4 Nd 114/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala jako soud
nadřízený podle § 12 odst. 3 o. s. ř. v právní věci žalobce P. J., proti
žalovaným 1) JUDr. Z. J., 2) JUDr. Č. M., 3) JUDr. J. K., 4) JUDr. J. Z., 5) H.
P. s. r. o. O., 6) prof. MUDr. B. F. , DrSc., 7) MUDr. P. O., 8) MUDr. L. G., o
ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 52/95 a u
Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 24/2001, rozhodl o přikázání věci
podle § 12 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :
Věc se Vrchnímu soudu v Praze n e p ř i k a z u j e .
č. j. 24 C 52/95-105. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a z tohoto
důvodu byla věc dne 12. 3. 2001 předložena k rozhodnutí odvolacímu soudu, jímž
je Vrchní soud v Olomouci.
U tohoto soudu byla věc podle platného rozvrhu práce přidělena k projednání a
rozhodnutí senátu 1 Co, jehož předsedou je JUDr. J. Z. Ten svým přípisem ze dne
13. 3. 2001 oznámil předsedovi soudu, že je z projednávání a rozhodnutí této
věci vyloučen, neboť v ní vystupuje jako jeden z žalovaných, a požádal jej o
postup podle § 15 odst. 2 o. s. ř. Předseda soudu pak postupně vyzval k
vyjádření ostatní soudce - členy senátu 1 Co, jakož i soudce - členy
zastupujících senátů 2 Cao, 2 A a 2 Ko, 6 Cmo, a poté i soudce ostatních senátů
občanskoprávního, ale i trestního oddělení, působících u Vrchního soudu v
Olomouci. Na základě písemných vyjádření, v nichž všichni soudci s výjimkou
jediné soudkyně oznámili důvody vyloučení vyvolávající pochybnost o jejich
nepodjatosti, a Vrchní soud v Olomouci za dané situace nemůže rozhodovat v
předepsaném složení senátu, byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí
podle § 12 odst. 1 o. s. ř., tedy aby byla přikázána jinému soudu téhož stupně.
Z logiky věci pak vyplývá, že tímto soudem může být pouze Vrchní soud v Praze.
Nejvyšší soud, který je podle § 12 odst. 3 o. s. ř. nejblíže společně
nadřízeným příslušného soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, nejprve
přezkoumal, zda je ve věci splněna podmínka, že příslušný soud (Vrchní soud v
Olomouci) o ní nemůže jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
V písemném vyjádření soudce JUDr. J. Z. je poukázáno na evidentní důvod, pro
nějž je z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen, neboť v této vystupuje v
postavení účastníka řízení, konkrétně jednoho ze žalovaných. Poměr tohoto
soudce k projednávané věci, založený na jeho přímém zájmu na výsledku řízení,
je zde proto bezpochyby dán, a o důvodnosti jeho postupu podle § 15 odst. 1 o.
s. ř. nepochybuje ani Nejvyšší soud.
Všichni ostatní soudci Vrchního soudu v Olomouci kromě jediné soudkyně, důvod
pro své vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci spatřují v poměru
k JUDr. J. Z., coby účastníku řízení, neboť jmenovaného soudce znají, pracují s
ním po různou dobu na stejném soudě, dochází mezi nimi k častějším či méně
častým profesním kontaktům, apod. Někteří soudci pak své vztahy ke jmenovanému
soudci označili za více intenzivní, v rovině osobní, tedy za přátelské.
V této souvislosti je třeba uvést, že poměr k účastníkům řízení může být dán
příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení,
který může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Musí se ale jednat
vždy o okolnosti, které zakládají důvodné pochybnosti, že určitý soudce nebude
schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Poměr k účastníkům řízení, konkrétně k
osobě JUDr. J. Z. nelze bez dalšího založit na skutečnosti, že jmenovaný je
rovněž soudcem Vrchního soudu v Olomouci. Vztahy mezi soudci nepřekračující
běžný pracovně kolegiální rámec, nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení
podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze
v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na
stejném soudu, v témže oddělení či senátě. Pokud by totiž byl na uvedeném
základě dovozován opačný závěr, tj. pochybnosti o tom, že takoví soudci budou
schopni nepodjatě a spravedlivě rozhodovat, znamenalo by to de facto i v obecné
rovině přijmout presumpci o porušování soudcovských povinností a zásad
soudcovské etiky, založenou výlučně na pracovně kolegiálním vztahu mezi soudci.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednávání
a rozhodnutí věci, vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 24/2001,
byli vyloučeni soudci tohoto soudu JUDr. V. S., JUDr. J. H., JUDr. R. P., JUDr.
M. J., JUDr. A. H., JUDr. I. W., JUDr. B. D., JUDr. H. K., JUDr. J. K., JUDr.
J. J., JUDr. J. M., JUDr. K. T., JUDr. R. G., Mgr. A.. Ch., JUDr. Š. Š., JUDr.
I. K., JUDr. V. Š., JUDr.V. Š., JUDr. M. S., JUDr. S. U., JUDr. V. R., JUDr. I.
L., JUDr. M. K., JUDr. J. S., JUDr. J. Z., JUDr. J. Z. a JUDr. J. H.
Naproti tomu u ostatních soudců tohoto soudu bylo zapotřebí důvody vyloučení
podle § 14 odst. 1 o. s. ř. spatřovat v tom, že jejich vztah k JUDr. J. Z. nemá
výlučně charakter kolegiálně pracovní, když dle jejich vyjádření jde o vztah
více osobní - přátelský. Individualita takového vztahu svou povahou vždy
přesahuje již konstatovaný kolegiálně pracovní rámec a proto lze mít za to, že
půjde o „poměr\" k účastníkovi řízení, předpokládaný ve shora citovaném
ustanovení zákona. Proto lze označit za opodstatněné důvody pro vyloučení
soudců JUDr. A. J., JUDr. I. Š., JUDr. L. V., JUDr. V. N., JUDr. M. T., JUDr.
M. J., JUDr. M. C., JUDr. L. B. a JUDr. P. P.
Za tohoto stavu senát Nejvyššího soudu rozhodl tak, že se věc jinému soudu
téhož stupně nepřikazuje, protože příslušný Vrchní soud v Olomouci o ní může
jednat, neboť výše vyjmenovaní soudci tohoto soudu nejsou z jejího projednávání
a rozhodnutí vyloučeni.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec