4 As 205/2025- 16 - text
4 As 205/2025-17
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Městské státní zastupitelství v Praze, se sídlem nám. 14. října 2188/9, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. 1 Sin 1001/2025 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2025, č. j. 3 A 33/2025 10,
I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal, aby městský soud zrušil rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (dále též „povinný“) ze dne 13. 2. 2025, č. j. Sin 3/2025, i v záhlaví uvedené rozhodnutí žalovaného, a uložil povinnému poskytnout žalobci jím požadované informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
[2] Městský soud nadepsaným usnesením žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. f) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), neboť jí žalobce sleduje zjevné zneužití práva.
[3] Proti usnesení městského soudu brojí žalobce (stěžovatel) kasační stížností, ve které požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[4] Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí poplatek za kasační stížnost 5.000 Kč.
[5] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle § 47 písm. c) s. ř. s., soud řízení zastaví, stanoví li tak tento nebo zvláštní zákon.
[6] Nejvyšší správní soud rozhodl usnesením ze dne 21. 10. 2025, č. j. 4 As 205/2025 10, o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti tak, že žádost i návrh zamítl. Současně stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a k prokázání splnění podmínky povinného zastoupení advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. Ke splnění těchto povinností mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení usnesení a poučil ho o následcích nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě, resp. nedoložení splnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s. ve stanovené lhůtě. Toto usnesení bylo stěžovateli dle údajů na doručence doručeno dne 23. 10. 2025 vhozením do poštovní schránky stěžovatele. Lhůta 15 dnů určená Nejvyšším správním soudem k zaplacení soudního poplatku tak počala běžet dne 24. 10. 2025 a uplynula v pátek dne 7. 11. 2025.
[7] Stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek ani neprokázal splnění podmínky dle § 105 odst. 2 s. ř. s. Na výzvu stěžovatel reagoval pouze podáním ze dne 24. 10. 2025, v němž s odkazem na § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích požádal, aby Nejvyšší správní soud řízení nezastavil. Stěžovatel však nesdělil žádné relevantní okolnosti, proč by měl soud podle tohoto ustanovení postupovat. Poukázal jen na svou nemajetnost, která však nemůže sama o sobě naplnit podmínky pro postup soudu dle uvedeného ustanovení za situace, kdy soud stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl z důvodu, že podaná kasační stížnost ve skutečnosti nesleduje ochranu veřejných subjektivních práv stěžovatele, tedy bez ohledu na majetkovou situaci stěžovatele. Smyslem podání dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích nadto není polemika s důvody, pro něž Nejvyšší správní soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017).
[8] Dále stěžovatel uvedl, že již vznesl důvodnou podjatost Městského soudu v Praze, což ale městský soud ignoroval. Stěžovatel rovněž namítl podjatost celého Nejvyššího správního soudu a jmenovitě i soudců 4. senátu. Stěžovatel argumentuje skandálním postupem Nejvyššího správního soudu i městského soudu spočívajícím v dlouhodobém upírání práva na přístup k soudu. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že nepředkládal námitku podjatosti k rozhodnutí jinému senátu tohoto soudu dle § 8 odst. 5 věty páté s. ř. s. Stěžovatel byl totiž poučen o složení rozhodujícího senátu, o právu vznést námitku podjatosti a lhůtě pro uplatnění námitky přípisem ze dne 24. 9. 2025, který mu byl doručen dne 30. 9. 2025. Lhůta jednoho týdne pro uplatněné námitky podjatosti uplynula dne 7. 10. 2025. Námitka uplatněná až dne 29. 10. 2025, kdy stěžovatel doručil své podání městskému soudu, jenž jej dne 29. 10. 2025 zaslal Nejvyššímu správnímu soudu, je opožděná, a proto se k ní nepřihlíží (§ 8 odst. 5 věta druhá a třetí s. ř. s.). Námitka je nadto zjevně nedůvodná, neboť se opírá výlučně o to, jak rozhodující čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu rozhodl o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 8 odst. 1 věta poslední s. ř. s., a např. usnesení NSS ze dne 26. 9. 2019, č. j. Nao 166/2019 28, ze dne 19. 11. 2019, č. j. Nao 206/2019 56, ze dne 28. 11. 2019, č. j. Nao 201/2019 39, či ze dne 30. 1. 2020, č. j. Nao 235/2019 41).
[9] Nejvyšší správní soud proto bez dalšího zastavil řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, neboť stěžovatel ani na výzvu soudu nezaplatil soudní poplatek za kasační stížnost. O tomto nepříznivém následku nezaplacení soudního poplatku byl předem poučen.
[10] Pro úplnost kasační soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil ani další nedostatek podmínek řízení o kasační stížnosti, a to nedostatek zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., přestože i k tomu byl usnesením ze dne 21. 10. 2025 vyzván, soud nepostupoval podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu § 47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem (srov. např. usnesení NSS ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Afs 111/2016 29, ze dne 19. 10. 2016, č. j. 3 As 207/2016 35, nebo ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/2016 70).
[11] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl za použití § 60 odst. 3 věty prvé ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení o ní bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. listopadu 2025
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu