4 As 192/2021- 23 - text
4 As 192/2021 - 25
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: B.V.S., spol. s r.o., IČ 49550292, se sídlem Čapkova 301, Jirny, zast. JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem Bubeníčkova 42, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministryně průmyslu a obchodu ze dne 15. 8. 2018, č. j. MPO 20974/12/07400/01000, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, č. j. 14 A 221/2018 64,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 5. 2012, č. j. 11939/12/07400, podle zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, ve věci žádosti ze dne 22. 3. 2012 neudělil žalobkyni licenci k vývozu vojenského materiálu samonabíjecích pistolí a kulovnic do Gruzie. Ministryně průmyslu a obchodu rozhodnutím ze dne 15. 8. 2018, č. j. MPO 20974/12/07400/01000, podle § 152 odst. 6 písm. b) s přihlédnutím k § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozklad žalobkyně zamítla a uvedené prvoinstanční rozhodnutí potvrdila.
[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, č. j. 14 A 221/2018 64, rozhodnutí o rozkladu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[3] V odůvodnění tohoto rozsudku městský soud nejprve odkázal na svůj rozsudek ze dne 8. 2. 2018, č. j. 9 A 341/2014 37, kterým zrušil předchozí rozhodnutí o rozkladu ze dne 19. 8. 2014, č. j. 20978/12/07400/01000, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení kvůli nepřezkoumatelnosti závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí ze dne 17. 4. 2012 a jeho zdůvodnění ze dne 11. 5. 2012, které obsahovalo utajované informace. Dále městský soud mimo jiné uvedl, že v dalším řízení bylo vyžádáno nové stanovisko ministra zahraničních věcí ze dne 30. 4. 2018, č. j. 109200/2018 SZBP, který v něm setrval na původním závazném stanovisku včetně zdůvodnění a vyslovil názor o nesprávném posouzení věci soudem, neboť z negativního stanoviska jasně vyplývá jeho hlavní důvod spočívající v rizikové situaci v dotčeném regionu, když odkaz na existující denial má pouze podpůrný charakter. Jelikož ministr zahraničních věcí v novém potvrzujícím stanovisku neuvedl žádné nové skutečnosti ohledně důvodu nesouhlasu s udělením licence, nezbývá než jej opětovně označit za nepřezkoumatelné, v důsledku čehož trpí stejnou vadou i žalobou napadené rozhodnutí, byť žalovaný respektoval právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku a nemohl ministru zahraničních věcí uložit doplnění tohoto přezkumného stanoviska. V této souvislosti městský soud citoval závěr vyslovený ve svém předchozím rozsudku sp. zn. 9 A 341/2014, podle něhož obsah závazného stanoviska musí odpovídat požadavkům kladeným na odůvodnění správního rozhodnutí. Těmto požadavkům však nemůže závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí vyhovět, neboť v něm použité formulace jsou příliš obecné, vágní a bez bližšího zdůvodnění obou jeho důvodů (zejména druhého z nich), uvedení podkladů pro jeho vydání a zejména úvah, jimiž se správní orgán řídil při jejich hodnocení. Tento nedostatek odůvodnění závazného stanoviska přitom nebyl v novém řízení odstraněn. II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že městský soud bez dalšího přejal závěr svého jiného senátu vyslovený v rozsudku sp. zn. 9 A 341/2014, aniž se věcně zabýval obsahem závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí ve světle potvrzujícího stanoviska ministra zahraničních věcí, čímž zcela rezignoval na soudní přezkum správního rozhodnutí.
[6] Podle další kasační námitky není možné bez dalšího postavit naroveň odůvodnění závazného stanoviska a rozhodnutí správního orgánu, jak uvedl městský soud s odkazem na zmíněný rozsudek sp. zn. 9 A 341/2014. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí být ze závazného stanoviska zřejmé, jaké skutkové okolnosti dotčený orgán posuzoval a z jakých úvah vycházel při svém odborném hodnocení, které musí být srozumitelné a dostatečně odůvodněné. Tyto požadavky závazné negativní stanovisko Ministerstva zahraničních věcí splňuje, neboť uvádí důvody, pro něž byl vývoz vojenského materiálu, který byl předmětem žádosti žalobkyně, neslučitelný se zahraničně politickými zájmy České republiky v daném regionu. Odkaz na existující denial členského státu Evropské unie měl jen podpůrný charakter a nejednalo se o podstatný důvod, na němž by bylo založeno závazné stanovisko, jak se uvádí i v potvrzujícím stanovisku ministra zahraničních věcí. Měl
li tedy denial jen doplňkovou funkci, nemohlo jeho nedostatečné doložení mít za následek nepřezkoumatelnost závazného stanoviska. Městský soud tedy posoudil obsah závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí z hlediska požadavků na jeho odůvodnění nesprávně.
[7] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
[8] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti
[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti označil důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[10] Podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[11] Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval kasační námitkou o vadě žalobního řízení, která podle stěžovatele měla spočívat v tom, že městský soud bez dalšího přejal závěr jiného senátu téhož soudu o nepřezkoumatelnosti negativního závazného stanoviska, aniž se zabýval jeho obsahem ve světle potvrzujícího stanoviska.
