s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočto- vá pravidla republiky)**“ Vyhláškou Ministerstva financí České republiky č. 205/1991 Sb., o hospo- daření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu České republiky a o fi- nančním hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací, se řídilo pouze finanční hospodaření ministerstev a ostatních ústředních orgánů České republiky a jimi zřizovaných rozpočtových a příspěvkových organi- zací, jakož i hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací zříze- ných obcemi a okresními úřady; na postup při posuzování dotací poskyt- nutých spolku zřízenému podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (zde: Českému svazu tanečního sportu), se však tato vyhláška nevztahuje.
Čerpání dotace poskytnuté spolku upravují pouze obecná ustanovení $ 5 » Zrušena vyhláškou č. 389/2000 Sb., kterou se zrušuje vyhláška Ministerstva financí č 205/1991 Sb., o hospodaření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu České repub- liky ao finančním hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací, ve znění . pozdějších předpisů. ++) Zrušen zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvise- jících zákonů (rozpočtová pravidla). 1102 odst. 2 a $ 11 odst. 1 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., rozpočtových pravidel re- publiky, podle nichž mohou být rozpočtové prostředky použity pouze v příslušném rozpočtovém roce.
Dotaci poskytnutou dne 26. 5. 1998 na za- bezpečení sportovní reprezentace v roce 1998 bylo proto možné čerpat do 31. 12. 1998.
Podle ustanovení $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu 1104 tvrzené nezákonnosti spočívající v ne- správném posouzení právní otázky sou- dem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je apli- kován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale ten je nesprávně vyložen. Podle ustanovení $ 5 odst 3 písm. c) rozpočtových pravidel republiky bylo možné poskytovat ze státního rozpočtu dotace občanským sdružením.
Tyto roz- počtové prostředky však podle $ 11 odst. 1 téhož zákona mohly být použity pouze v příslušném rozpočtovém roce, a to k účelům, na které byly státním rozpo- čtem určeny. Odchylky od časového a účelového použití rozpočtových pro- středků pak mohly být k zabezpečení plynulého hospodaření a řádného plně- ní závazků stanoveny podle $ 11 odst. 2 rozpočtových pravidel republiky pouze „obecně závazným právním předpisem“. Jím byla prováděcí vyhláška č. 205/1991 Sb., jejíž působnost byla vymezena v ustano- vení $ 1.
V odstavci prvním bylo stano- veno, že touto vyhláškou se řídí finanční hospodaření ministerstev a ostatních ústředních orgánů České republiky a ji- mi zřizovaných rozpočtových a příspěv- kových organizací, jakož i hospodaření rozpočtových a příspěvkových organiza- cí zřízených obcemi a okresními úřady. Odstavec druhý stanovil, že ustanovení- mi částí čtvrté a páté této vyhlášky se řídí též obce a okresní úřady. Ze zmíněných ustanovení je tedy zřejmé, že předmětný prováděcí předpis se vztahoval pouze na subjekty vyjmenované v $ 1, ne však na občanská sdružení, kterým stěžovatel - Český svaz tanečního sportu - je.
Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že se v tomto případě jedná o výjimku z obecného ustanovení právního před- pisu, kterou je potřeba vykládat podle obecné výkladové zásady „singularia non sunt extendenda“ - výjimky je třeba interpretovat | restriktivně. Důvodem k tomuto restriktivnímu výkladu je mož- nost vzniku nebezpečí zákonodárcem nepředpokládaného, a sice situace, že by se zákonem předepsaný vztah či pravi- dlo mohly obrátit. Nejvyšší správní soud proto nemůže přisvědčit námitce, že stě- žovatel spadá do rozsahu působnosti té- to vyhlášky.
Na stěžovatele jakožto ob- čanské sdružení se vztahuje obecné ustanovení $ 5 odst. 2 a $ 11 odst. 1 roz- počtových pravidel republiky. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že poplatník je povinen dodržet podmínky pro poskytnutí dotace. Pokud věrohod- ně neprokáže, že splnil dané podmínky ve stanovené době, je povinen odvést do státního rozpočtu neoprávněně použité prostředky z dotací. Jestliže vyhláška č. 205/1991 Sb. řídí finanční hospodaře- ní ministerstev a ostatních ústředních orgánů České republiky a jiných zřizova- ných rozpočtových a příspěvkových orga- nizací, jakož i hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací zřízených ob- cemi a okresními úřady, případně se vzta- huje na obce a úřady, nelze její ustanove- ní použít na posouzení dotací týkajících se občanského sdružení zřízeného podle zákona č. 83/1991 Sb., o sdružování obča- nů.
Na čerpání dotace poskytnuté stěžo- vateli - Českému svazu tanečního sportu - jako občanskému sdružení se proto vztahovalo pouze obecné ustanovení $ 5 odst. 2 a $ 11 odst. 1 rozpočtových pravi- del republiky. Ostatně v souladu s uvede- nými ustanoveními byla koncipována i smlouva ze dne 26. 5. 1998, podle jejíhož bodu 4 bylo třeba zajistit čerpání dotace k 31. 12. běžného roku, tedy roku 1998, na který byla poskytnuta. 998 Hospodářská soutěž: zakázané rozhodnutí VM. sdružení soutěžitelů k $ 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně ně- kterých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 340/2004 Sb.
I. Pro kvalifikaci jednání sdružení soutěžitelů podle $ 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, jako „zakázaného rozhod- nutí sdružení“ je vždy třeba, aby z něj alespoň nepřímo vyplývala snaha sdružení o unifikaci budoucího chování určitého okruhu soutěžitelů, tj. snaha nahradit jejich samostatné soutěžní chování takovým chováním, jež bude v souladu s rozhodnutím sdružení.
II. Nelze-li v konkrétním úkonu sdružení nalézt konsensuální prvek na- hrazující budoucí individuální soutěžní vůli jednotlivých soutěžitelů, ne- jde o zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů podle $ 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.
Český svaz tanečního sportu proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem
ích orgánů České republiky a jimi zřizovaných rozpočtových a příspěvkových organizací, jakož i hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací zřízených obcemi a okresními úřady. Odstavec druhý stanovil, že ustanoveními částí čtvrté a páté této vyhlášky se řídí též obce a okresní úřady. Ze zmíněných ustanovení je tedy zřejmé, že předmětný prováděcí předpis se vztahoval pouze na subjekty vyjmenované v § 1, ne však na občanská sdružení, kterým stěžovatel – Č. s. t. s. - je.
Nejvyšší správní soud k tomuto uvádí, že se v tomto případě jedná o výjimku z obecného ustanovení právního předpisu, kterou je potřeba vykládat podle obecné výkladové zásady „singularia non sunt extendenda“ – výjimky je třeba interpretovat restriktivně. Důvodem k tomuto restriktivnímu výkladu je možnost vzniku nebezpečí, zákonodárcem nepředpokládaného, a sice situace, že by se zákonem předepsaný vztah – pravidlo – mohlo obrátit. Nejvyšší správní soud proto nemůže přisvědčit námitce stěžovatele, že spadá do rozsahu působnosti této vyhlášky. Na stěžovatele, jakožto občanské sdružení, se vztahuje obecné ustanovení § 5 odst. 2 a § 11odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech republiky.
Rovněž poznámku stěžovatele, že dřívější právní úprava, podle které byla jeho žaloba podána, neumožňovala soudům zjišťovat skutkový stav věci a on proto v žalobě nenamítal skutkové důvody, zejména správný způsob účtování o výdajích a vlastní průběh kontroly, považuje Nejvyšší správní soud za nepřípadnou. Dřívější právní úprava správního soudnictví, platná před datem 1. 1. 2003, obsahovala povinnost soudu zkoumat zákonnost rozhodnutí správního orgánu, tedy skutečnost, zda byl při zjišťování skutkové podstaty dodržen zákon či nikoliv.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že z obsahu spisu plyne, že žalobce zpochybňoval výsledky provedené kontroly finančním úřadem již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kdy zdůrazňoval, že k účelům, na jejichž úhradu byla poskytnuta dotace, vynaložili celkem částku 615 118 Kč, tj. o 174 118 Kč více, než je výše poskytnuté dotace. Z toho vyvozoval, že nemůže být správné tvrzení, že v roce 1998 nepoužili dotační prostředky do výše 121 262 Kč právě z dotace, neboť na tyto účely bylo hrazeno více než poskytnutá dotace.
Žalovaný k této námitce reagoval tak, že věc vrátil finančnímu úřadu přípisem ze dne 10. 4. 2001 s pokynem na přešetření této námitky a poté se k této námitce vyjádřil i v napadeném rozhodnutí. Protože však žalobce námitky ve vztahu ke skutkovým okolnostem provedené kontroly neuvedl v žalobě a v žalobě ani nenamítal nedostatek důvodů rozhodnutí správního orgánu, je nutno souhlasit se závěrem krajského soudu o tom, že soud přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 1 věty první s.
ř. s.). Námitky, které se týkají nedostatečně zjištěného skutkového stavu uvedené až v replice k vyjádření žalovaného a při jednání soudu, byly uplatněny až po uplynutí této lhůty a krajský soud k nim nemohl přihlédnout. Uvedené námitky, které žalobce uplatnil i v kasační stížnosti, nemůže zohlednit ani Nejvyšší správní soud, a to s ohledem na ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s.
Ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné. Stěžovatel zcela jistě mohl uplatnit námitky proti úplnosti zjištěné skutkové podstaty správním orgánem již v žalobě, neboť právní úprava zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř. v jeho znění do 31. 12. 2003) takový postup umožňovala (§ 249 a násl. o. s. ř., § 250j odst. 2 o. s. ř. v jeho znění do 31. 12. 2002).
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že poplatník je povinen dodržet podmínky pro poskytnutí dotace. Pokud věrohodně neprokáže, že splnil dané podmínky ve stanovené době, je povinen odvést do státního rozpočtu neoprávněně použité prostředky z dotací. Jestliže se vyhláška č. 205/1991 Sb. řídí finanční hospodaření ministerstev a ostatních ústředních orgánů České republiky a jiných zřizovaných rozpočtových a příspěvkových organizací, jakož i hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací zřízených obcemi a okresními úřady, případně se vztahuje na obce a úřady, nelze její ustanovení použít na posouzení dotací týkajících se občanského sdružení zřízeného podle zákona č. 83/1991 Sb. o sdružování občanů.
Na čerpání poskytnuté dotace stěžovateli – Č. s. t. s. - jako občanskému sdružení, se proto vztahovalo pouze obecné ustanovení § 5 odst. 2 a § 11 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb. o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky. Ostatně v souladu s uvedenými ustanoveními byla koncipována i smlouva č. 50-0064/98, ze dne 26. 5. 1998, podle jejíhož bodu 4. bylo třeba zajistit čerpání dotace k 31. 12. běžného roku, tedy roku 1998, na který byla poskytnuta.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal pochybení v postupu správního orgánu ani Krajského soudu v Ústí nad Labem. Námitky stěžovatele ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. důvodnými neshledal.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a stěžovatel neměl s kasační stížností úspěch. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. 1. 2005
JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu