o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. k 665 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona č. 326/1999 Sb.,o pobytu cizinců na území Čes- ké republiky a o změně některých zákonů (v textu též „zákon o pobytu cizinců“) I. Manželství s občanem České republiky pojmově vylučuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle $ 13 zákona o azylu, neboť občanu České republiky nemůže být v České republice azyl udělen. Trvalý pobyt cizince, který uzavřel manželství s občanem České republiky, je upraven v$65 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o pobytu cizinců. II. Manželství s občanem České republiky samo o sobě nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele, pro nějž by bylo možno udělit humani- tární azyl podle $ 14 zákona o azylu.
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. k 665 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona č. 326/1999 Sb.,o pobytu cizinců na území Čes- ké republiky a o změně některých zákonů (v textu též „zákon o pobytu cizinců“) I. Manželství s občanem České republiky pojmově vylučuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle $ 13 zákona o azylu, neboť občanu České republiky nemůže být v České republice azyl udělen. Trvalý pobyt cizince, který uzavřel manželství s občanem České republiky, je upraven v$65 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o pobytu cizinců. II. Manželství s občanem České republiky samo o sobě nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele, pro nějž by bylo možno udělit humani- tární azyl podle $ 14 zákona o azylu.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vy- ložen. Nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí potom spočívá v tom, že se rozhodnutí neopírá o důvody, které opodstatňují určitý vý- rok rozhodnutí. Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí Krajské- ho soudu v Plzni neshledal. Krajský soud v Plzni při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správ- ně vyšel ze skutkového a právního sta- vu, jenž existoval v době rozhodování žalovaného správního orgánu, a zabý- val se všemi výroky napadeného roz- hodnutí v mezích žalobních bodů. Po- dle názoru Nejvyššího správního soudu Krajský soud v Plzni právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správ- ně a stejně tak se rozhodnutí krajského soudu (obdobně jako předcházející rozhodnutí žalovaného) dostatečně opírá o důvody, které opodstatňují předmětný výrok. 58 Pokud žalobkyně namítá nezákon- nost rozhodnutí Krajského soudu v Plz- ni, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, Nejvyšší správní soud se plně zto- tožňuje se závěry soudu I. stupně, že ža- lobkyní uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v roli žadatelky před správ- ním orgánem, tak potom obdobně i v postavení žalobkyně před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žada- teli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na je- hož základě je na udělení azylu právní nárok. To platí tím spíše, že žalobkyně v průběhu správního řízení ani soudní- ho řízení žádný azylový důvod neuvádě- la. Žalobkyně v žádosti o azyl ze dne 26. 6. 2002 uvedla, že v zemi původu měla ekonomické problémy a do České republiky vycestovala za prací. Za prodej falešně značeného zboží byla pokutová- na, a na základě toho jí nebyl prodlou- žen pobyt v České republice. V případě návratu do vlasti se ničeho neobává, ale nechce se do Vietnamu vrátit, protože je provdaná za občana ČR a chce zde žít se svým manželem. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud správně usoudil, že ne- byl prokázán důvod, jenž by měl oporu v ustanovení $ 12 zákona o azylu, stejně jako nebyly prokázány důvody k udělení azylu podle dalších ustanovení zákona o azylu. Je zcela zřejmé, že žádost o udě- lení azylu stěžovatelky byla výrazem sna- hy o legalizaci jejího pobytu v České re- publice poté, kdy jí bylo za porušení předpisů odňato povolení k podnikání a neprodlouženo povolení k dlouhodo- bému pobytu na území České republiky. Uvádí-li žalobkyně, a to již od podání žádosti o udělení azylu, že je provdána za občana České republiky, i tady se Nej- vyšší správní soud ztotožňuje se závě- rem Krajského soudu v Plzni, že tato skutečnost není zákonným důvodem, na jehož základě by stěžovatelce vznikl právní nárok na udělení azylu v České republice. Azyl za účelem sloučení rodi- ny je upraven v ustanovení $ 13 zákona o azylu a počítá s udělením azylu rodin- nému příslušníku azylanta. O takovou si- tuaci zde nejde, neboť manžel stěžova- telky není azylantem, nýbrž je občanem České republiky. Pokud jde o tzv. humanitární azyl, ten je upraven v ustanovení $ 14 zákona o azylu. Samotná skutečnost manželství žadatele o azyl s občanem České repub- liky není důvodem hodným zvláštního zřetele ve smyslu citovaného ustanovení zákona o azylu. V tomto směru se tedy Nejvyšší správní soud ztotožňuje jak se zobecňujícím závěrem Krajského soudu v Plzni, že nebyly prokázány důvody k udělení azylu dle dalších ustanovení téhož zákona, tak i se stanoviskem žalo- vaného správního orgánu konkrétně vy- jádřeným v jeho rozhodnutí stran apli- kovatelnosti ustanovení $ 14 zákona o azylu, kde se jednak poukazuje na to, že žalobkyně nepožádala o udělení azylu těsně po sňatku, ale až v době, kdy byla řešena za poškozování autorských práv a nebylo jí prodlouženo povolení k dlou- hodobému pobytu, a dále i na to, že ža- lobkyně sama potvrdila, že s manželem nežije ve společné domácnosti a nemá s ním dítě. Vzhledem k uvedenému posouzení právní otázky dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že opodstatnění nemá ani další námitka stěžovatelky týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného roz- hodnutí Krajského soudu v Plzni pro ne- dostatek důvodů rozhodnutí. Dané roz- hodnutí je podle názoru Nejvyššího správního soudu plně odůvodněno prá- vě tím, že v daném případě neexistuje žádný ze zákonných důvodů pro udělení azylu tak, jak je zákon o azylu vymezuje. Z obdobných důvodů považuje Nej- vyšší správní soud za správně posouze- nou i otázku překážky vycestování po- dle ustanovení $ 91 odst. 1 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud tedy neshle- dal, že by v předcházejícím řízení byla nesprávně posouzena právní otázka věci, a stejně tak nedospěl k závěru, že rozsudek napadený kasační stížností je nepřezkoumatelný. Proto žalovaný správní orgán i soud I. stupně postu- povaly správně, když důvody uplatňova- né stěžovatelkou neshledaly jako důvo- dy k udělení azylu a podle toho rozhod- ly. Ke sdělení žalobkyně, obsaženému v kasační stížnosti, že by mělo být zo- hledněno nejen to, že zde má manžela, ale hlavně to, že je v současné době tě- hotná, což zcela zjevně míří k posílení její argumentace pro udělení azylu z hu- manitárních důvodů, je nutno pozname- nat, že touto skutečností se Nejvyšší správní soud nemohl s ohledem na usta- novení $ 109 odst. 4 s. ř. s. zabývat. Český právní řád na případy úpravy pobytu cizinců v České republice, kteří uzavřeli manželství s českým partnerem a založili s ním rodinu, pamatuje jinou právní úpravou než zákonem o azylu. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a pro- to ji zamítl ($ 110 odst. 1 s.ř. s). (ucb)
Anh Hai N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně.