znění zákona č. 89/1996 Sb. L. Soudní ochrany proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemo- vitostí ($ 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k ne- movitostem) se lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochraně před nezá- konným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (6 82 a násl. s. ř. s.). I. Zřejmý omyl při vedení a obnově katastru lze v případěizápisu poznámkou opravit v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu podle $ 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, jen tehdy, když takový zápis byl proveden v rozporu s listinou. K takovému zřejmému omylu při zápisu formou poznámky do- chází kupříkladu při chybném přepisu údajů uvedených na podkladové listině, při opomenutí zapsání některých údajů v ní uvedených či naopak při zapsání údajů v ní vůbec neobsažených do katastru nemovitostí, jakož i při zápisu provedeného bez listiny. Za zřejmý omyl však není možné považovat zápis formou poznámky na zá- kladě listiny, u níž je předmětem právního posouzení její způsobilost doložit pří- slušnou právní skutečnost vztahující se k nemovitosti. V takovém případě se lze soudní ochrany proti provedení poznámky do katastru nemovitostí domáhat pouze v řízení 0 ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správní- ho orgánu podle $ 82 a násl. s. ř. s., v jehož rámci soud posoudí, zda katastrálnímu úřadu doručené rozhodnutí příslušného orgánu či úkon třetí osoby jsou způsobilé k zápisu do katastru nemovitostí formou poznámky.
znění zákona č. 89/1996 Sb. L. Soudní ochrany proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemo- vitostí ($ 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k ne- movitostem) se lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochraně před nezá- konným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (6 82 a násl. s. ř. s.). I. Zřejmý omyl při vedení a obnově katastru lze v případěizápisu poznámkou opravit v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu podle $ 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, jen tehdy, když takový zápis byl proveden v rozporu s listinou. K takovému zřejmému omylu při zápisu formou poznámky do- chází kupříkladu při chybném přepisu údajů uvedených na podkladové listině, při opomenutí zapsání některých údajů v ní uvedených či naopak při zapsání údajů v ní vůbec neobsažených do katastru nemovitostí, jakož i při zápisu provedeného bez listiny. Za zřejmý omyl však není možné považovat zápis formou poznámky na zá- kladě listiny, u níž je předmětem právního posouzení její způsobilost doložit pří- slušnou právní skutečnost vztahující se k nemovitosti. V takovém případě se lze soudní ochrany proti provedení poznámky do katastru nemovitostí domáhat pouze v řízení 0 ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správní- ho orgánu podle $ 82 a násl. s. ř. s., v jehož rámci soud posoudí, zda katastrálnímu úřadu doručené rozhodnutí příslušného orgánu či úkon třetí osoby jsou způsobilé k zápisu do katastru nemovitostí formou poznámky.
V řízení o ochraně před nezákonným zá- sahem správního orgánu je soud podle $ 87 odst. 2 věty první s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2011 oprávněn pouze správnímu orgá- nu zakázat, aby pokračoval v porušování ža- lobcova práva, a přikázat, aby, je-li to možné, obnovil stav před nezákonným zásahem. Soud rozhodující ve správním soudnictví proto v tomto řízení nemůže ve výroku svého rozhodnutí vyslovit neplatnost žalobcem tvt- zeného zásahu. V něm je sice oprávněn učinit závěr, že se jedná o zásah a že tento zásah je nezákonný, avšak v takovém případě musí re- spektovat způsob ochrany proti nezákonné- mu zásahu stanovený v $ 87 odst. 2 věty prv- ní s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2011 a rozhodnout pouze o zákazu jeho pokračo- vání, případně i o obnovení stavu před ním. Žádné ustanovení upravující řízení o ochra- ně před nezákonným zásahem správního or- gánu přitom nepodmiňuje vydání rozhodnu- tí podle $ 87 odst. 2 věty první s. ř. s. předchozím rozhodnutím o určení neplat- nosti nezákonného zásahu, jak tvrdí stěžova- telé. V případě nesplnění zákonných předpo- kladů pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu pak soud není oprávněn se zabývat tím, zda ža- lobcem tvrzený zásah je v rozporu se záko- nem, či nikoliv, neboť v takovém případě zde nejsou dány podmínky pro vedení takového řízení ve správním soudnictví. Městský soud tedy postupoval správně, když se nezabýval návrhem stěžovatelů na ur- čení neplatnosti zápisu omezení vlastnické- ho práva žalobce a) a žalobu v této části jako nepřípustnou odmíti. Rovněž nepochybil, když v návaznosti na jím učiněný závěr o ne- splnění zákonných předpokladů pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zása- hem správního orgánu se již nezabýval da- ným případem po věcné stránce a neposuzo- val zákonnost zápisu omezení vlastnického práva k uvedené nemovitosti. V tomto směru tedy nelze považovat napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stíž- nost proti výroku I. napadeného rozsudku městského soudu není důvodná, a proto ji v tomto rozsahu podle $ 110 odst. 1 věty dru- hé s. ř. s. zamítl. (...) xx Závěr učiněný v usnesení rozšířeného se- nátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS, lze přitom použít i ve vztahu k soud- ní ochraně proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemovitostí. Poznámky jsou podle $ 14 odst. 3 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem „úkony příslušného or- gánu republiky, které jsou určeny k vyznače- ní skutečnosti nebo poměru vztahujícího se k nemovitosti nebo osobě a které nemají vliv na vznik, změnu nebo zánik práva“. Katast- rální úřad přitom podle $ 9 odst. 1 téhož zá- kona zapíše poznámku na základě některého ze zde vyjmenovaného doručeného rozhodnutí nebo oznámení soudu, správce daně, správce podniku, vyvlastňovacího úřadu, soudního exekutora, osoby oprávněné provádět veřej- né dražby podle zvláštního právního předpi- su, insolvenčního správce či k doložení návr- hu toho, v jehož prospěch má být poznámka zapsána. Při zápisu poznámkou přitom katast- rální úřad podle odstavce druhého téhož usta- novení postupuje přiměřeně jako při zápisu do katastru nemovitostí formou záznamu. Katastrální úřad stejně jako v případě zá- pisu formou záznamu tedy při zápisu po- známky do katastru nemovitostí nerozhoduje o vlastnickém právu, nýbrž z úřední povin- nosti a bez vlastní rozhodovací pravomoci vy- značuje změnu právních poměrů k nemovi- tostem nastalou v důsledku rozhodnutí jiného orgánu či úkonu třetí osoby. Tato činnost tak nemůže být považována za rozhodnutí o věci, která vyplývá ze soukromoprávních vztahů, a nemůže založit pravomoc civilních soudů podle části páté občanského soudního řádu (srov. usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 31. 1. 2007, čj. Konf 30/2006-5, č. 1244/2007 Sb. NSS). Zá- pisem poznámky katastrální úřad o ničem ne- rozhoduje a toliko zaznamenává právní sku- tečnosti nastalé nezávisle na vůli osob, kterým náležejí věcná práva k nemovitostem evidovaným v katastru. Z tohoto důvodu po- známka stejně jako záznam představuje pou- hý faktický úkon spočívající v provedení ne- bo neprovedení zápisu do státem vedené evidence nemovitostí, a pro absenci formy správního rozhodnutí tak zde nepřipadá 567 2600 v úvahu soudní ochrana žalobou proti roz- hodnutí správního orgánu podle $ 65 a násl. s. ř. s. Jediný rozdíl mezi zápisem formou zá- znamu a poznámky tak představuje pouze to, že záznamem se podle $ 7 odst. 1 zákona o zá- pisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem zapisuje vznik, změna nebo zánik práva k nemovitostem, které nastaly ze zákona nebo rozhodnutím jiného orgánu, za- tímco poznámkou se podle $ 9 odst. 1 a $ 14 odst. 3 téhož zákona zapisují právní skuteč- nosti, které se vztahují k nemovitostem urči- tého vlastníka. Poznámky tak mají pouze in- formativní charakter a jejich smyslem je upozornit případného zájemce o nabytí věc- ného práva k nemovitosti na její možné práv- ní vady. I takový zápis do katastru nemovitos- tí však svojí intenzitou zasahuje do právní sféry vlastníka nemovitosti, neboť mu stěžuje uskutečnění jejího případného úplatného převodu na jinou osobu. Proto i poznámku je zapotřebí považovat za takový úkon katastrál- ního úřadu, který představuje zásah ve smys- lu $82s.ř.s. Také soudní ochrany proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemovi- tostí podle $ 9 zákona o zápisech vlastnic- kých a jiných věcných práv k nemovitostem se proto lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochraně před nezákonným zása- hem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle $ 82 a násl. s. ř. s. Zbývá tedy posoudit, zda posuzovaná věc není natolik specifická, že by se v ní mohli stěžovatelé domáhat ochrany proti poznám- ce o zapsání budovy do soupisu konkursní podstaty jinými právními prostředky. V tom- to případě by zde totiž nebyly dány předpo- klady pro řízení o žalobě na ochranu před ne- zákonným zásahem správního orgánu a soud by ji nemohl věcně projednat. Taková žaloba by však musela být podle $ 46 odst. 1 písm. d) 568 a $ 85 s. ř. s. pro nepřípustnost odmítnuta, a nikoliv zamítnuta, jak nesprávně učinil městský soud v napadeném rozsudku. Ten spatřoval jiný právní prostředek, jímž se stěžovatelé mohli domáhat ochrany proti tvrzenému nezákonného zásahu, v institutu opravy chyb v katastrálním operátu podle $ 8 katastrálního zákona. V dané věci přichází v úvahu pouze jeho písmeno a), podle něhož katastrální úřad opraví „[n]a písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu [..) chybné údaje katastru, kte- ré vznikly zřejmým omylem při vedení a ob- nově katastru“. Za zřejmý omyl lze považovat takovou chybu, která je jasná každému odborníkovi na danou oblast (srov. Barešová, E.; Baudyš, P. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věc- mých práv k nemovitostem. Komentář. 3. vyd. Praha : C. H. BECK, 2002, s. 227). Zřej- mým omylem tak může být v dané věci pouze zápis poznámkou provedený v rozporu s listi- nou. K němu dochází kupříkladu při chyb- ném přepisu údajů uvedených na podklado- vé listině, při opomenutí zapsání některých údajů v ní uvedených či naopak při zapsání údajů v ní vůbec neobsažených do katastru nemovitostí, jakož i při zápisu provedeného bez listiny. Za zřejmý omyl však není možné považovat zápis formou poznámky na zákla- dě listiny, u níž je předmětem právního po- souzení její způsobilost doložit příslušnou právní skutečnost vztahující se k nemovitos- ti. V takovém případě se Ize soudní ochrany proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemovitostí domáhat pouze v ří- zení o ochraně před nezákonným zásahem podle $ 82 a násl. s. ř. s., v jehož rámci soud posoudí, zda katastrálnímu úřadu doručené rozhodnutí příslušného orgánu či úkon třetí osoby jsou způsobilé k zápisu do katastru ne- movitostí formou poznámky. (...) 2601 Řízení před soudem: osvobození fyzické osoby od soudních poplatků k $ 36 odst. 3 soudního řádu správního“ k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím I když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobo- zení od soudních poplatků ($ 36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto do- brodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými in- stitucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spo- ry soudní, a přitom nejde 0 spory mající vztah k podstatným okolnostem účastní- kovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníko- vým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).
a) Akciová společnost OPZ PLUS a b) Společnost s ručením omezeným CHITON NEWS proti Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu o ochranu před nezákonným zása- hem, o kasační stížnosti žalobců.
[24] Nepřipadá ale v úvahu ani ochrana nečinnostní žalobou. Žalovaný nepochybně nemá povinnost vydat rozhodnutí (ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.) ve věci samé. Nemá však ani povinnost vydat osvědčení; jeho jednání má spočívat buď v zanesení údaje o určité nemovitosti do jím vedené veřejnoprávní evidence, která má povahu informačního systému kombinujícího listinnou a elektronickou formu, anebo v tom, že do evidence žádný údaj nezanese a stěžovateli vrátí listiny, které měly být podkladem provedení stěžovatelem požadovaného záznamu. Takové jednání žalovaného nemá povahu osvědčení, nýbrž faktického úkonu.
…
[28] V projednávaném případě může skutečnost, že žalovaný neprovedl záznam do katastru nemovitostí, být nezákonným zásahem spočívajícím v kombinaci nezákonné nečinnosti (neprovedení záznamu) a nezákonné činnosti (vrácení listiny, která měla být podkladem provedení záznamu, tomu, kdo ji vyhotovil). Správní orgán je za předpokladu, že jsou splněny zákonem předepsané podmínky pro provedení záznamu, povinen záznam jako faktický úkon spočívající v zanesení určitého údaje do jím vedené veřejnoprávní evidence provést, a naopak není oprávněn jej neprovést a vrátit listinu, jež má být podkladem provedení záznamu, tomu, kdo ji vyhotovil. Neučiní
li tak, jak mu zákon ukládá, ač jsou podmínky k tomu splněny, postupuje protiprávně a zasahuje do sféry práv a povinností toho, kdo se záznamu domáhá …, případně i dalších osob …, neboť tyto osoby mají veřejné subjektivní právo na to, aby jejich soukromá práva či soukromé povinnosti vztahující se k nemovitostem byly předepsaným způsobem za splnění předepsaných podmínek zaznamenány ve veřejnoprávní evidenci. Katastr nemovitostí je veřejnoprávní evidencí, jež plní funkce jak ve sféře zajištění veřejného zájmu, spadající v podstatné míře do práva veřejného (zajištění publicity vlastnických a jiných práv k nemovitostem; zajištění přehledu veřejné moci o nemovitostech a právech k nim; poskytnutí určité míry právní jistoty o tom, jak jsou vztahy k nemovitostem uspořádány, tj. kdo k nim má jaká práva, aj.), tak ve sféře soukromých zájmů a práv (vkladem do katastru se v některých případech převádějí soukromá subjektivní práva k nemovitostem, dobrá víra v zápis v katastru může zakládat některá subjektivní soukromá práva aj.); viz k tomu § 1 odst. 3 katastrálního zákona. Správnímu soudnictví přísluší soudní ochrana těch práv jednotlivců, která se v podstatné míře vztahují k veřejnoprávním aspektům katastru nemovitostí, konkrétně tedy zejména soudní ochrana ve věcech záznamů do katastru nemovitostí (tyto nemají, na rozdíl od vkladů, konstitutivní účinky ve vztahu k soukromým subjektivním právům k nemovitostem, jichž se záznamy týkají) a oprav chyb v katastrálním operátu. Judikatura v budoucnu zřejmě vyjasní, že i některé další typy zápisů do katastru nemovitostí (zejm. poznámky podle § 9 až 10 zákona o zápisech) jsou podrobeny soudní kontrole ve správním soudnictví; … Naopak je pochopitelné, proč zákonodárce svěřil soudní ochranu ve věcech vkladu soudům v řízení podle části páté o. s. ř., jakkoli i zde vklad do katastru plní funkce související se zajištěním veřejného zájmu, jeho klíčovým obsahem je to, že jím vznikají, mění se nebo zanikají soukromá subjektivní práva k nemovitostem, a že tedy převažuje soukromoprávní funkce vkladu.
[28] V projednávaném případě může skutečnost, že žalovaný neprovedl záznam do katastru nemovitostí, být nezákonným zásahem spočívajícím v kombinaci nezákonné nečinnosti (neprovedení záznamu) a nezákonné činnosti (vrácení listiny, která měla být podkladem provedení záznamu, tomu, kdo ji vyhotovil). Správní orgán je za předpokladu, že jsou splněny zákonem předepsané podmínky pro provedení záznamu, povinen záznam jako faktický úkon spočívající v zanesení určitého údaje do jím vedené veřejnoprávní evidence provést, a naopak není oprávněn jej neprovést a vrátit listinu, jež má být podkladem provedení záznamu, tomu, kdo ji vyhotovil. Neučiní
li tak, jak mu zákon ukládá, ač jsou podmínky k tomu splněny, postupuje protiprávně a zasahuje do sféry práv a povinností toho, kdo se záznamu domáhá …, případně i dalších osob …, neboť tyto osoby mají veřejné subjektivní právo na to, aby jejich soukromá práva či soukromé povinnosti vztahující se k nemovitostem byly předepsaným způsobem za splnění předepsaných podmínek zaznamenány ve veřejnoprávní evidenci. Katastr nemovitostí je veřejnoprávní evidencí, jež plní funkce jak ve sféře zajištění veřejného zájmu, spadající v podstatné míře do práva veřejného (zajištění publicity vlastnických a jiných práv k nemovitostem; zajištění přehledu veřejné moci o nemovitostech a právech k nim; poskytnutí určité míry právní jistoty o tom, jak jsou vztahy k nemovitostem uspořádány, tj. kdo k nim má jaká práva, aj.), tak ve sféře soukromých zájmů a práv (vkladem do katastru se v některých případech převádějí soukromá subjektivní práva k nemovitostem, dobrá víra v zápis v katastru může zakládat některá subjektivní soukromá práva aj.); viz k tomu § 1 odst. 3 katastrálního zákona. Správnímu soudnictví přísluší soudní ochrana těch práv jednotlivců, která se v podstatné míře vztahují k veřejnoprávním aspektům katastru nemovitostí, konkrétně tedy zejména soudní ochrana ve věcech záznamů do katastru nemovitostí (tyto nemají, na rozdíl od vkladů, konstitutivní účinky ve vztahu k soukromým subjektivním právům k nemovitostem, jichž se záznamy týkají) a oprav chyb v katastrálním operátu. Judikatura v budoucnu zřejmě vyjasní, že i některé další typy zápisů do katastru nemovitostí (zejm. poznámky podle § 9 až 10 zákona o zápisech) jsou podrobeny soudní kontrole ve správním soudnictví; … Naopak je pochopitelné, proč zákonodárce svěřil soudní ochranu ve věcech vkladu soudům v řízení podle části páté o. s. ř., jakkoli i zde vklad do katastru plní funkce související se zajištěním veřejného zájmu, jeho klíčovým obsahem je to, že jím vznikají, mění se nebo zanikají soukromá subjektivní práva k nemovitostem, a že tedy převažuje soukromoprávní funkce vkladu.
[29] Jestliže důvody, pro které žalovaný má za to, že záznam do katastru nemovitostí nelze provést, neobstojí …, krajský soud žalovanému zakáže nadále zasahovat do práv stěžovatele tím, že záznam neprovedl a vrátil listiny, jež měly být podkladem k provedení záznamu, tomu, kdo je vyhotovil. …
[29] Jestliže důvody, pro které žalovaný má za to, že záznam do katastru nemovitostí nelze provést, neobstojí …, krajský soud žalovanému zakáže nadále zasahovat do práv stěžovatele tím, že záznam neprovedl a vrátil listiny, jež měly být podkladem k provedení záznamu, tomu, kdo je vyhotovil. …
[30] Podobně i provedení záznamu do katastru, ač k němu nejsou splněny zákonné podmínky, bude třeba nahlížet jako nezákonný zásah, proti kterému se rovněž lze bránit zásahovou žalobou ve správním soudnictví. Rozsah skutkových a právních otázek, které bude soud zkoumat v této procesní konstelaci, je obdobný tomu, domáhá-li se žalobce provedení záznamu a žalovaný jej odmítá provést; ve své podstatě jde toliko o případ inverzní k neprovedení záznamu. Nejsou-li tedy zákonné podmínky pro provedení záznamu dány, soud žalovanému zakáže provedení záznamu opřené o důvod, který v rámci předmětu řízení shledal nezákonným, a pokud již záznam byl proveden, přikáže mu, aby jej odstranil.
[31] Konečně v úvahu připadá i varianta, že katastrální úřad bude zcela nečinný - ani neprovede záznam, ani nevyjeví vrácením listiny, která měla být podkladem záznamu, svoji vůli záznam neprovést (ve své podstatě půjde o obdobu nezákonné nečinnosti, proti které v případech, kdy se vydává rozhodnutí ve věci samé či osvědčení, chrání nečinnostní žaloba podle § 79 a násl. s. ř. s.). I v takovém případě je třeba zajistit účinnou soudní ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v „prosté“ nečinnosti za situace, kdy je správní orgán povinen nějak konat (buď provést záznam, anebo jej neprovést a vrátit listinu, která měla být podkladem záznamu, tomu, kdo ji vyhotovil). Ochrana nečinnostní žalobou zde není možná, neboť, jak již shora vyloženo, „produktem“ postupu katastrálního úřadu ve věci provedení záznamu není ani rozhodnutí ve věci samé, ani osvědčení; jde o faktický úkon. Proto zde lze poskytnout soudní ochranu opět pouze pomocí zásahové žaloby. Bude-li se tedy jednat o tento případ, zakáže krajský soud katastrálnímu úřadu pokračovat v zásahu do práva žalobce na to, aby byl úřad činný a aby ve věci žalobce tak či onak konal.
[31] Konečně v úvahu připadá i varianta, že katastrální úřad bude zcela nečinný - ani neprovede záznam, ani nevyjeví vrácením listiny, která měla být podkladem záznamu, svoji vůli záznam neprovést (ve své podstatě půjde o obdobu nezákonné nečinnosti, proti které v případech, kdy se vydává rozhodnutí ve věci samé či osvědčení, chrání nečinnostní žaloba podle § 79 a násl. s. ř. s.). I v takovém případě je třeba zajistit účinnou soudní ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v „prosté“ nečinnosti za situace, kdy je správní orgán povinen nějak konat (buď provést záznam, anebo jej neprovést a vrátit listinu, která měla být podkladem záznamu, tomu, kdo ji vyhotovil). Ochrana nečinnostní žalobou zde není možná, neboť, jak již shora vyloženo, „produktem“ postupu katastrálního úřadu ve věci provedení záznamu není ani rozhodnutí ve věci samé, ani osvědčení; jde o faktický úkon. Proto zde lze poskytnout soudní ochranu opět pouze pomocí zásahové žaloby. Bude-li se tedy jednat o tento případ, zakáže krajský soud katastrálnímu úřadu pokračovat v zásahu do práva žalobce na to, aby byl úřad činný a aby ve věci žalobce tak či onak konal.
[32] Soudní ochraně před obsahově nesprávným postupem či „prostou“ nečinností katastrálního úřadu formou zásahové žaloby nebrání ani ustanovení § 85 s. ř. s., podle něhož zásahová [ž]aloba je nepřípustná, lze
li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky (…). Takové právní prostředky totiž ve věcech záznamu do katastru neexistují. Zejména jím nemůže být žaloba o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, v řízení podle občanského soudního řádu [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Předmět řízení o této žalobě totiž jen velmi volně souvisí s předmětem postupu katastrálního úřadu ve věcech záznamu. Předmětem řízení o určovací žalobě podle o. s. ř. jsou soukromá subjektivní práva (v případech týkajících se katastru nemovitostí typicky vlastnické právo k nemovitosti). Soud v řízení o této žalobě závazně určí, kdo má určité právo (např. kdo je vlastníkem určité nemovitosti). To samo o sobě však ještě nezaručuje, že se uvedený závazný akt soudu vydaný v řízení podle o. s. ř. a týkající se soukromých subjektivních práv projeví i ve sféře s tím souvisejících veřejných subjektivních práv, a sice – jak již výše vyloženo – v rovině veřejného subjektivního práva nositele určitého práva k nemovitosti, aby toto právo bylo za zákonem stanovených podmínek zapsáno záznamem do katastru nemovitostí a tam evidováno. Rozsudek vydaný v řízení podle o. s. ř. může být toliko podkladem pro to, aby v navazujícím postupu podle § 7 a 8 zákona o zápisech byl, či naopak nebyl proveden záznam do katastru ve prospěch určité osoby. Neexistuje žádný automatismus spočívající v tom, že obsah rozsudku ve věci určení práva k nemovitosti se bez dalšího projeví v katastru nemovitostí; naopak, při provádění záznamu katastrální úřad zkoumá relativně autonomní podmínky pro záznam stanovené zákonem, jímž se řídí jeho činnost, jakkoli obsah rozsudku je v tomto ohledu jistě zpravidla stěžejní skutečností.
