4 As 185/2023- 22 - text
4 As 185/2023 - 23 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. S., proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2020, č. j. KUZL 183/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2023, č. j. 32 A 16/2020 67,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 31. 5. 2023 kasační stížnost, kterou napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2020, č. j. KUZL 183/2020, vydaného ve věci dopravního přestupku.
[2] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 6. 2023, č. j. 4 As 185/2023 9, stěžovatele mimo jiné vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení buď předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Součástí usnesení bylo též řádné poučení o tom, že pokud stěžovatel uvedené výzvě nevyhoví, bude kasační stížnost odmítnuta.
[3] Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 20. 6. 2023. Lhůta 15 dnů určená tímto usnesením tak uplynula v pátek 7. 7. 2023 [srov. pravidla o počítání lhůt obsažená v § 40 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].
[4] Podle § 105 odst. 2 s. ř. s., v řízení o kasační stížnosti stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[5] Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
[6] Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že stěžovatel byl řádně vyzván k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo k prokázání, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Současně byl stěžovatel poučen o následcích, které nastoupí v případě, že tak neučiní. Navzdory této výzvě a náležitému poučení však splnění podmínky § 105 odst. 2 s. ř. s. ve stanovené lhůtě (a ani do rozhodnutí soudu) nedoložil.
[7] V poslední den soudem stanovené lhůty, tj. 7. 7. 2023, stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu zaslal podání, v němž se uvádí, že nesplnil podmínky pro určení advokáta Českou advokátní komorou, přičemž oslovení advokáti jeho žádosti odmítli. Stěžovatel doplnil, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21, je právní úprava povinného zastoupení protiústavní, a proto by soud neměl na povinnosti předložit plnou moc trvat. Požádal rovněž o umožnění nápravy napadeného rozsudku krajského soudu a nicotných rozhodnutí správních orgánů.
Z obsahu tohoto podání však nevyplývá, že by stěžovatel Nejvyšší správní soud s ohledem na své osobní a majetkové poměry požádal o ustanovení zástupce, jak předpokládá § 35 odst. 10 s. ř. s. Stěžovatel pouze Nejvyššímu správnímu soudu předestřel závěr, že právní úprava povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti je neústavní, a zdůraznil své právo na přístup k soudu. Nejvyšší správní soud však konstatuje, že nález Ústavního soudu, na který stěžovatel odkázal, nijak nepolemizoval s povinností zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti zakotvenou v § 105 odst. 2 s.
ř. s., nýbrž se věnoval pouze ustanovením zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, konkrétně § 18c odst. 1 tohoto zákona. Tímto rozhodnutím Ústavního soudu tak nebyla nijak dotčena povinnost stěžovatele předložit plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo k prokázání, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, která mu ostatně byla výslovně stanovena v usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 185/2023 9.
[8] S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že i přes výzvu stěžovatel neodstranil nedostatek podmínek řízení o kasační stížnosti; a proto soud jeho kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla li kasační stížnost odmítnuta.
[10] Výrok o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost se opírá o § 10 odst. 3 větu třetí zákona o soudních poplatcích, jelikož kasační stížnost byla odmítnuta před prvním jednáním. Vzhledem k tomu, že stěžovatel zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, soud mu jej vrací ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. srpna 2023
JUDr. Jiří Palla předseda senátu