Lhůta k podání žaloby ve správním soudnictví podle $ 72 odst. 3 s. ř. s. je zachová- na i v situaci, kdy o žalobě proti rozhodnutí ve věci služebního poměru soud v občan- ském soudním řízení meritorně rozhodne a odvolací soud rozsudek podle $ 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. pro věcnou nepříslušnost zruší a podle $ 221 odst. 2 písm. b) 0. s. ř. věc postoupí věcně příslušnému soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví.
Lhůta k podání žaloby ve správním soudnictví podle $ 72 odst. 3 s. ř. s. je zachová- na i v situaci, kdy o žalobě proti rozhodnutí ve věci služebního poměru soud v občan- ském soudním řízení meritorně rozhodne a odvolací soud rozsudek podle $ 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. pro věcnou nepříslušnost zruší a podle $ 221 odst. 2 písm. b) 0. s. ř. věc postoupí věcně příslušnému soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví.
Z obsahu kasační stížnosti především ply- ne, že stěžovatelka již za spornou nepovažuje otázku přezkumu rozhodnutí ve věci služeb- ního poměru, ale dovolává se toho, že podání žalobce (žaloba) je podáním opožděným, a namítá, že byla krácena na svých právech, když Městský soud v Praze přezkoumal její rozhodnutí za situace, kdy chybným postu- 378 pem Okresního soudu v Příbrami došlo k prekluzi žalobcova práva na přezkoumání napadeného rozhodnutí před Městským sou- dem v Praze. X4 C.) V posuzované věci Nejvyšší správní soud uvádí, že je nesporné, že věcně a místně příslušným soudem k přezkoumání rozhod- nutí žalované je Městský soud v Praze a byla-li žaloba podána u Okresního soudu v Příbra- mi, byla podána u věcně a místně nepřísluš- ného soudu. Nejvyšší správní soud dále uvádí, že není na újmu účastníkům řízení před správním or- gánem, jestliže se z neznalosti žalobou obrátí do nesprávné soudní větve. Oba procesní předpisy (občanský soudní řád a soudní řád správní) mají totiž ustanovení umožňující od- mítnout takovou nesprávnou žalobu, nebo ří- zení o takové žalobě zastavit ($ 46 odst. 2 a $ 68b s. ř. s., $ 104b o. s. ř.). Soud musí v ta- kovém případě poučit žalobce o tom, že žalo- bu je třeba podat ve druhé větvi soudnictví; řídí-li se účastník takovým poučením, neztrá- cí lhůtu, kterou oba předpisy pro podání ža- loby stanoví ($ 72 odst. 3 s. ř. s., $ 82 odst. 3 o. s. ř.), jestliže tuto lhůtu dodržel při podání původní žaloby. Nastalli spor mezi soudem rozhodujícím věci občanskoprávní a soudem správním o věcnou příslušnost, pak jej může vyřešit jen zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Tento soud jednak vy- sloví, zda je pro řízení příslušný soud ve správ- ním soudnictví, nebo soud v řízení ve věcech občanskoprávních, a jednak svým výrokem odstraní to rozhodnutí soudu, které tomuto výroku o věcné příslušnosti odporuje. Naskýtá se však otázka, zda je lhůta k po- dání žaloby zachována v situaci, kdy soud v občanském soudním řízení postupuje ji- ným než shora popsaným způsobem. Nejsou pochybnost o tom, že Okresní soud v Příbrami měl postupovat podle části třetí občanského soudního řádu, což mu umožňovalo ustanovení $ 245 o. s. ř. (část pá- tá), podle něhož není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části prv- ní až čtvrté tohoto zákona. Okresní soud v Příbrami tedy měl řízení zastavit podle $ 104b odst. 1 o. s. ř. a poučit žalobce o možnos- ti podat žalobu proti rozhodnutí u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V ta- kovém případě totiž platí, že žaloba je podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občan- ském soudním řízení ($ 72 odst. 3 s. ř. s.). Tímto způsobem však okresní soud nepo- stupoval a podle $ 104b odst. 1 o. s. ř. nepo- stupoval ani odvolací soud. V tomto směru Nejvyšší správní soud uvádí, že odvolací říze- ní je v občanském soudním řádu upraveno v části čtvrté ($ 201 a následující o. s. ř.). Po- dle $ 211 ízení u odvolacího soudu - při- měřené užití jiných ustanovení) pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustano- vení o řízení před soudem I. stupně, pokud není stanoveno něco jiného. Odvolací soud zřejmě aplikoval ustanovení $ 211 pro svůj postup (který ve svém rozhodnutí blíže neo- důvodnil), neboť postupoval podle $ 221 o. s. ř. Podle $ 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odvolací soud zruší rozhodnutí, rozhodoval-li věcně nepříslušný soud [nyní $ 2194 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Další postup odvolacího soudu pak byl upraven v ustanovení $ 221 odst. 2 písm. b) o.s. ř. [nyní $ 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], po- dle něhož zruší-li odvolací soud rozhodnutí, postoupí věc věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu, popř. soudu zřízené- mu k projednání věcí určitého druhu. Naskýtá se jistě otázka, jak vyložit vzájem- ný vztah mezi ustanovením $ 211 a $ 104b odst. 1 o. s. ř., nicméně hodnocení postupu od- volacího soudu v řízení občanskoprávním sou- dům ve správním soudnictví nenáleží. Lze však konstatovat, že právo účastníka na to, aby mu nevznikla újma, jestliže se z neznalosti neobrá- tí do správné větve soudnictví, nelze omezit . pouze na řízení před okresním soudem, ale ta- to zásada by měla platit i v řízení odvolacím. Je nesporné, že pokud by soud rozhodují- cí v občanskoprávním řízení postupoval po- dle $ 104b odst. 1 o. s. ř. a řízení zastavil, mu- sel by žalobce u věcně a místně příslušného 9 Publikovaný pod č. 128/1998 Sb. soudu podat žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci usnesení o zastavení řízení. I v takovém případě však platí, že je třeba zkoumat skutečnost, zda již při podání žaloby k obecnému soudu nebyla zmeškána lhůta pro podání správní žaloby stanovená soudním řádem správním, případ- ně zvláštním zákonem, neboť jen v takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení ($ 72 odst. 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud má za to, že z této zásady je tře- ba vycházet i v posuzované věci, a uzavírá, že rozhodli odvolací soud o odvolání proti roz- sudku okresního soudu ve věci služebního poměru vydaného v řízení podle části páté občanského soudního řádu tak, že tento roz- sudek zrušil podle $ 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. pro věcnou nepříslušnost rozhodujícího sou- du, a postoupilli věc podle $ 221 odst. 2 písm. b) o. s. ř. věcně a místně příslušnému Městskému soudu v Praze jako soudu zříze- nému k projednání a rozhodnutí věcí správ- ního soudnictví, je třeba vycházet z toho, že lhůta k podání žaloby ve správním soudnictví je zachována, byla-li žaloba u okresního sou- du podána ve lhůtě stanovené soudním řá- dem správním nebo zvláštním zákonem, ne- boť v takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodující- mu v občanském soudním řízení. Bylo-li tedy v dané věci rozhodnutí žalo- vané doručeno žalobci dne 16. 7. 2003, pak žaloba podaná dnem 7. 8. 2003 u Okresního soudu v Příbrami je žalobou podanou v zá- konné třicetidenní lhůtě ($ 137 odst. 1, 2 zá- kona o služebním poměru). Se zřetelem k výše uvedenému nelze souhla- sit s názorem stěžovatelky, že v důsledku chyb- ného postupu soudu došlo k prekluzi žalobcova práva na přezkoumání napadeného rozhodnutí před Městským soudem v Praze, tím méně sou- hlasit s tím, že stěžovatelka snad tímto postupem mohla být zkrácena na svých právech. Nejvyšší správní soud v této souvislosti poukazuje na názor vyjádřený v nálezu sp. zn. IV. ÚS 28/97*, který se vztahoval k výkladu 379 1541 ustanovení $ 104 odst. 1 o. s. ř., podle něhož, platíli v právním státě zásada, že soud zná právo, bylo by absurdní připustit, aby to, že tento soud po mnohdy víceletém soudním ří- zení dospěje nakonec k závěru, že vlastně ne- ní pravomocný ve věci rozhodnout, šlo k tíži těch, kteří se na něj v důvěře v tuto zásadu obrátili. 1541 Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem k $ 85 soudního řádu správního Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, spočívajícím v nevyhovění žá- dosti o ověření neplatnosti platebního výměru, není podle $ 85 s. ř. s. přípustná, ne- boť žalobce má ve správním řízení a v následném soudním přezkumu daňových roz- hodnutí k dispozici jiné právní prostředky, jimiž se může domáhat ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem.
Petr S. proti generální ředitelce Vězeňské služby ČR o propuštění ze služebního poměru, o kasační stížnosti žalované.
ou, a proto ji podle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná a žalobce sice požadoval náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, avšak nespecifikoval jejich výši a z obsahu spisu nevyplynulo, zda a jaké náklady žalobci v řízení o kasační stížnosti vznikly (§ 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu