4 Azs 20/2005- 59 - text
č. j. 4 Azs 20/2005 - 59
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Y. Z., zast. Mgr. Radomírem Bašnárem, advokátem v Brně, Joštova 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2004, č. j. 36 Az 743/2003 – 41,
I. Řízení s e z a s t a v u j e .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 10. 2004, č. j. 36 Az 743/2003 – 41, zamítl žalobu ze dne 21. 7. 2003, jíž se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2003, č. j. OAM-4475/VL-10-ZA08-2002, jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Označeným rozhodnutím správního orgánu bylo rozhodnuto tak, že se žalobci neuděluje azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně bylo rozhodnuto, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu, v platném znění. Krajský soud v Brně po přezkoumání věci dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí správního orgánu, pokud neshledal podmínky pro udělení azylu podle výše citovaných ustanovení, bylo vydáno ve shodě se zákonem, a žalobu proto jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost, v níž s právním posouzením věci krajským soudem nesouhlasil a navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 10. 2004, č. j. 36 Az 743/2003 – 41, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dále též požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žalovaný správní orgán ve svém písemném vyjádření popřel oprávněnost podané kasační stížnosti a vyslovil názor, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku, tak i usnesení soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Ke kasační stížnosti konstatoval, že stěžovatel v průběhu správního řízení neuvedl žádné relevantní skutečnosti podle § 12 a § 14 zákona o azylu, když ekonomické důvody a nepříznivá hospodářská situace stěžovatele v zemi jeho původu nejsou takovou skutečností, na jejímž základě by bylo možno dovodit pronásledování stěžovatele ve smyslu § 12 zákona o azylu. Navrhoval zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost (§ 110 odst. 1 s. ř. s.) a nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Krajský soud v Brně poté předložil dne 13. 1. 2005 kasační stížnost spolu se spisem k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. Dříve než Nejvyšší správní soud mohl o kasační stížnosti rozhodnout, přípisem ze dne 5. 4. 2005, doručeným osobně do podatelny Krajského soudu v Brně dne 11. 4. 2005 a adresovaným Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, vzal stěžovatel kasační stížnost výslovně zpět. V uvedeném podání uvedl doslova: „Já, Z. Y., t. č. bytem F. 1045/45, O., beru zpět kasační stížnost proti rozsudku KS v Brně ze dne 26. 10. 2004, č. j. 36 Az 743/2003 – 41, a předem děkuji za rychlé jednání o zrušení této kasační stížnosti.“ Podání je stěžovatelem podepsáno. Podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Toto ustanovení se ve smyslu § 120 téhož zákona užije přiměřeně i na řízení o kasační stížnosti. Protože projev vůle stěžovatele, obsažený v podání ze dne 5. 4. 2005 je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatel bere zpět kasační stížnost podanou proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, a zamýšlí jím ukončit řízení o kasační stížnosti (žádá navíc urychlené jednání o tomto úkonu), Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 47 písm. a) s. ř. s., za použití § 120 téhož zákona, řízení zastavil. Za této procesní situace, kdy kasační stížnost byla vzata zpět, se Nejvyšší správní soud již nemohl zabývat návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť toto řízení bylo zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. dubna 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu