4 Nd 181/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobců 1) K. Š., 2) J. Š., 3) Ing. G. Š., právně zastoupených Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 23, 170 00, Praha 7, 170 00, 4) A. Š., právně zastoupené Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 23, 170 00, Praha 7, proti žalované ODKOLEK, a. s., se sídlem Praha 5, Pekařská 1/598, IČ 60193344, právně zast. Mgr. Martinem Hájkem, advokátem se sídlem Revoluční 1003/3, 110 00, Praha 1, o zaplacení smluvní pokuty 1.329.824,78 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 486/2006 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 450/2009, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., t a k t o:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 450/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Výše uvedená věc byla podáním Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2010 (doručeno dne 21. 5. 2010) předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalované na delegaci Krajskému soudu v Brně podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Návrh na delegaci žalovaná odůvodnila tím, že jsou důvodné pochybnosti o podjatosti soudců Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v předmětné věci, a to vzhledem k jejich dosavadnímu postupu a postoji v řízení. Dle názoru žalované by bylo hospodárnější, aby věc byla přikázána jinému soudu, u něhož uvedené pochybnosti neexistují. Žalovaná poukázala na skutečnost, že navrhla přerušení daného řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a to s poukazem na probíhající řízení o určení vlastnického práva k pozemkům, za jejichž užívání žalobci předmětnou žalobou požadují zaplacení nájemného, avšak jejímu návrhu nebylo vyhověno. Žalovaná má proto za to, že i když v projednávané věci není bezpečně prokázán poměr soudců k věci, jejich dosavadní činností je nastolena minimálně otázka vhodnosti jejich další účasti na rozhodování dané věci.
Žalobci s návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasili s tím, že důvodem pro delegaci věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nemůže být dle jejich názoru pouze okolnost, že žalovaná má odlišný právní názor na rozhodnutí o věci samé. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městský soud v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaná, jak již bylo uvedeno výše, návrh na delegaci Krajskému soudu v Brně odůvodňuje tím, jsou dány důvodné pochybnosti o podjatosti soudců Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v předmětné věci, a to vzhledem k jejich dosavadnímu postupu a postoji v řízení (i když není bezpečně prokázán poměr soudců k věci, jak žalovaná sama uvádí), proto by bylo hospodárnější i vhodnější, aby věc byla přikázána jinému soudu, u něhož uvedené pochybnosti neexistují.
Uvedené skutečnosti však není možno považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., navíc je nutno přihlédnout k tomu, že ani jeden z žalobců s návrhem na delegaci věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasil.
Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Krajskému soudu v Brně podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2010
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu