Neúčast uchazeče o zaměstnání na rekvalifikaci, ke které se váže úřadem práce přiznaná podpora při rekvalifikaci ($ 40 zákona č. 435/2004 Sb., © zaměstnanosti), nelze nahradit účastí na jiné rekvalifikaci. Pokud se uchazeč o zaměstnání nezúčast- ní rekvalifikace, podpora mu nenáleží.
C..) Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že předmětem žalobou napadeného rozhodnutí bylo přezkoumání rozhodnutí úřadu práce o přiznání podpory při rekvalifikaci podle $ 40, $ 50 a $ 51 zákona 0 zaměstnanosti, ni- koliv rozhodnutí o zastavení výplaty podpory při rekvalifikaci podle $ 55 téhož zákona, kte- ré ani nebylo vydáno. Stěžovatelka v průběhu správního řízení rovněž nijak nebrojila proti přípisu úřadu práce ze dne 10. 11. 2009, kte- rým jí bylo oznámeno zrušení rozhodnutí o přiznání podpory při rekvalifikaci, ani tato skutečnost proto nebyla předmětem odvola- cího řízení.
Stěžovatelkou uplatněné žalobní body, i v případě jejich důvodnosti, tudíž ne- mohly vést ke zrušení napadeného rozhod- nutí žalovaného, který posuzoval pouze správnost a zákonnost rozhodnutí o přiznání podpory při rekvalifikaci. Městský soud tak dospěl ke zcela správnému závěru, že žaloba není důvodná. Pokud jde o jednotlivé žalobní body, městský soud vyčerpávajícím způsobem zdů- vodnil, proč námitky a argumenty stěžovatel- ký nemohou obstát. Podle $ 40 odst. 1 zákona o zaměstnanos- ti „[nlárok na podporu při rekvalifikací má uchazeč o zaměstnání, který se účastní rve- kvalifikace zabezpečované úřadem práce (S 109) a ke dni, k němuž má být podpora při rekvalifikaci přiznána, není požívate- lem starobního důchodu“.
Podle $ 109 odst. 1 téhož zákona „[rlekva- lifikace se uskutečňuje na základě dohody mezi úřadem práce a uchazečem o zaměst- nání nebo zájemcem o zaměstnání, vyžadu- je-li to jejich uplatnění na trhu práce. Za účastníka rekvalifikace hradí úřad práce náklady rekvalifikace a může mu poskytl- nout příspěvek na úhradu prokázaných nut- ných nákladů spojených s rekvalifikací. Re- kvalifikaci zajišťuje úřad práce příslušný podle místa bydliště uchazeče o zaměstnání (o nebo zájemce o zaměstnání. Nárok na podporu při rekvalifikaci může vzniknout pouze za podmínek stanovených v těchto a dalších ustanoveních zákona o za- městnanosti, které ovšem v případě stěžova- telky nebyly naplněny.
Podporu při rekvalifikaci přizná úřad prá- ce jedině ve vztahu k rekvalifikaci zabezpečo- vané (zajišťované) úřadem práce na základě dohody uzavřené mezi úřadem práce a ucha- zečem o zaměstnání. Má-li se rekvalifikace uskutečnit na základě určité dohody, je podle názoru Nejvyššího správního soudu nezbyt- né, aby tato dohoda byla uzavřena před zahá- jením rekvalifikace. Není proto možné uznat zpětně za rekvalifikaci kurz, který již proběhl nebo probíhá, tím spíše, pokud jej nezabez- pečuje úřad práce.
Požadavku stěžovatelky na zpětné uznání rekvalifikačního kurzu po- řádaného SONS ČR a přiznání podpory při rekvalifikaci za dobu trvání tohoto kurzu pro- to nelze vyhovět. Z citovaných ustanovení a jejich vzájem- ného vztahu dále plyne, že podpora při re- kvalifikaci se vždy váže ke konkrétní rekvali- fikaci (konkrétnímu kurzu), realizované na základě konkrétní dohody uzavřené mezi úřadem práce a uchazečem o zaměstnání. Nejvyšší správní soud proto zastává názor, že neúčast uchazeče o zaměstnání na rekvalifi- kaci, ke které se váže úřadem práce přiznaná podpora při rekvalifikaci, nelze nahradit účastí na jiné rekvalifikaci.
Pokud se uchazeč o zaměstnání nezúčastní rekvalifikace, pod- pora mu nenáleží; tím není dotčeno jeho prá- vo uzavřít s úřadem práce další dohodu o re- kvalifikaci, této se zúčastnit a požadovat v té souvislosti novou podporu při rekvalifikaci. V projednávané věci to znamená, že stě- žovatelka nemohla obdržet podporu při re- kvalifikaci, neboť se nezúčastnila rekvalifi- kačního kurzu, který byl předmětem dohody o rekvalifikaci ze dne 20. 10. 2009. V této sou- vislosti není podstatné, jaký byl důvod ne- účasti a že jej stěžovatelka sama nemohla ni- jak ovlivnit.
Úřad práce ostatně stěžovatelce dne 4. 11. 2009 oznámil, že do předmětného rekvalifikačního kurzu bude zařazena, jakmi- le bude znám nový termín. Na základě nové dohody o rekvalifikaci, případně dodatku k dohodě ze dne 20. 10. 2009, se tak stěžova- telka zúčastní rekvalifikace zajištěné úřadem práce, tudíž jí vznikne nárok na podporu při rekvalifikaci. Stěžovatelce nelze přisvědčit ani v tvrzení, že úřad práce pochybil, když nezajistil dosta- tek účastníků rekvalifikačního kurzu, který se pak z toho důvodu nekonal.
Taková povinnost úřadu práce, který předmětný kurz ani přímo nepořádal, jen jej zajišťoval prostřednictvím rekvalifikačního zařízení na základě dohody podle $ 108 odst. 7 zákona o zaměstnanosti, totiž z žádného právního předpisu nevyplývá. Nejvyšší správní soud dále nad rámec po- třebného odůvodnění podotýká, že rozhod- nutí úřadu práce ze dne 20. 10. 2009 o při- znání podpory při rekvalifikaci ani nemělo být vydáno. Ke dni jeho vydání stěžovatelka nesplňovala základní podmínku pro přiznání podpory, neboť se dosud neúčastnila rekvali- fikace, která měla být zahájena až dne 30.
10. 2009. Podle názoru Nejvyššího správního soudu měl tudíž žalovaný rozhodnutí úřadu práce zrušit a řízení zastavit (k domnělému zrušení rozhodnutí neformálním přípisem úřadu práce nelze přihlížet, když zákon o za- městnanosti ani správní řád možnost zrušení vlastního rozhodnutí z vlastního podnětu úřadům práce neposkytují). Ke zrušení roz- hodnutí 0 přiznání podpory žalovaného bez ohledu na obsah odvolání opravňoval $ 89 odst. 2 věta první správního řádu, neboť roz- hodnutí úřadu práce nebylo v souladu s práv- ními předpisy.
Zjištěné pochybení žalované- ho však stěžovatelka v žalobě ani v jejím doplnění netvrdila. Vzhledem k tomu, že toto pochybení nezpůsobuje nicotnost ani nepře- 277 2523 žalobních bodů, nevznikla Městskému soudu v Praze povinnost rozhodnutí žalovaného zrušit ex offo. (...) zkoumatelnost rozhodnutí žalovaného a ne- jedná se ani o vadu řízení, která by bránila přezkoumání rozhodnutí soudem v mezích 2523 Mezinárodní ochrana: vylučující klauzule; činy v rozporu se zásadami a cíli OSN k $ 15a odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) k čl.
17 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2004/83/ES o minimálních normách, které musí splňo- vat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o po- stavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (v textu jen „kvalifikační směrnice“) k čl. 1F písm. c) Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb.; v textu jen „Ženevská úmluva“) L. Při posuzování důvodů pro vyloučení z doplňkové ochrany podle $ 15a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, lze za činy v rozporu se zásadami a cíli Organizace spojených národů považovat (a) činy, ohledně nichž je konsensus v me- zinárodním právu, že jsou dostatečně závažným a trvajícím porušováním lidských práv, aby bylo možné je označit za pronásledování; nebo (b) činy výslovně označe- né orgány OSN za rozporné se zásadami a cíli OSN.
II. Na činech v rozporu se zásadami a cíli OSN se žadatel mohl podílet nejen tím, že je spáchal sám, ale také tím, že se na jejich spáchání účastnil podle $ 15a odst. 2 zá- kona č. 325/1999 Sb., o azylu.
III. Míru odpovědnosti žadatele o mezinárodní ochranu, který donášel informa- ce na své spolupracovníky státním orgánům, je nutno zkoumat individuálně podle jeho znalostí o tom, k čemu budou předané informace použity a podle jeho úmyslu způsobit předáním informací činy v rozporu se zásadami a cíli OSN.
Radmila P. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o podporu při rekvalifikaci, o ka-