4 Azs 237/2016- 31 - text
4 Azs 237/2016 - 32 pokračování
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petra Šuránka v právní věci žalobce: A. K., zast. JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem, se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2016, č. j. 32 Az 1/2016 – 28,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2015, č. j. OAM-525/ZA-ZA14-P05-2015, jímž žalovaný zastavil řízení o opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany pro nepřípustnost podle § 10a písm. e) ve spojení s § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobce namítal, že v mezidobí od jeho první žádosti došlo v postavení kurdské menšiny v Turecku k vývoji, který tuto menšinu staví do horších podmínek. Žalovaný přitom při posuzování opakované žádosti neopatřil dostatečné podklady svědčící o situaci kurdské menšiny v Turecku. Krajský soud shledal, že žalobce v opakované žádosti neuvedl žádné nové azylově relevantní skutečnosti. Stejně jako v předchozí žádosti uváděl problémy kurdské menšiny v Turecku, obavu ze základní vojenské služby a obecně bezpečnostní situaci v Turecku. Jako novou skutečnost uvedl pouze svůj sňatek s českou občankou uzavřený dne 18. 4. 2015, který však nemůže mít vliv na opětovné posouzení žádosti. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný neopomněl posoudit, zda v Turecku nedošlo k takové zásadní změně situace, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že si správní orgán ohledně situace v Turecku opatřil nové zprávy o zemi původu. Neshledal přitom, že by došlo k podstatné změně bezpečnostní situace oproti stavu přezkoumávanému v rámci předchozí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž namítá důvody podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatel namítá, že v Turecku došlo od podání jeho první žádosti ke dramatickému zhoršení bezpečnostní situace i postavení kurdské menšiny, která jako celek čelí represím a fakticky i válečným aktům ze strany státu. Stěžovatel zde odkazuje na informace publikované na serveru www.novinky.cz. Přestože tedy na straně stěžovatele nenastaly žádné nové skutečnosti, nová situace nastala v zemi jeho původu. Žalovaný si měl s ohledem na to opatřit aktuální podklady popisující situaci v Turecku. Zprávy Freedom House a Human Rights Watch, ze kterých žalovaný vycházel, byly v době rozhodování téměř rok staré. Závěr krajského soudu, který s odkazem na tyto zdroje dovodil, že žalovaný obstaral dostatečné podklady pro rozhodnutí věci, které nesvědčí o důvodnosti obav stěžovatele, je proto nesprávný a nepřezkoumatelný. Z takto zjištěných podkladů není možné učinit závěr o tom, že neexistují důvody pro meritorní posouzení žádosti.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se ve svém rozhodnutí zabýval situací v Turecku v potřebném rozsahu. Žalovaný trvá na tom, že stěžovatel neuvedl ve vztahu k bezpečnostní situaci v Turecku žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné hodnocení žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a rovněž žalovaný žádnou takovou skutečnost nezjistil. Krajský soud se potom vypořádal s obsahem žalobních námitek s odkazem na relevantní judikaturu a dostatečně své závěry odůvodnil.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).
[7] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[8] Otázkou vymezení institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[9] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelná.
[10] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že kasační stížnost je prakticky totožná s žalobou podanou ke krajskému soudu a neobsahuje žádné námitky nad rámec této žaloby kromě nesouhlasu se závěry krajského soudu. Krajský soud se všemi námitkami podrobně zabýval s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu a kasační soud se s jeho závěry ztotožňuje. Ve vztahu k výše uvedeným podmínkám přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že předestřené námitky se netýkají právních otázek, k nimž by bylo nutné se judikatorně vyjádřit, nýbrž pouze hodnocení namítaných procesních vad správního řízení krajským soudem.
Sama skutečnost, že stěžovatel hodnotí rozhodné skutečnosti (tj. zprávy o zemi původu a jejich význam pro posouzení opakované žádosti) jinak než správní orgán či soud, však nesvědčí o zásadním pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. Krajský soud své závěry v tomto ohledu zcela přezkoumatelně odůvodnil a stěžovatel nadto nepředložil v řízení před žalovaným ani krajským soudem žádné podklady, které by byly způsobilé zpochybnit závěr, že v době opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany došlo ke kvalifikovanému zhoršení postavení osob kurdské národnosti v Turecku oproti situaci v době podání žádosti původní (k použitelnosti novinových článků v tomto kontextu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.
3. 2016, č. j. 9 Azs 27/2016 - 37).
[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti a ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. ji odmítl pro nepřijatelnost.
[12] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl o věci samé bezprostředně poté, kdy provedl nezbytné procesní úkony, nerozhodoval již samostatně o odkladném účinku kasační stížnosti, jehož přiznání stěžovatel navrhl spolu s doplněním kasační stížnosti.
[13] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. ledna 2017
Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu