Článek 78 odst. 2 a příloha VII část III nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, nebrání tomu, aby výraz „mléko“ či názvy, které toto nařízení vyhrazuje výlučně pro mléčné výrobky, byly použity pro takové označení čistě rostlinného produktu, kterým se jasně a způsobem vylučujícím záměnu ze strany spotřebitele sděluje, že se nejedná o mléko, resp. jiný živočišný produkt chráněný tímto nařízením. Takový závěr není ani v rozporu s čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.
[30] Podle čl. 78 odst. 2 nařízení č. 1308/2013, definice, označení nebo obchodní názvy stanovené v příloze VII lze v Unii použít pro uvádění na trh pouze v případě produktu, který splňuje odpovídající požadavky stanovené v uvedené příloze.
[31] Podle přílohy VII části III odst. 1 nařízení č. 1308/2013 nadepsané „Mléko a mléčné výrobky“, „mlékem“ se rozumí výhradně běžná tekutina vylučovaná mléčnou žlázou získaná z jednoho nebo více dojení bez toho, aby se do ní cokoli přidávalo nebo z ní odebíralo. Výraz „mléko“ se však může použít: a) pro mléko, které bylo zpracováno, aniž bylo pozměněno jeho složení, nebo pro mléko, jehož obsah tuku byl standardizován podle části IV; b) v souvislosti se slovem nebo slovy pro označení druhu, jakostní třídy, původu nebo zamýšleného způsobu použití takového mléka nebo pro popis fyzikálního zpracování nebo úpravy složení, kterým se podrobilo, za předpokladu, že se tato úprava omezuje na přidání nebo odebrání přirozených složek mléka.
[32] Podle odstavce 2, pro účely této části se „mléčnými výrobky“ rozumějí výrobky získané výlučně z mléka, přičemž se však mohou přidávat další látky nezbytné pro jejich výrobu, pokud tyto látky nejsou použity za účelem úplného nebo částečného nahrazení jakékoli mléčné složky. Výhradně pro mléčné výrobky se vyhrazují: a) tyto názvy používané ve všech stádiích uvádění na trh: i) syrovátka, ii) smetana, iii) máslo, iv) podmáslí, v) máslený olej, vi) kaseiny, vii) bezvodý mléčný tuk, viii) sýr, ix) jogurt, x) kefír, xi) kumys, xii) viili/fil, xiii) smetana, xiv) fil, xv) rjaženka, xvi) rūgušpiens, b) názvy skutečně používané pro mléčné výrobky ve smyslu článku 5 směrnice 2000/13/ES nebo článku 17 nařízení (EU) č. 1169/2011.
[33] Podle odstavce 3, pojem „mléko“ a označení používaná pro mléčné výrobky se mohou používat i v souvislosti se slovem nebo slovy pro označení složených produktů, u nichž žádná část nenahrazuje a ani nemá nahrazovat žádnou složku mléka a jejichž základní součástí ve smyslu množství nebo charakteristiky produktu je mléko nebo mléčný výrobek.
[34] Podle odstavce 4, pokud nejde o kravské mléko, uvede se druh zvířete, z nějž mléko pochází.
[35] Podle odstavce 5, označení podle bodů 1, 2 a 3 se mohou používat pouze pro produkty uvedené v uvedeném bodu. Toto ustanovení se však nepoužije na označování produktů, jejichž přesná povaha vyplývá jasně z tradičního používání, nebo pokud se označení jasně používají pro popis charakteristické vlastnosti produktu.
[36] Podle odstavce 6, pro jiné produkty, než jsou produkty uvedené v bodech 1, 2 a 3 této části, se nesmí použít žádná etiketa, obchodní dokument, propagační materiál ani žádná forma reklamy podle definice článku 2 směrnice Rady 2006/114/ES, ani jakýkoli způsob obchodní úpravy uvádějící, naznačující nebo vyvolávající dojem, že daný produkt je produktem odvětví mléka a mléčných výrobků. V případě produktu obsahujícího mléko nebo mléčné výrobky se však může použít označení „mléko“ nebo označení uvedená v bodu 2 druhém pododstavci této části pouze pro popis základních surovin a uvedení složek v souladu se směrnicí 2000/13/ES nebo nařízením (EU) č. 1169/2011.
[36] Podle odstavce 6, pro jiné produkty, než jsou produkty uvedené v bodech 1, 2 a 3 této části, se nesmí použít žádná etiketa, obchodní dokument, propagační materiál ani žádná forma reklamy podle definice článku 2 směrnice Rady 2006/114/ES, ani jakýkoli způsob obchodní úpravy uvádějící, naznačující nebo vyvolávající dojem, že daný produkt je produktem odvětví mléka a mléčných výrobků. V případě produktu obsahujícího mléko nebo mléčné výrobky se však může použít označení „mléko“ nebo označení uvedená v bodu 2 druhém pododstavci této části pouze pro popis základních surovin a uvedení složek v souladu se směrnicí 2000/13/ES nebo nařízením (EU) č. 1169/2011.
[37] Podle čl. 2 odst. 2 písm. j) nařízení č. 1169/2011 jsou „označením“ jakákoli slova, údaje, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly, které se vztahují k určité potravině a jsou umístěny na obalu, dokladu, nápisu nebo etiketě, a to i krčkové nebo rukávové, které potravinu provázejí nebo na ni odkazují.
[38] Podle článku 7 odst. 1 nařízení č. 1169/2011, informace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména: a) pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání; b) připisováním účinků nebo vlastností, které dotčená potravina nemá; c) vyvoláváním dojmu, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, pokud všechny podobné potraviny mají ve skutečnosti stejné charakteristiky, zejména výslovným zdůrazňováním přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých složek nebo živin; d) vyvoláváním dojmu na základě vzhledu, popisu nebo vyobrazení, že je přítomna určitá potravina nebo složka, ačkoli ve skutečnosti byla určitá přirozeně se vyskytující součást nebo běžně používaná složka v této potravině nahrazena odlišnou součástí nebo složkou.
[39] Podle odstavce 2, informace o potravině musí být přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné.
[40] Podle odstavce 4, odstavce 1, 2 a 3 se rovněž použijí na: a) související reklamu; b) obchodní úpravu potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení.
[41] Podle § 21 odst. 1 vyhlášky č. 69/2016 Sb., pro účely této vyhlášky se majonézou rozumí studené ochucené omáčky obsahující slepičí vaječné žloutky a získané emulgací jedlých rostlinných olejů ve vodné fázi obsahující ocet a případně jiné okyselující přísady.
[42] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná o posouzení, zda stěžovatelka postupovala v souladu s nařízeními č. 1308/2013 a č. 1169/2011, resp. vyhláškou č. 69/2016 Sb., když žalobkyni uložila povinnost neuvádět v informacích o potravinách v českém jazyce na obalech potravin rostlinného původu (na dolepce) výrazy „Sojová alternativa smetany jemná 17%“, a „Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete “. (…)
[42] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná o posouzení, zda stěžovatelka postupovala v souladu s nařízeními č. 1308/2013 a č. 1169/2011, resp. vyhláškou č. 69/2016 Sb., když žalobkyni uložila povinnost neuvádět v informacích o potravinách v českém jazyce na obalech potravin rostlinného původu (na dolepce) výrazy „Sojová alternativa smetany jemná 17%“, a „Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete “. (…)
[49] V posuzované věci je mezi účastníky nesporné, že se jednalo o sójové, tj. o rostlinné potraviny (výrobky). Stěžovatelce je třeba přisvědčit, že z nařízení č. 1308/2013 vyplývá, že názvy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky požívají exkluzivní ochrany a mohou se použít pouze ve spojitosti s výrobky, které svým složením těmto názvům odpovídají. Stejně tak je třeba stěžovatelce přisvědčit, že zákaz používat název „mléko“ a názvy vyhrazené výlučně pro mléčné výrobky u čistě rostlinných produktů je z právní úpravy jednoznačný a Soudní dvůr jej v rozsudku TofuTown.com potvrdil. Stěžovatelka však nesprávně uvádí, že Soudní dvůr se již dříve v rozsudku ze dne 16. 12. 1999, UDL, C-101/98, vyjádřil k výkladu přílohy VII části III bodu 2 nařízení č. 1308/2013, neboť toto nařízení je ze dne 17. 12. 2013, a Soudní dvůr se tudíž k němu v roce 1999 vyjádřit nemohl. V rozsudku ve věci UDL se Soudní dvůr zabýval výkladem nařízení č. 1898/87, které obsahovalo v podstatě stejná pravidla jako nařízení č. 1308/2013. V bodech 20 a 24 mimo jiné vyslovil, že označení „sýr“ může být použito pouze pro mléčné produkty, což jsou produkty vyrobené výhradně z mléka, a mléčné produkty, ve kterých mléko bylo nahrazeno rostlinným tukem z dietních důvodů, nemohou být označeny jako sýr. Tento rozsudek Soudní dvůr následně dále rozvinul v rozsudku ve věci TofuTown.com, týkajícím se již nařízení č. 1308/2013.
[49] V posuzované věci je mezi účastníky nesporné, že se jednalo o sójové, tj. o rostlinné potraviny (výrobky). Stěžovatelce je třeba přisvědčit, že z nařízení č. 1308/2013 vyplývá, že názvy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky požívají exkluzivní ochrany a mohou se použít pouze ve spojitosti s výrobky, které svým složením těmto názvům odpovídají. Stejně tak je třeba stěžovatelce přisvědčit, že zákaz používat název „mléko“ a názvy vyhrazené výlučně pro mléčné výrobky u čistě rostlinných produktů je z právní úpravy jednoznačný a Soudní dvůr jej v rozsudku TofuTown.com potvrdil. Stěžovatelka však nesprávně uvádí, že Soudní dvůr se již dříve v rozsudku ze dne 16. 12. 1999, UDL, C-101/98, vyjádřil k výkladu přílohy VII části III bodu 2 nařízení č. 1308/2013, neboť toto nařízení je ze dne 17. 12. 2013, a Soudní dvůr se tudíž k němu v roce 1999 vyjádřit nemohl. V rozsudku ve věci UDL se Soudní dvůr zabýval výkladem nařízení č. 1898/87, které obsahovalo v podstatě stejná pravidla jako nařízení č. 1308/2013. V bodech 20 a 24 mimo jiné vyslovil, že označení „sýr“ může být použito pouze pro mléčné produkty, což jsou produkty vyrobené výhradně z mléka, a mléčné produkty, ve kterých mléko bylo nahrazeno rostlinným tukem z dietních důvodů, nemohou být označeny jako sýr. Tento rozsudek Soudní dvůr následně dále rozvinul v rozsudku ve věci TofuTown.com, týkajícím se již nařízení č. 1308/2013.
[50] Stěžovatelka poukázala na bod 40 rozsudku ve věci TofuTown.com, v němž Soudní dvůr shrnul, že „název ‚mléko‘ a názvy vyhrazené výlučně pro mléčné výrobky nelze legálně používat k označení čistě rostlinného produktu, ledaže je tento produkt uveden na seznamu v příloze I rozhodnutí 2010/791, přičemž doplnění takových popisných nebo vysvětlujících údajů o rostlinném původu dotčeného produktu, o jaké se jedná v původním řízení, nemá na takový zákaz vliv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 1999, UDL, C-101/98, body 25 až 28) “. Nejvyšší správní soud k tomu konstatuje, že stěžovatelce je namístě přisvědčit, že žalobkyně v označení potravin vskutku použila výraz „smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza“, tedy výrazy, které není možné používat k označení čistě rostlinného produktu (potravin). Podstatný a rozhodující pro správné posouzení věci je však kontext použití těchto výrazů, kdy je žalobkyně použila ve větě „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete.“ Žalobkyně tedy zřetelně a jasně uvedla, že se o smetanu/jogurt/kefír/mléko/majonézu nejedná. Toto označení nemůže vzbudit ve spotřebiteli na rozdíl od stěžovatelkou uvedených označení „tofu sýr“, „rostlinné mléko“ a „napodobenina sýra“ (zmíněného ve sdělení Komise, na které stěžovatelka poukázala v kasační stížnosti) pochybnosti ohledně toho, zda se o smetanu/jogurt/kefír/mléko/majonézu jedná či nikoli. Byť tedy žalobkyně na dolepce použila výrazy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky, resp. název „majonéza“, učinila tak způsobem, který spotřebiteli jasně dává najevo, že se o tyto potraviny nejedná, a proto se nejedná ani o označení pro spotřebitele matoucí. Tento závěr platí také v případě názvu „Sójová alternativa smetany jemná 17 %“, i když tento název je ve srovnání s označením „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete.“ méně jednoznačný a důrazný, nicméně stále je z něj dostatečným způsobem zřejmé, že se nejedná o smetanu, ale o jiný výrobek (jeho alternativu).
[50] Stěžovatelka poukázala na bod 40 rozsudku ve věci TofuTown.com, v němž Soudní dvůr shrnul, že „název ‚mléko‘ a názvy vyhrazené výlučně pro mléčné výrobky nelze legálně používat k označení čistě rostlinného produktu, ledaže je tento produkt uveden na seznamu v příloze I rozhodnutí 2010/791, přičemž doplnění takových popisných nebo vysvětlujících údajů o rostlinném původu dotčeného produktu, o jaké se jedná v původním řízení, nemá na takový zákaz vliv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 1999, UDL, C-101/98, body 25 až 28) “. Nejvyšší správní soud k tomu konstatuje, že stěžovatelce je namístě přisvědčit, že žalobkyně v označení potravin vskutku použila výraz „smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza“, tedy výrazy, které není možné používat k označení čistě rostlinného produktu (potravin). Podstatný a rozhodující pro správné posouzení věci je však kontext použití těchto výrazů, kdy je žalobkyně použila ve větě „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete.“ Žalobkyně tedy zřetelně a jasně uvedla, že se o smetanu/jogurt/kefír/mléko/majonézu nejedná. Toto označení nemůže vzbudit ve spotřebiteli na rozdíl od stěžovatelkou uvedených označení „tofu sýr“, „rostlinné mléko“ a „napodobenina sýra“ (zmíněného ve sdělení Komise, na které stěžovatelka poukázala v kasační stížnosti) pochybnosti ohledně toho, zda se o smetanu/jogurt/kefír/mléko/majonézu jedná či nikoli. Byť tedy žalobkyně na dolepce použila výrazy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky, resp. název „majonéza“, učinila tak způsobem, který spotřebiteli jasně dává najevo, že se o tyto potraviny nejedná, a proto se nejedná ani o označení pro spotřebitele matoucí. Tento závěr platí také v případě názvu „Sójová alternativa smetany jemná 17 %“, i když tento název je ve srovnání s označením „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete.“ méně jednoznačný a důrazný, nicméně stále je z něj dostatečným způsobem zřejmé, že se nejedná o smetanu, ale o jiný výrobek (jeho alternativu).
[51] Přípustnost použití výrazu „alternativa“ ve spojení s chráněným označením mléčného výrobku ostatně připouští poměrně četná judikatura jiných členských států EU, na kterou je možné poukázat, neboť vykládá stejné nařízení, které je pro členské státy EU závazné. Za přiléhavý považuje Nejvyšší správní soud odkaz žalobkyně na rozsudek nizozemského Odvolacího soudu v ´s Hertogenbosch (Gerechtshof 's-Hertogenbosch) ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 200.165.890/01, v němž se nejprve obecně vyjádřil k používání názvů vyhrazených pro mléčné výrobky. Odkázal na rozsudek Soudního dvora ve věci TofuTown.com a konstatoval, že vzhledem k výkladu Soudního dvora nesmí společnost Alpro používat název „mléko“ a další vyhrazené názvy jako (obchodní) označení svých sójových výrobků, ani nesmí používat vyhrazené názvy k označení svých výrobků jakýmkoli způsobem, bez ohledu na to, zda je používá na obalech nebo jinak při prezentaci těchto výrobků (bod 3.6.2). To však neznamená, že by společnost Alpro vůbec (jakýmkoli způsobem) nemohla používat názvy jako „mléko“, „jogurt“ či „smetana“ na svých obalech nebo při prezentaci svých výrobků. Takové použití není dovoleno (pouze) jako název nebo označení jejích sójových výrobků. Pokud však používá vyhrazené názvy jiným způsobem, není takové použití – jako takové a bez dalšího – v rozporu s ustanoveními nařízení č. 1308/2013 (bod 3.6.3). Odvolací soud se ztotožnil s názorem společnosti Alpro, že použití výrazů „(rostlinná) jogurtová variace“ či „(rostlinná) variace na jogurt“ není zakázaným použitím vyhrazených názvů jako označení daných sójových výrobků, ale je určeno k vyjádření toho, že tyto výrobky jsou rostlinnou alternativou k jogurtům (mléčným výrobkům).
[51] Přípustnost použití výrazu „alternativa“ ve spojení s chráněným označením mléčného výrobku ostatně připouští poměrně četná judikatura jiných členských států EU, na kterou je možné poukázat, neboť vykládá stejné nařízení, které je pro členské státy EU závazné. Za přiléhavý považuje Nejvyšší správní soud odkaz žalobkyně na rozsudek nizozemského Odvolacího soudu v ´s Hertogenbosch (Gerechtshof 's-Hertogenbosch) ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 200.165.890/01, v němž se nejprve obecně vyjádřil k používání názvů vyhrazených pro mléčné výrobky. Odkázal na rozsudek Soudního dvora ve věci TofuTown.com a konstatoval, že vzhledem k výkladu Soudního dvora nesmí společnost Alpro používat název „mléko“ a další vyhrazené názvy jako (obchodní) označení svých sójových výrobků, ani nesmí používat vyhrazené názvy k označení svých výrobků jakýmkoli způsobem, bez ohledu na to, zda je používá na obalech nebo jinak při prezentaci těchto výrobků (bod 3.6.2). To však neznamená, že by společnost Alpro vůbec (jakýmkoli způsobem) nemohla používat názvy jako „mléko“, „jogurt“ či „smetana“ na svých obalech nebo při prezentaci svých výrobků. Takové použití není dovoleno (pouze) jako název nebo označení jejích sójových výrobků. Pokud však používá vyhrazené názvy jiným způsobem, není takové použití – jako takové a bez dalšího – v rozporu s ustanoveními nařízení č. 1308/2013 (bod 3.6.3). Odvolací soud se ztotožnil s názorem společnosti Alpro, že použití výrazů „(rostlinná) jogurtová variace“ či „(rostlinná) variace na jogurt“ není zakázaným použitím vyhrazených názvů jako označení daných sójových výrobků, ale je určeno k vyjádření toho, že tyto výrobky jsou rostlinnou alternativou k jogurtům (mléčným výrobkům).
[52] Kasační opravný prostředek proti tomuto rozsudku zamítl nizozemský Nejvyšší soud (Hoge Raad) rozsudkem ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. 18/01197, neboť se se ztotožnil se závěry odvolacího soudu, že pokud společnost Alpro používá vyhrazené názvy jiným způsobem než k označení svých sójových výrobků, není takové použití – jako takové a bez dalšího – v rozporu s ustanoveními nařízení č. 1308/2013 (bod 3.3.1).
[53] Dále lze ve shodě se žalobkyní poukázat na rozsudek Odvolacího soudu v Bruselu (Cour d'appel de Bruxelles) ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 2014/AR/1274, který dovodil, že zákaz podle bodu 5 přílohy VII části III nařízení č. 1308/2013 se nevztahuje jen na použití vyhrazených názvů jako obchodních názvů, ale také jako označení výrobků v širším smyslu při uvádění na trh. Zároveň však připustil, že tento zákaz se nevztahuje na jakékoli použití vyhrazených názvů v souvislosti s nemléčnými výrobky. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu rozhodl, že z marketingových kampaní společnosti Alpro nebylo dostatečně jasné, že propagované výrobky nejsou mléčné. V tomto ohledu uvedl, že výrazy „alternativa k …“ na obalech rostlinných výrobků by na rozdíl od výrazů „variace na …“ byly spotřebitelům jasné, a mohly by tak vyloučit nebezpečí jejich klamání.
[53] Dále lze ve shodě se žalobkyní poukázat na rozsudek Odvolacího soudu v Bruselu (Cour d'appel de Bruxelles) ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 2014/AR/1274, který dovodil, že zákaz podle bodu 5 přílohy VII části III nařízení č. 1308/2013 se nevztahuje jen na použití vyhrazených názvů jako obchodních názvů, ale také jako označení výrobků v širším smyslu při uvádění na trh. Zároveň však připustil, že tento zákaz se nevztahuje na jakékoli použití vyhrazených názvů v souvislosti s nemléčnými výrobky. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu rozhodl, že z marketingových kampaní společnosti Alpro nebylo dostatečně jasné, že propagované výrobky nejsou mléčné. V tomto ohledu uvedl, že výrazy „alternativa k …“ na obalech rostlinných výrobků by na rozdíl od výrazů „variace na …“ byly spotřebitelům jasné, a mohly by tak vyloučit nebezpečí jejich klamání.
[54] Zmínit lze rovněž rozsudek Zemského soudu v Osnabrücku (Landgericht Osnabrück) ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 15 O 377/18, a rozsudek Vrchního zemského soudu v Oldenburgu (Oberlandesgericht Oldenburg) ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 6 U 22/18. Oba soudy dospěly k závěru o přípustnosti uvedení výrazu „čistě rostlinná alternativa přepuštěného másla“ (rein pflanzliche Alternative zu Butterschmalz) na výrobku „Butasan“. Podle nich se totiž nejednalo o označení výrobku, ale jen o jeho popis, který navíc nebyl zdůrazněn poutavým způsobem.
[55] V rozsudku ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 8 O 64/18, Zemský soud ve Stade (Landgericht Stade) uvedl, že podle čl. 78 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s přílohou VII části III nařízení č. 1308/2013 mohou být jako sýry označeny pouze mléčné výrobky. Použitím výrazu „alternativa sýra“ se však výrobek neoznačuje jako sýr, tedy výrobek z živočišného mléka, ale jako alternativa, tj. něco jiného (viz rozsudek Zemského soudu v Osnabrücku ve věci sp. zn. 15 O 377/17). Zemský soud v této souvislosti zmínil rozsudek Soudního dvora ve věci TofuTown.com, ve kterém se však Soudní dvůr zabýval odlišnou situací. Ve věci TofuTown.com byly čistě rostlinné výrobky uváděny na trh pod názvy „tofu máslo“ či „rostlinný sýr“, tedy v rozporu s přílohou VII části III nařízení č. 1308/2013. Jinak je tomu však v případě, kdy výraz „sýr“ není použit ve spojení s jinou složkou daného výrobku, jak by tomu bylo v případě označení „kešu sýr“, ale právě jako odlišení od sýra (mléčného výrobku). Dodatek „alternativa sýra“ rovněž neuvede podstatnou část relevantní veřejnosti v omyl (resp. není klamavý ve smyslu čl. 7 nařízení č. 1169/2011). Spotřebitel je naopak informován o tom, že výrobek není sýr, ale že jej může místo sýra použít, pokud se chce vyhnout mléčnému výrobku.
[55] V rozsudku ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 8 O 64/18, Zemský soud ve Stade (Landgericht Stade) uvedl, že podle čl. 78 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s přílohou VII části III nařízení č. 1308/2013 mohou být jako sýry označeny pouze mléčné výrobky. Použitím výrazu „alternativa sýra“ se však výrobek neoznačuje jako sýr, tedy výrobek z živočišného mléka, ale jako alternativa, tj. něco jiného (viz rozsudek Zemského soudu v Osnabrücku ve věci sp. zn. 15 O 377/17). Zemský soud v této souvislosti zmínil rozsudek Soudního dvora ve věci TofuTown.com, ve kterém se však Soudní dvůr zabýval odlišnou situací. Ve věci TofuTown.com byly čistě rostlinné výrobky uváděny na trh pod názvy „tofu máslo“ či „rostlinný sýr“, tedy v rozporu s přílohou VII části III nařízení č. 1308/2013. Jinak je tomu však v případě, kdy výraz „sýr“ není použit ve spojení s jinou složkou daného výrobku, jak by tomu bylo v případě označení „kešu sýr“, ale právě jako odlišení od sýra (mléčného výrobku). Dodatek „alternativa sýra“ rovněž neuvede podstatnou část relevantní veřejnosti v omyl (resp. není klamavý ve smyslu čl. 7 nařízení č. 1169/2011). Spotřebitel je naopak informován o tom, že výrobek není sýr, ale že jej může místo sýra použít, pokud se chce vyhnout mléčnému výrobku.
[56] O odvolání proti tomuto rozsudku rozhodoval Vrchní zemský soud v Celle, který se v rozsudku zmíněném již krajským soudem ztotožnil s názorem zemského soudu, že sporný výrobek není výrazem „alternativa sýra“ označován jako „sýr“. Naopak, výrobek je pouze dáván do souvislosti se sýrem (mléčným výrobkem), přičemž přidání výrazu „alternativní“ jasně vyjadřuje, že se nejedná o sýr, ale o něco jiného – konkrétně o alternativu k sýru. Konstatoval také, že označení „alternativa sýra“ neporušuje ani čl. 7 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1169/2011.
[56] O odvolání proti tomuto rozsudku rozhodoval Vrchní zemský soud v Celle, který se v rozsudku zmíněném již krajským soudem ztotožnil s názorem zemského soudu, že sporný výrobek není výrazem „alternativa sýra“ označován jako „sýr“. Naopak, výrobek je pouze dáván do souvislosti se sýrem (mléčným výrobkem), přičemž přidání výrazu „alternativní“ jasně vyjadřuje, že se nejedná o sýr, ale o něco jiného – konkrétně o alternativu k sýru. Konstatoval také, že označení „alternativa sýra“ neporušuje ani čl. 7 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1169/2011.
[57] S ohledem na výše uvedené závěry judikatury soudů jiných členských států EU považuje Nejvyšší správní soud způsob označení potravin sporný mezi stěžovatelkou a žalobkyní za konformní s nařízeními č. 1308/2019 a č. 1169/2011 i s rozsudkem ve věci TofuTown.com, v němž Soudní dvůr judikoval, že „článek 78 odst. 2 a příloha VII část III nařízení č. 1308/2013, musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby výraz ‚mléko‘ a názvy, které toto nařízení vyhrazuje výlučně pro mléčné výrobky, byly užívány, při uvádění na trh nebo v reklamě, pro označení čistě rostlinného produktu, a to i pokud jsou tyto názvy doplněny vysvětlujícími nebo popisnými údaji o rostlinném původu dotčeného produktu, ledaže je tento produkt uveden v příloze I rozhodnutí Komise 2010/791/EU ze dne 20. prosince 2010, kterým se stanoví seznam produktů uvedených v bodě III odst. 1 druhém pododstavci přílohy XII nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 “. Žalobkyně totiž explicitně v předmětných označeních uvedla, že se o smetanu/jogurt/kefír/mléko/majonézu nejedná. Nepoužila tedy tyto výrazy určené k označení potraviny živočišného původu k označení potraviny čistě rostlinného původu, nýbrž je v rámci označení potraviny čistě rostlinného původu použila ve významu, který ji odlišuje od potraviny živočišného původu. Nejvyšší správní soud tedy neshledává označení použitá žalobkyní pro spotřebitele nejasná či zavádějící v rozporu s čl. 7 nařízení č. 1169/2011.
[57] S ohledem na výše uvedené závěry judikatury soudů jiných členských států EU považuje Nejvyšší správní soud způsob označení potravin sporný mezi stěžovatelkou a žalobkyní za konformní s nařízeními č. 1308/2019 a č. 1169/2011 i s rozsudkem ve věci TofuTown.com, v němž Soudní dvůr judikoval, že „článek 78 odst. 2 a příloha VII část III nařízení č. 1308/2013, musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby výraz ‚mléko‘ a názvy, které toto nařízení vyhrazuje výlučně pro mléčné výrobky, byly užívány, při uvádění na trh nebo v reklamě, pro označení čistě rostlinného produktu, a to i pokud jsou tyto názvy doplněny vysvětlujícími nebo popisnými údaji o rostlinném původu dotčeného produktu, ledaže je tento produkt uveden v příloze I rozhodnutí Komise 2010/791/EU ze dne 20. prosince 2010, kterým se stanoví seznam produktů uvedených v bodě III odst. 1 druhém pododstavci přílohy XII nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 “. Žalobkyně totiž explicitně v předmětných označeních uvedla, že se o smetanu/jogurt/kefír/mléko/majonézu nejedná. Nepoužila tedy tyto výrazy určené k označení potraviny živočišného původu k označení potraviny čistě rostlinného původu, nýbrž je v rámci označení potraviny čistě rostlinného původu použila ve významu, který ji odlišuje od potraviny živočišného původu. Nejvyšší správní soud tedy neshledává označení použitá žalobkyní pro spotřebitele nejasná či zavádějící v rozporu s čl. 7 nařízení č. 1169/2011.
[58] K argumentaci stěžovatelky, že je nelogické, aby se produkt připodobňoval k určitému jinému produktu, přestože z hlediska své charakteristicky, povahy a zejména složení se jedná o zcela jiný výrobek, Nejvyšší správní soud v prvé řadě uvádí, že smyslem a účelem nařízení č. 1308/2013 a č. 1169/2011 mimo jiné je, aby označení potravin bylo pro spotřebitele přehledné, srozumitelné a nikoli zavádějící. Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že tento požadavek název použitý žalobkyní „Sójová alternativa smetany jemná 17 %“ a označení „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete “ splňují. Stěžovatelce lze přisvědčit potud, že částí označení použitých žalobkyní „alternativa“, a „vy mi tak říkat můžete“ lze vnímat jako připodobnění. To však Nejvyšší správní soud nepovažuje za rozporné s požadavkem na přehledné, srozumitelné a nezavádějící označení. Z celkového kontextu předmětných označení totiž jednoznačně vyplývá, že se nejedná o označení mléčných/živočišných výrobků. Za této situace možnost, že spotřebitel bude vnímat předmětná označení jako připodobnění k mléčným výrobkům, nemá za následek, že by označení bylo rozporné s požadavky na označení uvedenými v čl. 7 nařízení č. 1169/2011. Naopak, přispívá k jistotě spotřebitele, neboť bude vědět, jaké potravině živočišného původu se bude kupovaná potravina čistě rostlinného původu podobat. Nejvyšší správní soud proto neshledává opodstatněnými ani obavy stěžovatelky, že pokud by ostatní výrobci potravin používali podobná označení, vznikl by na trhu s potravinami nežádoucí chaos.
[58] K argumentaci stěžovatelky, že je nelogické, aby se produkt připodobňoval k určitému jinému produktu, přestože z hlediska své charakteristicky, povahy a zejména složení se jedná o zcela jiný výrobek, Nejvyšší správní soud v prvé řadě uvádí, že smyslem a účelem nařízení č. 1308/2013 a č. 1169/2011 mimo jiné je, aby označení potravin bylo pro spotřebitele přehledné, srozumitelné a nikoli zavádějící. Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že tento požadavek název použitý žalobkyní „Sójová alternativa smetany jemná 17 %“ a označení „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete “ splňují. Stěžovatelce lze přisvědčit potud, že částí označení použitých žalobkyní „alternativa“, a „vy mi tak říkat můžete“ lze vnímat jako připodobnění. To však Nejvyšší správní soud nepovažuje za rozporné s požadavkem na přehledné, srozumitelné a nezavádějící označení. Z celkového kontextu předmětných označení totiž jednoznačně vyplývá, že se nejedná o označení mléčných/živočišných výrobků. Za této situace možnost, že spotřebitel bude vnímat předmětná označení jako připodobnění k mléčným výrobkům, nemá za následek, že by označení bylo rozporné s požadavky na označení uvedenými v čl. 7 nařízení č. 1169/2011. Naopak, přispívá k jistotě spotřebitele, neboť bude vědět, jaké potravině živočišného původu se bude kupovaná potravina čistě rostlinného původu podobat. Nejvyšší správní soud proto neshledává opodstatněnými ani obavy stěžovatelky, že pokud by ostatní výrobci potravin používali podobná označení, vznikl by na trhu s potravinami nežádoucí chaos.
[59] Zcela správné je přitom konstatování stěžovatelky, že z hlediska výživového se u rostlinného a mléčného produktu, nebo majonézy ze slepičích žloutků jedná o dvě rozdílné potraviny. Jak již nicméně bylo uvedeno výše, spotřebitel na základě výše uvedených označení, které nejsou zavádějící či klamavé, nebude očekávat potravinu živočišného původu, právě naopak na jeho základě jasně pozná, že se jedná o potravinu rostlinného původu.
[60] Z uvedeného je zřejmé, že přesvědčení stěžovatelky o tom, že sporná označení nemohou zajistit, že spotřebitel získá jednoznačnou informaci o charakteristice a vlastnostech potraviny, neobstojí. Naproti tomu správný je stěžovatelkou zpochybňovaný závěr krajského soudu, v němž správním orgánům vytknul nezohlednění účelu právní úpravy poskytnout spotřebiteli jednoznačnou informaci o charakteristice a vlastnostech potraviny a zároveň zabránit její záměně s mléčnými výrobky, resp. majonézou. Označení použitá žalobkyní považuje Nejvyšší správní soud za dostatečně jasná a nikoli klamavá, nejednoznačná či zavádějící pro spotřebitele, kteří vyhledávají rostlinné či mléčné výrobky, resp. majonézu.
[60] Z uvedeného je zřejmé, že přesvědčení stěžovatelky o tom, že sporná označení nemohou zajistit, že spotřebitel získá jednoznačnou informaci o charakteristice a vlastnostech potraviny, neobstojí. Naproti tomu správný je stěžovatelkou zpochybňovaný závěr krajského soudu, v němž správním orgánům vytknul nezohlednění účelu právní úpravy poskytnout spotřebiteli jednoznačnou informaci o charakteristice a vlastnostech potraviny a zároveň zabránit její záměně s mléčnými výrobky, resp. majonézou. Označení použitá žalobkyní považuje Nejvyšší správní soud za dostatečně jasná a nikoli klamavá, nejednoznačná či zavádějící pro spotřebitele, kteří vyhledávají rostlinné či mléčné výrobky, resp. majonézu.
[61] Nedůvodná je námitka stěžovatelky, v níž krajskému soudu vytýká opomenutí, že jí aplikovaná ustanovení nařízení č. 1308/2013 neslouží pouze k ochraně spotřebitelů, ale i k ochraně producentů, obchodníků a zachování podmínek hospodářské soutěže. V této věci se jednalo o posouzení přípustnosti předmětných označení a krajský soud k této otázce své závěry řádně, srozumitelně a uceleně zdůvodnil. Je tudíž logické, že se nezabýval stěžovatelkou zmiňovanou ochranou hospodářské soutěže a dalších subjektů, tím spíše v situaci, kdy argumentace těmito zájmy není obsažena v rozhodnutí stěžovatelky ani v žalobě. Nejvyšší správní soud pouze pro úplnost dodává, že dospěl-li výše k závěru, že sporná označení nemohou uvést spotřebitele v omyl ohledně toho, o jakou potravinu se jedná, resp. vést k záměně výrobku, pak nemůže dojít ani k ohrožení hospodářské soutěže či poškození výrobců potravin živočišného původu.
[62] Nejvyšší správní soud má za zcela správný závěr krajského soudu uvedený v bodu 45 jeho rozsudku, že správní orgány se nezabývaly celým obsahem všech informací poskytnutých spotřebiteli v českém jazyce v celém kontextu, neboť vedeny nesprávným právním názorem za významné a rozhodné považovaly pouze již jakýkoli výskyt slov spojených s mléčnými výrobky. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že čl. 78 odst. 2 ve spojení s přílohou VII částí III nařízení č. 1308/2013 brání tomu, aby výraz „mléko“ a další výrazy, které toto nařízení vyhrazuje výlučně pro mléčné výrobky, byl užívaný k označení čistě rostlinného produktu, které je třeba vykládat široce jako jakýkoli text uvedený na výrobku či při jeho propagaci. Kontext, v němž žalobkyně užila výraz „majonéza“ a výrazy vyhrazené nařízením č. 1308/2013 pro mléko a mléčné výrobky, tedy žalovaná v opatření ani ve svém rozhodnutí vskutku nehodnotila.
[63] Ke stěžovatelkou zmíněnému konstatování krajského soudu, že neposuzovala v případě výrobku označeného jako „Mayo sójová“ výraz „Mayo“, ale vytýkala žalobkyni pouze užití názvu „majonéza“, postačuje uvést, že to není pro posouzení věci podstatné. Ostatně sama stěžovatelka v kasační stížností uvádí, že se zabývala informacemi o potravině, které byly uvedeny v českém jazyce, což výraz „Mayo“ není.
[63] Ke stěžovatelkou zmíněnému konstatování krajského soudu, že neposuzovala v případě výrobku označeného jako „Mayo sójová“ výraz „Mayo“, ale vytýkala žalobkyni pouze užití názvu „majonéza“, postačuje uvést, že to není pro posouzení věci podstatné. Ostatně sama stěžovatelka v kasační stížností uvádí, že se zabývala informacemi o potravině, které byly uvedeny v českém jazyce, což výraz „Mayo“ není.
[64] Na zákonnosti závěru krajského soudu nic nemění ani jinak zcela správný názor stěžovatelky, že není namístě jakkoliv bagatelizovat vliv informací (uvedených za hvězdičkou) na spotřebitele při jeho nákupních rozhodnutích. Nejvyšší správní soud má za to, že z napadeného rozsudku je zřejmé, že také krajský soud si byl vědom významu těchto informací pro spotřebitele.
[65] Stěžovatelka v kasační stížnosti krajskému soudu vytknula také opomenutí úmyslu žalobkyně prostřednictvím označení obcházet právní úpravu používání předmětných vyhrazených výrazů pro mléko a mléčné výrobky, resp. zákonný název „majonéza“, a snahy dosáhnout u spotřebitelů toho, že uvedený rostlinný výrobek si budou spojovat s mlékem, příslušným mléčným výrobkem nebo majonézou. Také tuto námitku považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou. Z argumentace krajského soudu, v níž poukázal na přípustné použití výrazu „mléko“ a shledal závěry správních orgánů příliš zjednodušující a nesprávné, je totiž zřejmé, že neshledal obcházení právní úpravy předmětných nařízení ze strany žalobkyně, byť tento závěr výslovně neformuloval. Rovněž Nejvyšší správní soud má s ohledem na výše již zmíněný závěr, že předmětná označení jsou dostatečně jednoznačná a nejsou zavádějící, za to, že se ze strany žalobkyně nejednalo o obcházení předmětných nařízení. Je totiž třeba vzít v úvahu to, že průměrnému spotřebiteli je v současné době nepochybně znám rozdíl mezi mléčnými výrobky (popř. jinými výrobky živočišného původu) a jejich alternativami rostlinného původu. Tyto alternativy jsou vyhledávány specifickým okruhem zákazníků (zejména vegany či lidmi s potravinovými intolerancemi) a nelze je považovat za zaměnitelné či stojící na trhu ve vzájemné konkurenci s výrobky živočišného původu. Použití slov označujících původně potraviny živočišného původu v souvislosti s těmito výrobky zpravidla orientuje zákazníka ohledně způsobu jejich konzumace, a nemá tedy za cíl zmást zákazníky preferující původní živočišné produkty, aby omylem zakoupili rostlinné alternativní produkty. Tato úvaha nic nemění na již shora vysloveném závěru o nutnosti trvat na tom, aby potraviny byly označeny jasně tak, aby nemohly spotřebitele uvést v omyl ohledně vlastností daného výrobku. Tento požadavek však posuzovaná označení naplňují, jak bylo shora vysvětleno.
[65] Stěžovatelka v kasační stížnosti krajskému soudu vytknula také opomenutí úmyslu žalobkyně prostřednictvím označení obcházet právní úpravu používání předmětných vyhrazených výrazů pro mléko a mléčné výrobky, resp. zákonný název „majonéza“, a snahy dosáhnout u spotřebitelů toho, že uvedený rostlinný výrobek si budou spojovat s mlékem, příslušným mléčným výrobkem nebo majonézou. Také tuto námitku považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou. Z argumentace krajského soudu, v níž poukázal na přípustné použití výrazu „mléko“ a shledal závěry správních orgánů příliš zjednodušující a nesprávné, je totiž zřejmé, že neshledal obcházení právní úpravy předmětných nařízení ze strany žalobkyně, byť tento závěr výslovně neformuloval. Rovněž Nejvyšší správní soud má s ohledem na výše již zmíněný závěr, že předmětná označení jsou dostatečně jednoznačná a nejsou zavádějící, za to, že se ze strany žalobkyně nejednalo o obcházení předmětných nařízení. Je totiž třeba vzít v úvahu to, že průměrnému spotřebiteli je v současné době nepochybně znám rozdíl mezi mléčnými výrobky (popř. jinými výrobky živočišného původu) a jejich alternativami rostlinného původu. Tyto alternativy jsou vyhledávány specifickým okruhem zákazníků (zejména vegany či lidmi s potravinovými intolerancemi) a nelze je považovat za zaměnitelné či stojící na trhu ve vzájemné konkurenci s výrobky živočišného původu. Použití slov označujících původně potraviny živočišného původu v souvislosti s těmito výrobky zpravidla orientuje zákazníka ohledně způsobu jejich konzumace, a nemá tedy za cíl zmást zákazníky preferující původní živočišné produkty, aby omylem zakoupili rostlinné alternativní produkty. Tato úvaha nic nemění na již shora vysloveném závěru o nutnosti trvat na tom, aby potraviny byly označeny jasně tak, aby nemohly spotřebitele uvést v omyl ohledně vlastností daného výrobku. Tento požadavek však posuzovaná označení naplňují, jak bylo shora vysvětleno.
[66] Z kasační stížností napadeného rozsudku je zřejmé, že krajský soud si byl vědom odlišnosti označení posuzovaného v této věci a označení, jímž se zabýval Vrchní zemský soud v Celle, jehož rozsudek krajský soud označil za inspirativní v jiném svém rozsudku, v němž se rovněž zabýval označením potravin vyráběných žalobkyní a na který poukázal taktéž v posuzované věci. Jak již bylo uvedeno výše, krajský soud své závěry ohledně přípustnosti předmětných označení řádně zdůvodnil. Za této situace nebylo nutné či jakkoli potřebné, aby krajský soud hodnotil rozdíly mezi označeními v této věci a označením, jímž se zabýval Vrchní zemský soud v Celle.
[67] Nejvyšší správní soud uzavírá, že závěry krajského soudu nejsou v rozporu s rozsudkem Soudního dvora ve věci TofuTown.com. Lze nicméně dodat, že rozsudek krajského soudu by vyzněl přesvědčivěji, pokud by se k tomuto rozsudku Soudního dvora výslovně vyjádřil.