S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014 (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 2/2007-73, č. 1462/2008 Sb. NSS). Jistě by nebylo správné, aby v důsledku aktivistické judikatury soudů maturitní zkoušky (případně další zkoušky) byly zcela formalizovány a judicializovány a aby soudci nahrazovali pedagogy.
[48] Závěrem rozšířený senát uvádí, že k odlišnému závěru nemůže vést ani argument předkládajícího senátu, že v důsledku připuštění soudního přezkumu rozhodnutí o žádosti o přezkoumání maturitní zkoušky i z hlediska jeho věcné správnosti by vedlo k porušení práva na rovný přístup ke vzdělání a rovné zacházení se všemi žáky ve stejné situaci. Jednou z obecných právních zásad je i ta, podle níž „bdělým náleží právo“. Pokud ze dvou žáků ve srovnatelné situaci (oba jsou poškozeni věcně nesprávným hodnocením didaktického testu) jeden požádá o přezkoumání výsledku zkoušky a následně se úspěšně domáhá i soudního přezkumu, zatímco druhý žák nikoli, nelze dovozovat, že by byl druhý žák úspěchem prvého poškozen.
Každý žák má právo, nikoli povinnost, podat žádost o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky. Každý má své důvody, proč k takovému kroku přistoupí, či nikoli. Právo na rovné zacházení spočívá v povinnosti stejného zacházení s žáky ve srovnatelné situaci. Pokud ale někteří ze žáků rezignují na ochranu svých práv a spokojí se s nepříznivým výsledkem zkoušky, nejedná se o srovnatelnou situaci s žákem, který svá práva hájí za pomoci prostředků, které k tomu zákon předvídá. (...) padá předmět tohoto soudního řízení, což je důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s.
ř. s.
12. 12. 2013, čj. 11 A 255/2011-260, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl, že doplnil dokazování způsobem, který byl stanoven v rozsudku Nejvyššího správního
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
soudu, přičemž z obsahu znaleckého posudku znalkyně Ing. Olgy Buršíkové ze dne 26. 6. 2012 a z doplnění tohoto znaleckého posudku učinil následující závěry. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného a katastrálního úřadu o opravě chyby v katastrálním operátu podle záznamu podrobného měření změn č. 305 bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť pro vytyčení hranice mezi pozemky p. č. 139/23 a 139/35 byl ze strany zhotovitele záznamu podrobného měření č. 287 použit nesprávný podklad, čímž došlo k poškození vlastníků pozemku p. č. 139/35. Vytyčení hranice mezi pozemky p. č. 139/23 a 139/35 bylo odvozováno pouze od stavby na stavební parcele č. 245 a v důsledku rozhodnutí správních orgánů se zvětšila vzdálenost mezi stavbou na stavební parcele č. 245 a severní hranicí mezi pozemky p. č. 139/23 a 139/35.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost, v níž uvedl, že napadený rozsudek není v souladu se závazným právním názorem, který vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 7. 2011, čj. 4 As 32/2010-106, neboť znalecký posudek vyhotovený Ing. Olgou Buršíkovou, znalkyní z oboru geodézie a kartografie, je sice nazván „Znalecký posudek ve věci správnosti zobrazení parcely č. 245 v katastrálním území Újezd nad Zbečnem v katastrální mapě“, avšak zabývá se průběhem a zobrazením vlastnické hranice mezi pozemky p. č. 139/23 a 139/35, což podle stěžovatele nebylo a ani nemohlo být předmětem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Stěžovatel uvedl, že napadený rozsudek je v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu také proto, že posudkem znalkyně nebyly zpochybněny záznamy podrobného měření změn č. 292, 305, 307 a 308, které byly podkladem pro rozhodnutí katastrálního úřadu. Znalkyně konstatovala pouze pochybení v případě záznamu podrobného měření č. 254 a 287. Konkrétní vytýkané závady se však netýkaly údajů, které katastrální úřad využil v řízení o opravě zobrazení stavební parcely č. 245. Z těchto tvrzení stěžovatel dovodil, že znalecký posudek neprokázal žádné pochybení správních orgánů.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
Stěžovatel dále uvedl, že znalkyně nezkoumala zobrazení pozemku stavební parcely č. 245 v platné digitální katastrální mapě, ale v analogové mapě na plastové fólii, která se stala neplatnou dne 20. 12. 2011 vyhlášením platnosti katastrálního operátu obnoveného novým mapováním. Stěžovatel konstatoval, že v neplatné katastrální mapě nelze provádět změny, takže znalkyně měla posoudit správnost zobrazení dotčené parcely v platné katastrální mapě. Geometrické a polohové určení ani zobrazení stavební parcely č. 245 v obnoveném operátu katastru nemovitostí nemá žádnou návaznost na dřívější výsledky zeměměřičských činností. Kromě toho, vlastníci dotčení rozhodnutím katastrálního úřadu o opravě chyby v katastrálním operátu nepodali námitky proti obnovenému katastrálnímu operátu a současné zobrazení stavební parcely č. 245 v katastrální mapě je zcela v souladu se skutečným stavem.
Stěžovatel dále namítl nesrozumitelnost napadeného rozsudku, který učinil svůj právní názor o nezákonnosti rozhodnutí správních orgánů na základě rozporných tvrzení znalkyně. Tuto rozpornost shledal stěžovatel v tom, že znalkyně na straně 12 znaleckého posudku uvedla, že severní hranice pozemku p. č. 139/23 je v mapě zobrazena správně. Přesto znalkyně na straně 13 téhož dokumentu uvedla, že opravou zobrazení pozemku stavební parcely č. 245 došlo k poškození vlastníků pozemku parcely č. 139/35. Stěžovatel také namítl, že ačkoliv znalkyně založila svůj posudek na tvrzení, že pro zjištění skutečného průběhu hranice mezi pozemky p. č. 139/23 a 139/35 je rozhodný výsledek zeměměřičské činnosti, kterou hranice vznikla, tak odvozuje průběh této vlastnické hranice od umístění stavby, která byla postavena a zaměřena později, než došlo ke vzniku uvedených pozemkových parcel, což je podle stěžovatele v rozporu s vyhláškou Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 26/2007 Sb., katastrální vyhláškou, ve znění účinném do
12. 12. 2013, čj. 11 A 255/2011-260, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl, že doplnil dokazování způsobem, který byl stanoven v rozsudku Nejvyššího správního
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
soudu, přičemž z obsahu znaleckého posudku znalkyně Ing. Olgy Buršíkové ze dne 26. 6. 2012 a z doplnění tohoto znaleckého posudku učinil následující závěry. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného a katastrálního úřadu o opravě chyby v katastrálním operátu podle záznamu podrobného měření změn č. 305 bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť pro vytyčení hranice mezi pozemky p. č. 139/23 a 139/35 byl ze strany zhotovitele záznamu podrobného měření č. 287 použit nesprávný podklad, čímž došlo k poškození vlastníků pozemku p. č. 139/35. Vytyčení hranice mezi pozemky p. č. 139/23 a 139/35 bylo odvozováno pouze od stavby na stavební parcele č. 245 a v důsledku rozhodnutí správních orgánů se zvětšila vzdálenost mezi stavbou na stavební parcele č. 245 a severní hranicí mezi pozemky p. č. 139/23 a 139/35.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost, v níž uvedl, že napadený rozsudek není v souladu se závazným právním názorem, který vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 7. 2011, čj. 4 As 32/2010-106, neboť znalecký posudek vyhotovený Ing. Olgou Buršíkovou, znalkyní z oboru geodézie a kartografie, je sice nazván „Znalecký posudek ve věci správnosti zobrazení parcely č. 245 v katastrálním území Újezd nad Zbečnem v katastrální mapě“, avšak zabývá se průběhem a zobrazením vlastnické hranice mezi pozemky p. č. 139/23 a 139/35, což podle stěžovatele nebylo a ani nemohlo být předmětem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Stěžovatel uvedl, že napadený rozsudek je v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu také proto, že posudkem znalkyně nebyly zpochybněny záznamy podrobného měření změn č. 292, 305, 307 a 308, které byly podkladem pro rozhodnutí katastrálního úřadu. Znalkyně konstatovala pouze pochybení v případě záznamu podrobného měření č. 254 a 287. Konkrétní vytýkané závady se však netýkaly údajů, které katastrální úřad využil v řízení o opravě zobrazení stavební parcely č. 245. Z těchto tvrzení stěžovatel dovodil, že znalecký posudek neprokázal žádné pochybení správních orgánů.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
Stěžovatel dále uvedl, že znalkyně nezkoumala zobrazení pozemku stavební parcely č. 245 v platné digitální katastrální mapě, ale v analogové mapě na plastové fólii, která se stala neplatnou dne 20. 12. 2011 vyhlášením platnosti katastrálního operátu obnoveného novým mapováním. Stěžovatel konstatoval, že v neplatné katastrální mapě nelze provádět změny, takže znalkyně měla posoudit správnost zobrazení dotčené parcely v platné katastrální mapě. Geometrické a polohové určení ani zobrazení stavební parcely č. 245 v obnoveném operátu katastru nemovitostí nemá žádnou návaznost na dřívější výsledky zeměměřičských činností. Kromě toho, vlastníci dotčení rozhodnutím katastrálního úřadu o opravě chyby v katastrálním operátu nepodali námitky proti obnovenému katastrálnímu operátu a současné zobrazení stavební parcely č. 245 v katastrální mapě je zcela v souladu se skutečným stavem.
Stěžovatel dále namítl nesrozumitelnost napadeného rozsudku, který učinil svůj právní názor o nezákonnosti rozhodnutí správních orgánů na základě rozporných tvrzení znalkyně. Tuto rozpornost shledal stěžovatel v tom, že znalkyně na straně 12 znaleckého posudku uvedla, že severní hranice pozemku p. č. 139/23 je v mapě zobrazena správně. Přesto znalkyně na straně 13 téhož dokumentu uvedla, že opravou zobrazení pozemku stavební parcely č. 245 došlo k poškození vlastníků pozemku parcely č. 139/35. Stěžovatel také namítl, že ačkoliv znalkyně založila svůj posudek na tvrzení, že pro zjištění skutečného průběhu hranice mezi pozemky p. č. 139/23 a 139/35 je rozhodný výsledek zeměměřičské činnosti, kterou hranice vznikla, tak odvozuje průběh této vlastnické hranice od umístění stavby, která byla postavena a zaměřena později, než došlo ke vzniku uvedených pozemkových parcel, což je podle stěžovatele v rozporu s vyhláškou Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 26/2007 Sb., katastrální vyhláškou, ve znění účinném do
31. 12. 2007. Dle stěžovatele městský soud nezohlednil, že v dodatku ke svému znaleckému posudku znalkyně připustila možnost vzniku chybného zobrazení překreslením
ostrovní mapy do mapy souvislého zobrazení, nikoliv tedy chybným zaměřením, nebo prvotním zobrazením stavební parcely č. 245. Podle stěžovatele tím potvrzuje, že „[s]everní hranice stavební parcely č. 245, daná obvodem budovy, není a ani dříve nebyla identická se severní vlastnickou hranicí pozemkové parcely č. 139/23. Oprava chyby v zobrazení stavební parcely č. 245, vzniklé kresličskou chybou při překreslování mapy evidence nemovitostí, nemá proto žádnou spojitost s problematikou určení a zobrazení uvedené vlastnické hranice, která není předmětem žaloby.“ Stěžovatel také poukázal na část znaleckého posudku, ve které znalkyně uvedla, že identické body zaměřené podle záznamu podrobného měření změn č. 305 splňují kritéria identity podle § 71 odst. 3 a přílohy č. 15 katastrální vyhlášky, což potvrzuje správnost provedení opravy chybného zobrazení stavební parcely č. 245.
Stěžovatel dále namítl, že řízení před městským soudem bylo stiženo procesní vadou, neboť v rozporu s § 34 odst. 2 s. ř. s. nebyly o probíhajícím řízení vyrozuměny osoby zúčastněné na řízení. S právními účinky ke dni
29. 7. 2013 se vlastníky pozemku p. č. 139/35 stali manželé PharmDr. Jaroslav A. a Dagmar A. Přestože na tuto skutečnost stěžovatel soud upozornil, noví vlastníci nebyli o probíhajícím řízení vyrozuměni, což mohlo zasáhnout do jejich ústavně zaručených práv.
Žalobkyně sub a) ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítla tvrzení stěžovatele, podle kterého se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že v posuzovaném případě došlo ke změně polohového určení pozemku p. č. 139/35, v důsledku čehož již podle katastrální mapy není část zemského povrchu nacházející se severním směrem od rekreační chaty na stavebním pozemku p. č. 245 ve vlastnictví žalobců. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že znalkyně zcela samostatně odpověděla na všechny dotazy, které jí byly soudem položeny, a odborně odůvodnila své odpovědi. Žalobkyně odmítla tvrzení stěžovatele, podle něhož se znalkyně zabývala hranicí mezi po-
zemky p. č. 139/23 a 139/35, která ovšem nebyla a nemohla být předmětem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Žalobkyně odmítla také tvrzení, že znalkyně nezpochybnila záznamy podrobného měření č. 292, 305, 307 a 308, neboť znalkyně na jiném místě znaleckého posudku uvedla, že „[s]tavby oplocení v lokalitě, která je vymezena záznamy podrobného měření změn číslo 292–308, nelze věrohodně ztotožnit s hranicemi pozemků vzniklých v letech 1959 a 1960“. Ze znaleckého posudku dle žalobkyně vyplývá, že katastrální úřad postupoval již od počátku v rozporu s katastrálním zákonem, neboť do řízení o opravě chyby v katastrálním operátu zavedl systém Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), aniž by si ověřil, že s tím souhlasí vlastníci dotčených pozemků. Tvar pozemku p. č. 139/23 před opravou katastrálního operátu se tedy liší od tvaru této parcely po opravě, a proto došlo k poškození vlastníků pozemku p. č. 139/35.
Žalobkyně dále odmítla tvrzení stěžovatele, že opravu chyby v katastrálním operátu nelze zvrátit, neboť tento katastrální operát je od 20. 12. 2011 neplatný, respektive stal se archiválií. Městský soud rozhodoval o hmotněprávním stavu před rokem 2011, znalkyně tedy postupovala správně, jestliže vycházela z katastrálního operátu platného do 20. 12. 2011. Ustanovení § 4 zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, ve znění účinném do
29. 7. 2013 se vlastníky pozemku p. č. 139/35 stali manželé PharmDr. Jaroslav A. a Dagmar A. Přestože na tuto skutečnost stěžovatel soud upozornil, noví vlastníci nebyli o probíhajícím řízení vyrozuměni, což mohlo zasáhnout do jejich ústavně zaručených práv.
Žalobkyně sub a) ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítla tvrzení stěžovatele, podle kterého se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že v posuzovaném případě došlo ke změně polohového určení pozemku p. č. 139/35, v důsledku čehož již podle katastrální mapy není část zemského povrchu nacházející se severním směrem od rekreační chaty na stavebním pozemku p. č. 245 ve vlastnictví žalobců. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že znalkyně zcela samostatně odpověděla na všechny dotazy, které jí byly soudem položeny, a odborně odůvodnila své odpovědi. Žalobkyně odmítla tvrzení stěžovatele, podle něhož se znalkyně zabývala hranicí mezi po-
zemky p. č. 139/23 a 139/35, která ovšem nebyla a nemohla být předmětem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Žalobkyně odmítla také tvrzení, že znalkyně nezpochybnila záznamy podrobného měření č. 292, 305, 307 a 308, neboť znalkyně na jiném místě znaleckého posudku uvedla, že „[s]tavby oplocení v lokalitě, která je vymezena záznamy podrobného měření změn číslo 292–308, nelze věrohodně ztotožnit s hranicemi pozemků vzniklých v letech 1959 a 1960“. Ze znaleckého posudku dle žalobkyně vyplývá, že katastrální úřad postupoval již od počátku v rozporu s katastrálním zákonem, neboť do řízení o opravě chyby v katastrálním operátu zavedl systém Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), aniž by si ověřil, že s tím souhlasí vlastníci dotčených pozemků. Tvar pozemku p. č. 139/23 před opravou katastrálního operátu se tedy liší od tvaru této parcely po opravě, a proto došlo k poškození vlastníků pozemku p. č. 139/35.
Žalobkyně dále odmítla tvrzení stěžovatele, že opravu chyby v katastrálním operátu nelze zvrátit, neboť tento katastrální operát je od 20. 12. 2011 neplatný, respektive stal se archiválií. Městský soud rozhodoval o hmotněprávním stavu před rokem 2011, znalkyně tedy postupovala správně, jestliže vycházela z katastrálního operátu platného do 20. 12. 2011. Ustanovení § 4 zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, ve znění účinném do
31. 12. 2013, stejně jako § 5 zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona, podle žalobkyně stanoví, že dokumentované výsledky šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací (katastrální mapu a její číselné vyjádření) a listiny založené ve sbírce listin zůstávají nadále součástí katastrálního operátu, a nemohou tedy být archiválií. Žalobkyně uvedla, že i v obnoveném katastrálním operátu, je hranice mezi pozemky p. č. 139/23 a 139/35 určena jako sporná, což dosvědčuje, že žalobci právem brojí proti změně této hranice ve vztahu ke stavební parcele č. 245. Žalobkyně zdůraznila, že od počátku nenapadá nesprávnost zobrazení stavební parcely č. 245, ale skutečnost, že polohu této parcely v katastrální mapě ve vztahu k pozemkům
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
p. č. 139/23 a 139/35 nelze opravit bez souhlasu vlastníků a že k tomu musí být využity především výsledky měření z let 1959 a 1965. Tento názor podepřela žalobkyně odůvodněním rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 As 46/2008-134, a usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 879/2011.
Žalobkyně dále popřela tvrzení stěžovatele, že vlastníci dotčení opravou chyby nepodali námitky proti obnovenému katastrálnímu operátu. Žalobci v současnosti vystupují jako žalobci u jiného správního soudu v řízení proti rozhodnutí žalovaného o neplatnosti námitek proti obnovenému katastrálnímu operátu. Žalobkyně také odmítla tvrzení stěžovatele o tom, že v řízení před soudem došlo k procesní vadě, spočívající v porušení § 34 a násl. s. ř. s. Žalobkyně uvedla, že noví vlastníci pozemku p. č. 139/35, manželé A., byli seznámeni se všemi okolnostmi prodeje tohoto pozemku, přičemž účelem převodu nemovitosti bylo odstranění sporu o hranici pozemku p. č. 139/23 a 139/35, neboť manželé A. jsou v příbuzenském vztahu s manželi M., tedy vlastníky pozemku p. č. 139/23. Manželé A. tak podle žalobkyně nemohli v dané věci přispět žádnými důkazy. Vzhledem k těmto skutečnostem žalobkyně ve svém vyjádření označila kasační stížnost stěžovatele za nepřípustnou.
Žalobce b) se ke kasační stížnosti vyjádřil
vesměs stejně jako žalobkyně a).
Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí
městského soudu a žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
Z obsahu kasační stížnosti vyplynulo, že novým mapováním obnovený katastrální operát pro katastrální území Újezd nad Zbečnem se stal platným před vydáním kasační stížností napadeného rozsudku městského soudu. Tato informace je veřejně dostupná a žalobci nebyla rozporována. Městský soud tak ve svém rozsudku mohl a měl zohlednit skutečnost, že platností obnoveného katastrálního operátu v katastrálním území Újezd nad Zbečnem odpadl předmět soudního říze-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
ní, neboť rozhodnutí stěžovatele ze dne 30. 6. 2009, ani rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 6. 3. 2009, již po obnovení katastrálního operátu nemohou zasáhnout právní sféru žalobců. Ustanovení § 17 odst. 2 katastrálního zákona z roku 1992, ve znění účinném do 1. 7. 2012, uvádí: „Dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní katastrální operát stává neplatný, a nadále se používá obnovený katastrální operát. Vybrané části neplatného katastrálního operátrvalou dokumentární hodnotu tu mají a jsou archiváliemi.“
Skutečnost, že dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací je součástí katastrálního operátu podle § 4 odst. 2 písm. d) katastrálního zákona z roku 1992 a § 5 katastrálního zákona z roku 2013, by v dané věci nemohla zachovat předmět řízení. Tato dokumentace totiž nepředstavuje správní akt, kterým by byli žalobci zasaženi na svých subjektivních veřejných právech či povinnostech, jedná se toliko o podklad pro vydání takového správního aktu podle § 50 správního řádu. Mají-li tedy žalobci za to, že pro obnovení katastrálního operátu byly využity podklady pořízené v rozporu se zákonem, tak musí napadat obnovení katastrálního operátu, nikoliv rozhodnutí stěžovatele o opravě chyby v katastrálním operátu, které již nemá žádný právní význam.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že ve věci projednávané před městským soudem pod sp. zn. 11 A 255/2011 odpadl předmět řízení před vydáním rozhodnutí ve věci. Napadený rozsudek byl tedy ve smyslu § 109 odst. 4 s. ř. s. zatížen vadou, která má za následek jeho nezákonnost. Již v řízení před městským soudem byl totiž dán důvod pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť nebyly splněny podmínky soudního řízení a tento nedostatek nemohl být odstraněn. Nejvyšší správní soud proto podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. rozsudek městského soudu ze dne 12. 12. 2013, čj. 11 A 255/2011-260, zrušil a současně odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2009.
a) Ing. Pavla J. a b) RNDr. Martin J. proti Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Praze o opravu chyby v katastrálním operátu, o kasační stížnosti žalovaného.