ném k 8. 7. 2007 Kryjí-li se navzájem doby účasti na pojištění podle $ 5 odst. 1 písm. s) (náhradní doba péče o osobu blízkou) a písm. n) (vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci) zá- kona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nepřihlíží se k uvedeným dobám při stanovení rozsahu účasti na pojištění podle 6 5 odst. 1 písm. n) citovaného zákona.
Nejvyšší správní soud předesílá, že po stránce skutkové je možno vyjít ze zjištění učiněných Městským soudem v Praze. Tím bylo bezpečně zjištěno, že žalobkyně požáda- la dne 12. 3. 2008 o přiznání plného invalidní- ho důchodu a doložila, že posudkem vydaným Pražskou správou sociálního zabezpečení v Praze 4 ze dne 23. 4. 2008 byla uznána plně invalidní podle $ 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění s datem vzniku plné invalidity od 31. 3. 2008. O této skutečnosti ostatně nebylo mezi účastníky sporu.
Stěžo- vatelka však její žádost o plný invalidní dů- chod zamítla pro nesplnění druhé z podmí- nek nároku, kterou je kromě invalidity získání potřebné doby pojištění, pokud pojiš- těnec nesplnil ke dni vzniku plné invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle $ 29 zákona o důchodovém pojištění, popří- padě, byl-li mu přiznán starobní důchod po- dle $ 31 téhož zákona, nedosáhl-li důchodo- vého věku, eventuálně pokud se nestal plně invalidním následkem pracovního úrazu (S 38 zákona o důchodovém pojištění).
Pro- tože žádná z citovaných eventualit nebyla u žalobkyně dána, musela prokázat, že získala potřebnou dobu pojištění pro nárok na plný invalidní důchod. Ta ve smyslu $ 40 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění činí u pojiš- těnce ve věku nad 28 let (žalobkyně je naro- zena 4. 9. 1954) 5 roků a zjišťuje se podle dru- hého odstavce téhož ustanovení z období před vznikem plné invalidity, a jde-li o pojiš- těnce ve věku nad 28 let, z posledních 10 ro- ků před vznikem plné invalidity. Toto období 72 je u žalobkyně vymezeno daty 31.
3. 1998 - 30. 3. 2008. Stěžovatelka dospěla k závěru, že v tomto období získala žalobkyně pouze 4 ro- ky a 298 dní pojištění, neboť podle $ 5 odst. 1 písm. m zákona o důchodovém pojištění se doba vedení evidence uchazeče o zaměstná- ní u úřadu práce hodnotí jen v rozsahu 3 ro- ků, které byly žalobkyni započteny, avšak ani s připočtením této doby nebylo dosaženo hranice potřebných 5 roků pojištění, zatímco žalobkyně tvrdí, že kromě 3 roků evidence uchazeče o zaměstnání, po kterou jí nenále- žela podpora v nezaměstnanosti nebo pod- pora při rekvalifikaci, získala další dobu po- jištění, tj. dobu péče o osobu blízkou podle $ 5 odst. 1 písm. s) téhož zákona, a to v období od 1.
4. 2004 do 31. 12. 2006; dobu evidence uchazeče o zaměstnání bez nároku na pod- poru v trvání 3 roků je pak nutno situovat mi- mo náhradní dobu péče o osobu blízkou, k čemuž měla stěžovatelka dostatek prostoru s ohledem na délku doby, kdy byla stěžovatel- ka vedena u úřadu práce jako uchazečka o za- městnání bez nároku na podporu v neza- městnanosti (např. v obdobích od 31. 3. 1998 do 12. 4. 2003). Dobu péče o osobu blízkou ostatně stěžovatelka žalobkyni podle obsahu osobního listu důchodového pojištění zapo- četla a uvádí totéž ve svém vyjádření k žalobě, jakož i v kasační stížnosti.
Vyslovila však pře- svědčení, že pokud po tuto dobu byla stěžovatelka též vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání bez nároku na podporu v neza- městnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, nezapočítává se do ní pouze doba účasti na pojištění podle $ 6 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění; jiné náhradní doby pojištění se však do ní započítávají. Tvrdí, že zápočtem náhradní doby péče o osobu blíz- kou se nemůže prodloužit započitatelná do- ba 3 let vedení v evidenci uchazečů o zaměst- nání počítaná zpětně od vzniku invalidity, pokud se kryje se započtenou náhradní do- bou, tak jak je tomu v daném případě.
Nejvyš- ší správní soud však tento názor nepokládá za správný. Nejdříve Nejvyšší správní soud připomíná ta ustanovení zákona o důchodovém pojiště- ní, která jsou pro posouzení věci relevantní. Jde především o $ 40 odst. 1,2 a 3 uvede- ného zákona. Podle tohoto ustanovení činí potřebná doba pro nárok na plný invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let 5 ro- ků a zjišťuje se z období před vznikem plné invalidity, jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, pak z posledních 10 roků před vznikem plné invalidity.
Podmínka potřebné doby po- jištění pro nárok na plný invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba zís- kána v kterémkoliv období 10 roků dokonče- ném, po vzniku plné invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění 2 roky. Podle třetího odstavce zmí- něného ustanovení se pro účely splnění pod- mínky potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod považuje za dobu po- jištění též doba účasti na pojištění osob uve- dených v $ 5 odst. 1 písm. m) a n) [tedy i do- ba, kdy je osoba vedena v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, ať již jí ná- leží podpora v nezaměstnanosti nebo podpo- ra při rekvalifikaci, či v rozsahu nejvýše 3 let jí tato podpora v nezaměstnanosti nebo pod- pora při rekvalifikaci nenáleží, s tím, že tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod a nezapočítává se do ní do- ba účasti na pojištění podle $ 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona] a dále doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice před do- sažením věku 18 let, nejdříve však po ukon- čení povinné školní docházky.
Zcela zásadní význam pro posouzení věci má pak $ 14 odst. 1 zákona zákona o důcho- dovém pojištění, podle něhož, kryjí-li se doby pojištění navzájem, započte se pro stanovení celkové doby pojištění pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry jen ta doba, jejíž zápočet je pro pojištěnce výhodnější; to- též platí „kryjídi se navzájem“ náhradní doby pojištění nebo „doba pojištění“ a „náhradní doba pojištění“ Z citovaných ustanovení zákona o důcho- dovém pojištění vyplývá, že jak stěžovatelka tak i Městský soud v Praze přehlédly $ 40 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, ne- boť pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod pokládaly u žalobkyně dobu, po kte- rou byla vedena jako uchazečka o zaměstnání (ať již s nárokem na podporu či nikoliv) za ná- hradní dobu pojištění, ačkoliv ji měli poklá- dat za dobu pojištění v pravém slova smyslu.
To však nemění nic na tom, že ve smyslu $ 14 téhož zákona je i při konkurenci doby pojiš- tění a náhradní doby pojištění nutno dát přednost té době, jejíž zápočet je pro pojiš- těnce výhodnější. V projednávané věci jde o dobu od 1. 4. 2004 do 30. 12. 2006, kdy žalobkyně osobně pečovala o osobu blízkou ve smyslu $ 5 odst. 1 písm. s) zákona o důchodovém pojištění a současně byla zařazena v evidenci uchazečů o zaměstnání bez nároku na podporu v neza- městnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že po- kud stěžovatelka uznala a hodnotila žalobky- ni pro účely zjištění potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod v roz- hodném období náhradní dobu péče o osobu blízkou ve smyslu $ 5 odst. 1 písm. s) citova- ného zákona, je zápočet této doby, byť jde o náhradní dobu pojištění, pro žalobkyni vý- hodnější než zápočet doby pojištění - vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o za- městnání po dobu, po kterou nenáleží pod- pora v nezaměstnanosti nebo podpora při re- kvalifikaci za situace, kdy v rozhodném období 10 roků před vznikem plné invalidity byla žalobkyně evidována jako uchazečka o zaměstnání ještě celou řadu roků, konkrét- ně podle potvrzení příslušného úřadu práce též v období od 31.
3. 1998 do 12. 4. 2003. Pro úvahu o větší výhodnosti (přednosti) zápo- čtu náhradní doby pojištění je zde několik důvodů. Především jde o skutečnost, že zápo- čtem této náhradní doby pojištění se vymezí, resp. posune období 3 let před vznikem ná- roku na invalidní důchod u žalobkyně tak, aby získala delší dobu pojištění. Dále jde o skutečnost, že náhradní doba pojištění pé- če o osobu blízkou ve smyslu $ 5 odst. 1 písm. s) zákona o důchodovém pojištění není omeze- na jen na 3 roky jako doba evidence uchazeče o zaměstnání, který nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvali- fikaci, a dalším důvodem je fakt, že pro stano- vení výše procentní výměry plného invalidní- ho důchodu (ostatně i důchodů dalších) se 73 1974 do doby pojištění započítává náhradní doba Pojištění pouze v rozsahu 80 % s výjimkou ná- hradních dob pojištění za dobu účasti osob uvedených v $ 5 odst. 1 písm. p), r) a s) a ob- dobných dob podle předpisů platných před 1.
1. 1996. Znamená to tedy, že doba pojištění podle $ 5 odst. 1 písm. n) zákona o důchodo- vém pojištění se pro účely stanovení výše procentní výměry krátí na zmíněných 80 %, zatímco doba péče o osobu blízkou uvedená pod písm. s) téhož zákona nikoliv. Výše zmí- něné skutečnosti vedou Nejvyšší správní soud k závěru, že výhodnější z hlediska $ l4 odst. 1 téhož zákona je pro žalobkyni zápočet náhradní doby péče o osobu blízkou, uvede- né v $ 5 odst. 1 písm. s) zmíněného zákona. Pro posouzení věci je pak nerozhodné, že do náhradní doby pojištění podle $ 5 odst. 1 písm. n) uvedeného zákona, byť je ve smyslu $ 40 odst. 3) pokládána pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro ná- rok na plný (ale i částečný) invalidní důchod za dobu pojištění, nelze započíst dobu účasti na pojištění podle $ 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona, jak namítá stěžovatelka.
Podle $ 6 odst. 1 písm. a) zákona jsou pojištění účastny též osoby starší 18 let, jestliže podaly přihláš- ku k účasti na pojištění a účast na pojištění se týká doby jejich vedení v evidenci úřadu prá- ce jako uchazeče o zaměstnání, pokud jim po dobu této evidence nenáleží podpora v neza- městnanosti nebo podpora při rekvalifikaci. Nejde tudíž o vzájemné překrývání dob pojiš- tění, či náhradních dob pojištění, event. dob pojištění s náhradními dobami pojištění ve smyslu $ 14 odst. 1 zákona o důchodovém po- jištění, ale jen o nemožnost zápočtu náhradní doby pojištění téhož druhu, kdy rozdíl spočí- vá pouze v tom, zda jde o dobrovolné přihlá- šení se k účasti na pojištění či nikoliv.
Z tohoto ustanovení ani z žádného jiného ustanovení zákona o důchodovém pojištění však nelze do- vodit, že by se do doby 3 let, uvedené v $ 5 odst. 1 písm. n) jiné náhradní doby započítávaly. Z uvedeného vyplývá, že pokud stěžova- telka hodnotí žalobkyni jako náhradní dobu pojištění dobu péče o osobu blízkou v rozsa- hu 1005 dnů (od 1. 4. 2004 do 31. 12. 2006), nelze v tomtéž období dávat přednost zápo- čtu účasti na pojištění žalobkyně jako osoby 74 vedené v evidenci úřadu práce v pozici ucha- zečky o zaměstnání, po kterou jí nenáležela podpora v nezaměstnanosti nebo při rekvali- fikaci, byť by se z hlediska $ 40 odst. 3 téhož zákona jednalo o dobu pojištění, nikoliv jen náhradní dobu.
K tomu nutno uvést, že $ 40 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, po- dle kterého se doba účasti na pojištění osob uvedených mj. v $ 5 odst. 1 písm. n) téhož zá- kona považuje pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod za dobu pojištění, znamená pro pojištěnce zvýhodnění při posuzování té- to jinak náhradní doby pojištění. Při vzájem- ném překrývání této doby pojištění s náhrad- ní dobou pojištění není však nutno dát přednost době pojištění, pokud je pro pojiš- těnce výhodnější zápočet náhradní doby po- jištění (zde doby péče o osobu blízkou), což nepochybně vyplývá z $ 14 odst. 1 uvedené- ho zákona.
Dobu evidence v rozsahu 3 roků počítaných zpětně od vzniku nároku na plný invalidní důchod je pak třeba zjišťovat z časo- vého prostoru nacházejícího se mímo obdo- bí, ve kterém stěžovatelka pečovala o osobu blízkou, samozřejmě za předpokladu, že toto období spadá do 10 roků před vznikem plné invalidity. Konkrétně v případě stěžovatelky to znamená, že vedle péče o osobu blízkou ve zmíněném období a vedle doby, kdy byla ve- dena jako uchazečka o zaměstnání u úřadu práce v době, po kterou jí náležela podporu v nezaměstnanosti v rozsahu celkem 323 dnů Cod 26.
2. 2007 do 25. 11. 2007 a od 14. 1. 2008 do 3. 3. 2008), je třeba jí ještě zhodnotit další 3 roky pojištění z doby, po kterou jí tato podpora nenáležela. Žalobkyně doložila městskému soudu již zmíněnými potvrzení- mi o době vedení v evidenci uchazečů o za- městnání, vydanými Úřadem práce hlavního města Prahy, pobočkou v Praze 4, že byla v té- to evidenci vedena též od 13. 3. 1997 do 26. 1. 2006 (mimo dob předcházejících toto obdo- bí) a dále takto vedena též po 26. 2. 2007 až do data uznání plné invalidity.
S připočtením této doby (tak aby nepřesáhla 3 roky počíta- né zpětně od vzniku invalidity) by nepochyb- ně žalobkyně získala potřebnou dobu pojiště- ní pro nárok na plný invalidní důchod, která činí 5 roků ve smyslu $ 40 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. 1975 Správní trestání: provozování rozhlasového a televizního vysílání; popis skutku ve výroku rozhodnutí k $ 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysí- lání a o změně dalších zákonů Je-li ve výroku napadeného rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kterým bylo shledáno spáchání jiného správního deliktu podle $ 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, označen pouze odvysílaný pořad, neobsahuje popis skutku veškeré zákonné znaky uvedené skutkové podstaty jiného správního deliktu.
Popis skutku totiž v takovém případě postrádá jakákoli skutková zjištění týkající se potenciálního ohrožení zákonem chráněných objektů (tj. veřejného zájmu na fyzickém, psychickém či mravním vý- voji dětí a mladistvých), které je zákonným znakem skutkové podstaty jiného správ- ního deliktu podle $ 60 odst. 3 písm. d) citovaného zákona.
Mgr. Jana R. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasač-
tu náhradní doby pojištění, která sice byla zohledněna, avšak zůstala bez významu pro posouzení stěžovatelčina nároku na invalidní důchod. Nejedná se tedy při rozhodování o dávkách důchodového pojištění o překážku věci pravomocně rozsouzené.
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti odpovídá skutečnosti, že v řízení úspěšná žalobkyně náhradu nákladů tohoto stadia řízení nepožadovala a neúspěšná stěžovatelka nemá nárok na náhradu ze zákona (§ 60 odst. 1 a 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu