Nerespektovalli žalobce poučení správního soudu, obsažené v usnesení 0 od- mítnutí věci podle $ 46 odst. 2 s. ř. s., o tom, že má podat žalobu u obecného soudu v civilním řízení soudním, a žalobu podal opět u soudu správního, nelze lhůtu pro podání žaloby posuzovat podle 6 46 odst. 2 s. ř. s. a $ 82 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že řízení o žalobě je zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba. V ta- kovém případě se lhůta pro podání žaloby počítá ode dne doručení rozhodnutí správního orgánu.
Nerespektovalli žalobce poučení správního soudu, obsažené v usnesení 0 od- mítnutí věci podle $ 46 odst. 2 s. ř. s., o tom, že má podat žalobu u obecného soudu v civilním řízení soudním, a žalobu podal opět u soudu správního, nelze lhůtu pro podání žaloby posuzovat podle 6 46 odst. 2 s. ř. s. a $ 82 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že řízení o žalobě je zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba. V ta- kovém případě se lhůta pro podání žaloby počítá ode dne doručení rozhodnutí správního orgánu.
Není na újmu účastníkům řízení před správním orgánem, jestliže se z neznalosti ža- lobou obrátí do nesprávné soudní větve. Oba procesní předpisy (občanský soudní řád a soudní řád správní) mají totiž ustanovení umožňující odmítnout takovou nesprávnou žalobu, respektive řízení o takové žalobě za- stavit ($ 46 odst. 2 a $ 68b s. ř. s., $ 104b o. s. ř.). Soud musí v takovém případě poučit žalobce o tom, že žalobu je třeba podat v druhé větvi soudnictví; řídí-li se účastník takovým pouče- ním, neztrácí lhůtu, kterou oba předpisy pro podání žaloby stanoví ($ 72 odst. 3 s. ř. s., resp. $ 82 odst. 3 o. s. ř.), jestliže tuto lhůtu dodržel při podání původní žaloby. NastahHi spor mezi soudem rozhodujícím věci občanskoprávní a soudem správním o věc- nou příslušnost, pak jej může vyřešit jen zvlášt- ní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. Tento senát jednak vysloví, zda je pro řízení příslušný soud ve správním soudnictví, nebo soud v řízení ve věcech občanskoprávních, a jednak svým výrokem odstraní to rozhod- nutí soudu, které tomuto výroku o věcné pří- slušnosti odporuje. Naskýtá se však otázka, jaký bude postup za situace, kdy žalobce poučení soudu o mož- 25 1015 nosti podat žalobu v jiné větvi soudnictví ne- respektuje, jak tomu bylo v posuzované věci. V posuzované věci bylo totiž rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2003, čj. 6 A 107/2002-41, o tom, že žaloba se odmítá podle ustanovení $ 46 odst. 2 s. ř. s., a současně byl žalobce poučen o tom, že může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu proti napade- nému rozhodnutí žalovaného u příslušného okresního (obvodního) soudu. Pokud by ža- lobce respektoval toto poučení a podal žalo- bu u Obvodního soudu pro Prahu 6 ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu, řídil by se další postup podle ustanovení $ 82 odst. 3 0. s. ř.: odmítl-li podle něj žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje podle zvláštní- ho zákona věci správního soudnictví, protože šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozho- dují v občanském soudním řízení, a došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení žaloba v této věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu do- šla odmítnutá žaloba. Při takovém postupu by lhůta k podání žaloby byla zachována za před- pokladu, že byla žaloba podána včas u soudu, který ji odmítl podle $ 46 odst. 2 s. ř. s. V dané věci však žalobce tímto způsobem nepostupoval, a aniž respektoval poučení Nej- vyššího správního soudu, podal žalobu u Měst- ského soudu v Praze, tedy ve stejné větvi správ- ního soudnictví, v níž již jednou byla žaloba podle ustanovení $ 46 odst. 2 s. ř s. odmítnuta. V takovém případě nelze ovšem dospět k závě- ru, že žalobce lhůtu pro podání žaloby neztra- til. Jestliže tedy žalobce nerespektoval poučení soudu rozhodujícího ve správním soudnictví o tom, že má podat žalobu v řízení občansko- právním, nelze postupovat při posuzování včasnosti lhůty pro podání žaloby podle usta- novení $ 46odst.2 s.ř.s.a $ 82 o.s.ř., neboť do- šlo k přerušení zákonem stanoveného postu- pu. Žalobu podanou ve stejné větvi soudnictví, tedy ve správním soudnictví, je třeba považo- vat za žalobu samostatně podanou a lhůtu pro její podání je pak třeba počítat od doručení na- padeného rozhodnutí správního orgánu. 26 K eventuální námitce, že Nejvyšší správní soud tím, že žalobu sám odmítl podle $ 46 odst. 2 s. ř. s., ačkoliv později došlo ke změně názoru na řízení o ochranných známkách v tom směru, že náležejí do přezkumné čin- nosti správních soudů, se sám na stavu ne- příznivém pro žalobce spolupodílel, je třeba uvést, že Nejvyšší správní soud z pohledu pozdějšího rozhodnutí zvláštního senátu ne- postupoval správně. Na druhé straně je však třeba zdůraznit, že samotným jeho postupem by žalobce neztratil možnost domáhat se pře- zkoumání napadeného rozhodnutí, pokud by respektoval poučení, jehož se mu právě v usnesení Nejvyššího správního soudu do- stalo. Pokud by takto žalobce postupoval a podal do jednoho měsíce od právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 6, mohlo dojít k tomu, že tento soud (pokud by ve věci sám nehodlal rozhodnout) by požádal zvláštní se- nát o rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost, vzniklého ve smyslu $ 1 odst. 1 písm. b) záko- na č. 131/2002 Sb. Tento postup by pak vedl k tomu, že zvláštní senát by jednak rozhodl podle nynější judikatury o tom, že přísluš- ným vydat rozhodnutí o této žalobě je soud ve správním soudnictví, a jednak by zrušil usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž tento soud popřel svou pravomoc, a odstranil by tak i překážku věci rozhodnuté. Takový postup však již nelze v posuzova- né věci očekávat právě pro nerespektování poučení obsaženého v usnesení Nejvyššího správního soudu. I kdyby snad žalobce podal žalobu u Ob- vodního soudu pro Prahu 6 až poté, co byl takto opětovně poučen v usnesení Městské- ho soudu v Praze, znamenal by sice shora na- stíněný postup možnost zrušit usnesení Městského soudu v Praze v řízení před zvlášt- ním senátem a jeho výrok o tom, že v dané vě- ci jsou příslušné rozhodnout soudy ve správ- ním soudnictví, avšak při posuzování včasnosti podané žaloby by již nebylo možno vycházet z kontinuity ustanovení $ 46 odst. 2 a$82o0dst.30.s.ř. Nejvyšší správní soud ve své úvaze, která byla odůvodněna snahou zmírnit negativní následky vyplývající pro žalobce z toho, že nerespektoval poučení Nejvyššího správního soudu, zvažoval, zda Městský soud v Praze ne- měl posuzovat nebo alespoň učinit kroky ke zjištění, zda nejde o žalobu podle $ 244 a násl. o.s. ř.,i když je třeba dodat, že je otázkou, po- dle jakých ustanovení by měl Městský soud v Praze žalobu (v případě zjištění, že jde o ža- lobu podle $ 244 a násl. o. s. ř.) příslušnému soudu postoupit. Dospěl však k závěru, že ža- loba podaná dne 24. 7. 2003 u Městského sou- du v Praze vykazuje znaky žaloby podávané ve správním soudnictví podle soudního řádu správního. Žalobce označil za žalovaného předsedu Úřadu průmyslového vlastnictví a návrh výroku rozsudku koncipoval tak, že navrhuje, aby bylo rozhodnuto tak, že „roz- hodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlast- nictví ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. O113021, se zrušuje a věc se vrací předsedovi Úřadu prů- myslového vlastnictví k dalšímu řízení“. Mě- lo-li by však jít o žalobu podle $ 246 odst. 2 o. s. ř, měla by kromě dalších náležitostí v tomto ustanovení uvedených obsahovat i to, v jakém rozsahu má soud věc projednat a rozhodnout a jak má soud rozhodnout spor, neboť soud v tomto řízení může rozhodnout o věci samé rozsudkem ($ 250j o. s. ř.). Proto- že však žaloba náležitosti uvedené v ustano- vení $ 246 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje, nebylo možno Městskému soudu v Praze nedostatek výše uvedeného postupu vytýkat. Na základě shora uvedených závěrů se dá- le naskýtá otázka, jak posuzovat postup Měst- ského soudu v Praze uvedený v napadeném usnesení a jaký zvolit postup při rozhodování o kasační stížnosti v této věci. Pokud by byl postup soudu posuzován z hlediska soudní praxe v tom období, kdy Městský soud v Praze rozhodoval, nebylo by lze vytýkat soudu to, že neposuzoval včasnost podané žaloby, neboť postup podle $ 46 odst. 2 s. ř. s., jimž odmítl pravomoc rozhodovat v té- to věci, měl přednost před odmítnutím žalo- by pro opožděnost. Takový postup však volit nelze, neboť po- dle nynější soudní praxe patří rozhodování v posuzované věci soudům ve správním soudnictví. Pokud bychom dospěli k závěru, že Městský soud v Praze měl žalobu odmít- nout pro opožděnost, pak by se dalo uvažovat o tom, že soud rozhodl správně, pokud žalo- bu odmítl, avšak odmítl ji z nesprávného dů- vodu. Naskýtá se tak otázka, zda by nebylo možné kasační stížnost považovat za kasační stížnost směřující pouze do důvodů rozhod- nutí a tu poté jako nepřípustnou odmítnout ($ 104 odst. 2 s. ř. s.). Nabízel by se i postup podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. věty první za střed- níkem: pokud již v řízení před krajským sou- dem byly důvody pro zastavení řízení, odmít- nutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí kraj- ského soudu Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud má však za to, že za situace, kdy je třeba vycházet ze závěru, že o žalobě v této věci rozhodují soudy ve správ- ním soudnictví a soud nezkoumal, zda jsou splněny podmínky pro projednání žaloby, pak bylo řízení před soudem (Městským sou- dem v Praze) zmatečné ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (případně bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné roz- hodnutí o věci samé), a za této situace pak by- lo nutno postupovat podle $ 109 odst. 3 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení také Nejvyšší správ- ní soud postupoval a napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil to- muto soudu k dalšímu řízení ($ 110 odst. 1 s. ř. s.) V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto roz- sudku ($ 110 odst. 3), což znamená, že bude třeba, aby nejprve zkoumal, zda žaloba u něj podaná 24. 7. 2003 byla podána včas. 27 1016 1016 Kompetenční výluka: zrušení údaje o místu trvalého pobytu k'$ 12 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a o rodných číslech a o změně ně- kterých zákonů (zákon o evidenci obyvatel)“ k $ 68 písm. ©) a k $ 70 písm. a) soudního řádu správního Rozhodnutím ohlašovny 0 zrušení údaje o místu trvalého pobytu ($ 12 odst. 1 zá- kona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel) se nezakládají, nemění, neruší ani závaz- ně neurčují práva a povinnosti; takové rozhodnutí je vyloučeno ze soudního pře- zkumu podle $ 70 písm. a) s. ř. s. a žaloba podaná proti takovému rozhodnutí je nepřípustná [$ 68 písm. e) s. ř. s.].
Akciová společnost T. proti Úřadu průmyslového vlastnictví o zamítnutí přihlášky ochranné známky, o kasační stížnosti žalovaného.