[32] Soudní ochraně před obsahově nesprávným postupem či „prostou“ nečinností katastrálního úřadu formou zásahové žaloby nebrání ani ustanovení § 85 s. ř. s., podle něhož zásahová [ž]aloba je nepřípustná, lze
li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky (…). Takové právní prostředky totiž ve věcech záznamu do katastru neexistují. Zejména jím nemůže být žaloba o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, v řízení podle občanského soudního řádu [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Předmět řízení o této žalobě totiž jen velmi volně souvisí s předmětem postupu katastrálního úřadu ve věcech záznamu. Předmětem řízení o určovací žalobě podle o. s. ř. jsou soukromá subjektivní práva (v případech týkajících se katastru nemovitostí typicky vlastnické právo k nemovitosti). Soud v řízení o této žalobě závazně určí, kdo má určité právo (např. kdo je vlastníkem určité nemovitosti). To samo o sobě však ještě nezaručuje, že se uvedený závazný akt soudu vydaný v řízení podle o. s. ř. a týkající se soukromých subjektivních práv projeví i ve sféře s tím souvisejících veřejných subjektivních práv, a sice – jak již výše vyloženo – v rovině veřejného subjektivního práva nositele určitého práva k nemovitosti, aby toto právo bylo za zákonem stanovených podmínek zapsáno záznamem do katastru nemovitostí a tam evidováno. Rozsudek vydaný v řízení podle o. s. ř. může být toliko podkladem pro to, aby v navazujícím postupu podle § 7 a 8 zákona o zápisech byl, či naopak nebyl proveden záznam do katastru ve prospěch určité osoby. Neexistuje žádný automatismus spočívající v tom, že obsah rozsudku ve věci určení práva k nemovitosti se bez dalšího projeví v katastru nemovitostí; naopak, při provádění záznamu katastrální úřad zkoumá relativně autonomní podmínky pro záznam stanovené zákonem, jímž se řídí jeho činnost, jakkoli obsah rozsudku je v tomto ohledu jistě zpravidla stěžejní skutečností.
[33] Navíc pro to, že určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. není právním prostředkem ochrany, který by ve smyslu § 85 činil zásahovou žalobu ve věcech provádění záznamu do katastru nepřípustnou, hovoří i další, praktické důvody. V některých případech není žalovaného, proti kterému by mohla směřovat určovací žaloba. Typicky se jedná o případy, v nichž problém týkající se provedení záznamu nespočívá v určení, se kterou konkrétní osobou má být právo k nemovitosti spojeno, nýbrž v tom, zda daná věc je způsobilá zápisu do katastru, např. zda je rozestavěným domem, bytem či nebytovým prostorem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona či zda nejde o drobnou stavbu (§ 2 odst. 2 téhož zákona). I v případech, v nichž by vydání rozsudku v řízení o určovací žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř. bylo možno dosáhnout, může být nepřiměřené k podání takové žaloby nutit i osoby, jež mezi sebou žádný spor ve skutečnosti nemají a které řízení o určovací žalobě povedou jen a pouze za účelem získání listiny, jež bude podkladem pro provedení záznamu.
Na základě těchto úvah dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008 - 98, k závěru, že „soudní ochrany proti provedení či neprovedení záznamu do katastru nemovitostí podle § 7 a § 8 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, se lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s.“ S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje i v nyní projednávané věci a nenachází žádný důvod se od něho odchýlit.
Závěr učiněný v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008 - 98, lze přitom použít i ve vztahu k soudní ochraně proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemovitostí.
Poznámky jsou podle § 14 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. úkony příslušného orgánu republiky, které jsou určeny k vyznačení skutečnosti nebo poměru vztahujícího se k nemovitosti nebo osobě a které nemají vliv na vznik, změnu nebo zánik práva. Katastrální úřad přitom podle § 9 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. zapíše poznámku na základě některého ze zde vyjmenovaného doručeného rozhodnutí nebo oznámení soudu, správce daně, správce podniku, vyvlastňovacího úřadu, soudního exekutora, osoby oprávněné provádět veřejné dražby podle zvláštního právního předpisu, insolvenčního správce či k doložení návrhu toho, v jehož prospěch má být poznámka zapsána. Při zápisu poznámkou přitom katastrální úřad podle odstavce druhého téhož ustanovení postupuje přiměřeně jako při zápisu do katastru nemovitostí formou záznamu.
Katastrální úřad stejně jako v případě zápisu formou záznamu tedy při zápisu poznámky do katastru nemovitostí nerozhoduje o vlastnickém právu, nýbrž z úřední povinnosti a bez vlastní rozhodovací pravomoci vyznačuje změnu právních poměrů k nemovitostem nastalou v důsledku rozhodnutí jiného orgánu či úkonu třetí osoby. Tato činnost tak nemůže být považována za rozhodnutí o věci, která vyplývá ze soukromoprávních vztahů, a nemůže založit pravomoc civilních soudů podle části páté občanského soudního řádu (srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 31. 1. 2007, č. j. Konf 30/2006 - 5, publikované pod č. 1244/2007 Sb. NSS). Zápisem poznámky katastrální úřad o ničem nerozhoduje a toliko zaznamenává právní skutečnosti nastalé nezávisle na vůli osob, kterým náležejí věcná práva k nemovitostem evidovaným v katastru. Z tohoto důvodu poznámka stejně jako záznam představuje pouhý faktický úkon spočívající v provedení nebo neprovedení zápisu do státem vedené evidence nemovitostí a pro absenci formy správního rozhodnutí tak zde nepřipadá v úvahu soudní ochrana žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. Jediný rozdíl mezi zápisem formou záznamu a poznámky tak představuje pouze to, že záznamem se podle § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. zapisuje vznik, změna nebo zánik práva k nemovitostem, které nastaly ze zákona nebo rozhodnutím jiného orgánu, zatímco poznámkou se podle § 9 odst. 1 a § 14 odst. 3 téhož zákona zapisují právní skutečnosti, které se vztahují k nemovitostem určitého vlastníka. Poznámky tak mají pouze informativní charakter a jejich smyslem je upozornit případného zájemce o nabytí věcného práva k nemovitosti na její možné právní vady. I takový zápis do katastru nemovitostí však svojí intenzitou zasahuje do právní sféry vlastníka nemovitosti, neboť mu stěžuje uskutečnění jejího případného úplatného převodu na jinou osobu. Proto i poznámku je zapotřebí považovat za takový úkon katastrálního úřadu, který představuje zásah ve smyslu § 82 s. ř. s.
Také soudní ochrany proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemovitostí podle § 9 zákona č. 265/1992 Sb. se proto lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s.
Zbývá tedy posoudit, zda posuzovaná věc není natolik specifická, že by se v ní mohli stěžovatelé domáhat ochrany proti poznámce o zapsání budovy č. p. 1659 do soupisu konkursní podstaty jinými právními prostředky. V tomto případě by zde totiž nebyly dány předpoklady pro řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a soud by ji nemohl věcně projednat. Taková žaloba by však musela být podle § 46 odst. 1 písm. d) a § 85 s. ř. s. pro nepřípustnost odmítnuta, a nikoliv zamítnuta, jak nesprávně učinil městský soud v napadeném rozsudku.
Ten spatřoval jiný právní prostředek, jímž se stěžovatelé mohli domáhat ochrany proti tvrzenému nezákonného zásahu, v institutu opravy chyb v katastrálním operátu podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb. V dané věci přichází v úvahu pouze jeho písmeno a), podle něhož katastrální úřad opraví na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru.
Za zřejmý omyl lze považovat takovou chybu, která je jasná každému odborníkovi na danou oblast (srov. E. Barešová, P. Baudyš: Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, Komentář, 3. vydání, C. H. BECK, Praha 2002, str. 227). Zřejmým omylem tak může být v dané věci pouze zápis poznámkou provedený v rozporu s listinou. K němu dochází kupříkladu při chybném přepisu údajů uvedených na podkladové listině, při opomenutí zapsání některých údajů v ní uvedených či naopak při zapsání údajů v ní vůbec neobsažených do katastru nemovitostí, jakož i při zápisu provedeného bez listiny. Za zřejmý omyl však není možné považovat zápis formou poznámky na základě listiny, u níž je předmětem právního posouzení její způsobilost doložit příslušnou právní skutečnost vztahující se k nemovitosti. V takovém případě se lze soudní ochrany proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemovitostí domáhat pouze v řízení o ochraně před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s., v jehož rámci soud posoudí, zda katastrálnímu úřadu doručené rozhodnutí příslušného orgánu či úkon třetí osoby jsou způsobilé k zápisu do katastru nemovitostí formou poznámky.
V nyní projednávané věci byla poznámka o zápisu budovy č. p. 1659 do soupisu konkursní podstaty učiněna na základě listiny označené jako „oznámení o zapsání nemovitostí do soupisu konkurzní podstaty na základě ze dne 31. 10. 2008“. Z obsahu správního spisu přitom vyplývá, že touto listinou bylo oznámení o zápisu nemovitosti do soupisu konkursní podstaty úpadce OPZ PLUS, a.s. ze dne 31. 10. 2008, které Katastrálnímu úřadu Praha - město zaslala správkyně konkursní podstaty OPZ PLUS, a.s. Mgr. Miroslava Maurská. V tomto oznámení se uvádí, že ke dni 31. 10. 2008 byl obnoven zápis budovy č. p. 1659 do soupisu konkursní podstaty úpadce OPZ PLUS, a.s. Tuto skutečnost odůvodnila správkyně konkursní podstaty tím, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2005, č. j. 13 Cmo 200/2005 - 229, kterým byla uvedená nemovitost vyloučena ze soupisu konkursní podstaty, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, č. j. 29 Odo 840/2006 - 292. Ověřenou kopii tohoto zrušujícího rozsudku posléze správkyně konkursní podstaty připojila k podání ze dne 3. 7. 2009.
Na listu vlastnictví 1178 pro katastrální území Kobylisy je přitom ve shodě s oznámením správkyně konkursní podstaty ze dne 31. 10. 2008 obsažena poznámka o zápisu budovy č. p. 1659 do soupisu konkursní podstaty. Zápis poznámkou byl tedy proveden plně v souladu s listinou, takže v posuzovaném případě se stěžovatelé nemohli domáhat soudní ochrany proti zápisu poznámkou žalobou proti rozhodnutí vydanému v řízení o opravě chyb katastrálním operátu podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb. Naopak předmětem právního posouzení je v dané věci to, zda oznámení správkyně konkursní podstaty ze dne 31. 10. 2008, které bylo katastrálnímu úřadu doručeno na základě zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, č. j. 29 Odo 840/2006 - 292, představuje listinu, na základě níž lze učinit poznámku o zapsání budovy č. p. 1659 do soupisu konkursní podstaty, a to za situace, kdy tato nemovitost byla předtím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2005, č. j. 13 Cmo 200/2005
229, ze soupisu konkursní podstaty pravomocně vyloučena.
Taková otázka může být na základě uvedených závěrů řešena jen v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. Městský soud tedy pochybil, když dospěl k závěru o nesplnění zákonných předpokladů pro vedení takového řízení. Kasační stížnost proti výroku II. napadeného rozsudku je tedy důvodná, a proto Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. výrok o zamítnutí žaloby v části, v níž se stěžovatelé domáhali obnovení stavu před zásahem, jakož i na něho navazující výrok o nákladech řízení o žalobě, zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu městskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude městský soud podle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným v tomto zrušovacím výroku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
V dalším řízení tedy městský soud věcně projedná žalobu v části, v níž se stěžovatelé domáhali, aby žalovanému bylo přikázáno obnovit stav před zásahem, tj. před zápisem omezení vlastnického práva společnosti OPZ PLUS, a.s. tak, že na listu vlastnictví číslo 1178 pro katastrální území Kobylisy nebude zapsáno omezení vlastnického práva „Oznámení o zapsání nemovitosti do soupisu konkursní podstaty na základě ze dne 31. 10. 2008“. Městský soud přitom za účelem posouzení zákonnosti tohoto zásahu důkladně vysvětlí, zda na základě zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, č. j. 29 Odo 840/2006 - 292, mohlo dojít k opětovnému zápisu budovy č. p. 1659 do soupisu konkursní podstaty a zda tak oznámení správkyně konkursní podstaty ze dne 31. 10. 2008 lze považovat za listinu způsobilou pro zápis uvedené poznámky do katastru nemovitostí. Touto otázkou se Nejvyšší správní soud k poslední stížnostní námitce prozatím nemůže zabývat, neboť takové hodnocení v rozsudku městského soudu zcela absentuje kvůli jeho nesprávnému závěru, podle něhož nebyly v dané věci splněny zákonné předpoklady pro vedení řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 120 a § 60 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Stěžovatelé totiž byli úspěšní ve vztahu k výroku II. napadeného rozsudku, zatímco žalovaný byl úspěšný ve vztahu k jeho výroku I. Úspěch účastníků řízení o kasační stížnosti byl tedy stejný, takže žádný z nich nemá právo ani na náhradu poměrné části nákladů řízení o kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2012
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu