4 Azs 214/2006- 78 - text
č. j. 4 Azs 214/2006 - 79
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: A. Y., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č. j. 47 Az 7/2005 - 35,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 1. 2005, č. j. OAM-3358/VL-10-ZA07-2004. Tímto rozhodnutím nebyl stěžovatelce udělen azyl pro nesplnění podmínek podle § 12, § 13 odst. 1, 2, ani podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a současně bylo vysloveno, že na stěžovatelku se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení § 91 tohoto zákona. Stěžovatelka současně požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Z ustanovení § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vyplývá, že stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatelka podala kasační stížnost, aniž byla zastoupena advokátem, avšak současně požádala soud o ustanovení advokáta. Krajský soud v Praze rozhodl o žádosti stěžovatelky o ustanovení právního zástupce usnesením ze dne 13. 3. 2006, č. j. 47 Az 7/2005 – 60, tak, že žádosti nevyhověl, a to proto, že stěžovatelka neosvědčila na výzvu soudu ve stanovené lhůtě své majetkové poměry. Současně krajský soud daným usnesením vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení založila do soudního spisu plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Toto usnesení krajského soudu bylo stěžovatelce doručováno na adresu, kterou stěžovatelka uvedla v kasační stížnosti (Ř. X, M.), stěžovatelka nebyla při pokusu o doručení zásilky zastižena, v úložní lhůtě si zásilku nevyzvedla a na výzvu krajského soudu ve stanovené lhůtě, a ani později, nijak nereagovala. Krajský soud dne 11. 10. 2006 věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k dalšímu postupu.
Přípisem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2006, č. j. 4 Azs 214/2006 - 68, byl spis vrácen Krajskému soudu v Praze s tím, že stěžovatelka nebyla v usnesení ze dne 13. 3. 2006 řádně poučena v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 s. ř. s. S ohledem na tuto skutečnost Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2006, č. j. 47 Az 7/2005 – 60, opětovně vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení založila do soudního spisu plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, přičemž zároveň stěžovatelku poučil o tom, že pokud výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyhoví, bude věc postoupena Nejvyššímu správnímu soudu, který může kasační stížnost odmítnout (§ 37 odst. 5, § 46 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.).
Toto usnesení krajský soud doručoval poštovní přepravou opět na adresu, kterou stěžovatelka uvedla v kasační stížnosti (Ř. X, M.), odkud se však zásilka vrátila s poznámkou „adresát se odstěhoval“. Krajský soud v Praze proto vyžádal u žalovaného aktuální adresu pobytu stěžovatelky (P. X, M.) a usnesení ze dne 20. 11. 2006, č. j. 47 Az 7/2005 – 60, zaslal na tuto adresu. Zásilka se však krajskému soudu vrátila jako nedoručená, když stěžovatelka při pokusu o její doručení nebyla zastižena a v úložní lhůtě si zásilku nevyzvedla.
Podle údajů na dodejce zásilky, založené ve spisu, byla zásilka dne 12. 12. 2006 uložena na poště a stěžovatelce byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla. Podle § 42 odst. 5 zákona s. ř. s., v návaznosti na § 46 odst. 3 a § 50c odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 64 s. ř. s., při doručování zásilek, neurčených do vlastních rukou adresáta (což je daný případ), platí, že, nebyl-li adresát při pokusu o její doručení zastižen, písemnost se uloží. Byla-li písemnost uložena, zanechá se v místě doručování adresátu výzva, aby si písemnost vyzvedl. Dále platí, že nebude-li uložená písemnost neurčená do vlastních rukou (což je předmětný případ) vyzvednuta do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Takto bylo při doručování předmětné zásilky postupováno, zásilka byla tímto způsobem uložena dne 12. 12. 2006. Zásilku se však stěžovatelce nepodařilo doručit a zásilka byla vrácena soudu zpět s tím, že stěžovatelka si zásilku nevyžádala. Účinky doručení nastoupily za užití ustanovení právní úpravy o právní fikci doručení nevyzvednuté zásilky v pátek dne 15. 12. 2006. Na obsah předmětné zásilky nebylo ve stanovené lhůtě, a ostatně ani později, nijak reagováno.
Protože nezbytnou podmínkou, bez níž nelze řízení o kasační stížnosti vést, je, jak bylo již výše uvedeno s odkazem na ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s., povinné zastoupení stěžovatelky advokátem a tento nedostatek nebyl v průběhu poskytnuté lhůty odstraněn, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) a § 120 s. ř. s. odmítnout. Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již nemohl zabývat ani návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 4. června 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu