pečností práce, ve znění zákona č. 159/1992 Sb. (od 1. 10. 2004 též ve znění záko- na č. 436/2004 Sb.) Při ukládání pokuty orgánem státního odborného dozoru podle ustano- vení $ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozo- ru nad bezpečností práce, za porušení povinnosti uvedené v $ 133 odst. 1 písm. b) zákoníku práce se zaměstnavatel nemůže zprostit odpovědnosti 972 poukazem na $ 191 zákoníku práce, neboť podle uvedeného ustanovení je možno postupovat pouze v rámci odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech, tedy ve vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměst- nancem.
pečností práce, ve znění zákona č. 159/1992 Sb. (od 1. 10. 2004 též ve znění záko- na č. 436/2004 Sb.) Při ukládání pokuty orgánem státního odborného dozoru podle ustano- vení $ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozo- ru nad bezpečností práce, za porušení povinnosti uvedené v $ 133 odst. 1 písm. b) zákoníku práce se zaměstnavatel nemůže zprostit odpovědnosti 972 poukazem na $ 191 zákoníku práce, neboť podle uvedeného ustanovení je možno postupovat pouze v rámci odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech, tedy ve vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměst- nancem.
Správní orgán I stupně rozhodnutí o uložení pokuty odůvodnil tím, že ža- lobce minimálně dne 19. 9. 2000 (r0z- hodnutí uvádí 19. 9. 2001) provozoval ve svém provozu v D. v lisovně II. lisovací zařízení na pryž, které neodpovídalo po- žadavkům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neboť nebyla zajištěna ochrana obsluhy lisu před vznikem pracovního úrazu v důsledku vniknutí obsluhy zaří- zení do nebezpečného pracovního pro- storu lisu. Čidlo pracovního lisu sníma- jící polohu ochranného krytu v případě, že kryt není v poloze, bylo zablokováno. Toto čidlo zabraňuje možnosti vzniku uvedeného pracovního úrazu. Správní orgán I stupně dospěl k závěru, že tímto žalobce porušil ustanovení $ 133 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a proto podle ustanovení $ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb. uložil žalobci pokutu ve výši 50 000 Kč. Žalovaný při zamítnutí odvolání od- mítl námitku žalobce, že postižený za- městnanec byl před nástupem práce na lisu odborně proškolen a byl zaškolen na práci s konkrétním druhem formy lisu. Žalovaný odkázal na princip tzv. objektivní odpovědnosti za dodržová- ní požadavků předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a dovozoval, že je nerozhodné, jakým způsobem do- šlo k porušení předpisu, neboť žalobce měl odpovědnost za výsledek, tedy za to, že zařízení bude odpovídat požadavkům předpisu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Městský. soud v Praze v odůvodně- ní svého rozsudku konstatoval, že z ci- tace ustanovení $ 133 odst. 1 písm. b) "a odst. 4 a $ 138 zákoníku práce a dále z ustanovení $ 6 odst. 2 písm. b) záko- na č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, vyplývá základní skutková podstata, na jejímž zá- kladě je orgán státního odborného do- hledu oprávněn uložit pokutu - tedy v případě porušení předpisu k zajiště- ní bezpečnosti práce a technických za- řízení a předpisů stanovících pracovní podmínky. Jednou z povinností zaměst- SZ, navatele (podle dřívější terminologie 973 373 zákoníku práce „organizace“) je provo- zovat stroje a zařízení a zavádět techno- logické postupy odpovídající požadav- kům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Soud dále konstatoval, že z žádné- ho ustanovení zákona dopadajícího na tento případ nevyplývá, že by se orga- nizace (zaměstnavatel) mohla odpověd- nosti za takový správní delikt zprostit. Jedná se o odpovědnost objektivní (v te- orii označovanou v tomto případě za odpovědnost absolutní). Argumentaci žalobce s odkazem na ustanovení $ 191 zákoníku práce proto soud považoval za nepřijatelnou. Vzhledem k tomu, že odpovědnost žalobce za porušení povin- nosti provozovat stroj a zařízení odpoví- dající požadavku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je objektivní, byla žalob- ci pokuta uložena právem. Proto soud žalobu podle ustanovení $ 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané z důvodů uvedených v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. namítal, že v řízení nebyla náleži- tě právně posouzena otázka týkající se objektivní odpovědnosti zaměstnavatele tak, jak byla prezentována v napadeném rozhodnutí. Poukazoval na to, že již v ža- lobě uvedí, že v daném případě není dán jiný předpoklad vzniku odpovědnosti, vyžadovaný ustanovením $ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., než po- rušení předpisu k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a předpi- sů stanovujících pracovní podmínky. Ve smyslu logického a gramatického výkla- du se tím míní porušení předpisu ze strany organizace, avšak stěžovatel má za to, že v daném případě k porušení předvídanému těmito předpisy nedošlo. Stěžovatel nesouhlasil s výkladem sou- du, že by se nemohl za žádných okol- ností odpovědnosti zprostit, a vyslovil 974 názor, že skutečně je nutno aplikovat per analogiam ustanovení $ 191 zákoníku práce, které předjímá liberační důvod při jinak objektivní odpovědnosti za- městnavatele. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené rozhod- nutí Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že z provedeného dozo- ru a přiložených písemností jednoznač- ně vyplývá, že předmětná událost nastala dne 19. 9. 2000 a k tomuto datu byly úkony zaprotokolovány. Administrativní chybu spočívající v záměně roku, kdy namísto roku 2000 byl uveden rok 2001, Městský soud v Praze řádně odůvodnil a právní skutečnosti hodnotil v plném rozsahu a souvislostech ke dni událos- ti, tj. tak, že protiprávní stav trval při provozování lisu dne 19. 9. 2000, neboť výkon dozoru byl na stav k tomuto datu zaměřen, a rok 2001, který se výskytu- je v odůvodněních rozhodnutí, je toliko písařská chyba. Žalovaný dále uvedl, že pokuta byla stěžovateli uložena za proká- zané porušení ustanovení $ 133 odst. 1 písm. b) zákoníku práce tehdy platného V naprostém souladu s ustanovením $ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., nikoliv za vznik pracovního úrazu, což je skutečnost pro uložení pokuty neroz- hodná. Navrhoval, aby kasační stížnost byla zamítnuta. Kasační stížnost není důvodná. Pochybení ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. a) a d) Nejvyšší správní soud v na- padeném rozsudku Městského soudu v Praze neshledal. Předně je třeba uvést, že Městský soud v Praze vycházel při posuzování věci z obsahu správního spisu, z něhož lze zjistit, že ve dnech 5., 16. a 17. 10. 2000 správní orgán pro- vedl podle zákona č. 174/1968 Sb. [$ 4 písm. a) tohoto zákona] dozor ke zjiště- ní, zda jsou dodržovány předpisy k za- jištění bezpečnosti práce a bezpečnosti technických zařízení a předpisy stanoví- cí pracovní podmínky. Zjistil, že žalobce nejméně dne 19. 9. 2001 (správně 19. 9. 2000) provozoval ve svém provozu v D. v lisovně II. lisovací zařízení na pryž SUB 4040-116, které neodpovídalo požadav- kům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nutno tedy konstatovat, že stě- žovatel provozoval zařízení, které bylo v rozporu s předpisy o bezpečnosti prá- ce, přičemž dne 19. 9. 2000 došlo k zá- važnému pracovnímu úrazu pracovníka stěžovatele Martina M. Nejvyšší správní soud sdílí názor správních orgánů a posléze i názor sou- du o tom, že ze strany stěžovatele do- šlo k porušení ustanovení $ 133 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, v jeho znění ke dni 19. 9. 2000, který organizaci jako zaměstnavateli ukládá povinnost vytvá- řet podmínky pro bezpečnou a zdraví neohrožující práci v souladu s předpisy o bezpečnosti práce, bezpečnosti tech- nických zařízení a o ochraně zdraví při práci, zejména pak provozovat stroje a zařízení odpovídající požadavkům bez- pečnosti a ochraně zdraví při práci. V da- ném případě tedy byly dány předpoklady pro postup správních orgánů podle $ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., podle něhož jsou orgány státního od- borného dozoru dále oprávněny ukládat organizacím a podnikajícím fyzickým osobám za porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zaříze- ní a předpisů stanovících pracovní pod- mínky pokutu až do částky 500 000 Kč. Namítá-li stěžovatel, že podle jeho názo- ru v daném případě k porušení předví- danému těmito předpisy nedošlo, nelze s jeho názorem souhlasit. Protože však stěžovatel blíže nekonkretizuje a neodů- vodňuje svoje přesvědčení, nelze se ani k jeho námitce blíže vyjádřit. Nejvyšší správní soud dále sdílí názor správních orgánů a Městského soudu v Praze spočívající v právním závěru, že v daném případě se jedná o objektivní odpovědnost stěžovatele, tedy o odpo- vědnost, která vzniká bez ohledu na jeho zavinění. Ostatně skutečnost, že nejmé- ně dne 19. 9. 2000 bylo provozováno zařízení se zablokovaným čidlem sníma- jícím polohu ochranného krytu, tedy v rozporu s požadavky bezpečnostních předpisů, stěžovatel nezpochybňuje. Jak již uvedl Městský soud v Praze, odpovědnost organizace (právnické oso- by) je odpovědností objektivní, což zna- mená, že subjekt odpovídá za porušení právních povinností zásadně bez ohle- du na zavinění. Podle právní teorie je konstrukce odpovědnosti bez zavinění odůvodňována teoretickými i praktic- kými důvody. Zjišťování a dokazování zavinění v situaci, kdy porušení povin- nosti právnickou osobou je často výsled- kem činnosti řady jednotlivců, je velmi obtížné a otázka podílu jednotlivců na protiprávním jednání je problematická. Z tohoto pohledu je třeba přistupovat k posouzení projednávané věci: pro ří- zení o uložení pokuty za správní delikt právnické osoby není tedy podstatný podíl jednotlivých pracovníků organi- zace na vzniku protiprávního jednání, ale zjištění samotného protiprávního jednání (protiprávního stavu). Tím je V posuzované věci zjištění, že nejméně dne 19. 9.2000 provozoval stěžovatel ve svém provozu lisovací zařízení, u něhož nebyla zajištěna ochrana obsluhy lisu, protože bylo zablokováno čidlo snímají- cí polohu ochranného krytu pracovního prostoru. Tento zjištěný stav je třeba po- 975 374 važovat za porušení povinnosti uvedené v ustanovení $ 133 odst. 1 písm. b) záko- níku práce, jak již bylo výše uvedeno. Stěžovatel se dovolává toho, že pro- tiprávní stav nebyl vyvolán zaviněním organizace, ale zaviněním jejího pracov- níka Martina M., u něhož došlo dne 19. 9. 2000 k závažnému pracovnímu úrazu. V posuzované věci ale není projed- návána odpovědnost za škodu způso- benou při pracovních úrazech podle $ 190 a násl. zákoníku práce, nýbrž jde o posouzení zákonnosti rozhodnutí žalovaného, tj. o posouzení, zda došlo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty správního deliktu, tj. k poruše- ní povinností uvedených v ustanovení $ 133 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ja- ko základního předpokladu pro postup žalovaného podle $ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb. Jestliže tedy ve věci nešlo o posouzení odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu podle $ 190 a násl. zákoníku práce, nebylo možno aplikovat ustanovení $ 191 tohoto zákona, které stanoví podmínky pro zproštění odpo- vědnosti zaměstnavatele (případně Čás- tečné zproštění odpovědnosti) za škodu při pracovním úrazu, avšak pouze ve vztahu k zaměstnanci, a to podle části třetí hlavy osmé zákoníku práce, tedy ve věci, o níž rozhodují soudy v občan- ském soudním řízení podle $ 7 odst. 1 o. s. ř. V přezkumném. soudním řízení o žalobě proti rozhodnutí správního or- gánu, jímž byla uložena pokuta podle ustanovení $ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb. za porušení povinnosti uvedené v $ 133 odst. 1 písm. b) záko- níku práce, nelze aplikovat ustanovení $ 191 zákoníku práce, neboť uvedené ustanovení je možno použít pouze v ob- čanském soudním řízení o odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech, tedy v řízení, které je upraveno v části třetí hlavě osmé zákoníku práce. Postup žalovaného v posuzované věci byl odůvodněn zjištěním porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce ze strany stěžovatele, v němž zjišťování zákonných podmínek rozhodných pro posouzení zavinění z hlediska náhrady škody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem není právně relevantní, neboť nemůže ulože- ní pokuty ani její výši ovlivnit. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že dů- vod uvedený v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tvrzený stěžovatelem ne- byl v posuzované věci zjištěn; námitka důvodná není. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a pro- to ji zamítl ($ 110 odst. 1 s. ř. s.). (tur)
Společnost s ručením omezeným A. ve V. proti Českému úřadu bezpečnosti