4 Nd 19/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. ledna 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci oprávněného S. b. d. S. , proti povinné J. B. , o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 52 C 7/2007 a u Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 250/2009, o námitce žalované o podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci, t a k t o :
Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jan Zavrtálek, JUDr. Jaroslav Hikl a JUDr. Vojtěch Brhel nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 250/2009.
V označeném řízení navrhla povinná J. B. podáním ze dne 20. 2. 2009 spolu s odvoláním proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 52 C 7/2007, aby z rozhodování v této věci byli vyloučeni soudci Vrchního soudu v Olomouci činní v senátu společně s JUDr. Vojtěchem Brhelem. Tento návrh odůvodnila tím, že tento senát s předsedou JUDr. Vojtěchem Brhelem „neoprávněně povolil, aby věc projednávala soudkyně, která k jednání v tomto směru dle OSŘ § 14 není oprávněna, neboť již v této věci jednala“ a že JUDr. Vojtěch Brhel připustil nezákonnost, čímž porušil slib soudce, a rovněž jednal nezákonně, když nepřipustil námitku podjatosti vznesenou před jednáním a ve věci začal jednat.
Tento návrh na vyloučení soudců Vrchního soudu byl předložen k rozhodnutí Nejvyššímu soudu spolu s písemnými vyjádřeními soudců Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 2010 JUDr. Jana Zavrtálka, JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Vojtěch Brhela, kteří shodně uvedli, že k věci vedené pod sp. zn. 1 Co 250/2009 ani k účastníkům řízení nemají žádný poměr a nejsou důvody k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Nejvyšší soud s přihlédnutím k obsahu spisu dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudců podle § 14 odst. 1 ani podle § 14 odst. 2 o. s. ř. nejedná. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Procesní námitky J. B. ve vztahu k předchozímu postupu JUDr. V. B. , resp. senátu, kterému předsedal, jsou svým charakterem právě těmi námitkami, které dle výše citovaného ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud nezjistil ani žádnou jinou skutečnost, která by zakládala pochybnost o nepodjatosti jmenovaných soudců Vrchního soudu v Olomouci.
Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto, že výše jmenovaní soudci Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 250/2009. Nejsou splněny ani podmínky uvedené v ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná