k čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod Odmítnutí návrhu proto, že byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou [5 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], lze vyhradit pouze případům nedostatku procesní legi- timace a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez po- chyb okamžitě, zpravidla již z návrhu samotného. Pokud tomu tak není, musí soud návrh věcně projednat; vyjde-li v této fázi nedostatek aktivní legitimace najevo, roz- hodne o věci rozsudkem. Neučiníli tak, postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zatěžuje řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [6 103 odst. 1 písm. d) a $ 109 odst. 3 věta za střed- níkem s. ř. s.].
k čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod Odmítnutí návrhu proto, že byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou [5 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], lze vyhradit pouze případům nedostatku procesní legi- timace a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez po- chyb okamžitě, zpravidla již z návrhu samotného. Pokud tomu tak není, musí soud návrh věcně projednat; vyjde-li v této fázi nedostatek aktivní legitimace najevo, roz- hodne o věci rozsudkem. Neučiníli tak, postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zatěžuje řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [6 103 odst. 1 písm. d) a $ 109 odst. 3 věta za střed- níkem s. ř. s.].
Postup městského soudu podle $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. byl nesprávný. Podle tohoto 98 ustanovení soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán osobou k tomu zjevně neo- právněnou. V posuzované věci podmínky pro takový postup splněny nebyly. Nejvyšší správní soud poukazuje přede- vším na výklad $ 250d odst. 3 0.s.ř., podle ně- hož soud usnesením řízení zastaví, jestliže ža- loba byla podána opožděně, jestliže byla podána zjevně neoprávněnou osobou... (uve- dený v publikaci Občanský soudní řád, 5. vy- dání, strana 1188). Přestože jde o výklad zá- kona č. 99/1963 Sb., a to k $ 250d odst. 3, obsaženému v bývalé části páté v jeho znění do 31. 12. 2002, Ize tento výklad podle Nej- vyššího správního soudu použít i ve vztahu k $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť se týká rovněž postupu a výkladu pojmu návrhu, kte- rý podala osoba zjevně neoprávněná. Podle uvedeného výkladu zákonodárce v tomto převzal i důvod nedostatku včcné le- gitimace ke stížnosti a vyjádřil jej pojmem „neoprávněné osoby“ (po novele „zjevně ne- oprávněné osoby“). Tím došlo k jistému smí- sení procesní i hmotné legitimace a je nanej- výš subtilní otázkou, jak oba případy odlišit. Jde tu o to, že žalobce musí být s to, aby tvrdil své právo, které napadeným rozhodnutím mohlo být zkráceno. Jinak řečeno, není-li tu vůbec subjektivní právo žalobce, které by mohlo být rozhodnutím dotčeno, není žaloba přípustná a řízení o ní musí být zastaveno. To je ovšem nekorektní: řízení o žalobě se zasta- vuje, protože žalobce je neoprávněnou oso- bou - ale tím je současně řečeno to, co mělo být řečeno až zamítavým rozsudkem ve věci samé, že totiž žalobce nemá ono právo, které v žalobě tvrdí. Soud tak má procesním roz- hodnutím rozhodnout věc samu, pod mas- kou procesní legitimace řešit otázku legiti- mace věcné. Jinak řečeno: i když materiálně chybí tvrzené subjektivní právo (hmotná le- gitimace), nechybí tvrzení jako předpoklad procesní (procesní legitimace), a není tedy důvod, aby řízení řádně neproběhlo a ne- skončilo zamítavým rozsudkem. Pro správné použití tohoto by měla být rozhodující úvaha o tom, že zastavení řízení podle $ 250d odst. 3 přichází v úvahu tehdy, je-li zřejmé, že je vy- loučeno, aby žalobci tvrzené právo vůbec pří- slušet mohlo (tak například je-li žalobce práv- nickou osobou a tvrzené právo může podle zákona příslušet jen osobě fyzické, je-li cizin- cem, ale právo může příslušet jen státnímu občanu, atd.). Řádný postup v řízení a věcné rozhodnutí (zamítnutí žaloby rozsudkem) pak bude na místě při negativní odpovědi na tuto otázku, tedy při zjištění, že tvrzené právo žalobci příslušet zásadně může. Nejvyšší správní soud pak dále poukazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 1995, sp. zn. 6 A 56/94 (Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 145/1997), k výkladu, kdy je žaloba podána osobou zjev- ně neoprávněnou. Podle uvedeného rozsud- ku zastavení řízení předsedou senátu proto, že žaloba byla podána osobou neoprávněnou ($ 250d odst. 3 o. s. ř.), nyní odmítnutí náv- hu soudem podle $ 46 odst. 1 písm. C) s. ř. s. jako podaného osobou k tomu zjevně neo- právněnou, přichází v úvahu jen při nedo- statku procesní legitimace; při nedostatku le- gitimace hmotné bude takový postup výjimečný, a to jen tam, kde takový nedosta- tek je zjistitelný okamžitě, zpravidla již ze ža- loby samotné, např. v těch případech, kdy ža- lobce tvrdí porušení práva, jehož již pojmově vůbec nemůže být nositelem. Podle výkladu k soudnímu řádu správní- mu, komentář, 1. vydání, a to k $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., strana 97 a 98 - ze znění $ 46 odst. 1 písm. c), které dovoluje, resp. ukládá, aby soud odmítl návrh, je-li podán „osobou k tomu zjevně neoprávněnou“, vyplývá, že zá- konodárce [na rozdíl od případu předčasnos- ti, opožděnosti či nepřípustnosti podle písm. b) nebo d)] počítá s tím, že někdy bude otázka, zda aktivní legitimace k podání návrhu je, nebo není dána, nejasná (např. u návrhu na obnovu řízení), takže neoprávněnost navrho- vatele nebude „zjevná“. Z toho je nutné vyvo- dit, že soud může návrh po jeho podání odmítnout, jen když nedostatek aktivní legiti- mace je zcela nesporný, nepochybný, ale po- kud tomu tak není, musí návrh „propustit“ do řízení ve věci, kde teprve, vyjde-li nedostatek aktivní legitimace navrhovatele najevo, bude s ohledem na tuto skutečnost o návrhu roz- hodnuto usnesením tak, že se odmítá, i když byl projednáván jako žaloba. Naopak návrh by byl podán osobou zjevně neoprávněnou, kdyby jej za osobu oprávněnou podala jiná osoba, která by nebyla zákonný zástupcem, zmocněncem, případně opatrovníkem osoby neoprávněné. Podle názoru Nejvyššího správního sou- du v posuzované věci nejde o případ, kdy je nedostatek aktivní legitimace žalobkyně zce- la nesporný a nepochybný. Tomuto závěru, tj. že nejde o případ zcela nesporný, ostatně na- svědčuje i obsáhlé odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze, v němž soud vycházel i z obsahu správního spisu, a rovněž obsáhlý výklad, v němž soud dochá- zí k závěru, že žalobkyně není legitimována k podání žaloby podle $ 65 odst. 1, ani podle $ 65 odst. 2 s. ř. s. Podle názoru Nejvyššího správního soudu podpořeného výše uvede- ným výkladem měl Městský soud v Praze ná- vrh „propustit do řízení“, kdy teprve, vyjde-li najevo nedostatek aktivní legitimace, měl by s ohledem na tuto skutečnost o návrhu roz- hodnout rozsudkem. Nejvyšší správní soud uzavírá, že v dané věci nebyly podmínky pro odmítnutí návrhu, uvedené v $ 46 odst 1 písm. c) s. ř. s., neboť nelze dovodit zcela oka- mžitě a bez dalších úvah, že návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Měst- ský soud v Praze měl proto ve věci nařídit jed- nání, případně postupovat podle $ 51 odst I s. ř. s. a ve věci rozhodnout rozsudkem. Neu- činihli tak, odepřel stěžovatelce právo uvede- né v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se každý může domá- hat stanoveným postupem svého práva u fe- závislého a nestranného soudu, a ve stanové- ných případech u jiného orgánu. Za onen stanovený postup nepovažuje Nejvyšší správ- ní soud postup podle $ 46 odst. I písm. c) s.ř.s., který lze vyhradit toliko případům nedostat- ku procesní legitimace, například absence osoby v právním slova smyslu na místě žalob- ce, nedostatek tvrzení o poškozených prá- vech, nedostatek tvrzení o tom, že napadené rozhodnutí bylo nezákonné, a jen zcela zjev- ným nedostatkům legitimace hmotné, zjisti- telným bez pochyb, okamžitě zpravidla již ze žaloby samotné (například v těch případech, 99 1044 kdy žalobce tvrdí porušení práva, jehož již pojmově vůbec nemůže být nositelem - shodně též uvedený rozsudek Vrchního sou- du v Praze). Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že po- stup podle $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tedy odmítnutí návrhu usnesením, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávně- nou, lze vyhradit pouze případům nedostat- ku procesní legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již ze žaloby samé. Pokud tomu tak není, musí soud návrh „propustit do řízení ve věci“, kdy teprve, vy- jde-li nedostatek aktivní legitimace najevo, bude s ohledem na tuto skutečnost rozhod- nuto ve věci rozsudkem. Neučiní-li tak, je je- ho postup v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny zá- kladních práv a svobod a znamená jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nezákon- né rozhodnutí o věci samé ($ 109 odst. 3 věta za středníkem s. ř. s.). 1044 Řízení před soudem: náležitosti plné moci k $ 35 odst. 2 a $ 37 odst. 5 soudního řádu správního Při posuzování, jestli písemná plná moc nebo ústní prohlášení účastníka o udě- lení plné moci (do protokolu) mají potřebné náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují oprávnění označeného zástupce jednat za účast- níka řízení. V případě, že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z ob- sahu plné moci, popřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu do- ručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení, nemají případné vady plné moci za řízení význam.
Dagmar F. proti Městské části Praha 7 - Úřadu městské části Praha 7 v přestupkové věci proti Boženě V., o kasační stížnosti žalobkyně.