" (V textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Pokud celní orgán jako správce daně v souladu s $ 31 odst. 8 písm. c) zá- kona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, prokáže existenci sku- tečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost či správnost účetnictví, evidencí či záznamů vedených celním (daňovým) subjektem, je důkazní břemeno na celním subjektu, jehož povinností podle $ 31 odst. 9 citované- ho zákona je navrhnout či označit důkazy, které mají potvrdit skutečnosti jím uvedené v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl cel- ním orgánem v průběhu celního řízení vyzván. Pokud celní subjekt toto dů- kazní břemeno neunese, celní orgán podle okolností uloží povinnost za- platit clo v jiné výši, než odpovídá údajům uvedeným celním subjektem při propuštění dovezeného zboží do volného oběhu.
" (V textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Pokud celní orgán jako správce daně v souladu s $ 31 odst. 8 písm. c) zá- kona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, prokáže existenci sku- tečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost či správnost účetnictví, evidencí či záznamů vedených celním (daňovým) subjektem, je důkazní břemeno na celním subjektu, jehož povinností podle $ 31 odst. 9 citované- ho zákona je navrhnout či označit důkazy, které mají potvrdit skutečnosti jím uvedené v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl cel- ním orgánem v průběhu celního řízení vyzván. Pokud celní subjekt toto dů- kazní břemeno neunese, celní orgán podle okolností uloží povinnost za- platit clo v jiné výši, než odpovídá údajům uvedeným celním subjektem při propuštění dovezeného zboží do volného oběhu.
Stěžovatel v souvislosti s $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. především namítá nedo- statečně zjištěný stav věci, protože žalo- vaný nepřihlédl ke všemu, co v daném ří- zení vyšlo najevo. Pro posouzení věci je proto rozhodné zjistit, zda Žalovaný ve správním řízení pro svůj závěr shromáž- dil dostatek důkazů a tyto důkazy vyhod- notil způsobem odpovídajícím relevant- ní právní úpravě. Z ustanovení $ 320 písm. b) celního zákona, platného v době vydání napade- ného rozhodnutí žalovaného, vyplývá, že při vyměřování a vybírání cla, daní a po- platků, vybírání pokut a skladného a vy- máhání nedoplatků se - až na některé v tomto ustanovení taxativně vymezené výjimky - uplatňují obecné předpisy o správě daní a poplatků, v daném přípa- dě především daňový řád. Podle $ 2 odst. 3 d. ř. hodnotí správce daně při roz- hodování důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důka- zy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo. Podle $ 31 odst. 1 a 2 daňového řádu provádí dokazování správce daně (zde: celní orgán), který vede daňové řízení, přičemž dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnos- ti byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových sub- jektů. Za účelem řádného plnění fiskál- ních povinností ze strany daňových sub- jektů je správce daně povinen podle $ 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu prokazo- vat existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či 433 542 úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů vedených daňovým subjektem, čemuž zrcadlově odpovídá povinnost daňového (celního) subjektu prokazovat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyú- čtování nebo k jejichž průkazu byl správ- cem daně v průběhu daňového řízení vyzván ($ 31 odst. 9 daňového řádu). V případě prokázání citovaných skuteč- ností v celním řízení tedy přechází dů- kazní břemeno na celní subjekt, takže v rámci daného řízení je jeho povinností navrhnout či označit důkazy, které mají potvrdit skutečnosti jím uvedené v při- znání, hlášení a vyúčtování nebo k je- jichž průkazu byl celním orgánem v prů- běhu celního řízení vyzván. Pokud celní subjekt toto důkazní břemeno neunese, má to za následek, že z jím tvrzených skutečností se nevychází, což umožňuje celnímu orgánu uložit mu povinnost za- platit povinné platby v jiné výši, než od- povídalo údajům uvedeným celním sub- jektem při propuštění dovezeného zboží do volného oběhu. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že celní orgán ve spolupráci se španělskými celními úřady předložil stě- žovateli skutečnosti, které závažným způsobem zpochybnily údaje jím uvádě- né při propuštění dovezeného zboží do volného oběhu. Nejvyšší správní soud tak má za to, že celní orgán dostatečným způsobem prokázal existenci skutečnos- tí vyvracejících věrohodnost účetnictví vedeného stěžovatelem. Za daného sta- vu věci nelze akceptovat stěžovatelovu námitku, že celní orgán nezjistil skuteč- nou celní hodnotu zboží a pouze se zto- tožnil s tvrzením španělského prodejce o tom, že jím předkládané faktury za zboží na španělském celním úřadě jsou správné, neboť povinnost prokázat, jaká 434 skutečná částka byla za prodej vína za- placena, v důsledku přechodu důkazní- ho břemene tížila stěžovatele. Omezilli se stěžovatel pouze na konstatování, že si neumí vzniklý rozpor vysvětlit, aniž předložil jakýkoliv relevantní důkaz vy- vracející pochybnost o správnosti jím uváděných skutečností při propuštění dovezeného zboží do volného oběhu v roce 1998, nelze než konstaťovat, že stěžovatel ve smyslu $ 31 odst. 9 daňové- ho řádu neprokázal všechny skutečnos- ti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž prů- kazu byl celním orgánem vyzván. Celní orgán měl pro svůj závěr dostatek pod- kladů, jejichž pravdivost a věrohodnost stěžovatel nezpochybnil ani nevyvrátil. Pozitivní řešení otázky, zda daňový subjekt unesl důkazní břemeno ve smys- lu $ 31 odst. 9 daňového řádu, nemůže být pochopitelně založeno na pouhém popření skutečností uváděných stěžova- telem. Celní orgán musí předložit dosta- tek podkladů, které jeho pochybnosti odůvodňují, neboť nelze tolerovat situa- ci, kdy by celní orgán vycházel pouze z teoretických spekulací nebo konstruk- cí, jakkoli pravděpodobných. Totéž však platí i pro celní subjekt. Pokud na zákla- dě provedeného dokazování ze strany celních orgánů přešlo důkazní břemeno na stěžovatele, musí stěžovatel prokaza- telným způsobem vyvrátit pochybnosti o pravdivosti a věrohodnosti jím před- kládaných údajů při propuštění doveze- ného zboží do volného oběhu. To se však nestalo; Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil se závěry správ- ního orgánu i krajského soudu a kasační stížnost zamítl. (gr)
Jaroslav N. v L. proti Celnímu ředitelství v Ústí nad Labem o clo a daň z přidané