise.
Podle něho došlo ke zvýšení existenč- ního minima z důvodu možnosti využití ma- jetku o částku 331,80 Kč, která odpovídá 30 % částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem ($ 26 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi). Dále po- dle kalkulačního listu orgán pomoci v hmot- né nouzi z důvodu možnosti uplatnění náro- - ků a pohledávek zvýšil existenční minimum o částku 221,20 Kč, která odpovídá 20 % část- ky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem ($ 27 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi).
Z kalkulačního lis- tu konečně vyplývá, že orgán pomoci v hmot- né nouzi z důvodu snahy o zvýšení příjmu vlastní prací zvýšil existenční minimum o částku 553 Kč, která odpovídá polovině částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem ($ 25 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi). Orgán pomoci v hmotné nouzi tedy zvýšil existenční mini- mum celkem o částku 1 106 Kč. Částka exis- tenčního minima zvýšená o částky uvedené v $ 25 až $ 27 zákona o pomoci v hmotné nouzi, na základě níž byla v dané věci podle S 24 odst. 1 písm. c) téhož zákona stanovena částka živobytí stěžovatelky, proto činí 3 126 Kč. Tato částka odpovídá částce životního mini- ma jednotlivce, jak vyplývá z $ 2 zákona o ži- votním a existenčním minimu.
Nicméně na základě této skutečnosti nelze městskému soudu přisvědčit, že orgány pomoci v hmot- né nouzi nesprávně stanovily částku živobytí stěžovatelky na základě jejího životního mini- ma. Z kalkulačního listu i z rozhodnutí orgá- nů pomoci v hmotné nouzi je totiž zcela zřej- mé, že při výpočtu částky živobytí byly v souladu s $ 24 odst. 1 písm. c) zákona o po- moci v hmotné nouzi sečteny částka exis- tenčního minima stěžovatelky a částky uve- dené v $ 25 až $ 27 téhož zákona. Jelikož zvý- šení existenčního minima o částky uvedené v $ 25 až $ 27 zákona o pomoci v hmotné nouzi nebylo v napadeném rozsudku nikte- rak zpochybněno, měl i městský soud vychá- zet z toho, že částka živobytí stěžovatelky či- nila v rozhodném období 3 126 Kč. Takto stanovená částka živobytí ve výši 3 126 Kč však převyšuje průměrný měsíční příjem stěžovatelky za rozhodné období, ne- boť ten činí podle shora uvedeného výpočtu 2 016 Kč, jak již bylo zmíněno.
Příjem stěžo- vatelky tedy v rozhodném období od května do července 2008 nedosahoval částky jejího živobytí, v důsledku čehož podle $ 21 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi i nadále tr- val její nárok na příspěvek na živobytí, a ne- byly tak splněny podmínky pro odnětí této dávky pomoci v hmotné nouzi uvedené v $ 44 téhož zákona. Lze tedy shrnout, že orgány pomoci v hmotné nouzi pochybily, když stěžovatelce ode dne 1. 8.2008 odňaly příspěvek na živo- bytí. Městský soud tedy posoudil tuto právní otázku nesprávně, v důsledku čehož je napl- něn důvod kasační stížnosti uvedený v $ 103 odst. 1 písm. a) s.
ř. s. Stěžovatelka sice v příslušné kasační ná- mitce namítla jen nemožnost zhojení ne- správnosti postupu orgánů pomoci v hmotné nouzi, nicméně v této souvislosti poukázala ina pochybení při posuzování výše jejího pří- jmu za rozhodné období. K tomuto stížnost- nímu tvrzení tedy mohl Nejvyšší správní soud učinit zjištění o nesprávnosti stanovení výše příjmu stěžovatelky za rozhodné období i částky jejího živobytí ve správním i v žalob- ním řízení a dále mohl učinit také z tohoto pochybení vyplývající zjištění o nesprávnosti závěru o zániku nároku stěžovatelky na pří- spěvek na živobytí, který byl v těchto před- cházejících řízeních taktéž vysloven.
403 2555 2555 Zemědělství: vznik nároku na dotaci; vznik nároku na poskytnutí dotace k $ 5 odst. 1 nařízení vlády č. 655/2004 Sb., o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrob- ců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit, do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro poskytnutí dotace k podpoře jejich činnosti k nařízení vlády č. 332/2007 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 655/2004 Sb., o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zeměděl- ských komodit, do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro po- skytnutí dotace k podpoře jejich činnosti I.
Nárok na dotaci v rámci programu Zakládání skupin výrobců podle nařízení vlády č. 655/2004 Sb. vznikl v roce 2007 skupině výrobců zařazené do tohoto pro- gramu tehdy, když splnila všechny podmínky uvedené v $ 5 odst. 1 písm. a) až f) to- hoto nařízení. Nárok na poskytnutí dotace pak vznikl za podmínky, že předtím vznikl nárok na dotaci, dnem podání žádosti o poskytnutí dotace, kterou bylo možno po- dat až v období od 1. 1. do 15. 2. 2008.
II. Snížení výše dotace provedené nařízením vlády č. 332/2007 Sb., jež nabylo účinnosti dne 31. 12. 2007, se proto kvůli zákazu pravé retroaktivity nemohlo týkat dotací, na něž vznikl nárok do 30. 12. 2007 včetně. Zpravidla se však vzhledem k věc- ným podmínkám vznikání nároku na dotaci (obchodování zemědělské produkce vznikající v průběhu příslušného roku a tomu odpovídající rozvržení ekonomic- kých aktivit skupiny výrobců zpravidla po větší část této doby) kvůli ochraně legi- timního očekávání nebude vztahovat ani na případy, kdy nárok na dotaci vznikl až dne 31. 12. 2007.
Radmila P. proti Magistrátu hlavního města Prahy o příspěvek na živobytí, o kasační stíž-
ý rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. V něm bude Městský soud v Praze podle § 110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím rozhodnutí. V novém rozhodnutí Městský soud v Praze podle § 110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. listopadu 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu