republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. I. Uvede-li žadatel o udělení azylu v průběhu správního řízení skutečnosti, jež by mohly nasvědčovat závěru, že opustil zemi původu pro některý z důvodů uvedených v $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je povinností správního orgánu vést zjišťování skutkového stavu takovým způsobem, aby byly odstraněny nejasnosti o žadatelo- vých skutečných důvodech odchodu ze země původu. II. Nelze odmítnout žadatelku o udělení azylu přicházející ze země, kde v období nepokojů následujících po válečném konfliktu došlo k institucionálnímu zhroucení (Irák), jenom proto, že vyhledává klid a bezpečí, aniž by bylo dostatečným způso- bem zjištěno, zda v pozadí jejích obav není ukrytá některá ze skutečností, pro niž by bylo možno ve smyslu $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, azyl udělit. Nedostatek skutkových zjištění ohledně možného náboženského motivu zabití žadatelčiných rodičů (sunnitů) osobami šíitského vyznání, které nepochybně vyvolává i možné ohrožení žadatelky, přitom nelze odstranit ani případným poukazem na její vyjá- dření, že neměla ve své vlasti problémy (před onou událostí) kvůli své rase, národ- nosti či náboženství, pokud Irák opustila necelý měsíc poté, co k vraždě rodičů do- šlo, a pokud se po celou tuto dobu ukrývala.
republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. I. Uvede-li žadatel o udělení azylu v průběhu správního řízení skutečnosti, jež by mohly nasvědčovat závěru, že opustil zemi původu pro některý z důvodů uvedených v $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je povinností správního orgánu vést zjišťování skutkového stavu takovým způsobem, aby byly odstraněny nejasnosti o žadatelo- vých skutečných důvodech odchodu ze země původu. II. Nelze odmítnout žadatelku o udělení azylu přicházející ze země, kde v období nepokojů následujících po válečném konfliktu došlo k institucionálnímu zhroucení (Irák), jenom proto, že vyhledává klid a bezpečí, aniž by bylo dostatečným způso- bem zjištěno, zda v pozadí jejích obav není ukrytá některá ze skutečností, pro niž by bylo možno ve smyslu $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, azyl udělit. Nedostatek skutkových zjištění ohledně možného náboženského motivu zabití žadatelčiných rodičů (sunnitů) osobami šíitského vyznání, které nepochybně vyvolává i možné ohrožení žadatelky, přitom nelze odstranit ani případným poukazem na její vyjá- dření, že neměla ve své vlasti problémy (před onou událostí) kvůli své rase, národ- nosti či náboženství, pokud Irák opustila necelý měsíc poté, co k vraždě rodičů do- šlo, a pokud se po celou tuto dobu ukrývala.
Věc: Bisan K. Grácká republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 12. 9. 2003 zamítlo žádost o udělení azylu ja- ko zjevně nedůvodnou podle $ 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel z toho, že žalobkyně žádá o udělení azylu, protože chce žít v míru a bezpečí a ve vlasti se obává o svůj život. Během správního řízení bylo prokázáno, že žádost podala pouze pro- to, aby unikla stavu všeobecné nouze v Iráku, čímž byly splněny podmínky pro odmítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné ve smyslu ci- tovaného zákonného ustanovení. Žalobkyně napadla citované rozhodnutí včas podanou žalobou, v níž namítala, že po skončení války a pádu režimu se v širokém měřítku začaly v Iráku projevovat staré roz- pory mezi náboženskými menšinami, zejmé- na mezi sunnou a šíou. Její otec vlastnil maje- tek a po pádu režimu a dobytí Bagdádu mu šía začala vyhrožovat a vyžadovat po něm je- ho majetek, aby mohla financovat své aktivi- ty. Příslušníci šíy se domnívali, že každý sun- nita má majetek, na který „si přišel“ za bývalé- ho režimu, a také, že příslušníci šíy mají prá- vo na tento majetek, neboť jim dříve bylo upřeno právo ho získat. Z těchto důvodů za- čali adresovat její rodině výhrůžky a neustále požadovat peníze. Otec odmítal a výhrůžky sílily. Tak to šlo až do 5. 5. 2003, kdy tito lidé napadli jejich dům. Ona a sestra ten den do- ma nebyly. Když se vrátily domů, viděly, že dům je v plamenech. Běžely za sousedy a pta- ly se, co se děje. Ti jim odpověděli, že z jejich domu byl slyšet strašný křik a výstřely, a před domem stála skupina osob, které hlídaly vstup do domu a nikomu nedovolily vejít do- vnitř. Pak dům podpálily. Sousedé jim řekli, že otec a matka zůstali v hořícím domě. Tito gangsteři prý také vykřikovali, že si počkají na dcery a znásilní je a poté zabijí. Toto zdů- vodňovali tím, že neposlechli a nevydali jim peníze, které potřebují na to, aby zatočili s příslušníky sunny. Začali žalobkyni a její 261 1095 sestru hledat; proto žalobkyně spolu se sest- rou utekla a ukryla se v domě jednoho zná- mého. Tam se ukrývaly asi měsíc. Během té doby její sestra likvidovala vše, co zůstalo z je- jich majetku po rodičích, aby si tak mohly fi- nancovat cestu ven z Iráku. Jednalo se zejmé- na o falešné pasy a dokumenty, které stojí hodně peněz. Původní osobní doklady shoře- ly v domě. Za nové cestovní doklady a za po- byt kdekoli na jiném místě zaplatily 25 000 US dolarů. Zbylo jim pouhých 260 US dolarů a s těmi přijely do České republiky. Z Iráku odcestovaly 3. 6. 2003 do Sýrie, kde se zdrže- ly deset dnů. Sestra žalobkyně strávila větši- nou čas po nemocnicích, a to proto, že měla bolesti v levé noze, kterou má od malička po- stiženou dětskou obrnou. Potom pokračova- ty v cestě do Egypta, kde si pronajaly byt. Z Káhiry odletěly 6. 9. 2003, a po příletu na letiště jim muž, který je doprovázel, oznámil, že přistály v Praze, v České republice. Řekl jim, že jde zařizovat formality, aby se dostaly lehce z letiště. Posadil je do kavárny, kde na něj měly čekat. Po čtyřech hodinách čekání jim bylo jasné, že už nepřijde. Proto asi po tři- nácti hodinách se šly se sestrou nahlásit na pohraniční policii a požádaly o azyl v České republice. Důvodem žádosti o azyl je hledání bezpečí a klidu. Žalobkyně také chce splnit přání otce a dokončit studium a začít nový ži- vot. Chce také pečovat o svou starší sestru, postiženou od malička obrnou v levé noze, je- jíž stav se v poslední době zhoršuje i vlivem strachu, že se nebude moci řádně léčit. Hlav- ním důvodem žádosti o azyl je strach z návra- tu do Iráku, kde se obává, aby gangsteři ne- splnili své výhrůžky. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 1. 2004 žalobu zamítl Konstatoval, že z důkazů provedených v řízení, které před- cházelo vydání napadeného rozhodnutí, vy- plývá, že se v případě žalobkyně jedná o žá- dost odůvodněnou situací všeobecné nouze, která nastala v Iráku po zhroucení režimu prezidenta Saddáma Husajna. Takováto situa- ce však není podle ustanovení zákona o azylu důvodem pro udělení azylu. V kasační stížnosti žalobkyně (stěžovatel ka) namítala, že správní orgán nesprávně kva- 262 lifikoval případ jako zjevně nedůvodnou žá- dost. Žádost měla být posouzena v rámci standardního řízení o udělení azylu. Prvo- stupňové rozhodnutí i rozhodnutí soudu ne- správně podsouvá jako důvod podání žádosti stav všeobecné nouze. Stěžovatelka však uvá- děla jako důvod své žádosti o udělení azylu, resp. důvod obav z návratu do Iráku, proná- sledování z důvodů, které lze podřadit pod důvody uvedené v $ 12 odst. 1 písm. b) záko- na o azylu. Podle názoru stěžovatelky soud ve svém rozsudku nevzal v úvahu stěžovatelčina tvrzení dokládající, že ohrožení v zemi půvo- du, Iráku, z náboženských důvodů jsou závaž- ná. Jedná se zejména o výhrůžky šíitů kvůli majetku, který vlastnila stěžovatelčina rodi- na, podpálení domu a zavraždění jejích rodi- čů v květnu 2003, výhrůžky šíitů, že znásilní stěžovatelku a její sestru. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že správní orgán ani soud nevzal na zřetel materiální existenci překá- žek vycestování. Správní orgán ani soud se rovněž nevypořádal s obsahem zprávy Úřadu UNHCR Ženeva „Prohlášení o mezinárodní ochraně uprchlíků z Iráku“ ze dne 7. března 2003, ve znění pozdějších dodatků. Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka dne 11. 9. 2003 podala žádost o udělení azylu s odůvodněním, že chce žít v bezpečí a míru; má strach o svůj ži- vot v Iráku, kde je momentálně chaos; v květ- nu 2003 ztratila rodiče. Do protokolu o po- hovoru k žádosti o udělení azylu na území ČR pak stěžovatelka specifikovala uvedené sku- tečnosti, když uvedla, že v Iráku je nedostatek bezpečí, panuje tam chaos, a ona chce žít bez obav o svůj život. Vypověděla, že do května roku 2003 na území Iráku vedla „normální ži- vot“, navštěvovala školu. Poté se její život z důvodu smrti rodičů změnil. Ze strany sou- sedů byla informována, že rodiče byli zavraž- děni osobami šíitského vyznání z finančních důvodů. Stěžovatelka dále poukázala na to, že událost nikdo nevyšetřoval, v Iráku totiž pa- nuje naprostý chaos, neexistují tam státní or- gány. Po události nějakou dobu společně se svou sestrou pobývala u jejich známého v Bagdádu, kde se zdržovaly až do odchodu z vlasti. Stěžovatelka rovněž sdělila, že bez- prostřední pohnutkou k odchodu z Iráku by- la smrt rodičů. Nemají příbuzné ani souro- zence, se svou sestrou nemají kam jít. Ve vlas- ti neměla nikdy potíže se státními orgány, ani nepociťovala potíže kvůli své rase, národnos- ti nebo náboženství. Rovněž vypověděla, že před válkou byl život v Iráku „jednoduchý ' a hezký“, Saddáma Husajna sice obyvatelé „neměli rádi“, ale žili v bezpečí, nevládl tam chaos. Po invazi spojenců se život v zemi změ- nil, vzniklo násilí a náboženské problémy. Stě- žovatelka by chtěla získat azyl, aby mohla dál studovat a žít v bezpečí. Podle tvrzení stěžova- telky by jí v případě návratu do vlasti nehrozi- lo žádné nebezpečí ze strany státních orgánů. Dle svého vyjádření se nechce vrátit do vlasti, protože „ty problémy tam jsou a budou“. Nejvyšší správní soud rozsudek Městské- ho soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dal- šímu řízení. Zodůvodnění: Podle $ 16 odst. 1 písm. c) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel žádá o udělení azylu pouze proto, aby unikl situaci všeobec- né nouze. Podle $ 12 zákona o azylu se cizinci azyl udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvod- něný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státní- ho občanství, ve státě jeho posledního trvalé- ho bydliště. Z posledně citovaného ustanovení vyplý- vá, že účelem přiznání azylu je poskytnout ochranu tomu, kdo je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo cítí důvodnou obavu z pronásledování z dů- vodů v zákoně vymezených. Aby mu mohla být poskytnuta ochrana formou azylu, musí být prokázáno, že je nositelem určitého pře- svědčení politického nebo náboženského, pro které je v zemi, jehož občanství má (v ze- mi jeho posledního trvalého bydliště), reálně pronásledován, nebo že je pronásledován z důvodu příslušnosti k jasně vymezené so- ciální skupině. Tyto skutečnosti je přitom třeba v řízení před správním orgánem proká- zat buď zcela nevyvratitelně zjištěním přes- ných okolností, které vedly stěžovatele k od- chodu ze země původu a podání žádosti o azyl v České republice, anebo alespoň s ta- kovou mírou pravděpodobnosti, která nevyvo- lává zásadní pochybnosti o správnosti úsudku správního orgánu. I v případě, kdy je zjišťování skutkového stavu obtížné, nelze prolomit zása- du materiální pravdy, ukládající správnímu or- gánu povinnost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Je věcí soudu pak následně přezkou- mat, zda správní orgán, dbaje normativních mezí stanovených především správním řá- dem, ve věci kvalifikovaně rozhodl. Ze správního spisu vyplynulo, že stěžova- telka opustila Irák z důvodu nedostatku bez- pečí v Iráku a pro všeobecný chaos, který v této zemi zavládl po skončení války, při- čemž bezprostřední pohnutkou k odchodu z této země byla smrt rodičů. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení azylu na území České republiky stěžovatelka rovněž uvedla, že rodiče (sunnité), dle informací ze strany sousedů, byli zavražděni osobami šíitského vyznání z finančních důvodů. Toto sdělení je nepochybně klíčové při zkoumání toho, zda v případě stěžovatelky nebyl dán některý z důvodů pro udělení azylu ve smyslu $ 12 zá- kona o azylu. Z obsahu protokolu, při němž tato informace byla sdělena, jakož ani ze sa- motného rozhodnutí žalovaného, není zřej- mé, co měla či mohla znamenat skutečnost, že rodiče stěžovatelky byli zavražděni osoba- mi zrovna šíitského vyznání. Zdejšímu soudu rovněž není zřejmé, zda ony „finanční důvo- dy“, pro které měli být rodiče stěžovatelky za- vražděni, znamenaly pouze tolik, že stěžova- telka pocházela z bohaté rodiny, která se stala cílem útoku pro majetek samotný, anebo zda lze ve stěžovatelkou popisované situaci vysto- povat jistý náboženský kontext. Je zřetelným pochybením žalovaného, že touto cestou ne- vedl své šetření skutkového stavu věci a uve- dené skutečnosti vůbec nezjišťoval. Nejvyšší 263 1095 správní soud je toho názoru, že nelze odmít- nout žadatele o azyl jenom proto, že vyhledá- vá klid a bezpečí, což samo o sobě by bylo do- statečným důvodem pro aplikaci ustanovení $ 16 0dst. 1 písm. c) zákona o azylu, aniž je do- statečným způsobem zjištěno, zda v pozadí je- ho obav není ukryta některá ze skutečností, pro niž by mu bylo možno azyl udělit. Nedo- statek skutkových zjištění nazíraných z úhlu možného náboženského kontextu v případě zabití stěžovatelčiných rodičů, které vzbuzuje i možné ohrožení samotné stěžovatelky, při- tom nelze odstranit ani případným poukazem na její vyjádření, že neměla ve své vlasti pro- blémy kvůli svojí rase, národnosti, nebo svému náboženství, neboť stěžovatelka opustila Irák necelý měsíc poté, co k vraždě došlo. Před svým odchodem z vlasti se přitom skrývala. Nejvyššímu správnímu soudu rovněž ne- ní zřejmé, na základě jakých podkladů posu- zoval správní orgán bezpečnost země půvo- du stěžovatelky; tato okolnost se nedá zjistit ani z rozhodnutí, jímž byla žádost stěžovatel- ky zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle $ 16 odst. 1 písm. c) zákona o azylu, ani z ob- sahu správního spisu jako celku. V předlože- ném správním spise jsou sice založeny dvě zprávy týkající se situace v Iráku, soud je však shledal jako naprosto nevhodné a nedostaču- jící, neboť na jejich základě si vůbec nelze učinit představu o tom, jakými prostředky by- la v období, kdy stěžovatelka svoji vlast opou- štěla, zajištěna ochrana lidských práv v Iráku. Předně se jedná o Zprávu Ministerstva zahra- ničních věcí Spojených států amerických o dodržování lidských práv za rok 2001, tedy za období hluboce před 20. březnem 2003, kdy začaly americko-britské útoky na Irák 264 a kdy následně došlo ke svrhnutí režimu Sad- dáma Husajna, a dále jsou to informace z in- fobanky ČTK, které však podávají informace o válečném dění a následných nepokojích po skončení války, nikoli však přímá sdělení tý- kající se záruk ochrany lidských práv na úze- mí Iráku. Zprávy ČTK, z nichž vyplývá, že v době války a v období po ní následujícím došlo v Iráku k institucionálnímu zhroucení, přitom zjevně byly oním podkladem, ze kte- rého žalovaný při svém rozhodování vychá- zel, neboť části těchto zpráv jsou v rozhodnu- tí citovány. Daný nedostatek by bylo možno pominout v případě, že by stěžovatelka zcela nepochybně neunesla břemeno tvrzení o skutečnostech podřaditelných pod důvody pro udělení azylu ve smyslu $ 12 zákona o azylu a že by se nepopiratelně jednalo o bezpečnou zemi původu. Ani o jednom z těchto předpokladů však nemůže být Nej- vyšší správní soud na základě stavu správní- ho spisu beze zbytku přesvědčen. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že v projednávané věci došlo ve smyslu ustano- vení $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. k vadě řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vy- cházel, nemá oporu ve spisech a že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost. Pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl Měst- ský soud v Praze napadené rozhodnutí správ- ního orgánu zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud v Praze je v dalším řízení vázán právním názorem vyslo- veným Nejvyšším správním soudem v tomto zrušovacím rozhodnutí ($ 110 odst. 3 s. ř. s.). 1096 Ochranné známky: řízení o výmazu; zápisná způsobilost k $ 38 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách“ k $ 4 písm. a) zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách** I. Uvedení majitele ochranné známky, o jejíž výmaz navrhovatel žádá, je sice po- vinnou náležitostí návrhu, avšak zjištění, že majitelem je někdo jiný, nebrání pro- jednání návrhu, neboť okruh účastníků řízení je stanoven v $ 38 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách. II. Jestliže je v průběhu řízení o výmaz ochranné známky zapsán do rejstříku ji- ný majitel, lze v řízení pokračovat s tímto novým majitelem jako s procesním ná- stupcem. Řízení o výmaz ochranné známky je řízením směřujícím k vydání rozhod- nutí ad rem; v takovém řízení je proto procesní nástupnictví přípustné. III. Skutečnost, že v průběhu řízení o výmaz ochranné známky byl do rejstříku zapsán převod této známky na jiného majitele, nevylučuje zkoumání zápisné způ- sobilosti a následný výmaz této ochranné známky. IV. Označení „KABELOVNA“ je označením popisným, vyloučeným ze zápisu ochranné známky podle $ 4 písm. a) zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách. Popisnost jako důvod výluky se nemusí vztahovat pouze ke konkrétnímu výrobku.
Bisan K. Grácká republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti