licii České republiky (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Udělení azylu rodinnému příslušníku azylanta podle $ 13 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je možné jen v případě existence pravomocného rozhodnutí o udělení azylu osobě, která je rodinným příslušníkem žada- tele o azyl. Postup podle citovaného ustanovení nelze odůvodnit tím, že v případě stěžovatelových rodinných příslušníků dospěl soud k nezákon- nému závěru, pokud zamítl jejich žalobu proti zamítavému rozhodnutí o neudělení azylu.
licii České republiky (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Udělení azylu rodinnému příslušníku azylanta podle $ 13 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je možné jen v případě existence pravomocného rozhodnutí o udělení azylu osobě, která je rodinným příslušníkem žada- tele o azyl. Postup podle citovaného ustanovení nelze odůvodnit tím, že v případě stěžovatelových rodinných příslušníků dospěl soud k nezákon- nému závěru, pokud zamítl jejich žalobu proti zamítavému rozhodnutí o neudělení azylu.
Podle $ 13 odst. 1 zákona o azylu se rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle $ 12 nebo $ 14, v případě hodném zvláštního zřetele udě- lí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azy- lu podle $ 12. Z citovaného ustanovení vyplývá, že jeho aplikace by byla možná jen v případě existence pravomocného rozhodnutí o udělení azylu osobě, která je rodinným příslušníkem stěžovatele. Jak je však zřejmé z obsahu spisu i z vy- jádření stěžovatele v kasační stížnosti, tato situace v posuzovaném případě ne- nastala, neboť stěžovatelově manželce Lyudmyle N.
a dceři Yuliyi P. azyl udělen nebyl. Argumentaci, že v případě stěžova- telovy manželky a dcery krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, protože rozhodl o žalobě Lyudmyly N. a Yuliye P. nezákonně, považuje zdejší soud za zcela nepřiléhavou, neboť je zde konstruová- na závislost možného pochybení soudu v jednom případě na rozhodnutí soudu v případě jiném, ačkoli tato konstrukce nemá oporu ani v právních předpisech upravujících jednání a rozhodování sou- dů ve správním soudnictví, ani v zákoně o azylu.
Úkolem krajského soudu je na návrh toho, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku poru- šení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se Za- kládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti ($ 65 odst. 1 s. ř. s.), tento úkon - v daném případě rozhodnutí - správního orgánu v rámci žalobních bodů přezkoumat 4 rozhod- nout, zda podaná žaloba je důvodná či nikoli, a poté napadené rozhodnutí zru- šit, popř. vyslovit jeho nicotnost, ane- bo návrh zamítnout.
Podle $ 75 odst. 1 s. ř. s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V době rozhodování žalovaného zde pro aplikaci $ 13 záko- na o azylu chyběla základní podmínka, vu 4 kterou, jak již Nejvyšší správní soud zdů- raznil výše, je existence pravomocného rozhodnutí o udělení azylu některému z rodinných účastníků stěžovatele. Žádost stěžovatelovy manželky Lyud- myly N. a nezletilé dcery Yuliye P. však žalovaný zamítl, stejně jako byla pravo- mocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19.
2. 2004 zamítnuta žalo- ba proti zamítavému rozhodnutí správ- ního orgánu podaná stěžovatelem. V dané věci tedy Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému do- spěl k závěru, že krajský soud nepochy- bil, když žalobu podle $ 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. (gr)
Volodymyr P. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, 0 kasační