Autodopravce provozující povolenou linkovou dopravu ve smyslu čl. 7 odst. 4 písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 684/92, o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy, má v řízení o povolení nové mezinárodní linkové dopravy postavení účastníka řízení, neboť evropským právem chráněné zá- jmy stávajícího autodopravce mohou být rozhodnutím o povolení další dopravy na téže lince přímo dotčeny ve smyslu 6 14 správního řádu z roku 1967. » Súčinností od 1. 1. 2006 zrušen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem. 335
Autodopravce provozující povolenou linkovou dopravu ve smyslu čl. 7 odst. 4 písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 684/92, o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy, má v řízení o povolení nové mezinárodní linkové dopravy postavení účastníka řízení, neboť evropským právem chráněné zá- jmy stávajícího autodopravce mohou být rozhodnutím o povolení další dopravy na téže lince přímo dotčeny ve smyslu 6 14 správního řádu z roku 1967. » Súčinností od 1. 1. 2006 zrušen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem. 335
Uplatňovaná právní úprava, tj. nařízení Rady (EHS) č. 684/92, ve znění nařízení Rady (ES) č. 11/98, právně zachycuje převzetí re- gulace mezistátní autobusové dopravy Evrop- ským společenstvím. Nařízení předpokládá neomezované udělování licencí na provoz autobusových linek příslušným úřadem státu výjezdu, ledaže jsou určité důvody pro jeho neudělení. Případem, který zohledňuje sku- tečnost, že na mezistátní autóbusové lince je kteří mohou být vstupem nového subjektu ohroženi, je čl. 7 odst. 4 písm. d) nařízení Ra- dy (EHS) č. 684/92, ve znění nařízení Rady CES) č. 11/98. Z tohoto článku vyplývá, že po- volení nebude vydáno, je-li prokázáno, že by dotyčná doprava bezprostředně ohrozila exi- stenci již povolené linkové dopravy, s výjim- kou případů, kdy dotyčnou linkovou dopravu provozuje pouze jediný dopravce nebo jediná skupina dopravců. Podle čl. 7 odst. 4 písm. f) poslední věty však skutečnost, že dopravce nabízí nižší ceny než jiní silniční dopravci ne- bo že je dotyčný spoj již provozován jinými silničními dopravci, neopravňuje sama 0 so- bě k zamítnutí žádosti. Současné znění nařízení jednoznačně předpokládá, že příslušný úřad členského státu povolení neudělí v případě zjištění exi- stenčního ohrožení pro současné dopravce. Nemá tedy - oproti znění původnímu, tj. před vydáním nařízení Rady (ES) č. 11/98 [čl. 7 odst. 4 písm. b), i), „ze zamítnout“] - prostor pro správní uvážení. Z článkového znění aktuální verze nařízení lze tedy dovo- zovat povinnost úřadu zjistit dopady na stáva- jící provozovatele. Současné znění čl. 7 odst. 4 písm. d) naří- zení Rady (EHS) č. 684/92 v sobě obsahuje „neurčitý právní pojem. Neurčitý právní po- jem, zde představovaný „bezprostředním ohrožením existence již povolené linkové do- pravy“, nelze obsahově dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na odborném posouzení v každém jednotlivém případě. Ci- tovaný článek zde vytváří prostor aplikujícím orgánům jednotlivých členských států, aby zhodnotily, zda udělení povolení novému auto- dopravci bude znamenat ohrožení jiných do- pravců, patřící do rozsahu neurčitého právní- ho pojmu, či nikoli. Při interpretaci neurčitých právních pojmů se uvážení zaměřuje na kon- krétní skutkovou podstatu a její hodnocení. Je nepochybné, že nezbytností k případ- né výjimce podle čl. 7 odst. 4 písm. d) naříze- ní Rady (EHS) č. 684/92, ve znění nařízení Rady (ES) č. 11/98, je zjištění relevantních infor- mací, které by umožnily aplikujícímu orgánu vyhodnotit, zda získané podklady prokazují ono „bezprostřední ohrožení existence“. Ten- to požadavek ostatně žalovaný přinejmenším hodlal naplnit, jestliže stěžovatele v řízení v L stupni vyzval k vyjádření. Je však otázka — a nařízení Rady (EHS) č. 684/92, ve znění na- řízení Rady (ES) č. 11/98, na ni nedává jedno- značnou odpověď - zda je uvedená právní úprava evropským zákonodárcem vytvořena pouze ve prospěch veřejnosti jako celku, ane- bo zda zakládá konkrétní práva stávajícím dopravcům. Pokud platí druhé, pak má stávají- cí dopravce bezpochyby nárok na účastenství ve správním řízení a přezkum správního roz- hodnutí soudem členského státu. Pro tento zá- věr svědčí zejména to, že si lze jen stěží před- stavit, že řádné vyšetření poměrů je možné bez součinnosti dosavadních provozovatelů téže autobusové linky, přičemž v případě chybného posouzení rozhodných skutečností by takový autodopravce neměl reálnou možnost se proti vydanému povolení novému autodopravci brá- nit, což by v konečném důsledku znamenalo porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak“. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že povaha účastenství stěžovatele v řízení o vydá- ní povolení k provozování mezinárodní auto- busové linky Praha (CZ) - Košice (SK) pro au- todopravce společnost s ručením omezeným S. tak odpovídá tzv. druhé definici účastníka ří- zení vyplývající z $ 14 správního řádu, podle kterého „účastníkem řízení je i ten, jehož prá- va, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny“ Městský soud v Praze správně připomněl, že Česká republika se těší vůči předpisům ev- ropského práva procesní autonomii. Ostatně závěr učiněný Nejvyšším správním soudem není s touto tezí v rozporu, bylo-li dané auto- nomie využito jako prostředku k řádnému a soustavnému uplatňování práva ES. Za nepřípadnou je naopak třeba považo- vat poznámku městského soudu, že provozo- vání mezinárodní osobní dopravy autokary nebo autobusy nemá být monopolizováno, že má být vytvořen prostor pro zachování hos- podářské soutěže. Předem je třeba vytknout, že v dané věci nejsou soudy jednající a rozho- dující ve správním soudnictví povolány posu- zovat dopad nařízení Rady (EHS) č. 684/92, ve znění nařízení Rady (ES) č. 11/98, na hos- podářskou soutěž Evropského společenství 337 1123 či jednotlivých členských států. Nicméně již samotné shora citované ustanovení čl. 7 odst. 4 písm. d) v sobě upravuje pojistku pro- ti monopolizaci autobusové dopravy na kon- krétní lince, když vylučuje svoji aplikaci v okamžiku, kdy „dotyčnou linkovou dopra- vu provozuje pouze jediný dopravce nebo je- diná skupina dopravců“. Vzhledem k tomu, že nařízením Rady (ES) č. 11/98 došlo - v pří- padě zjištění skutečností bezprostředně ohrožujících existenci již povolené linkové dopravy - k odstranění možnosti povolení nevydat, jak popsáno výše, ize vyvozovat, že zde právo ES jednoznačně před soutěží - kte- rou jinak uvedená právní úprava podporuje - upřednostňuje stabilitu. Důvodem takové úpravy je patrně zkušenost států, že v dopra- vě dochází při nekontrolované soutěži k eli- minaci konkurence dumpingovými cenami. Výsledkem je dopravce s dominantním posta- vením, kterého může zneužít. Částečně říze- ná soutěž se proto považuje za vhodnější. 1123 Doprava: označení silničního vozidla firmou (obchodním jménem) k $ 9 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 150/2000 Sb. k $ 9 odst. 1 obchodního zákoníku Smyslem $ 9 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ukládajícího pod- nikatelům v silniční dopravě povinnost označovat vozidla svým obchodním jmé- nem, je umožnit rychlou identifikaci podnikatele, který dané vozidlo provozuje. Podnikatel musí vozidlo označit úplným obchodním jménem (firmou); uvedení sa- motného, leckdy fantazijního dodatku, který podle $ 9 odst. 1 obchodního zákoníku tvoří toliko fakultativní součást firmy podnikatele, který je fyzickou osobou, na vo- zidle k naplnění výše uvedeného smyslu zákona nepostačuje.
František H. proti Ministerstvu dopravy, za účasti osoby zúčastněné na řízení společnos- ti s ručením omezeným S., o povolení autobusové linky, o kasační stížnosti žalobce.