4 As 116/2022- 31 - text
4 As 116/2022-35 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: Bc. M. T., zast. JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem, se sídlem Valdštejnovo náměstí 76, Jičín, proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, se sídlem Ulrichovo nám. 810, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2020, č. j. ŘŘ 306/2020, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2022, č. j. 31 Ad 6/2020 389,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti 4.114 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce JUDr. Daniela Novotného, Ph.D., advokáta, se sídlem Valdštejnovo náměstí 76, Jičín.
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje pro vnější službu ve věcech služebního poměru ze dne 23. 10. 2019, č. VS – 1065/2019, jímž zamítl žádost žalobce o proplacení přestávek ve službě, které byly žalobci naplánovány v období od 1. 5. 2016 do 30. 4. 2019.
[2] Žalobce v žalobě proti tomuto rozhodnutí žalovaného namítal, že jeho služba vedoucího směny na integrovaném operačním středisku Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje (dále též „IOS“) byla službou, jejíž výkon nemůže být přerušen, a nebylo tak možné čerpat přestávky na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 1 a 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále též „zákon o služebním poměru“). Pokud žalobce čerpal přestávku, jednalo se o přiměřenou dobu k zajištění základních lidských potřeb (hygiena, občerstvení) ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru a nikoli o přestávku na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru.
[3] Podle žalobce je důležité zhodnotit, jaká byla skutečná praxe na IOS a zda příslušníkům bylo fakticky umožněno čerpat naplánované přestávky. Samotná skutečnost, že byly přestávky rozepsány, totiž neznamená, že k jejich čerpání skutečně docházelo. Služební příjem žalobce byl počítán podle § 60 odst. 2 zákona o služebním poměru a 24 hodinová služba byla ponížena o naplánované přestávky v délce 4 x 30 minut. Žalobci tak byla vyplácena odměna pouze za 22 hodin, přestože fakticky tyto přestávky nebyly využívány. Žalobce tak byl krácen na odměně. Nebyl schopen 30 minutové přestávky čerpat, jelikož jeho pozice vedoucího směny neumožňovala zastoupení z jiného pracoviště operačního sálu IOS, a jednalo se tedy o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevyhověl návrhu žalobce na výslech svědků, kteří by se mohli vyjádřit k tomu, jak fakticky probíhalo čerpání naplánovaných přestávek, přiložil žalobce čestná prohlášení příslušníků IOS o tom, jaké panovaly podmínky na pracovišti. Chybný je závěr žalovaného, že by vedoucí směny mohl o přestávce své pracoviště opustit, pokud by ho uzamkl.
[4] Krajský soud nadepsaným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil. Při posouzení věci vycházel z rozsudku NSS ze dne 26. 8. 2020, č. j. 8 As 160/2018 42. Ztotožnil se s názorem žalobce, že samotná skutečnost, že přestávky byly rozepsány, ještě neznamená, že k jejich čerpání skutečně docházelo.
[5] Průběh důkazního řízení k této otázce neodpovídal požadavkům § 180 zákona o služebním poměru, což mělo za následek nedostatečné zjištění skutkového stavu věci. Žalobce navrhl provedení důkazu dokumentací systému PATROS a PATRMV, která měla prokázat, kdo v těchto systémech pracoval. Pro posouzení, jaký je výkon služby v praxi, poukazoval žalobce na operační systém VÁCLAV a jako důkaz nutnosti nepřetržité obsluhy informačních a komunikačních systémů nakládajících s utajovanými informacemi poukázal na systém DUDEK (dle žalovaného systém BETA). Navrhl rovněž provedení důkazu svědeckými výpověďmi dalších pracovníků IOS. Správní orgány návrhům na provedení důkazů nevyhověly s tím, že je vzhledem k již proběhlému důkaznímu řízení považovaly za nadbytečné. Účelem důkazního řízení by mělo být vyjasnění, jakým způsobem služba probíhala, tedy zda byla organizačně zabezpečena tak, aby zajišťovala samotnou faktickou možnost čerpání přestávky. Takové ozřejmění krajský soud v projednávané věci postrádal. Žalovaný totiž v odůvodnění napadeného rozhodnutí neposkytl jasné a konkrétně popsané fungování systému zastupování v době čerpání přestávky. Pokud žalovaný chtěl obhájit názor, že v projednávané věci se nejednalo o službu, jejíž výkon nemohl být přerušen, pak bylo jeho povinností prokázat, že bylo střídání policistů na pracovišti IOS řádně organizačním opatřením zajištěno. Tento výsledný názor lze najisto postavit teprve po řádném provedení důkazů shora uvedených, které byly správními orgány v proběhlém správním řízení jako nadbytečné odmítnuty. Správní orgány tak musí prokázat, že v situaci, kdy neodkladné úkony zasáhly do čerpání nařízené přestávky, bylo pro žalobce zajištěno plnohodnotné vystřídání konkrétním policistou. Pouze v takovém případě by mohlo být žalobci proplacení přestávek ve službě odepřeno. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Krajskému soud vytkl, že opomenul důkazy provedené stěžovatelem v průběhu správního řízení a jejich vyhodnocení, tak jak vyplývají z napadených rozhodnutí žalovaného a z předloženého spisového materiálu. Krajský soud na jedné straně vyčítá žalovanému, že neprovedl důkazy navržené žalobcem, na straně druhé však nevysvětlil, z jakých důvodů považuje již provedené důkazy v řízení za nedostatečné. Z toho důvodu je napadený rozsudek nesrozumitelný, a tedy nepřezkoumatelný. Krajský soud zcela opomenul vyhodnotit již provedené svědecké výpovědi, tak jak to provedl stěžovatel, a nevyjádřil se tak, v čem mohou být výslechy dalších svědků účelné a více vysvětlující skutkový stav.
[7] Krajský soud nereagoval na vyjádření žalovaného zaslané soudu dne 25. 3. 2022. Stěžovatel upozornil, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že přestávky byly policistům IOS naplánovány v rozdílné časy podle dílčího pracoviště, na kterém policista vykonával služby, policisté IOS neměli v době čerpání přestávek zakázáno opustit pracoviště IOS ani budovu krajského ředitelství, použité technologie na pracovišti IOS umožňují, aby se policisté vzájemně zastupovali, vedoucí směn opouštěli pracoviště IOS i budovu krajského ředitelství, přičemž také žalobce opustil budovu krajského ředitelství, a to v 56 případech za rozhodné období, policisté 7. tarifní třídy měli ve služební náplni zahrnutou povinnost zastupování vedoucího směny v době jeho nepřítomnosti, pokud vedoucí směn opouštěli pracoviště IOS, pověřili zajištěním činností vedoucího směny po dobu jejich nepřítomnosti některého z „řadových“ policistů.
[8] K výtce krajského soudu, že žalovaný neprovedl výslech dalších svědků navržených žalobcem, žalovaný uvedl, že v průběhu řízení ve věcech služebního poměru bylo vyslechnuto 8 svědků, z toho šest policistů, kteří v předmětném období sloužili jako vedoucí směn, dva z nich poslední dva roky sloužili jako řadoví policisté IOS. 5 z těchto 6 policistů shodně potvrdilo, že jako vedoucí směny pracoviště IOS příliš často neopouštěli, avšak pokud odešli, pak krátkodobě pověřili činnostmi vedoucího směny některého z řadových policistů IOS. Jediný svědek B. tvrdil, že jeho nikdy nikdo nezastupoval, ani on nikdy nikoho nezastupoval. Svědci B. a V., kteří sloužili jako vedoucí operačního odboru, shodně potvrdili, že vedoucí směny měli za povinnost pro dobu své nepřítomnost na operačním sále pověřit některého z přítomných policistů řízením pracoviště IOS. Výslech všech policistů IOS by byl v rozporu se zásadou procesní ekonomie, obzvláště za situace, kdy již provedené výslechy svědků objasnily praxi, která byla v rozhodném období na pracovišti IOS uplatňována. S důvody neprovedení navrhovaných důkazů se stěžovatel v odůvodnění rozhodnutí řádně vypořádal.
[9] Z rozsudku krajského soudu není zřejmé, v jakém směru by mohlo dalšími výslechy dojít k odlišnému zjištění skutkového stavu než toho, který potvrdili jak vedoucí odboru, tak vedoucí směny, tak i řadový policista IOS. Svědek B. si rovněž podal žádost o proplacení přestávek, a v tomto směru může být jeho výpověď ryze účelová. Ze žalobcem při podání žaloby předložených čestných prohlášení vyplývá pouze názor jednotlivých policistů, že vykonávají službu, jejíž výkon nelze přerušit. Skutečnost, že žalobce činil záznamy v systémech PATROS a PATRMV, neprokazuje, že na pracovišti IOS nebyla přijata organizační, technologická a personální opatření k tomu, aby mohl žalobce čerpat přestávky ve službě.
[10] Z judikatury NSS vyplývá, že nestačí pouze formálně nařídit přestávky ve službě, ale k jejich čerpání musí být zároveň vytvořeny podmínky. Tyto podmínky vytvořeny byly. Policisté mohli čerpat přestávky podle svého uvážení a to přímo na pracovišti nebo jinde v rámci budovy krajského ředitelství i mimo budovu krajského ředitelství. Jediným limitem byl časový úsek pro přestávku 30 minut. Způsob čerpání přestávek ve službě byl na volbě každého policisty. Pokud se žalobce rozhodl čerpat přestávku přímo na pracovišti, jednalo se o jeho rozhodnutí. Výslechy bylo prokázáno, že vedoucí policisté nevyžadovali stálou přítomnost policistů IOS na pracovišti. Tvrzení žalobce, že pracoviště IOS opouští výhradně za účelem použití toalety cca 3 x za směnu a jinak se zdržuje pouze na pracovišti, se ukázalo jako nepravdivé a účelové, když bylo prokázáno, že minimálně 56 x v předmětném období opustil budovu krajského ředitelství (tedy nejen pracoviště IOS).
[11] Závěrem stěžovatel napadl výrok II. kasační stížností napadeného rozsudku, kterým byl zavázán zaplatit žalobci náklady řízení. Podle názoru stěžovatele žalobce ve svých vyjádřeních ze dne 16. 7. 2020 a 16. 12. 2020 pouze opakoval argumenty obsažené v žalobě, a proto nebyl důvod v případě úspěchu v soudním řízení žalobci náhradu za tyto právní úkony přiznávat.
[12] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že není podstatné, zda oficiálně podmínky pro čerpání přestávek vytvořeny jsou, ale jestli jsou tyto podmínky splnitelné. Podle tvrzení žalovaného použité technologie umožňují vzájemný zástup policistů. Takové zastupování však není možné, jelikož existuje několik služebních úkolů vedoucího směny, které se dají vyřídit pouze z místnosti pracoviště vedoucího směny, která má utajení důvěrné. Proto musí být vedoucí směny na svém pracovišti nepřetržitě. Žalobce jako vedoucí směny musel být neustále přítomen na svém pracovišti, které nemohl za účelem čerpání 30 minutové přestávky opouštět. Jedině tak mohl být zajištěn řádný a nepřetržitý výkon služby vedoucího směny. Žalobce proto nemohl čerpat přestávky na jídlo a oddech ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, ale měl možnost jedině využít přiměřené doby na jídlo a oddech během výkonu služby ve smyslu § 60 odst. 3 téhož zákona. Přestávka na jídlo a oddech se podle § 60 odst. 2 zákona o služebním poměru nezapočítává do doby služby. V souladu s čl. 11 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 109/2009 o operačních střediscích by v této chvíli žalobce vůbec neměl být přítomen na pracovišti, natož na pracovišti vedoucího směny, kde je režim utajení důvěrné. Mimo výkon služby není ani policista zařazený na IOS osobou oprávněnou ke vstupu do těchto prostor. Je proto jasné, že se žalobce musel na svém pracovišti nacházet v době výkonu služby.
[13] Úkony v řízení o žalobě, jež stěžovatel zpochybňuje, byly účelně provedené, a není proto důvod, aby za ně soud nepřiznal náhradu odměny. Není pravdou, že by v těchto podáních žalobce pouze opakoval to, co bylo uvedeno v samotné žalobě. III. Posouzení kasační stížnosti
11. 2. 2020, 30. 9.
4. 10. 2020, výpis všech telefonních hovorů pracoviště IOS ze záznamového systému „ReDat eXperience“ za operační dny začínající ve dnech 7. 2.
11. 2. 2020, 30. 9.
4. 10. 2020, přehled počtu řešených událostí a počtu zpracovaných záznamů v informačním systému „JITKA“ pracovištěm IOS za období 1. 1.
29. 2. 2020 a 3. 9.
1. 11. 2020. Důkazy v podobném rozsahu byly správním orgánem prvního stupně obstarány také ve věci, kterou se zabýval krajský soud v rozsudku č. j. 30 Ad 9/2021 85 (viz body 34 a 35 tohoto rozsudku). V posuzované věci však tyto důkazy správním orgánem provedeny nebyly, a proto se od právě uvedených případů podstatným způsobem odlišuje. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení [41] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelem uplatněné námitky, kasační stížnost je proto nedůvodná. Nejvyšší správní soud tedy dle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnost zamítl. [42] O nákladech řízení o kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 25. 4. 2022), podle § 11 odst. 1 písm. d) a § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna za zastupování o tuto daň ve výši 21%, tedy o 714 Kč. Celkově tedy je žalovaný povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti 4.114 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. ledna 2023
Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu