4 Nd 113/2010 - 295
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobkyně Ing. J. S., zast. JUDr. Karlem Bláhou, advokátem se sídlem Ostrava, Dvořákova 26, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava – Městský obvod Ostrava - Jih, se sídlem Horní 3, Ostrava – Hrabůvka, zast. JUDr. Jarmilou Jařabáčovou, advokátkou se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Puchmajerova 7, o 5.997,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 255/2001 a u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Co 453/2009, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., t a k t o:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 255/2001 a u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Co 453/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové.
Výše uvedená věc byla podáním Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2010 (doručeno dne 6. 4. 2010) předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na delegaci Krajskému soudu v Hradci Králové podle § 12 odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že advokátka žalovaného uvedla v omyl (úpravou mandátní smlouvy ze dne 11. 3. 1997) rozhodující soudy prvního i druhého stupně, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí věci. Žalovaný s návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové nesouhlasil s tím, že oba účastníci řízení i jejich právní zástupci sídlí v Ostravě, proto by přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové bylo nevhodné z hlediska hospodárnosti řízení. Dle názoru žalovaného je z dosavadního chování žalobkyně zřejmé, že nesouhlasí s tím, aby danou věc projednával a rozhodoval místně příslušný soud v Ostravě, neboť se domnívá, že soudci Okresního i Krajského soudu v Ostravě jsou vůči ní podjatí. Žalobkyně již několikrát v jiných soudních sporech namítala podjatost uvedených soudců, avšak se svými námitkami opakovaně neuspěla, proto se nyní snaží dosáhnout svého záměru návrhem na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajský soud v Ostravě) a Krajskému soudu v Hradci Králové, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s .ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobkyně, jak již bylo uvedeno výše, návrh na delegaci Krajskému soudu v Hradci Králové odůvodňuje tím, že předmětná věc byla ze strany příslušného soudu nesprávně rozhodnuta.
Uvedenou skutečnost však není možno považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., navíc je nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný s delegací věci Krajskému soudu v Hradci Králové nesouhlasil.
Na základě výše uvedeného a po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové nepřikázal.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2010
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu