licii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zá- kona č. 2/2002 Sb. 115 Je-li důvodem žádosti o azyl obava z návratu do Ruské federace, v níž ža- dateli hrozí teroristické akty čečenských teroristů, tj. akty neprováděné státní mocí, přičemž žadatel o azyl se v domovském státě vůbec nepokusil svou situaci přes tamní státní orgány řešit, není dán důvod pro poskytnutí azylu podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ani překážka vycestování.
licii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zá- kona č. 2/2002 Sb. 115 Je-li důvodem žádosti o azyl obava z návratu do Ruské federace, v níž ža- dateli hrozí teroristické akty čečenských teroristů, tj. akty neprováděné státní mocí, přičemž žadatel o azyl se v domovském státě vůbec nepokusil svou situaci přes tamní státní orgány řešit, není dán důvod pro poskytnutí azylu podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ani překážka vycestování.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel uvá- dí jako právní důvod kasační stížnosti $ 103 odst. 1 písm. a) a b) s.ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu těchto ustanovení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjiště- ný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale ten je ne- správně vyložen. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový mate- riál ve spisu obsažený, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, je-li skutkový materiál obsažený ve spisu ne- dostačující pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem. Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí správně vyšel z existujícího skutkového a právní- ho stavu a zabýval se všemi výroky na- padeného rozhodnutí v mezích žalob- ních bodů. Stěžovatel v kasační stížnosti k $ 103 odst. 1 písm. a) především uvádí, že došlo k porušení $ 3 odst. 3 a 4, $ 32 odst. 1,$ 32 odst. 2, $ 46 správního řádu a $ 12 zákona o azylu, a namítá tak nezá- konnost rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, spočívající v ne- správném posouzení právní otázky sou- dem v předcházejícím řízení. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Českých Budějovi- cích a konstatuje, že k porušení citova- ných ustanovení správního řádu nedo- šlo a že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně iv řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze po- dle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle ná- zoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Českých Budějovicích právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvede- né skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud správně usoudil a rozhodl, že žalobce nemá nárok na udělení azylu podle zákona o azylu. K tvrzení stěžovatele, že správní or- gán neshromáždil dostatek skutkových podkladů, na základě kterých by mohl spolehlivě zjistit skutečný stav věci, a vy- dat tak rozhodnutí, které by neodporo- valo citovaným ustanovením zákonů, Nejvyšší správní soud uvádí, že taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovi- cích neshledal. Podle názoru Nejvyššího správního soudu se rozhodnutí krajské- ho soudu, stejně jako jemu předcházejí- cí rozhodnutí žalovaného, dostatečně opírá o důvody, které opodstatňují před- mětný výrok. Pokud stěžovatel namítá, že žalovaný vycházel pouze z jediného 175 116 podkladu, a to ze Zprávy o dodržování lidských práv za rok 2000 v Ruské fede- ci, vydané Úřadem pro demokracii a lidská práva a Ministerstvem zahranič- ních věcí Spojených států amerických V únoru roku 2001,a že žalovaný nezjiš- ťoval, zda situace v Ruské federaci zůsta- la v oblasti dodržování lidských práv od roku 2000 do doby vydání napadaného rozhodnutí nezměněna, Nejvyšší správní soud uvádí, že odkaz na citovanou zprá- vu je v rozhodnutí žalovaného uveden pouze za účelem prokázání řešení kri- minality v domovském státě a nikoliv proto, aby byla prokazována existence důvodů pro udělení azylu. Rovněž s ohledem na skutečnost, že stěžovatel nepředložil žádné důkazy prokazující jím tvrzené skutečnosti, musel správní orgán vycházet z jemu dostupných in- formací, což také učinil; zřetelehodným je rovněž fakt, že se stěžovatel ani nepo- kusil svou situaci řešit přes orgány činné v domovském státě. Ostatně stěžovate- lem uváděný důvod, tedy strach vrátit se do Ruské federace z obavy před teroris- tickými akty prováděnými čečenskými teroristy, není z důvodu, že teroristické akty v tomto případě nevykonává státní moc, podřaditelný pod ustanovení záko- na o azylu, neboť zákonodárce do záko- na o azylu implementoval ustanovení čl.1 odst. 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, přijaté v Ženevě dne 28. 7. 1951, a ustanovení Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků, přijaté- ho v New Yorku dne 31. 1. 1967, ze kte- rých zřetelně vyplývá, že se musí jednat o represi ze strany státu. Nejvyšší správní soud proto neshle- dal, že by v předcházejícím řízení byla nesprávně posouzena právní otázka vě- Ci, a stejně tak nedospěl k závěru, že se jedná o vadu řízení z důvodu, že skutko- vá podstata nemá oporu ve spisech či je s nimi v rozporu. Proto žalovaný správní orgán i Krajský soud v Českých Budějo- vicích postupovaly správně, když důvo- dy uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle to- ho rozhodly. (uch)
Vadim S. (Ruská federace) proti Mi- nisterstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.