4 As 212/2014- 27 - text
4 As 212/2014 - 28 pokračování
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: APOTEX EUROPE B.V., se sídlem Darwinweg 20, 2333 CR Leiden, Nizozemsko, zast. JUDr. PharmDr. Vladimírem Bíbou, advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 288/17, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2014, č. j. 5 A 123/2014 – 45,
I. Řízení s e z a s t a v u j e .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 4.000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce stěžovatelky JUDr. PharmDr. Vladimíra Bíby, advokáta, se sídlem Karlovo náměstí 288/17, Praha 2.
[1] Žalobou ze dne 17. 7. 2014 se žalobkyně bránila proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. FAR: L137/2013, o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv jako správního orgánu prvního stupně ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. SUKLS 119507/2013; rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla stanovena úhrada za obvyklou denní terapeutickou dávku léčivých přípravků žalobkyně. Žalobkyně navrhovala, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v uvedené věci do 2 týdnů od právní moci daného rozsudku. V průběhu soudního řízení bylo o odvolání vydáno rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2014, č. j. MZDR 35012/2013.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 10. 2014, č. j. 5 A 123/2014 – 45, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění poukázal na § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a konstatoval, že nečinnost žalovaného ke dni rozhodování soudu již netrvá, neboť rozhodnutí, jehož vydání se žalobce domáhá, bylo dne 31. 7. 2014 vydáno; žalovanému proto nelze uložit, aby o žádosti žalobkyně (opakovaně) rozhodl.
[3] Proti rozsudku městského soudu se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) bránila kasační stížností ze dne 22. 10. 2014, ve které navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. 10. 2014, č. j. 4 As 212/2014 – 13, vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost, který podle položky 19 Sazebníku poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o soudních poplatcích“) činí 5.000 Kč.
[5] Podáním ze dne 3. 11. 2014 stěžovatelka soudu sdělila, že soudní poplatek za kasační stížnost zaplatila dne 31. 10. 2014, a sice bezhotovostně převodem na účet soudu.
[6] Ze záznamu o složení ze dne 4. 11. 2014 se podává, že od stěžovatelky došla na účet soudu dne 3. 11. 2014 částka 5.000 Kč jako splátka soudního poplatku.
[7] Dříve než mohl Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodnout, bylo mu nejprve telefonicky a ještě téhož dne písemně prostřednictvím datové schránky doručeno podání ze dne 10. 11. 2014, kterým stěžovatelka vzala svoji kasační stížnost ze dne 22. 10. 2014 zpět.
[8] Podle § 37 odst. 4 s. ř. s. navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. před středníkem soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Toto ustanovení je na základě § 120 s. ř. s. třeba přiměřeně použít i pro řízení o kasační stížnosti.
[9] Jelikož právní úkon stěžovatelky, kterým došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, jako projev vůle směřující ke vzniku, změně či zániku jejích subjektivních práv a povinností, které právní norma s takovým projevem spojuje, zde zastavení řízení o kasační stížnosti, splňuje veškeré právem požadované formální i obsahové náležitosti, a toto podání, jímž stěžovatelka disponuje řízením, bylo soudu doručeno v zákonem požadované formě ve smyslu § 37 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2014, č. j. 5 A 123/2014 – 45, v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. výrokem I. zastavil.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
[11] Podle § 10 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích „soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.“ Podle odst. 5 téhož ustanovení „v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé.“
[12] Podle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích „je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl.“
[13] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, a řízení bylo zastaveno předtím, než bylo vydáno rozhodnutí o věci samé, rozhodl soud výrokem III. tak, že se stěžovatelce vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnosti snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, tedy ve výši 4.000 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce stěžovatelky JUDr. PharmDr. Vladimíra Bíby, advokáta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu