licii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) Shledá-li krajský soud důvodnou žalobu, jíž se brojí proti rozhodnutí správního orgánu, pouze z důvodu neudělení azylu podle $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a v tomto rozsahu následně rozhodnutí správního orgánu zruší, aniž by zároveň zrušil výrok o tom, zda se na žadatele o azyl vztahuje či nevztahuje překážka vycestování ve smyslu $ 91.zákona o azylu, je takový rozsudek nezákonný, neboť rozhodování podle ustanovení $ 91 zákona o azylu je závislé na posouzení primární otázky ř řízení, tj. zda bude účastníku řízení azyl udělen č či nikoli.
licii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) Shledá-li krajský soud důvodnou žalobu, jíž se brojí proti rozhodnutí správního orgánu, pouze z důvodu neudělení azylu podle $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a v tomto rozsahu následně rozhodnutí správního orgánu zruší, aniž by zároveň zrušil výrok o tom, zda se na žadatele o azyl vztahuje či nevztahuje překážka vycestování ve smyslu $ 91.zákona o azylu, je takový rozsudek nezákonný, neboť rozhodování podle ustanovení $ 91 zákona o azylu je závislé na posouzení primární otázky ř řízení, tj. zda bude účastníku řízení azyl udělen č či nikoli.
Podle ustanovení $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívají- cí v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě ří- zení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Krajský soud v Brně výrokem I ve vě- ci rozhodl tak, že rozhodnutí žalovaného v rozsahu výroku o neudělení azylu po- dle $ 12 zákona o azylu zrušil a v této čás- ti věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Postupem podle ustanovení $ 109 odst. 3 s. ř. s. dospěl zdejší soud k závěru, že toto rozhodnutí Krajského soudu v Brně je nezákonné, neboť je stiženo vadou spo- čívající v tom, že citovaný soud rozhodl pouze o zrušení části rozhodnutí stěžo- vatele, ačkoli soudní řád správní takový postup neumožňuje. Ustanovení $ 78 odst. 1 věta první s. ř. s. předpokládá, že shledá-li krajský soud žalobu důvodnou, napadené roz- hodnutí správního orgánu zruší. Ačkoli z čistě jazykového výkladu by bylo mož- no dovodit, že krajský soud musí vždy ža- lobu zamítnout jako celek, s ohledem na dispoziční zásadu, jíž je řízení ve správ- ním soudnictví ovládáno ($ 75 odst. 2 s. ř. s.), lze konstatovat, že v určitých pří- padech je možno o částech rozhodnutí rozhodnout odlišně. Ostatně soudní řád správní sám výslovně dvě takové situace upravuje. Na první z nich je pamatováno V ustanovení $ 78 odst. 2 s. ř. s., podle kterého rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, ne- jsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovo- lených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásad- ních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. Druhým přípa- dem je-ustanovení $ 76 odst. 2 s. ř. s., po- dle kterého zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají je- ho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto ni- cotnost i bez návrhu, přičemž pokud se důvody nicotnosti týkají jen části roz- hodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostat- ních částí rozhodnutí. Posledně citované ustanovení tak zakládá možnost, aby soud pouze ze své vlastní iniciativy ve věci částečně rozhodl jedním způso- bem: o části rozhodnutí bude deklarová- no, že je nicotná - a o zbytku způsobem jiným: rozhodnutí bude ve zbývající čás- ti zrušeno nebo žaloba v rozsahu napa- dajícím tuto zbylou část rozhodnutí bu- de zamítnuta. Vzhledem k tomu, že nicotnost rozhodnutí správního orgánu se ve správním soudnictví projevuje ob- dobně jako jeho neplatnost, lze analogic- ky dovodit, že i v případě rozhodování podle ustanovení $ 78 odst. 1 s. ř. s. je možno rozhodovat o částech rozhodnutí odlišně, a to při zohlednění stejných hle- 463 853 disek, které ospravediňují oddělení částí rozhodnutí ve smyslu $ 76 odst. 2 s. ř. s. Základním předpokladem pro mož- nost rozdílného rozhodování o jednom rozhodnutí z hlediska formálního je sku- tečnost, že se skládá ze dvou či více roz- hodnutí z hlediska materiálního. Rozhod- nutím v materiálním smyslu je přitom třeba rozumět takový projev správního or- gánu, který v určité věci zakládá, mění ne- bo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašu- je, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanove- ných případech rozhoduje o procesních otázkách (viz v současnosti $ 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu; do 31. 12. 2005 obdobně $ 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení). Rozhod- nutím ve formálním smyslu je pak třeba chápat projev správního orgánu, jenž splňuje formální náležitosti kladené na po- dobu správního rozhodnutí (v současnosti $ 68 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správ- ního řádu; do 31. 12. 2005 obdobně $ 47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení). © V případě, že ve formálně jednotném rozhodnutí správního orgánu je obsaže- no více materiálních rozhodnutí, je tře- ba provést test jejich oddělitelnosti a rozhodnout, zda tato rozhodnutí jsou vůči sobě v závislém vztahu nebo zda jsou (mohou být) na sobě zcela nezávis- lá. Jinak řečeno, zda oddělením jedné části rozhodnutí od zbytku rozhodnutí (oddělení jednoho materiálního rozhod- nutí od druhého, popř. ostatních materiál ních rozhodnutí) se nestane rozhodnutí jako celek (rozhodnutí ve formálním smyslu) nebo zbylá část tohoto rozhod- nutí nezákonnou nebo nelogickou, která sama o sobě nemůže existovat. Ta- kový stav může mít s ohledem na různo- rodost řízení vedených před správními 464 orgány nejrůznější podobu. Například jeden výrok podmiňuje výrok druhý (výrok o porušení právní povinnosti a výrok o sankci); zrušením jednoho vý- roku by došlo k faktické změně rozhod- nutí správního orgánu, což by ve svém důsledku znamenalo zavedení nového způsobu rozhodování soudu (zrušením omezujících podmínek při povolení ně- jaké činnosti by došlo k povolení čin- nosti bez omezení), apod. Na základě provedené úvahy Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení na- padeného rozhodnutí krajského soudu, který zrušil rozhodnutí stěžovatele pou- ze v rozsahu výroku o neudělení azylu podle $ 12 zákona o azylu, ačkoli stěžo- vatel formálně jedním rozhodnutím roz- hodoval o dvou otázkách, a to: 1. že azyl podle $ 12, $ 13 odst. 1, 2 a $ 14 zákona o azylu se neuděluje; 2. že se na cizince (žalobce) nevztahuje překážka vycesto- vání ve smyslu $ 91 zákona o azylu. Stě- Žovatel tak učinil s odkazem na ustano- vení $ 28 zákona o azylu, podle kterého pokud bude.rozhodnuto o neudělení ne- bo odnětí azylu, ministerstvo (zde stěžo- vatel) v rozhodnutí uvede, zda se na ci- zince vztahuje překážka vycestování ($ 91). Nezbytnost rozhodnutí o překáž- kách vycestování, jež následuje po roz- hodnutí o neudělení nebo odnětí azylu, tak vyplývá přímo ze zákona o azylu. V případě, že by správní orgán poté, co rozhodl o neudělení nebo odnětí azylu, následně nerozhodl o tom, zda se na ža- datele o azyl vztahuje či nevztahuje pře- kážka vycestování ve smyslu $ 91 zákona o azylu, bylo by takové rozhodnutí nezá- konné. Dané procesní souvislosti proto vylučují, aby krajský soud rozhodl pouze v rozsahu výroku týkajícího se otázky ne- udělení nebo odnětí azylu. Pokud by to- tiž zrušil výrok o neudělení či odnětí azy- lu a výrok o tom, zda se na žadatele o azyl vztahuje či nevztahuje překážka vycesto- vání, by zůstal pravomocným, odstranil by tímto procesní předpoklad pro roz- hodnutí ve smyslu $ 91 zákona o azylu; výrok, že se na cizince nevztahuje pře- kážka vycestování ve smyslu $ 91 zákona o azylu, bez výroku o neudělení nebo odnětí azylu nemůže z právního hledis- ka samostatně obstát. Rozhodování po- dle ustanovení $ 91 zákona o azylu je to- tiž závislé na posouzení primární otázky řízení, tj. zda bude účastníku řízení azyl udělen či nikoli. Nelze tedy v rozsudku krajského soudu zrušit rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu výro- ku týkajícího se neudělení azylu, aniž by zároveň nebyl zrušen výrok o tom, zda se na žadatele o azyl vztahuje či ne- vztahuje překážka vycestování ve smys- lu $ 91 zákona o azylu. Krajský soud v Brně tedy pochybil, pokud zrušil roz- hodnutí stěžovatele pouze v rozsahu vý- roku o neudělení azylu podle $ 12 záko- na o azylu a ponechal nedotčen výrok o neexistenci překážky vycestování ve smyslu $ 91 zákona o azylu, neboť pro takový postup nebyly dány zákonné předpoklady. 854 Azyl: rozsah přezkumu rozhodnutí 0 zastavení řízení % k $ 25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Pokusilli se žadatel o udělení azylu v průběhu řízení o neoprávněný vstup na území jiného státu a řízení bylo z tohoto důvodu zastaveno podle $ 25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, potom nemůže mít úspěch je- ho námitka, že krajský soud se vůbec nevypořádal s otázkou jeho tvrzených obav před pronásledováním z důvodu příslušnosti k určité sociální skupi- ně a pro zastávání politických názorů, neboť soud v takovém případě tuto otázku nezkoumá.
Yousuf R. (Afghánistán) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu.