4 Nd 166/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobce PhDr. Z. V., zast. JUDr. Dagmar Filemonovou, advokátkou se sídlem v Brně, Záhřebská 31, proti žalované M. S., zast. JUDr. Josefem Maškem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Komenského 1, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 23/2009, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., t a k t o :
Věc vedená u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 23/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Svitavách.
Výše uvedená věc byla podáním Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 6. 5. 2010 (doručeno dne 10. 5. 2010) předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalované na delegaci Okresnímu soudu ve Svitavách podle § 12 odst. 2 o. s. ř. s tím, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou s delegací věci nesouhlasí, neboť se v daném případě jedná o výlučnou místní příslušnost podle § 88 odst. 1 písm. i) o. s. ř., když se předmětné nemovitosti nachází v obvodu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, navíc žalovaná v těchto nemovitostech žije a vzdálenost z jejího bydliště k příslušnému soudu je necelých 20 km. Žalovaná návrh na delegaci věci odůvodnila tím, že pro svůj vysoký věk a zdravotní stav má důvodné pochybnosti, zda by se mohla dostavit k místně příslušnému soudu a zda by jednání unesla psychicky, když z dosavadního postupu tohoto soudu v dané věci nabyla dojmu, že její záležitost nebude posuzována objektivně.
Žalobce s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách nesouhlasil s tím, že tato delegace by byla v rozporu s platnou právní úpravou a poukázal na výlučnou místní příslušnost Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou podle § 88 o. s. ř.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou) a Okresnímu soudu ve Svitavách, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaná, jak již bylo uvedeno výše, návrh na delegaci Okresnímu soudu ve Svitavách odůvodňuje tím, pro svůj vysoký věk a zdravotní stav má důvodné pochybnosti, zda by se mohla dostavit k místně příslušnému soudu a zda by jednání unesla psychicky, když z dosavadního postupu tohoto soudu v dané věci nabyla dojmu, že její záležitost nebude posuzována objektivně.
Uvedené skutečnosti však není možno považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., navíc je nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s návrhem na delegaci věci Okresnímu soudu ve Svitavách nesouhlasil.
Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu ve Svitavách nepřikázal.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu: JUDr. Jiří P á c a l