I. Je-li předmětem řízení před správním soudem přezkum rozhodnutí správního orgánu, které se týká mimosmluvní sankce (zde pokuty za správní delikt) uvedené v § 170 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, již nelze uspokojit žádným ze způsobů řešení úpadku, ke dni účinnosti rozhodnutí o úpadku se řízení ze zákona přerušuje a nelze v něm pokračovat, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku (§ 140a odst. 1 stejného zákona).
II. Pokud je Nejvyššímu správnímu soudu v době trvání účinků rozhodnutí o úpadku doručena kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu ve věcech uvedených v § 170 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, je tím zahájeno řízení o kasační stížnosti v rozporu s § 140c stejného zákona. Takové řízení Nejvyšší správní soud bez dalšího zastaví podle § 141a zákona o úpadku a způsobech jeho řešení ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.
Prejudikatura: č. 2134/2010 Sb. NSS; č. 74/2001 Sb. NS.
Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Brno, uložila dne 6. 4. 2010 žalobkyni pokutu ve výši 1 000 000 Kč podle § 37 odst. 2 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, za to, že v období od 1. 6. 2008 do 21. 9. 2009 provozovala zařízení kategorie 5. 1. dle přílohy č. 1 citovaného zákona – „Zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu a zařízení k nakládání s odpadními oleji, vždy o kapacitě větší než 10 t denně“ – bez platného integrovaného povolení.
Žalovaný toto rozhodnutí dne 1. 6. 2010
potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2014, čj. 5 A 191/2010-40, zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
Na majetek stěžovatelky byl prohlášen konkurs. Účinky zahájení insolvenčního říze-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 015
ní nastaly dne 24. 5. 2013. Na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2013, čj. MSPH 79 INS 14731/2013-A-11, bylo rozhodnuto o zjištění úpadku a o prohlášení konkursu na majetek dlužnice (stěžovatelky). Účinky tohoto rozhodnutí nastaly dne 10. 7. 2013 a rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. 7. 2014. Účinky rozhodnutí o úpadku stěžovatelky stále trvají.
Nejvyšší správní soud řízení zastavil.
Z odůvodnění:
[4]Skutečnost, že probíhá konkurs na majetek stěžovatelky, jakožto jedna z forem řešení úpadku uvedených v § 4 odst. 1 insolvenčního zákona, má vliv na rozhodování Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. (...)
[12] Pokuta, kterou žalovaný uložil stěžovatelce, představuje mimosmluvní sankci postihující majetek stěžovatelky ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona, která se ne-
uspokojuje žádným ze způsobů řešení úpadku, tj. neuspokojuje se ani v konkursu. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2010, čj. 22 Ca 234/2009-39, č. 2134/2010 Sb. NSS, z něhož vyplývá: Je-li předmětem řízení před správním soudem přezkum rozhodnutí správního orgánu, které se týká mimosmluvních sankcí (pokuty uložené za správní delikt) uvedených v § 170 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, jež nelze uspokojit žádným ze způsobů řešení úpadku (tj. ani konkursem), a jež se tedy nemohou dotýkat majetkové podstaty úpadce, nestává se insolvenční správce v již zahájeném řízení před správním soudem jeho účastníkem místo úpadce a § 264 odst. 1 citovaného zákona se nepoužije. Rovněž komentářová literatura k insolvenčnímu zákonu výslovně uvádí, že pokuty za správní delikty jsou mimosmluvní sankcí vyloučenou z uspokojení podle § 170 písm. d) insolvenčního zákona: „V oblasti mimosmluvních sankcí jako nároků vyloučených z uspokojení v průběhu insolvenčního řízení i nadále platí, že se jedná zejména o pokuty ukládané správními úřady, o správní sankce ukládané opět správními orgány podle zvláštních zákonů a též o peněžité tresty ukládané soudy podle trestního zákona. Insolvenční zákon však pro určitý druh veřejnoprávních sankcí stanoví výjimku, která se týká penále vzniklého před rozhodnutím o úpadku, které se váže k daním, poplatkům, clům, pojistnému na sociální zabezpečení, příspěvkům na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistnému na veřejné zdravotní pojištění.“ (Hásová, J. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, s. 605).
[13] Řízení u Nejvyššího správního soudu v této věci bylo podle § 32 s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona zahájeno dnem doručení kasační stížnosti zdejšímu soudu, tj. dnem 6. 1. 2015. Zároveň však podle § 140c insolvenčního zákona platí, že v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Nejvyšší správní soud proto zvažoval, zda není namís-
tě věc vyřídit pouze přípisem, čemuž by nasvědčovala formulace naposledy uvedeného ustanovení insolvenčního zákona, z něhož vyplývá, že řízení v dané věci nelze zahájit. Ustanovení § 140c insolvenčního zákona však nelze vykládat tak, že jakožto lex specialis vylučuje zahájení řízení, spojované procesními předpisy s určitou právní skutečností, jako v případě § 32 s. ř. s. s podáním návrhu (zde kasační stížnosti). Insolvenční zákon totiž sám předpokládá, že i takto „zapovězená“ řízení mohou být i po účinnosti rozhodnutí o zjištění úpadku zahájena a pro tento případ § 141a insolvenčního zákona ukládá povinnost tato řízení po právní moci rozhodnutí o úpadku zastavit. S přihlédnutím k výše uvedenému tak má Nejvyšší správní soud za to, že v posuzované věci je namístě vycházet z toho, že řízení o kasační stížnosti bylo v posuzované věci ve smyslu § 32 s. ř. s. zahájeno v den, kdy kasační stížnost byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu, a je tudíž namístě řízení o kasační stížnosti zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, platného a účinného od 1. 1. 2014, neboť bylo zahájeno v době, kdy účinky rozhodnutí o úpadku stěžovatelky stále trvají, tj. v rozporu s omezením vyplývajícím z § 140c insolvenčního zákona.
[14] Nejvyšší správní soud dále považuje za vhodné uvést, že městský soud pochybil, když ve věci rozsudkem ze dne 26. 11. 2014 rozhodl, neboť podle § 140a insolvenčního zákona bylo řízení před městským soudem rozhodnutím o úpadku stěžovatelky s účinností od 10. 7. 2013 přerušeno. Městský soud tudíž měl podle § 140a odst. 4 insolvenčního zákona účastníky řízení o přerušení řízení pouze vyrozumět a současně je poučit, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Z tohoto ustanovení dále vyplývá, že rozhodnutí již vydané v době, kdy je řízení přerušeno, se nedoručuje, a pokud bylo doručeno, nenabývá právní moci v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu. Zde lze ocitovat i z judikatury civilních soudů, která se ovšem vztahuje k dřívějšímu zákonu č. 328/1991 Sb.,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 015
Společnost s ručením omezeným EKOKRATO (dříve společnost s ručením omezeným BAUFELD – ekologické služby) proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně. k § 47 písm. c) soudního řádu správního