Nejvyšší správní soud usnesení správní

4 Azs 166/2014

ze dne 2014-09-09
ECLI:CZ:NSS:2014:4.AZS.166.2014.30

4 Azs 166/2014- 30 - text

4 Azs 166/2014 - 3

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: T. A., zast. Mgr. Janem Maškem, advokátem, se sídlem Pekařská 658, Kladno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, adresa pro doručování: odbor azylové a migrační politiky, poštovní schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2014, č. j. 8 A 59/2014 – 18,

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

[1] Žalobou ze dne 7. 4. 2014 na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se žalobkyně domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost rozhodnout o žádosti žalobkyně o vízum za účelem strpění ze dne 31. 3. 2014, která je vedena pod sp. zn. OAM-43111/DP/2011.

[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 8. 2014, č. j. 8 A 59/2014 – 18, žalobu odmítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jakož i o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni.

[3] Proti usnesení městského soudu se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) bránila kasační stížností ze dne 5. 6. 2014, ve které navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

[4] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 8. 2014, č. j. 4 Azs 166/2014 – 16, stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost, který podle položky 19 Sazebníku poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o soudních poplatcích“) činí 5.000 Kč; současně ji poučil, že nebude-li poplatek za kasační stížnost ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví.

[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci byly naplněny podmínky pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za kasační stížnost.

[6] Podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon,“ přičemž poznámka pod čarou odkazuje například na zákon o soudních poplatcích. Toto ustanovení je na základě § 120 s. ř. s. třeba přiměřeně užít i pro řízení o kasační stížnosti.

[7] Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích „jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti.“ Podle § 9 odst. 1 téhož zákona „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“

[8] V projednávané věci nebyl poplatek za kasační stížnost zaplacen současně s jejím podáním, přičemž usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2014 byla stěžovatelka vyzvána k jeho zaplacení ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení a současně poučena, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o její kasační stížnosti zastaví. Usnesení bylo doručováno do datové schránky zástupce stěžovatelky Mgr. Jana Maška, advokáta. Z potvrzení o doručení do datové schránky, vztahující se k doručování usnesení a k němu ve spise připojené, se podává, že toto bylo stěžovatelce doručeno přihlášením zástupce do datové schránky dne 22. 8. 2014.

[9] Lhůta k zaplacení soudního poplatku proto počala běžet dne 23. 8. 2014 a marně uplynula v pondělí dne 1. 9. 2014, a to v souladu s ustanovením § 40 odst. 1 věta první s. ř. s., podle něhož „lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek“, ve spojení s odst. 3 věta první téhož ustanovení, podle něhož „připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.“ Soudní poplatek však stěžovatelkou nebyl v určené lhůtě a ani později až do dne vydání tohoto usnesení zaplacen, přičemž prostřednictvím téže datové schránky činil zástupce stěžovatelky rovněž svá podání v řízení před městským soudem; do této datové schránky bylo doručeno rovněž usnesení, proti němuž se stěžovatelka brání projednávanou kasační stížností.

[10] Vzhledem k tomu, že poplatek za kasační stížnost nebyl žalobkyní jako stěžovatelkou v soudem stanovené lhůtě a ani později až do dne vydání tohoto usnesení zaplacen, přičemž stěžovatelka byla poučena o následcích takového jednání, Nejvyšší správní soud řízení o její kasační stížnosti v souladu s § 47 písm. c) s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s. a ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích výrokem I. zastavil.

[11] Nejvyšší správní soud dodává, že zvlášť nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť by to bylo nadbytečné za situace, kdy řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.

[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. září 2014

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu