4 Azs 172/2006- 56 - text
č. j. 4 Azs 172/2006 - 56
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: V. Z., zastoupen opatrovnicí L. V., pracovnicí Krajského soudu v Ostravě, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2005, č. j. 59 Az 149/2004 - 18,
I. Řízení s e z a s t a v u j e .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 7. 2004, č. j. OAM-2278/VL-20-03-2004. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Stěžovatel v kasační stížnosti požádal rovněž o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o ustanovení advokáta.
Z obsahu spisu plyne, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 11. 2005, č. j. 59 Az 149/2004 - 41, ustanovil stěžovateli opatrovníka – L. V., pracovnici Krajského soudu v Ostravě. V odůvodnění uvedl, že v průběhu řízení zjistil, že žalobce v kasační stížnosti uvedl adresu (u pana J. G., C. 33, P. 9 – Č.), na kterou se nepodařilo doručit tiskopis potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. K dotazu na Policii České republiky bylo sděleno, že žalobce sice prohlášení o ubytování na této adrese obdržel, avšak nikdy se v daném ubytovacím zařízení neubytoval, a kde se v současné době zdržuje, není známo. Proto soud žalobci ustanovil podle § 29 odst. 3 o. s. ř. pro zastupování v řízení o kasační stížnosti opatrovníka.
Z ustanovení § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vyplývá, že stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatel podal kasační stížnost aniž byl zastoupen advokátem, avšak současně požádal soud o ustanovení advokáta. Krajský soud v Ostravě proto přípisem ze dne 4. 1. 2006 znovu vyzval stěžovatele k prokázání jeho osobních a majetkových poměrů ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Tuto výzvu krajský soud adresoval opatrovnici stěžovatele. Na předmětnou výzvu stěžovatel ve stanovené lhůtě, a stejně tak ani později, nereagoval.
Usnesením ze dne 15. 2. 2006, č. j. 59 Az 149/2004 - 44, Krajský soud v Ostravě následně rozhodl, že se žalobci pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů neustanovuje. Usnesením ze dne 29. 3. 2006, č. j. 59 Az 149/2004 – 51, krajský soud vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě do jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doložil do spisu plnou moc udělenou advokátovi, který jej bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti a dále aby odstranil další jmenovité nedostatky kasační stížnosti. Současně stěžovatele poučil o tom, že pokud výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyhoví, bude řízení o kasační stížnosti odmítnuto. Obě tato usnesení byla doručována také opatrovnici stěžovatele. První z uvedených usnesení opatrovnice stěžovatele převzala dne 24. 2. 2006, druhé pak dne 28. 4. 2006.
Na obsah předmětných zásilek nebylo nijak reagováno, stěžovatel tak ve stanovené lhůtě, a ostatně ani později, plnou moc udělenou advokátovi, který by stěžovatele v řízení o kasační stížnosti zastupoval, nedoložil a ve stanovené lhůtě stejně tak nedoplnil kasační stížnost o chybějící údaje.
Podle ustanovení § 47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak zvláštní zákon. Podle ustanovení § 33 písm. e) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení azylu (žalobce, zde stěžovatel) se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neohlásil.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle zjištění krajského soudu není místo pobytu stěžovatele na území České republiky známo a je zřejmé, že stěžovatel se nezdržuje ani v místě, které uvedl v kasační stížnosti (u pana J. G., C. 33, P. 9 – Č.), přičemž z obsahu soudního spisu vyplývá, že změnu místa pobytu krajskému soudu ani Nejvyššímu správnímu soudu neoznámil.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že byly naplněny zákonné podmínky ustanovení § 33 písm. e) zákona o azylu, a proto v souladu s ustanovením § 47 písm. c) s. ř. s., za použití ustanovení § 120 téhož zákona, řízení o kasační stížnosti zastavil. Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již nemohl zabývat ani návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., neboť v případech odmítnutí kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. října 2006
JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu