To, že soudy v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy poskytují primárně ochranu veřejným subjektivním právům navrhovatele (§ 2 s. ř. s.), nevylučuje, aby rozhodnutím o vydání předběžného opatření dle § 38 s. ř. s. poskytly v přímé souvislosti s předmětem řízení i ochranu právu účastníka řízení, které je samo
o sobě soukromoprávní povahy.
To, že soudy v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy poskytují primárně ochranu veřejným subjektivním právům navrhovatele (§ 2 s. ř. s.), nevylučuje, aby rozhodnutím o vydání předběžného opatření dle § 38 s. ř. s. poskytly v přímé souvislosti s předmětem řízení i ochranu právu účastníka řízení, které je samo
o sobě soukromoprávní povahy.
[28] Z výše uvedeného je patrné, že kasační stížnost stěžovatelky není důvodná,
neboť žádná z uplatněných stížních námitek
nezpochybnila zákonnost napadeného rozsudku. (…)
kteří ho společně se svými nemovitostmi užívají již od roku 1965. Ohledně předmětného
pozemku existovaly až do roku 2004 vlastnické spory. Jelikož se ale ani navrhovatelům,
ani odpůrkyni nepodařilo prokázat vlastnické právo k předmětnému pozemku, byl převeden do správy Pozemkového fondu České
republiky. Předmětný pozemek je v současné
době ve vlastnictví České republiky, právo
hospodaření přísluší Státnímu pozemkovému úřadu a navrhovatelé užívají pozemek na
základě nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2011.
Navrhovatelé se snažili o získání pozemku do
svého vlastnictví a mají za to, že splňují podmínky pro nárokový převod dle § 10 odst. 4
zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o pozemkovém
úřadu“). Ze strany Státního pozemkového
úřadu byli ale přípisem ze dne 3. 2. 2015 informováni o tom, že předmětný pozemek
nesplňuje předpoklady pro převod na navr-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
hovatele, protože je podle nového územního
plánu obce Klentnice vymezen jako plocha
pro bydlení, čímž je splněna podmínka v § 7
odst. 1 zákona o pozemkovém úřadu k jeho
bezúplatnému převodu do vlastnictví odpůrkyně. Odpůrkyně podala dne 10. 2. 2015 žádost o bezúplatný převod několika pozemků,
mezi nimi i předmětného pozemku. Následně se navrhovatelé snažili i dalšími způsoby
pozemek získat, ale Státní pozemkový úřad
setrval v přípisech ze dne 19. 5. 2015 a ze
dne 18. 6. 2015 na svém stanovisku a odmítl
bez bližšího odůvodnění převést předmětný
pozemek na navrhovatele. Navrhovatelé se
tak obávají toho, že Státní pozemkový úřad
převede vlastnické právo k předmětnému
pozemku dle § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona na odpůrkyni bez ohledu na další
okolnosti případu. Navrhovatelé totiž podali
žádost o nárokový převod vlastnického práva
k předmětnému pozemku dříve než odpůrkyně a Státní pozemkový úřad bezdůvodně
nepřevedl na navrhovatele vlastnické právo
k předmětnému pozemku, i když navrhovatelé splňovali veškeré podmínky pro převod
dle § 10 odst. 4 uvedeného zákona. Předmětem řízení o zrušení opatření obecné povahy,
jehož se týká i nyní probíhající řízení před
Nejvyšším správním soudem, je právě návrh
na zrušení části územního plánu vymezujícího zastavitelné plochy na pozemku č. 49,
což je právě skutečnost, na níž odpůrkyně zakládá svůj nárok na převod tohoto pozemku.
Pokud by došlo k převodu předmětného pozemku na odpůrkyni, ztratili by navrhovatelé
možnost domáhat se převodu vlastnického
práva podle zákona o pozemkovém úřadu,
čímž by jim vznikla závažná újma ve smyslu
§ 38 odst. 1 s. ř. s.
Státní pozemkový úřad sdělil, že se
ztotožňuje se závěry rozsudku krajského
soudu. Dále z § 10 odst. 4 zákona o pozemkovém úřadu a skutkových zjištění ohledně předmětného pozemku dovozoval, že
neexistuje nárok navrhovatelů na převod
předmětného pozemku. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu podle názoru Státního pozemkového úřadu nevyplývá, že by
stěžovatelce hrozila vážná újma v souvislos-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
ti s předmětem probíhajícího řízení. Státní
pozemkový úřad závěrem uvádí, že stěžovatelka se domáhá vydání předběžného
opatření, které by mohlo být vydáno pouze
v občanském soudním řízení. Z uvedených
důvodů Státní pozemkový úřad navrhl, aby
byl návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření zamítnut.
Odpůrkyně k podanému návrhu na vydání předběžného opatření uvedla, že potvrzuje
námitku, že navrhovatelé návrhem na zrušení opatření obecné povahy a kasační stížností
sledují pouze své soukromé zájmy. Navrhovatelé chtějí získat předmětný pozemek a jejich
argumentace proti opatření obecné povahy
je pouze zástupná. Odpůrkyně rovněž poukázala na to, že navrhovatelé podle přípisu Státního pozemkového úřadu ze dne 10. 4. 2015
neměli žádný souhlas ke zřízení trvalého porostu na předmětném pozemku, zbudovaný
přístřešek nemá charakter nemovitosti, která
by byla zapisována do katastru nemovitostí,
a tato stavba byla na pozemku zbudována
bez souhlasu vlastníka a v rozporu se stavebními předpisy. Předmětný pozemek zároveň
není funkčně spojen se stavbou rodinného
domu na vedlejším pozemku, neboť pozemky jsou od sebe mimo jiné odděleny oplocením. Z uvedených skutečností vyplývá, že
navrhovatelé nesplňují nárokové podmínky
pro převod předmětného pozemku do jejich
vlastnictví. Odpůrkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2007,
sp. zn. 28 Cdo 3073/2007, z něhož dovodila,
že předmětný pozemek nemá charakter zastavěného pozemku a nemůže být splněna
podmínka funkčního spojení. Předmětný
pozemek byl územním plánem obce Klentnice vždy vyčleněn pro veřejně prospěšnou
stavbu – komunikaci, což znamená, že veřejný zájem na jejím zřízení převažuje nad zájmy soukromých osob; zemědělskou činnost
lze eventuálně provádět na jiných blízkých
pozemcích. Na předmětném pozemku není
plánována výstavba rodinných domů. Odpůrkyně považuje navržené předběžné opatření
za nedůvodné a zásah do vlastnického práva
třetí osoby za nepřiměřený, a proto navrhla,
aby byl návrh na jeho vydání zamítnut.
55
Nejvyšší správní soud uložil České republice – Státnímu pozemkovému úřadu,
aby se zdržela jednání, kterým by převedla
předmětný pozemek, do doby, než nabude
právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti navrhovatelky b) proti rozsudku Krajského soudu
v Brně.
Z odůvodnění:
II.
Posouzení návrhu na vydání
předběžného opatření
[28] Z výše uvedeného je patrné, že kasační stížnost stěžovatelky není důvodná,
neboť žádná z uplatněných stížních námitek
nezpochybnila zákonnost napadeného rozsudku. (…)
kteří ho společně se svými nemovitostmi užívají již od roku 1965. Ohledně předmětného
pozemku existovaly až do roku 2004 vlastnické spory. Jelikož se ale ani navrhovatelům,
ani odpůrkyni nepodařilo prokázat vlastnické právo k předmětnému pozemku, byl převeden do správy Pozemkového fondu České
republiky. Předmětný pozemek je v současné
době ve vlastnictví České republiky, právo
hospodaření přísluší Státnímu pozemkovému úřadu a navrhovatelé užívají pozemek na
základě nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2011.
Navrhovatelé se snažili o získání pozemku do
svého vlastnictví a mají za to, že splňují podmínky pro nárokový převod dle § 10 odst. 4
zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o pozemkovém
úřadu“). Ze strany Státního pozemkového
úřadu byli ale přípisem ze dne 3. 2. 2015 informováni o tom, že předmětný pozemek
nesplňuje předpoklady pro převod na navr-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
hovatele, protože je podle nového územního
plánu obce Klentnice vymezen jako plocha
pro bydlení, čímž je splněna podmínka v § 7
odst. 1 zákona o pozemkovém úřadu k jeho
bezúplatnému převodu do vlastnictví odpůrkyně. Odpůrkyně podala dne 10. 2. 2015 žádost o bezúplatný převod několika pozemků,
mezi nimi i předmětného pozemku. Následně se navrhovatelé snažili i dalšími způsoby
pozemek získat, ale Státní pozemkový úřad
setrval v přípisech ze dne 19. 5. 2015 a ze
dne 18. 6. 2015 na svém stanovisku a odmítl
bez bližšího odůvodnění převést předmětný
pozemek na navrhovatele. Navrhovatelé se
tak obávají toho, že Státní pozemkový úřad
převede vlastnické právo k předmětnému
pozemku dle § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona na odpůrkyni bez ohledu na další
okolnosti případu. Navrhovatelé totiž podali
žádost o nárokový převod vlastnického práva
k předmětnému pozemku dříve než odpůrkyně a Státní pozemkový úřad bezdůvodně
nepřevedl na navrhovatele vlastnické právo
k předmětnému pozemku, i když navrhovatelé splňovali veškeré podmínky pro převod
dle § 10 odst. 4 uvedeného zákona. Předmětem řízení o zrušení opatření obecné povahy,
jehož se týká i nyní probíhající řízení před
Nejvyšším správním soudem, je právě návrh
na zrušení části územního plánu vymezujícího zastavitelné plochy na pozemku č. 49,
což je právě skutečnost, na níž odpůrkyně zakládá svůj nárok na převod tohoto pozemku.
Pokud by došlo k převodu předmětného pozemku na odpůrkyni, ztratili by navrhovatelé
možnost domáhat se převodu vlastnického
práva podle zákona o pozemkovém úřadu,
čímž by jim vznikla závažná újma ve smyslu
§ 38 odst. 1 s. ř. s.
Státní pozemkový úřad sdělil, že se
ztotožňuje se závěry rozsudku krajského
soudu. Dále z § 10 odst. 4 zákona o pozemkovém úřadu a skutkových zjištění ohledně předmětného pozemku dovozoval, že
neexistuje nárok navrhovatelů na převod
předmětného pozemku. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu podle názoru Státního pozemkového úřadu nevyplývá, že by
stěžovatelce hrozila vážná újma v souvislos-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
ti s předmětem probíhajícího řízení. Státní
pozemkový úřad závěrem uvádí, že stěžovatelka se domáhá vydání předběžného
opatření, které by mohlo být vydáno pouze
v občanském soudním řízení. Z uvedených
důvodů Státní pozemkový úřad navrhl, aby
byl návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření zamítnut.
Odpůrkyně k podanému návrhu na vydání předběžného opatření uvedla, že potvrzuje
námitku, že navrhovatelé návrhem na zrušení opatření obecné povahy a kasační stížností
sledují pouze své soukromé zájmy. Navrhovatelé chtějí získat předmětný pozemek a jejich
argumentace proti opatření obecné povahy
je pouze zástupná. Odpůrkyně rovněž poukázala na to, že navrhovatelé podle přípisu Státního pozemkového úřadu ze dne 10. 4. 2015
neměli žádný souhlas ke zřízení trvalého porostu na předmětném pozemku, zbudovaný
přístřešek nemá charakter nemovitosti, která
by byla zapisována do katastru nemovitostí,
a tato stavba byla na pozemku zbudována
bez souhlasu vlastníka a v rozporu se stavebními předpisy. Předmětný pozemek zároveň
není funkčně spojen se stavbou rodinného
domu na vedlejším pozemku, neboť pozemky jsou od sebe mimo jiné odděleny oplocením. Z uvedených skutečností vyplývá, že
navrhovatelé nesplňují nárokové podmínky
pro převod předmětného pozemku do jejich
vlastnictví. Odpůrkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2007,
sp. zn. 28 Cdo 3073/2007, z něhož dovodila,
že předmětný pozemek nemá charakter zastavěného pozemku a nemůže být splněna
podmínka funkčního spojení. Předmětný
pozemek byl územním plánem obce Klentnice vždy vyčleněn pro veřejně prospěšnou
stavbu – komunikaci, což znamená, že veřejný zájem na jejím zřízení převažuje nad zájmy soukromých osob; zemědělskou činnost
lze eventuálně provádět na jiných blízkých
pozemcích. Na předmětném pozemku není
plánována výstavba rodinných domů. Odpůrkyně považuje navržené předběžné opatření
za nedůvodné a zásah do vlastnického práva
třetí osoby za nepřiměřený, a proto navrhla,
aby byl návrh na jeho vydání zamítnut.
55
Nejvyšší správní soud uložil České republice – Státnímu pozemkovému úřadu,
aby se zdržela jednání, kterým by převedla
předmětný pozemek, do doby, než nabude
právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti navrhovatelky b) proti rozsudku Krajského soudu
v Brně.
Z odůvodnění:
II.
Posouzení návrhu na vydání
předběžného opatření
[6] Předmětem posouzení v řízení o návrhu na vydání předběžného opatření je otázka, zda byly splněny podmínky pro jeho vydání dle § 38 s. ř. s.
[6] Předmětem posouzení v řízení o návrhu na vydání předběžného opatření je otázka, zda byly splněny podmínky pro jeho vydání dle § 38 s. ř. s.
[7] Podle § 38 odst. 1 s. ř. s. „[b]yl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba
zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na
návrh předběžným opatřením účastníkům
uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo
něco snášet. Ze stejných důvodů může soud
uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li
to po ní spravedlivě žádat.“
[8] I v řízení o kasační stížnosti je založena pravomoc Nejvyššího správního
soudu pro případné vydání předběžného
opatření (srov. usnesení ze dne 24. 5. 2006,
čj. Na 112/2006-37, č. 910/2006 Sb. NSS).
Pro vydání samotného předběžného opatření musí být dle citovaného usnesení současně (kumulativně) splněny tyto podmínky:
„1. podaná kasační stížnost, řízení o níž
nebylo zastaveno, a to zásadně včetně kasační stížnosti mající vady, s výjimkou
takových vad, že by z povahy věci bránily
o předběžném opatření rozhodnout (např.
vada spočívající v tom, že by z kasační
stížnosti nebylo zřejmé, jaké rozhodnutí
krajského soudu se jí napadá); vadu bránící o předběžném opatření rozhodnout
se soud pokusí odstranit, jde-li o vadu odstranitelnou, a pokud se mu to podaří,
o předběžném opatření poté rozhodne, jakmile to bude možné; 2. návrh na vydání
předběžného opatření; 3. potřeba zatímně
56
upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu; 4. podané vyjádření ostatních
účastníků k návrhu na vydání předběžného opatření, je-li takového vyjádření potřeba; 5. přípustnost návrhu, tj. neexistence
důvodů nepřípustnosti (zejm. § 38 odst. 3
s. ř. s.)“. Vzhledem k zákonu č. 303/2011 Sb.,
jenž změnil § 38 odst. 3 s. ř. s., jsou tyto podmínky, mimo podmínky č. 5, aplikovatelné
i na nyní posuzovaný případ. Při rozhodování o návrhu na předběžné opatření, kterým
má být uložena povinnost třetí osobě, pak
musí přistoupit splnění další podmínky obsažené ve druhé větě § 38 odst. 1 s. ř. s., tj. že
lze splnění takové povinnosti od třetí osoby
spravedlivě požadovat.
[8] I v řízení o kasační stížnosti je založena pravomoc Nejvyššího správního
soudu pro případné vydání předběžného
opatření (srov. usnesení ze dne 24. 5. 2006,
čj. Na 112/2006-37, č. 910/2006 Sb. NSS).
Pro vydání samotného předběžného opatření musí být dle citovaného usnesení současně (kumulativně) splněny tyto podmínky:
„1. podaná kasační stížnost, řízení o níž
nebylo zastaveno, a to zásadně včetně kasační stížnosti mající vady, s výjimkou
takových vad, že by z povahy věci bránily
o předběžném opatření rozhodnout (např.
vada spočívající v tom, že by z kasační
stížnosti nebylo zřejmé, jaké rozhodnutí
krajského soudu se jí napadá); vadu bránící o předběžném opatření rozhodnout
se soud pokusí odstranit, jde-li o vadu odstranitelnou, a pokud se mu to podaří,
o předběžném opatření poté rozhodne, jakmile to bude možné; 2. návrh na vydání
předběžného opatření; 3. potřeba zatímně
56
upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu; 4. podané vyjádření ostatních
účastníků k návrhu na vydání předběžného opatření, je-li takového vyjádření potřeba; 5. přípustnost návrhu, tj. neexistence
důvodů nepřípustnosti (zejm. § 38 odst. 3
s. ř. s.)“. Vzhledem k zákonu č. 303/2011 Sb.,
jenž změnil § 38 odst. 3 s. ř. s., jsou tyto podmínky, mimo podmínky č. 5, aplikovatelné
i na nyní posuzovaný případ. Při rozhodování o návrhu na předběžné opatření, kterým
má být uložena povinnost třetí osobě, pak
musí přistoupit splnění další podmínky obsažené ve druhé větě § 38 odst. 1 s. ř. s., tj. že
lze splnění takové povinnosti od třetí osoby
spravedlivě požadovat.
[9] Při rozhodování o předběžném opatření soud „vychází v první řadě z tvrzení
navrhovatele a z obsahu spisu, přičemž
v případě pochyb o pravdivosti skutkových
tvrzení bude zpravidla vhodné vyžádat si
vyjádření ostatních účastníků či některých
z nich. Není vyloučeno, aby si soud z vlastní iniciativy za účelem řádného posouzení
návrhu opatřil další podklady či informace
a aby případně i provedl důkazy. Rozhodování o vydání předběžného opatření je
rozhodováním pod intenzivním časovým
tlakem, neboť ochrana práv formou předběžného opatření má smyslu pouze tehdy,
je-li poskytnuta relativně rychle, zpravidla
v horizontu dní či maximálně několika
málo týdnů. S ohledem na to nebude zpravidla možno skutečnosti, které soud vezme
za rozhodné pro posouzení věci, postavit
najisto, nýbrž bude nutno v řadě ohledů
vycházet pouze ze skutečností účastníky
osvědčených (učiněných pravděpodobnými) či jen tvrzených, nebudou-li v rozporu
s dalšími informacemi o věci, které soud
bude mít k dispozici.“
[9] Při rozhodování o předběžném opatření soud „vychází v první řadě z tvrzení
navrhovatele a z obsahu spisu, přičemž
v případě pochyb o pravdivosti skutkových
tvrzení bude zpravidla vhodné vyžádat si
vyjádření ostatních účastníků či některých
z nich. Není vyloučeno, aby si soud z vlastní iniciativy za účelem řádného posouzení
návrhu opatřil další podklady či informace
a aby případně i provedl důkazy. Rozhodování o vydání předběžného opatření je
rozhodováním pod intenzivním časovým
tlakem, neboť ochrana práv formou předběžného opatření má smyslu pouze tehdy,
je-li poskytnuta relativně rychle, zpravidla
v horizontu dní či maximálně několika
málo týdnů. S ohledem na to nebude zpravidla možno skutečnosti, které soud vezme
za rozhodné pro posouzení věci, postavit
najisto, nýbrž bude nutno v řadě ohledů
vycházet pouze ze skutečností účastníky
osvědčených (učiněných pravděpodobnými) či jen tvrzených, nebudou-li v rozporu
s dalšími informacemi o věci, které soud
bude mít k dispozici.“
[10] V citovaném rozhodnutí se zdejší
soud detailně zabýval i výkladem klíčového
pojmu „vážná újma“, který je „nutno vykládat relativně autonomně a izolovaně
od předběžného posuzování (přesněji řečeno odhadování) budoucí úspěšnosti navrhovatele předběžného opatření v řízení ve
věci samé. Vážnou újmou je v případě, že
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
předběžným opatřením má být podle návrhu účastníka – soukromé osoby uložena
povinnost správnímu orgánu, nutno rozumět zejména takový zásah do právní sféry
účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě že by byl
v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného
komplexnějšího postupu správního orgánu
– představuje natolik zásadní narušení této
jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel.
Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele,
do jeho vlastnických práv či do jiných jeho
subjektivních práv, zejména těch, která mají
povahu práv ústavně zaručených […]. V praxi půjde zejména o snahy správního orgánu
proti vůli účastníka – soukromé osoby získat
o účastníkovi informace, jež má k dispozici
jen on, odejmout mu věci, které oprávněně
drží či má v oprávněné detenci, či zabránit
mu ve výkonu jeho práv nebo jej v něm citelně omezit (např. v právu užívat vlastněnou
či pronajatou věc, v právu podnikat či provozovat jinou hospodářskou činnost).“
[11] V nyní posuzovaném případě stěžovatelka splnila základní podmínky, jak je vymezil zdejší soud v citovaném usnesení. Návrh na vydání předběžného opatření podala
stěžovatelka sama již v probíhajícím řízení
o kasační stížnosti (podmínky 1 a 2) a k návrhu se vyjádřily odpůrkyně i Státní pozemkový
úřad (volitelná podmínka 4).
[11] V nyní posuzovaném případě stěžovatelka splnila základní podmínky, jak je vymezil zdejší soud v citovaném usnesení. Návrh na vydání předběžného opatření podala
stěžovatelka sama již v probíhajícím řízení
o kasační stížnosti (podmínky 1 a 2) a k návrhu se vyjádřily odpůrkyně i Státní pozemkový
úřad (volitelná podmínka 4).
[12] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou tvrzené hrozící vážné újmy,
pro kterou by měl upravit zatímně poměry
(podmínka 3). Stěžovatelka tvrdí, že jí vznikl
nárok na převedení předmětného pozemku
dle § 10 odst. 4 zákona o pozemkovém úřadu do jejího vlastnictví. Vydáním územního
plánu obce Klentnice, jehož části stěžovatelka nyní napadá, došlo ke změně právních
poměrů, a v důsledku toho Státní pozemkový
úřad hodlá převést předmětný pozemek na
odpůrkyni, ačkoli stěžovatelka tvrdí, že požádala spolu s ostatními navrhovateli o převod
pozemku jako první. Na podporu svého tvrzení uvádí, že předmětný pozemek tvoří hos-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
podářské a rekreační zázemí a poukazuje i na
funkční souvislost se svými nemovitostmi.
Státní pozemkový úřad ale dospěl k závěru,
že převod není možný.
[13] Odpůrkyně ve svém vyjádření odkazuje především na skutkové závěry Státního
pozemkového úřadu ohledně zřízení porostu na předmětném pozemku a charakteru
přístřešku. Z uvedených skutečností dovozuje, že navrhovatelé nesplňují podmínky pro
nárok na převod tohoto pozemku. Zároveň
vydání předběžného opatření ve vztahu ke
Státnímu pozemkovému úřadu považuje za
nepřiměřený zásah do vlastnického práva
státu.
[14] Státní pozemkový úřad k tomu dodává, že předmětný pozemek není ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o pozemkovém úřadu
funkčně spojený se stavbou navrhovatelů,
což vylučuje existenci nároku navrhovatelů
na převod předmětného pozemku. V otázce
vážné újmy odkazuje na napadený rozsudek
krajského soudu, kterým byl návrh na zrušení částí územního plánu obce Klentnice
zamítnut. Rovněž zastává názor, že pokud navrhovatelé nemají nárok na převod předmětného pozemku, nehrozí jim vážná újma. Dále
vznáší i otázku, zda o navrženém předběžném opatření nemá být rozhodnuto v rámci
občanského soudního řízení.
[14] Státní pozemkový úřad k tomu dodává, že předmětný pozemek není ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o pozemkovém úřadu
funkčně spojený se stavbou navrhovatelů,
což vylučuje existenci nároku navrhovatelů
na převod předmětného pozemku. V otázce
vážné újmy odkazuje na napadený rozsudek
krajského soudu, kterým byl návrh na zrušení částí územního plánu obce Klentnice
zamítnut. Rovněž zastává názor, že pokud navrhovatelé nemají nárok na převod předmětného pozemku, nehrozí jim vážná újma. Dále
vznáší i otázku, zda o navrženém předběžném opatření nemá být rozhodnuto v rámci
občanského soudního řízení.
[15] Nejvyšší správní soud předně poukazuje na skutečnost, že meritem řízení o kasační stížnosti není posouzení otázky, zda podle
zákona o pozemkovém úřadu přísluší nárok
na převod předmětného pozemku navrhovatelům nebo odpůrkyni. Předmětem posouzení je výlučně přezkum zákonnosti napadených částí územního plánu obce Klentnice,
respektive zákonnosti napadeného rozsudku
krajského soudu. Účelem předběžného opatření je pouze zatímní upravení poměrů mezi
účastníky řízení, případně ve vztahu k třetí
osobě, pokud hrozí vážná újma. Pro kladné
rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného
opatření je tak podstatné především doložení
hrozby vážné újmy, která má alespoň základní souvislost s předmětem soudního řízení
(srovnej Potěšil, L. a kol. Soudní řád správní. Komentář. 1. vyd. Praha : Leges, 2014,
57
s. 293), nikoli komplexní prokázání skutkového stavu. Soud proto vychází při rozhodování
pouze z určité pravděpodobnosti, že vznikne
vážná újma (viz výše bod [9]).
[16] Aniž by se zdejší soud detailněji zabýval skutkovými závěry odpůrkyně a Státního
pozemkového úřadu, proč nelze na navrhovatele předmětný pozemek převést, shledal,
že je dána hrozba vážné újmy, která má vztah
k probíhajícímu řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud vycházel ze skutečnosti, že zákon o pozemkovém úřadu umožňuje
za splnění určitých podmínek převod předmětného pozemku jak na navrhovatele (§ 10
odst. 4 citovaného zákona), tak na odpůrkyni
(např. § 7 odst. 1 téhož zákona). V prvním
případě závisí existence nároku především
na posouzení skutkového stavu, který ale
nyní nepřísluší zdejšímu soudu blíže zkoumat; v druhém případě vyplývá z navrženého využití pozemků dle platného územního
plánu, jenž je nyní předmětem soudního přezkumu. Po právní stránce je tedy možné, aby
za určitých okolností byl pozemek převeden
jakékoli straně současného řízení.
[16] Aniž by se zdejší soud detailněji zabýval skutkovými závěry odpůrkyně a Státního
pozemkového úřadu, proč nelze na navrhovatele předmětný pozemek převést, shledal,
že je dána hrozba vážné újmy, která má vztah
k probíhajícímu řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud vycházel ze skutečnosti, že zákon o pozemkovém úřadu umožňuje
za splnění určitých podmínek převod předmětného pozemku jak na navrhovatele (§ 10
odst. 4 citovaného zákona), tak na odpůrkyni
(např. § 7 odst. 1 téhož zákona). V prvním
případě závisí existence nároku především
na posouzení skutkového stavu, který ale
nyní nepřísluší zdejšímu soudu blíže zkoumat; v druhém případě vyplývá z navrženého využití pozemků dle platného územního
plánu, jenž je nyní předmětem soudního přezkumu. Po právní stránce je tedy možné, aby
za určitých okolností byl pozemek převeden
jakékoli straně současného řízení.
[17] Hrozbu vážné újmy shledal zdejší
soud v tom, že Státní pozemkový úřad může
převést předmětný pozemek do vlastnictví
odpůrkyně na základě územního plánu obce
Klentnice, jehož zákonnost je posuzována
v probíhajícím soudním řízení, jehož výsledkem může být zrušení relevantní části územního plánu. Dále z předložených listin, zejména ze sdělení Státního pozemkového úřadu
ze dne 30. 7. 2015 adresovaného zástupkyni
navrhovatelů, jasně vyplývá, že odpůrkyně
o bezúplatný převod pozemku požádala, Státní pozemkový úřad podniká kroky v souvislosti s vyřízením této žádosti a nehodlá s případným převodem pozemku na odpůrkyni
vyčkávat na výsledek řízení před správními
soudy o návrhu na zrušení opatření obecné
povahy. Souvislost mezi přezkumem územního plánu obce Klentnice a převodem vlastnictví k předmětnému pozemku je zřejmá
z toho, že vymezení zastavitelných ploch a veřejně prospěšných staveb územním plánem
je ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemkovém úřadu předpokladem pro takový převod
58
(k otázce souvislosti předmětu řízení a návrhu na předběžné opatření srovnej usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2010,
čj. 17 Ad 10/2010-54). V případě zamítnutí
návrhu na vydání předběžného opatření by
mohl být předmětný pozemek, který navrhovatelé podle svých tvrzení užívají již od roku
1965 a jehož převod nárokují (aniž by se Nejvyšší správní soud jakkoli vyjadřoval k otázce, zda navrhovatelům takový nárok svědčí,
či nikoli), převeden na odpůrkyni, přestože
by později mohla vyjít najevo skutečnost, že
vymezení zastavitelných ploch a veřejně prospěšných staveb v územním plánu nebylo
v souladu se zákonem, a příslušná část územního plánu by tedy mohla být zrušena. Pokud
by naopak bylo předběžné opatření vydáno,
oddálil by se pouze den, kdy Státní pozemkový úřad pozemek odpůrkyni převede. Odpůrkyně by sice předmětný pozemek získala
s určitým zpožděním, vzhledem k předpokládané délce řízení se jedná ale o zanedbatelnou újmu v porovnání se zájmem všech zúčastněných na tom, aby převod vlastnického
práva k pozemku proběhl za právně vyjasněných poměrů.
[17] Hrozbu vážné újmy shledal zdejší
soud v tom, že Státní pozemkový úřad může
převést předmětný pozemek do vlastnictví
odpůrkyně na základě územního plánu obce
Klentnice, jehož zákonnost je posuzována
v probíhajícím soudním řízení, jehož výsledkem může být zrušení relevantní části územního plánu. Dále z předložených listin, zejména ze sdělení Státního pozemkového úřadu
ze dne 30. 7. 2015 adresovaného zástupkyni
navrhovatelů, jasně vyplývá, že odpůrkyně
o bezúplatný převod pozemku požádala, Státní pozemkový úřad podniká kroky v souvislosti s vyřízením této žádosti a nehodlá s případným převodem pozemku na odpůrkyni
vyčkávat na výsledek řízení před správními
soudy o návrhu na zrušení opatření obecné
povahy. Souvislost mezi přezkumem územního plánu obce Klentnice a převodem vlastnictví k předmětnému pozemku je zřejmá
z toho, že vymezení zastavitelných ploch a veřejně prospěšných staveb územním plánem
je ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemkovém úřadu předpokladem pro takový převod
58
(k otázce souvislosti předmětu řízení a návrhu na předběžné opatření srovnej usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2010,
čj. 17 Ad 10/2010-54). V případě zamítnutí
návrhu na vydání předběžného opatření by
mohl být předmětný pozemek, který navrhovatelé podle svých tvrzení užívají již od roku
1965 a jehož převod nárokují (aniž by se Nejvyšší správní soud jakkoli vyjadřoval k otázce, zda navrhovatelům takový nárok svědčí,
či nikoli), převeden na odpůrkyni, přestože
by později mohla vyjít najevo skutečnost, že
vymezení zastavitelných ploch a veřejně prospěšných staveb v územním plánu nebylo
v souladu se zákonem, a příslušná část územního plánu by tedy mohla být zrušena. Pokud
by naopak bylo předběžné opatření vydáno,
oddálil by se pouze den, kdy Státní pozemkový úřad pozemek odpůrkyni převede. Odpůrkyně by sice předmětný pozemek získala
s určitým zpožděním, vzhledem k předpokládané délce řízení se jedná ale o zanedbatelnou újmu v porovnání se zájmem všech zúčastněných na tom, aby převod vlastnického
práva k pozemku proběhl za právně vyjasněných poměrů.
[18] K námitce Státního pozemkového úřadu, že navržené předběžné opatření by měl
vydat civilní soud, zdejší soud uvádí, že ačkoli
smluvní převod pozemku je soukromoprávním
jednáním, v posuzovaném případě je soukromoprávní nárok bezprostředně odvozen z veřejnoprávního uspořádání práv a povinností,
tj. z přezkoumávaného územního plánu obce
Klentnice, což zakládá pravomoc správních
soudů pro vydání předběžného opatření v rámci řízení o návrhu na zrušení opatření obecné
povahy. V zásadě tedy v případě převodu pozemku Státním pozemkovým úřadem na odpůrkyni se jedná o úkon realizující povinnost
státu vzniklou na základě přezkoumávaného
opatření obecné povahy. V takovém případě
nemůže Nejvyšší správní soud popřít svou pravomoc k vydání takového předběžného opatření, jakkoli nelze a priori vyloučit možnost,
že by stěžovatelka případně mohla navrhnout
vydání obdobného předběžného opatření
i u soudů rozhodujících v občanském soudním
řízení. Ačkoli podle § 2 s. ř. s. soudy ve správním
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
a) Marie M., b) Andrea H. a c) Josef M. proti obci Klentnice o návrh na zrušení opatření čitou míru omezení, je spojena s provozem
daného typu plánovaných staveb a pohybu
zákazníků. Stěžovatelka mohla hájit svoje
zájmy v procesu přijímání územního plánu,
případně se mohla pokusit některé rušivé
vlivy eliminovat například odkupem příslušných pozemků nebo spoluprací s investory,
kteří výstavbu v jejím sousedství realizovali.
Ochrana jejího soukromí však není v rovině