[13] Městský soud rozsudkem ze dne 8. 2. 2018, č. j. 9 A 341/2014
37, zrušil předchozí rozhodnutí o rozkladu ze dne 19. 8. 2014, č. j. 20974/12/07400/01000, pro nepřezkoumatelnost, neboť vycházelo z nepřezkoumatelného závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí ze dne 17. 4. 2012 doplněného o zdůvodnění ze dne 11. 5. 2012 ve stupni utajení Vyhrazené. Aniž by se totiž mohl městský soud konkrétně vyjádřit s ohledem na utajovaný charakter informací, tak shledal, že obsah tohoto závazného stanoviska, které se opírá o dva důvody související se situací v regionu a mezinárodními závazky, nemůže vyhovět požadavkům na něho kladeným judikaturou Nejvyššího správního soudu, neboť v něm použité formulace jsou příliš obecné, vágní, bez bližšího zdůvodnění, bez uvedení podkladů pro jeho vydání i bez úvahy, jimiž se dotčený orgán řídil při hodnocení těchto listin. Absence úvah se týká zejména druhého z důvodů pro vydání negativního závazného stanoviska.
[14] Tímto závazným právním názorem vysloveným ohledně nedostatečnosti obsahu závazného stanoviska byl správní orgán podle § 78 odst. 5 s. ř. s. v dalším řízení vázán, a proto z něho vycházel i městský soud v novém řízení o žalobě bez ohledu na skutečnost, že o ní rozhodoval jiný jeho senát. Jednalo se totiž o nový soudní přezkum stejné věci vedené před žalovaným, která byla zahájena podáním žádosti žalobkyně ze dne 22. 3. 2012 o udělení licence pro vývoz vojenského materiálu do Gruzie. Městský soud tedy nepochybil, když v druhém žalobním řízení považoval závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí ze dne 17.
4. 2012 i jeho zdůvodnění ze dne 11. 5. 2012 za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a v tomto směru jen odkázal na závěry učiněné v předchozím zrušujícím rozsudku, aniž blíže hodnotil obsah těchto úkonů ve světle potvrzujícího stanoviska ministra zahraničních věcí ze dne 14. 8. 2012. Za dané situace totiž plně postačilo, když městský soud v napadeném rozsudku posoudil, zda se v dalším řízení před správním orgánem podařilo odstranit obsahové nedostatky zmiňovaného závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí.
[15] Lze tedy konstatovat, že nové řízení před městským soudem nebylo zatíženo vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a proto nebyl naplněn důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[16] Kasační námitkou o nesprávnosti posouzení obsahu závazného stanoviska městským soudem se nemohl Nejvyšší správní soud zabývat. Podle jeho předchozího rozsudku ze dne 25. 8. 2016, č. j. 9 As 201/2015
34, totiž platí, že pokud žalovaný správní orgán nevyužil možnosti brojit kasační stížností proti závaznému právnímu názoru obsaženému v prvním zrušujícím rozsudku krajského soudu, aniž mu v tom cokoliv bránilo, nemůže tak činit až v kasační stížnosti směřující proti dalšímu zrušujícímu rozsudku krajského soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Jak již bylo zmíněno, závazný právní názor o nepřezkoumatelnosti závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí ze dne 17. 4. 2012 a jeho zdůvodnění ze dne 11. 5. 2012 byl vysloven v zrušujícím rozsudku městského soudu ze dne 8. 2. 2018, č. j. 9 A 341/2014
[17] Nejvyšší správní soud tak stejně jako městský soud v novém žalobním řízení musí vycházet z toho, že závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí ze dne 17. 4. 2012 doplněné o zdůvodnění ze dne 11. 5. 2012 je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tento nedostatek mohl být v dalším řízení před správním orgánem napraven jen vyhotovením nového stanoviska, které by splňovalo soudní judikaturou požadované náležitosti, bez nichž nebylo možné učinit spolehlivý závěr o nemožnosti udělit žalobkyni licenci k vývozu vojenského materiálu do Gruzie. Proti závěru městského soudu o nepřezkoumatelnosti také nového potvrzujícího stanoviska ministra zahraničních věcí ze dne 30. 4. 2018, č. j. 109200/2018 SZBP, však stěžovatel v kasační stížnosti nevznesl žádné námitky. Navíc je tento úsudek evidentně správný, neboť nové potvrzující stanovisko jen setrvalo na původním závazném stanovisku Ministerstva zahraničních věcí a polemizovalo s rozsudkem městského soudu, který jej označil za nepřezkoumatelné, aniž uvedlo jedinou konkrétní skutečnost svědčící o jeho správnosti.
[18] Městský soud tak posoudil uvedenou právní otázku správně, a proto nebyl naplněn ani důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. IV. Závěr a náklady řízení
[19] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně podle § 60 odst. 1 věty první a § 120 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť v něm stěžovatel neměl úspěch a žalobkyni nevznikly žádné náklady.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. prosince 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu