a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. (v textu též „zákon o pro- vozu na pozemních komunikacích“) Objektivní odpovědnost právnické osoby za správní delikt neznamená, že není nutné prokazovat splnění zákonných znaků skutkové podstaty správního deliktu. Jeli znakem skutkové podstaty správního deliktu objektivní stránka spočívající V „přikázání“ nebo „dovolení“ zákonem sankcionovaného jednání (zde: přikázání nebo dovolení použití vozidla v provozu na pozemních komunikacích, které nespl- ňuje podmínky stanovené zvláštním předpisem), je třeba pro uznání odpovědnosti za správní delikt takové jednání prokázat.
a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. (v textu též „zákon o pro- vozu na pozemních komunikacích“) Objektivní odpovědnost právnické osoby za správní delikt neznamená, že není nutné prokazovat splnění zákonných znaků skutkové podstaty správního deliktu. Jeli znakem skutkové podstaty správního deliktu objektivní stránka spočívající V „přikázání“ nebo „dovolení“ zákonem sankcionovaného jednání (zde: přikázání nebo dovolení použití vozidla v provozu na pozemních komunikacích, které nespl- ňuje podmínky stanovené zvláštním předpisem), je třeba pro uznání odpovědnosti za správní delikt takové jednání prokázat.
vx V posuzované věci Nejvyšší správní soud uvádí, že podle našeho právního řádu lze stí- hat a ukládat tresty právnickým osobám za správní delikty, nikoliv však za trestné činy. Pojem trestní odpovědnosti jako odpověd- nosti za zaviněné protiprávní jednání indivi- duální konkrétní fyzické osoby je založeno na názoru, že právnické osobě nelze přičítat za- vinění v tom smyslu, v jakém se hovoří o zavi- nění fyzické osoby, protože právnická osoba nemá vlastní, původní poznání a vůli, a bez vůle též není viny. Platná právní úprava postihu porušování právních povinností právnickou osobou je založena na odpovědnosti právnické osoby za správní delikt. Rozumí se jím protiprávní 773 1658 jednání právnické osoby, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, které ukládá správní úřad (orgán) trestní sankci stanovenou záko- nem. Subjektem odpovědnosti je právnická osoba jako celek. K uplatnění odpovědnosti za správní delikt právnické osoby je nutné, aby jednání naplňovalo jak obecné znaky (protiprávnost jednání, existence odpověd- né osoby, trestnost stanovená zákonem), tak znaky některé konkrétní skutkové podstaty uvedené ve zvláštním zákoně. Znaky určující skutkovou podstatu se člení na znaky charak- terizující objekt, objektivní stránku, subjekt a subjektivní stránku deliktu. Zásadně je nut né naplnit materiální znak deliktu. Indivi- duální objekt, který má každá skutková pod- stata, vyjadřuje konkrétní jednotlivý zájem, proti kterému delikt směřuje a k jehož ochra- ně je příslušné ustanovení určeno. Objektiv- ní stránkou se od sebe jednotlivé delikty právnických osob odlišují. Jednáním se rozu- mí projev lidské vůle ve vnějším světě. U právnické osoby, kde nelze hovořit o vlast- ní vůli této osoby jako celku, jde o jednání fy- zických osob, které plní úkoly právnické oso- by. Pachatelem je osoba (právnická nebo fyzická), která svým jednáním uskutečnila všechny znaky správního deliktu. Odpověd- nou je pouze taková osoba, která je deliktně způsobilá, tedy schopná být subjektem po- vinností, které vzniknou v důsledku porušení povinnosti, ale také je schopna tyto povinnos- ti právně relevantně porušit. Obligatorním znakem skutkové podstaty správního deliktu právnické osoby není zavinění. K vyvození od- povědnosti tedy postačuje samotný fakt poru- šení nebo nesplnění povinností stanovených zákonem nebo uložených na jeho základě. Kromě toho, že právnická osoba odpoví- dá za správní delikt jako samostatný právní subjekt, může být porušení nebo nesplnění právní povinnosti adresované právnické oso- bě postihováno prostřednictvím fyzických osob jednajících za právnickou osobu. Je-li zákonem stanovena povinnost právnické osobě a její nesplnění nebo porušení naplní znaky skutkové podstaty přestupku, odpoví- dá za přestupek fyzická osoba, která za práv- nickou osobu (podle zákona nebo podle 774 vnitřního organizačního předpisu) jednala nebo měla jednat nebo dala k jednání příkaz. Přeneseme-li výše uvedené teoretické zá- sady na posuzovanou věc, je nutno konstato- vat, že podle výpisu z obchodního rejstříku byla obchodní firma DIMA trans zapsaná dne 17. 3. 2003. Předmětem jejího podnikání je mj. silniční motorová doprava nákladní, vnit- rostátní a mezinárodní - vozidly s celkovou hmotností nad 3,5 t. Z obsahu správního spisu. plyne, že dne : 5.4. 2005 bylo Městskému úřadu v Marián- ských Lázních oznámeno spáchání přestup- ku Miroslavem $., zaměstnancem stěžovatel- ky, kterého se měl dopustit tím, že překročil při kontrolním vážení a měření vozidla hod- noty stanovené zvláštním právním přepisem, kterým je vyhláška č. 341/2002 Sb. Ve spise se dále nachází oznámení o zahájení správního řízení ze dne 2. 5. 2005 ve vztahu ke stěžova- telce s tím, že kontrolním měřením bylo zjiš- těno, že délka vozidla byla 19,3 m, přičemž největší povolená délka je 18,75 m. Stěžova- telce se kladlo za vinu, že povolila, aby bylo V provozu na pozemních komunikacích vo- zidlo, které nesplňuje podmínky stanovéné zvláštním právním předpisem, a lze tak před- pokládat naplnění skutkové podstaty proti- právního jednání podle $ 125 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunika- cích. Na to reagovala stěžovatelka vyjádře- ním, v němž namítala, že provozovatel vozid- la nemá možnost kontrolovat vozidlo po naložení zboží a nemohl zabránit přestupku, protože náklad prováděl její zaměstnanec po- mocí hydraulické ruky připevněné na zadní části nákladního vozu a špatně odhadl povo- lenou délku. Konstatovala, že zaměstnanec odpovídá za to, jak naloží náklad, a poukazo- vala dále na to, že firma zajišťuje pro své za- městnance pravidelné školení a přezkoušení z právních předpisů každý rok. Ve správním spise je pak založeno pouze rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 24. 5. 2005, odvolání stěžovatelky a rozhodnutí ža- lovaného. Pokud jde o řidiče stěžovatelky Mi- roslava S., není ve spise založen žádný důkaz o jeho postihu, pouze v odůvodnění rozhod- nutí žalovaného je uvedeno, že Miroslav S. se dopustil přestupku podle $ 23 odst. 1 písm. k) zákona č. 200/1990 Sb., přestupcích (dále též „zákon č. 200/1990 Sb.“), který byl řešen v přestupkovém řízení. C.) V posuzované věci bylo tedy objektiv- ně zjištěno pouze to, že dne 24. 3. 2005 při kontrolním vážení vozidla, které řídil zřejmě zaměstnanec žalobkyně (o tom ve spisu dů- kaz není), byly překročeny hodnoty stanove- né zvláštním právním přepisem, a že zřejmě ři- dič žalobkyně byl postižen za přestupek podle $ 23 odst. 1 písm. k) zákona č. 200/1990 Sb. Žádné jiné skutečnosti ve věci zjištěny neby- ly, neboť dokazování ve vztahu k ustanovení $ 125 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na po- zemních komunikacích prováděno nebylo. Jestliže se stěžovatel v kasační stížnosti dovolává objektivní odpovědnosti právnic- kých osob, tedy odpovědnosti bez zavinění, lze mu zcela přisvědčit, neboť odpovědnost právnických osob je v našem právu založena na principu takovéto odpovědnosti. Nelze mu však přisvědčit v jeho dalších úvahách, to- tiž v těch, že v posuzované věci byly prokázá- ny zákonné znaky skutkové podstaty správní- ho deliktu uvedené v $ 125 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunika- cích. Jak již bylo výše uvedeno, znakem kaž- dého správního deliktu, a to i správního de- liktu, za nějž se činí odpovědnou právnická osoba ve formě objektivní odpovědnosti, je jeho objektivní stránka, kterou se právě od sebe jednotlivé správní delikty odlišují. Zna- kem deliktu je tedy jednání jako projev vůle M4 ve vnějším světě, kterým došlo k porušení po- vinností. Teprve porušením povinnosti je po- rušen zájem společnosti. V posuzované věci je jednání vymezeno tak, že právnická osoba, která je provozovatelem vozidla, „přikázala nebo dovolila“... Pojem přikázat nebo dovolit v sobě zahrnuje představu úkonu, tedy buď příkazu, nebo alespoň souhlasu s tím, že v provozu na pozemních komunikacích bude použito vozidla, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Po- dle názoru Nejvyššího správního soudu od- povědnost za správní delikt uvedený v $ 125 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozem- ních komunikacích má sice objektivní, ale ni- koliv absolutní charakter, nejde tedy o odpo- vědnost za zavinění, ale ani nejde o odpověd- nost za výsledek. Stanovilli zákonodárce jed- ním ze znaků výše uvedeného správního deliktu objektivní stránku spočívající buď v „přikázání“, nebo „dovolení“ ..., nelze jenom s poukazem na objektivní odpovědnost rezig- novat na prokazování všech dalších zákon- ných znaků skutkové podstaty v dané věci a prokazování objektivní stránky skutkové podstaty, neboť není-li prokázána objektivní stránka správního deliktu, nelze o naplnění jeho zákonných znaků uvažovat. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že od- povědnost právnických osob za správní de- likty je odpovědností objektivní; to však ne- znamená, že není nutné prokazovat splnění zákonných znaků skutkové podstaty správní- ho deliktu. Je-li znakem skutkové podstaty objektivní stránka deliktu spočívající v přiká- zání nebo dovolení zákonem sankcionované- ho jednání (zde. přikázání nebo dovolení použití vozidla v provozu na pozemních ko- munikacích, které nesplňuje podmínky sta- novené zvláštním právním přepisem), je tře- ba k uznání odpovědnosti za správní delikt takové jednání prokázat. V posuzované věci však nic takového uči- něno nebylo a námitka žalobkyně spočívající v tvrzení, že nepřikázala ani nedovolila tako- vého vozidla použít v provozu na pozemních komunikacích, zůstala ve správním řízení ne- vyvrácena. Za této situace lze souhlasit s ná- zorem soudu o tom, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť správní orgány při úvaze o odpovědnosti žalobkyně za správní delikt vycházely pouze ze závěru o kontrolním mě- ření vozidla, které sice zjistilo, že vozidlo pře- sahovalo hodnoty stanovené zvláštním práv- ním předpisem, avšak ve svých důsledcích uvedený závěr sám o sobě neznamená napl- nění zákonných znaků skutkové podstaty správního deliktu podle $ 125 odst. 1 písm. a) zákona © provozu na pozemních komunika- cích. Jinými slovy, výsledky kontrolního mě- ření vozidla řízeného řidičem žalobkyně pro- kazující překročení hodnot stanovených vyhláškou č. 341/2002 Sb. samy o sobě neza- kládají odpovědnost žalobkyně (která je jeho 775 1659 provozovatelkou) jako právnické osoby za správní delikt podle $ 125 odst. 1 písm. a) zá- kona o provozu na pozemních komunika- cích, neboť bez dalšího neprokazují, že žalob- kyně použití takového vozidla přikázala nebo dovolila. 1659 Azyl: ochrana osob bez státního občanství k $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České re- publiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. I. Apatridé (osoby bez státního občanství), jejichž postavení je charakterizováno absencí efektivní ochrany de iure nebo de facto ze strany země původu, mohou po- žívat azylové ochrany podle $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, pouze za předpo- kladu, že je ztráta ochrany v jejich případě výsledkem příčinné souvislosti proná- sledování z azylově relevantního důvodu. II. Příslušnost ke skupině osob bez státního občanství státu, který obývají, nelze samu o sobě (aniž je provázena dalším znakem sociálně specifickým) považovat za znak příslušnosti k sociální skupině ve smyslu $ 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., oazylu.
Společnost s ručením omezeným DIMA trans proti Krajskému úřadu Karlovarského kra-