Kasační stížnost označující správně jak číslem jednacím, tak i datem vy- dání usnesení krajského soudu, které napadá, avšak obsahující důvody a formulace zjevně směřující proti jinému rozhodnutí téhož krajského sou- du, je nesrozumitelná. Neodstraníli stěžovatel na výzvu soudu tuto vadu kasační stížnosti ve lhůtě soudem stanovené, nelze v řízení pro tento nedo- statek pokračovat a Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle $ 37 odst. 5 s. ř. s. odmítne.
Kasační stížnost označující správně jak číslem jednacím, tak i datem vy- dání usnesení krajského soudu, které napadá, avšak obsahující důvody a formulace zjevně směřující proti jinému rozhodnutí téhož krajského sou- du, je nesrozumitelná. Neodstraníli stěžovatel na výzvu soudu tuto vadu kasační stížnosti ve lhůtě soudem stanovené, nelze v řízení pro tento nedo- statek pokračovat a Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle $ 37 odst. 5 s. ř. s. odmítne.
Městský soud v Praze v odůvodnění svého usnesení mj. uvedl, že se musel za- bývat otázkou, zda jsou splněny záko- nem stanovené podmínky pro to, aby mohl rozhodnout ve věci samé, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Uvedl, že podle ustanovení $ 172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na úze- mí České republiky, musí být žaloba pro- ti správnímu rozhodnutí podle tohoto zákona podána do třiceti dnů od doruče- ní rozhodnutí správního orgánu v po- sledním stupni nebo ode dne sdělení ji- ného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeš- kání lhůty nelze prominout. Jak je pa- trno ze správních spisů, bylo napade- né rozhodnutí doručeno žalobkyni dne 12. 12. 2002, a třicetidenní lhůta pro po- dání opravného prostředku tak uplynu- la dnem 13. 1. 2003. V této lhůtě žaloba podána nebyla ani u správního orgánu, ani u soudu. Žaloba byla podána k soudu až dne 20. 1. 2003. Soud konstatoval, že platná právní úprava neumožňuje pro- minutí lhůty pro podání žaloby na pře- zkoumání rozhodnutí správního orgánu ($ 79 odst. 4 s. ř. s.). Soud dále uvedl, že z výše uvedeného vyplývá, že žaloba byla podána po zákonem stanovené lhůtě, 849 332 a proto je nutno ji považovat za opoždě- nou. Městský soud v Praze proto žalobu odmítl podle ustanovení $ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Proti tomuto usnesení podala žalob- kyně (dále též „stěžovatelka“), zastoupená advokátkou Mgr. Lilianou B., včas kasač- ní stížnost, a to z důvodu nezákonnos- ti na základě ustanovení $ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V odůvodnění kasační stížnosti stěžovatelka dovozuje, že Měst- ský soud v Praze v odůvodnění napade- ného rozhodnutí uvedl, že napadené rozhodnutí je vyloučeno z přezkoumání soudem, a žalobu tudíž jako nepřípust- nou odmítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že na udělení víza není právní nárok, protože rozhodnutí se opírá o ustanove- ní $ 171 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o-pobytu cizinců na území České repub- liky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), které stanoví, že z přezkoumání soudem jsou vyloučena rozhodnutí o neudělení víza. Stěžovatelka v kasační stížnosti dále uvedla, že městský soud dovozuje, že pod pojem rozhodnutí o neudělení víza je tře- ba subsumovat jak rozhodnutí, jimiž se zamítne žádost o udělení víza, tak i roz- hodnutí, jimiž se zamítne žádost o pro- dloužení víza. Vychází pak z domněnky, že pokud na udělení víza není nárok, ne- ní právní nárok ani na jeho prodloužení s tím, že prodloužení víza není podle ná- zoru městského soudu ničím jiným než udělením víza na dobu další po uplynutí doby platnosti víza předchozího. Stěžo- vatelka dále namítala, že lze jistě souhla- sit s právním názorem městského soudu, že na udělení víza není právní nárok; po- kud se však jedná o právní institut pro- dioužení platnosti víza nad 90 dnů, podle názoru stěžovatelky na ně právní nárok zcela jednoznačně je. Uváděla dále, že ne- 850 lze rozhodně souhlasit s právním názo- rem vyjádřeným v napadeném usnesení, že $ 53 - $ 55 zákona o pobytu cizinců upravují postup při žádosti o udělení ví- za a zároveň obecné náležitosti žádosti o udělení víza společné všem žádostem bez rozlišení, zda jde o žádost o udělení víza či žádost o prodloužení víza. Pouka- zovala dále na odlišnosti obou těchto in- stitutů. Vyslovila názor, že pobyt cizinců na území zcela jistě požívá ústavní ochra- ny, a to ve smyslu článku 42 odst. 2 Lis- tiny základních práv a svobod. Z pravo- moci soudu tedy nesmí být vyloučeno přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod zaručených Lis- tinou základních práv a svobod bez roz- dílu všem fyzickým osobám. Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud po provede- ném řízení zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2003 ve výro- ku L a II. a věc vrátil tomuto soudu k dal- šímu řízení. Městský soud v Praze pak věc předlo- žil Nejvyššímu správnímu soudu k roz- hodnutí o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 8. 8. 2003 vrátil věc Městskému sou- du v Praze bez věcného vyřízení kasační stížnosti a vyslovil názor, že kasační stíž- nost neobsahuje všechny potřebné ná- ležitosti uvedené v ustanovení $ 106 s. ř. s. tak, aby Nejvyšší správní soud mo- hl o kasační stížnosti rozhodnout. Zavá- zal soud k tomu, aby vyzval stěžovatelku podle pokynů uvedených v tomto přípi- se k odstranění vad kasační stížnosti s tím, že současně bude třeba, aby stěžo- vatelka byla poučena ve smyslu ustano- vení $ 37 odst. 5 s. ř. s. o následcích ne- odstranění vad kasační stížnosti. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 9. 2003 vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doru- čení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost o náležitosti uvedené v ustano- vení $ 106 odst. 1 s. ř. s., zejména aby od- stranila vadu kasační stížnosti spočívají- cí v tom, že jako důvod kasační stížnosti označuje odmítnutí žaloby Městským soudem v Praze pro nepřípustnost žalo- by, ačkoliv napadeným rozhodnutím od- mítl Městský soud v Praze žalobu jako opožděně podanou. Poukázal na to, že žalobkyně v podané kasační stížnosti použila důvody a formulace z kasační stížnosti zjevně směřující proti jinému rozhodnutí Městského soudu v Praze, jimž byla sice žaloba rovněž odmítnuta, avšak nikoliv pro opožděnost, ale z dů- vodu nepřípustnosti. Soud vyzval žalob- kyni, aby jednoznačně sdělila v jakém rozsahu a pro který důvod uvedený v ustanovení $ 103 s. ř. s. napadá uvede- né soudní rozhodnutí. V poučení tohoto usnesení bylo výslovně uvedeno, že nebude-li podání ve lhůtě uvedené ve vý- roku tohoto usnesení doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud říze- ní o takovém podání usnesením odmít- ne. Uvedené usnesení obdržela zástup- kyně žalobkyně do vlastních rukou dne 10. 9. 2003, jak o tom svědčí doručenka založená ve spise. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyš- ší správní soud odmítl z těchto důvodů: Podle ustanovení $ 102 s. ř. s. je ka- sační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí kraj- ského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto roz- hodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému ta- kovému rozhodnutí, není-li dále stanove- no jinak. Podle $ 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náleži- tostí podání obsahovat označení rozhod- nutí, proti němuž směřuje, údaj o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stě- žovatel napadá, a o tom, kdy mu rozhod- nutí bylo doručeno. Ustanovení $ 37 pla- tí obdobně. Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí podle $ 106 odst. 3 s. ř. s. být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nena- padené a rozšířit její důvody. Podle $ 37 odst. 5 s. ř. s. rovněž platí, že předseda se- nátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v té- to lhůtě doplněno nebo opraveno a v ří- zení nebude možno pro tento nedosta- tek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom mu- sí být podatel ve výzvě poučen. V posužované věci vycházel Nejvyšší správní soud z toho, že včas podaná ka- sační stížnost stěžovatelky označující správně jak číslem jednacím, tak i da- tem vydání usnesení Městského soudu v Praze, které napadá a které je založe- no ve spise sp. zn. 11 Ca 27/2003-26, obsahuje důvody a formulace zjevně směřující proti jinému rozhodnutí Měst- ského soudu v Praze, jímž byla žaloba rovněž odmítnuta, avšak nikoliv pro opožděnost, ale z důvodu nepřípust- nosti. Pro tuto skutečnost považoval Nejvyšší správní soud kasační stížnost za nesrozumitelnou a dospěl k závěru, že nesrozumitelnost kasační stížnosti je vadou, bez jejíhož odstranění nelze v ří- zení pokračovat. 851 335 Výše citované usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2003 obdržela advokátka stěžovatelky do vlastních ru- kou dne 10. 9. 2003, jak o tom svědčí do- ručenka založená ve spise. Ve lhůtě jed- noho měsíce od doručení výzvy, tj. ve lhůtě končící dne 10. 10. 2003, však stě- žovatelka výzvě soudu k odstranění vad kasační stížnosti nevyhověla; ostatně tak neučinila ani do dne vydání tohoto usne- sení. Nejvyšší správní soud proto kasač- ní stížnost stěžovatelky podle ustanove- ní $ 37 odst. 5 s. ř. s. odmítl, neboť jde o nedostatek, který vzdor výzvě soudu nebyl odstraněn, a v řízení nelze proto pokračovat. Stěžovatelka byla přitom o možnosti takového postupu vyrozu- měna. (tur)
Chen ©. (Čínská lidová republika) proti Policii České republiky (Služba cizine-
síce od doručení výzvy, tj. ve lhůtě končící dne 10. 10. 2003 však stěžovatelka výzvě soudu k odstranění vad kasační stížnosti nevyhověla, ostatně tak neučinila ani do dne vydání tohoto usnesení. Nejvyšší správní soud musel proto kasační stížnost stěžovatelky podle ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout, neboť jde od nedostatek podmínky řízení, který vzdor výzvě soudu nebyl odstraněn a v řízení nelze proto pokračovat. Stěžovatelka byla přitom o takovém postupu vyrozuměna.
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky pro neodstranění vad tohoto podání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je výrazem skutečnosti, že kasační stížnost byla odmítnuta (§ 60 odst. 3 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. 11. 2003
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu