České republiky (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 2/2002 Sb., č. 217/2002 Sb., a č. 519/2002 Sb. Nepřezkoumatelným rozhodnutím soudu [$ 109 odst. 3 a $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], způsobujícím, že Nejvyšší správní soud není vázán důvody kasační stížnosti, je usnesení krajského soudu o zastavení řízení z důvodů podle $ 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, z něhož nelze zjistit, jakým způ- sobem postupoval soud při zjišťování místa pobytu stěžovatele a ani které období považoval soud za dobu devadesáti dnů, po kterou nezjištění místa pobytu bránilo rozhodnutí ve věci.
České republiky (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 2/2002 Sb., č. 217/2002 Sb., a č. 519/2002 Sb. Nepřezkoumatelným rozhodnutím soudu [$ 109 odst. 3 a $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], způsobujícím, že Nejvyšší správní soud není vázán důvody kasační stížnosti, je usnesení krajského soudu o zastavení řízení z důvodů podle $ 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, z něhož nelze zjistit, jakým způ- sobem postupoval soud při zjišťování místa pobytu stěžovatele a ani které období považoval soud za dobu devadesáti dnů, po kterou nezjištění místa pobytu bránilo rozhodnutí ve věci.
Stěžovatel se v kasační stížnosti dovo- lává zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost. Byť v kasační stížnosti neoznačuje důvod ve smyslu $ 103 odst. 1 s. ř. s., ze dovodit, že se do- volává nezákonnosti tohoto rozhodnutí ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., příp. písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud však k tomu dodává, že v posuzová- né věci by byly splněny podmínky usta- novení $ 109 odst. 3 s. ř. s., podle něhož je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [$ 103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, kte- rá mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé, anebo je-li na- padené rozhodnutí nepřezkoumatelné [$ 103 odst. 1 písm. d)], jakož i v přípa- dech, kdy je rozhodnutí správního or- gánu nicotné. V daném případě je třeba dospět k závěru, že napadené rozhod- nutí je nepřezkoumatelné pro nedosta- tek důvodů podle $ 103 odst. 1 písm. d) “ S.I.S. Podle ustanovení $ 33 zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání po do- bu 90 dnů rozhodnutí ve věci. Úkolem Nejvyššího správního soudu při přezku- mu usnesení zastavujícího řízení o žalo- bě v azylové věci není znovu zjišťovat, zda se v předmětné době, tedy v době, o níž krajský soud uvedl, že se stěžovatel na hlášené adrese nezdržoval, stěžovatel na uvedeném místě skutečně zdržoval či nikoliv. Stejně tak není úkolem Nej- vyššího správního soudu podrobně pře- zkoumávat, jaké byly příčiny neúspěš- ného doručování soudních písemností stěžovateli. Úkolem Nejvyššího správní- ho soudu zde je pouze posoudit, zda krajský soud dostatečně zjistil všechny skutečnosti podstatné pro zjištění mís- ta pobytu stěžovatele a zda postupoval v souladu s těmito zjištěními. K tomuto posouzení je však třeba, aby z napadené- ho rozhodnutí bylo zřejmé, jakým způ- sobem v tomto směru soud postupoval, které skutečnosti vzal za prokázané a ze kterých skutečností vycházel pro svůj závěr o tom, že podmínky ustanovení $ 33 zákona o azylu byly splněny. V po- suzované věci však tyto skutečnosti ne- lze z odůvodnění napadeného usnesení zjistit, neboť v uvedeném usnesení sc soud omezil pouze na konstatování, že „soud v průběhu dalšího řízení zjistil, že žalobce se - dle sdělení cizinecké poli- cie z místa posledního bydliště — v tom- to bydlišti nezdržuje, nikomu není jeho současný pobyt znám. Podle aktuálního 989 379 sdělení cizinecké policie v Ústí nad La- bem se nepodařilo zjistit žádné nové skutečnosti o jeho pobytu“. Nelze tedy posoudit, zda krajský soud postupoval správně a vyvinul požadova- né úsilí ke zjištění místa pobytu stěžo- vatele. Zjištění a posouzení těchto sku- tečností je pak výchozím předpokladem pro posouzení toho, zda nezjištění mís- ta pobytu stěžovatele bránilo po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci. V odůvodně- ní usnesení se krajský soud vůbec tou- to otázkou nezabýval a rozhodnutí odů- vodnil pouze výše popsaným způsobem. Protože z napadeného usnesení nelze zjistit, jakým způsobem postupoval soud při zjišťování místa pobytu stěžovatele, a nelze ani zjistit, které období považo- val soud za dobu 90 dnů, po kterou ne- zjištění místa pobytu bránilo rozhodnutí ve věci, není možné přezkoumat, zda byly či nebyly splněny podmínky pro postup podle ustanovení $ 33 zákona o azylu ve spojení s ustanovením $ 47 písm. C) s. ř. s. Konstatování soudu, že taková situace v tomto řízení evidentně nastala, není dostačující a není ani pře- zkoumatelné. Za této situace nezbylo než napade- né usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušit a věc vrátit tomuto sou- du k dalšímu řízení podle $ 110 odst. 1 S. £. S. V dalším řízení bude krajský soud vycházet z právního názoru vyslovené- ho v tomto zrušovacím rozhodnutí, te- dy z toho, že z odůvodnění napadené- ho usnesení o zastavení řízení nebylo možno zjistit, zda byly či nebyly splněny zákonné podmínky pro postup ve smys- lu $ 33 zákona o azylu ve spojení s usta- novením $ 47 písm. c) s. ř. s. Bude proto třeba, aby soud v novém rozhodnutí uve- , dl, z jakých zjištění vzal za prokázané, že místo pobytu stěžovatele nelze zjis- tit, a které období považuje za období 90 dnů, po které nezjištění místa pobytu stěžovatele bránilo rozhodnout ve vě- ci. K výše uvedenému. Nejvyšší správní soud podotýká, že devadesátidenní lhů- tu uvedenou v $ 33 zákona o azylu není možno počítat od data, kdy věc krajské- mu soudu napadla, ale až od data, kdy poprvé vyšla najevo skutečnost, že místo pobytu žadatele o udělení azylu nelze zjistit, pokud se tato skutečnost poslé- ze ukáže pravdivou i ve světle ostatních provedených důkazů (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Azs 12/2004). (tur)
Ouang Tuan H. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o azyl, o kasační stížnosti žalobce.