Nárok na příplatek k důchodu podle $ 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, může uplatnit pouze poškozený, neboť nejde o samostatně stojící ná- rok, ale o dávku vyplácenou současně s dávkou důchodového pojištění. Ustanovení $ 81 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního za- bezpečení, neumožňuje zahájit řízení o dávku důchodového pojištění (sociálního zabezpečení) ani o její úpravu po smrti poživatele dávky na žádost dědiců.
(..) Z uvedeného je patrno, že bylo dosa- ženo rehabilitace manžela stěžovatelky i pro dobu od 5. 10. 1947 do 19. 6. 1948 a pokud by v době dosažení rehabilitace žil, nepochybně by mohl úspěšně uplatnit nárok na poskytnu- tí příplatku k důchodu podle $ 25 zákona č. 119/1990 Sb. Pro posuzovanou věc, jejíž předmět je dán rozhodnutím žalované a po- souzením právní otázky krajským soudem, je určující pouze to, zda stěžovatelka, jako po- zůstalá po zemřelém manželovi, může sama po jeho úmrtí uplatnit nárok poškozeného na tento příplatek k jeho důchodu podle $ 25 odst. 7 zákona za dobu života manžela, kdy pobíral starobní důchod, pokud předmětný nárok neuplatnil sám.
Žalovaná v rozhodnutí napadeném žalobou dospěla k závěru, že $ 81 Ziie L zení o úpravu dávky důchodového pojištění 1102 po smrti poživatele důchodu na žádost dědi- ců. Krajský soud se s tímto posouzením věci ztotožnil, když zdůraznil, že nárok na příplatek k důchodu ve smyslu $ 25 odst. 7 může uplatnit pouze poškozený, neboť nejde o samostatný nárok, ale dávku vyplacenou současně s dáv- kou důchodovou, a dále dospěl k závěru, že dě- dic poškozeného nemá právo žádat odškodně- ní podle $ 26 zákona č. 119/1990 Sb. Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá než se s tímto posouzením věci rovněž ztotožnit.
Zákon č. 119/1990 Sb. obsahuje různé ty- py odškodnění pro osoby, jež byly postiženy odsouzením za činy, jež posléze zákonodárce rehabilitoval. V rámci této satisfakce bylo v $ 25 zakotveno i právo na odškodnění újmy, která těmto nezákonně odsouzeným vznikla jako důsledek věznění též v oblasti důchodo- vého pojištění (neboť jejich nároky byly růz- ným způsobem omezeny jak ve vztahu k do- bám pojištění, tak i započitatelných příjmů). Ustanovení $ 25 citovaného zákona je tedy speciální úpravou odškodnění pro oblast dů- chodového pojištění, což ostatně zákonodárce předesílá v úvodu tohoto ustanovení.
Zvole- ným řešením byla jednak možnost přepočtu důchodu (jenž si nadále ponechal zcela svůj charakter a povahu dávky důchodového po- jištění a sdílí režim všech dávek důchodové- ho pojištění bez jakýchkoliv odchylek), nebo příplatku k důchodu ($ 25 odst. 7), jenž se ovšem podle předpisu důchodového pojiště- ní ($ 98 zákona o důchodovém pojištění) stává součástí důchodu. Takovéto řešení bylo nutné již z toho důvodu, aby v budoucnosti bylo možno zachovávat výhody spojené například s valorizací dávek důchodového pojištění.
Není tudíž možno vztah úpravy obsažené v $ 25 zákona č. 119/1990 Sb. a předpisů o dů- chodovém pojištění chápat jako vztah spe- ciálního a obecného, ale na úpravy důchodu z titulu soudní rehabilitace je nutno nahlížet jako na integrální součást dávek důchodové- ho pojištění. Pro důchody upravené z důvo- du soudní rehabilitace tak nadále platí veške- rá obecná ustanovení, například o nároku či výplatě těchto dávek. Je proto třeba při úva- hách o projednávané věci vycházet z právní úpravy přechodu nároku dávek upravených v zákoně o důchodovém pojištění, tedy z $ 62 odst. 1 uvedeného zákona, podle něhož nárok na důchod nelze postoupit, a z $ 63 odst. 2, podle něhož přiznané splatné dávky před smrtí oprávněného, jemu nevyplacené do dne smrti, se vyplatí členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v uvede- ném odstavci.
Dávky důchodového pojištění představují osobní nároky pojištěnců v oblas- ti veřejného práva, nepodléhající dědickému právu. Postavení pozůstalých je v systémech sociálního pojištění řešeno dávkami pozůsta- lostními, jak je tomu i v daném případě, kdy stěžovatelka je poživatelkou důchodu vdov- ského po zemřelém manželovi. Jak již bylo zdůrazněno, jde o dávku sta- robního důchodu zemřelého manžela stěžo- vatelky, Která mohla být upravena z titulu soudní rehabilitace, přičemž s jeho smrtí ná- rok zanikl.
Tento nárok však nemůže již nikdy obživnout, pozůstalá vdova má nárok na svůj důchod, přičemž předpisy o rehabilitaci pak pamatovaly na úpravy i těchto pozůstalost- ních dávek z důvodu, že osoba, jež zemřela, byla rehabilitována. Viz rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2005, jímž byl zvýšen vdovský důchod stěžovatelky o příplatek k důchodu podle $ 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb. za dobu manželova věznění od 25. 2. 1948 do 19. 6. 1948 a od4. 2. 1952 do 7. 5. 1953 a jímž byla zamítnuta její žádost o zvýšení za dobu věznění manžela od 5.
10. 1947 do 24. 2. 1948. (Toto rozhodnutí není předmětem tohoto přezkumného řízení.) Na tomto místě nutno poznamenat, že též rozhodnutím žalované, naposledy ze dne 11. 11. 2005, bylo o její žá- dosti o poskytnutí příplatku k důchodu po- dle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., kterou po- dala jako osoba pobírající vdovský důchod po svém manželovi, p. Albínu S., rozhodnuto tak, že se jí přiznává od 6. 1. 2005 příplatek k vdovskému důchodu ve výši 2625 Kč za věznění manžela v době od 25. 2. 1948 do 19.
6. 1948, od 25. 6. 1948 do 25. 6. 1949, od 4.2. 1952 do 7.5. 1953 a od 17.5. 1955 do 17.5. 1961; žádost o poskytnutí příplatku za dobu od 5. 10. 1947 do 24. 2. 1948 byla zamítnuta. Z uvedeného je patrno, že stěžovatelka dosá- hla přiznání příplatku ke svému vdovskému důchodu podle zmíněného nařízení i ve vzta- hu k období (byť nikoliv v celém rozsahu), pro něž v právě projednávané věci požaduje doplatit příplatek k důchodu jejího manžela. Přesvědčení stěžovatelky, že má přímý ná- rok na příplatek, ač jde o součást starobního důchodu zemřelého manžela, není správné, neboť úprava tohoto důchodu podle zákona č. 119/1990 Sb. byla možná jedině a pouze ve vztahu k tomuto důchodu zemřelého manže- la.
Pokud nárok na rehabilitaci ve vztahu ke spornému období neuplatnil, což bylo bez- pečně zjištěno, pak žalovaná neměla jinou možnost, než mu přiznat nárok na příplatek za dobu, kterou uplatnil, přičemž správní ří- zení bylo ukončeno jejím přiznáním a doru- čením rozhodnutí manželu stěžovatelky. Říze- ní o stěžovatelkou požadované dávce nebylo za života jejího manžela zahájeno, a nikdo další nemůže ve smyslu $ 81 zákona č. 582/1991 Sb. po smrti oprávněné osoby tento nárok samo- statně uplatnit. Na případ nelze aplikovat $ 26 zákona č. 119/1990 Sb., jež obecně zaklá- dá právo pozůstalých na odškodnění; manžel- ka zemřelého rehabilitovaného poživatele starobního důchodu za splnění podmínek stanovených v $ 25 citovaného zákona má právo na úpravy svého vdovského důchodu z tohoto titulu.
Tím je vyjádřeno její právo žá- dat odškodnění, které je jinak obecně vyjádře- no v $ 26 citovaného zákona, přičemž nutno zdůraznit, že tohoto odškodnění již stěžova- telka z větší části dosáhla. 1103 1731 17531 Důchodové pojištění: vdovský důchod k $ 82a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 267/2006 Sb. Byla-li výše vdovského důchodu vyplaceného ke dni 1. 7. 2006 omezena pro sou- běh s nárokem na výplatu jiného důchodu a úhrn důchodu podle předpisů platných před 1.
1. 1996 nepřesahoval částku 5100 Kč, zvyšuje se procentní výměra vdovského důchodu dle $ 82a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (ve znění zákona č. 267/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojiště- ní zaměstnanců), od splátky důchodu splatné v červenci 2006 o částku rozdílu mezi vyplácenou částkou vdovského důchodu a částkou, která by náležela bez takového omezení.
Věra S. proti České správě sociálního zabezpečení o příplatek k důchodu, o kasační stíž-