U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobce GZ Digital Media, a. s., IČ: 27380068, se sídlem Tovární 340, 267 12 Loděnice, zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Kotlářská 51a, 602 00 Brno, proti žalovanému I. M., zastoupenému Mgr. Jiřím Solilem, advokátem se sídlem Jakubská 2, 110 00 Praha 1, o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 792.064,- Kč a postižnými právy, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 886/2009, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2, 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 886/2009 s e n e p ř i k a z u j e k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Krajský soud v Praze předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalovaného, aby věc – řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 792.064,- Kč a postižnými právy, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 47 Cm 886/2009, byla přikázána z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně.
Žalovaný návrh (č. l. 10) odůvodnil tím, že „žalovaný fakticky pobývá v Brně a rovněž navržený svědek má bydliště v místě spadajícím do místní příslušnosti navrženého krajského soudu, stejně tak žalobce má sídlo v Brně“.
Žalobce s delegací věci ke Krajskému soudu v Brně vyslovil nesouhlas. Ve svém vyjádření ze dne 30. 3. 2010 uvedl, že jednak má sídlo v Loděnicích, jednak v žádosti žalovaného o delegaci spatřuje spíše jeho snahu o protahování soudního řízení, než účelnost. Dále uvedl, že žalobce, jím případně navrhnutí svědci i právní zástupce žalovaného se vyskytují v obvodu Krajského soudu v Praze a tedy přikázání věci ke Krajskému soudu v Brně by mohlo dle jeho názoru částečně zkomplikovat řízení, resp. oddálit vydání soudního rozhodnutí.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaný svůj návrh na delegaci věci Krajskému soudu v Brně odůvodňuje tvrzením, že „fakticky pobývá“ v Brně a v obvodu Krajského soudu v Brně bydlí i jím navrhovaný svědek, a dále, že se zde nachází i sídlo žalobce.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za ve věci relevantní, resp. natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Ze spisu nevyplývá ničeho, co by mohlo vést k závěru, že projednání věci u Krajského soudu v Brně by bylo rychlejší a hospodárnější. Žalovaným uvedené tvrzení týkající se sídla žalobce navíc neodpovídá skutečnosti, resp. údajům dle obchodního rejstříku. V dané věci je také nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalobce nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2010
Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata