NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 4 Nd 201/2011-529
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní
věci žalobců: a) Ing. T. M., b) Ing. M. M., za účasti: 1) Dipl. Ing. J. C.-M.,
zastoupeného Mgr. Liborem Kaslem, LL.M., advokátem se sídlem Palackého 740/1,
Praha 1, 2) K. C.-M., 3) Město Dobříš, se sídlem Mírové náměstí 119, Dobříš, IČ
00242098, 4) Pozemkový fond České republiky, se sídlem Husinecká 1024/11a,
Praha 3, IČ 45797072, o nahrazení správního rozhodnutí rozhodnutím soudu,
vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 230/2010, o vyloučení
soudců Vrchního soudu v Praze podle § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :
Soudci senátu 4 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta
Tůmová a JUDr. Ivana Petrová, a zastupujícího senátu 1 Cmo JUDr. Jiří Hess,
JUDr. Radomír Křivánek, JUDr. Jiří Stareček a JUDr. Michal Krenk, Ph.D., nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod
sp. zn. Nco 86/2011.
Žalobci uplatnili v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14
C 53/2008 vzájemný návrh proti účastníkům 1) a 2) (v předmětném řízení
vystupovali tito jako žalobci) na přezkoumání správního rozhodnutí a Okresní
soud v Příbrami usnesením ze dne 5. 11. 2010, sp. zn. 14 C 53/2008, rozhodl o
tom, že se tato vzájemná žaloba vylučuje k samostatnému řízení. Okresní soud v
Příbrami usnesením ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 10 C 230/2010, shora uvedenou
žalobu podle § 250g odst. 1 písm. a) a písm. b) o. s. ř. odmítl. Žalobci podali
proti tomuto rozhodnutí blanketní odvolání ze dne 11. 3. 2011 (soudu doručeno
dne 14. 3. 2011). Své odvolání nejprve doplnili podáním ze dne 15. 3. 2011
(soudu doručeno dne 16. 3. 2011) a taktéž podáním ze dne 6. 4. 2011 (Krajskému
soudu v Praze doručeno dne 6. 4. 2011). Žalobci vznesli dalším podáním ze dne
6. 4. 2011 námitku podjatosti, a to vůči osobě projednávající soudkyně
Krajského soudu v Praze JUDr. Olgy Píšové. Dále v něm žalobci vznesli také
námitku podjatosti celého Vrchního soudu v Praze, jelikož soudcem Vrchního
soudu v Praze je i manžel JUDr. Olgy Píšové JUDr. Petr Píša. Následně žalobci
navrhli, aby o námitce podjatosti JUDr. Olgy Píšové rozhodl Vrchní soud v
Olomouci.
Věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. Nco 86/2011.
Z písemného vyjádření členů projednávajícího senátu 4 Cmo i zastupujícího
senátu 1 Cmo se podává, že dotčené soudkyně i soudci nemají k věci, k
účastníkům ani k jejich zástupcům žádný vztah, účastníky řízení a jejich
zástupce znají pouze z úředního styku a nejsou jim známy jiné okolnosti, pro
které by měl být důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Zároveň zde uvedli, že
touto okolností není ani zařazení soudce JUDr. Petra Píši v trestním úseku
Vrchního soudu v Praze.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je
soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený
soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož
soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést,
že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém
zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může
být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům
řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o
okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude
schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího)
nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o
projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V posuzovaném případě ze spisu nevyplývají žádné skutečnosti nasvědčující tomu,
že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané
věci, účastníkům či k jejich zástupcům. Žalobci ve svém podání neuvádí
relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti
dotčených soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze. Z jejich podání je patrno,
že námitku podjatosti celého Vrchního soudu v Praze spatřují pouze v tom, že
soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Píša je manželem soudkyně Krajského
soudu v Praze JUDr. Olgy Píšové, která je v senátě 28 Co, jenž má rozhodnout o
odvolání žalobců. Žalobci vůči ní namítají okolnosti, které spočívají v postupu
této soudkyně v předchozím odvolacím řízení a taktéž v jejím rozhodování v
jiných věcech.
Zde je nutné zdůraznit, že v souladu s § 15a odst. 3 o. s. ř. je nepřípustné,
aby účastník řízení bez dalšího namítal podjatost celého soudu, když podstatnou
náležitostí námitky podjatosti je přesné označení soudce (přísedícího), proti
němuž námitka směřuje a uvedení důkazů prokazujících takové tvrzení účastníka
řízení. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k
účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto je tento poměr nutno zjišťovat
individuálně u každého soudce zvlášť. Z výše uvedeného vyjádření soudců k
námitce podjatosti podle § 15b odst. 1 o. s. ř. a taktéž z rozvrhu práce
Vrchního soudu v Praze vyplývá, že JUDr. Petr Píša je soudcem úseku trestního
soudnictví Vrchního soudu v Praze a není členem senátu 4 Cmo, kterému je věc
přidělena, ani senátu zastupujícího 1 Cmo. Z jeho zařazení v úseku trestního
soudnictví je patrné, že nerozhoduje v řízení ve věcech podle části páté
občanského soudního řádu, tedy ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem
a ve které má rozhodnout senát 4 Cmo Vrchního soudu v Praze jako soud odvolací.
Namítaná skutečnost podle Nejvyššího soudu v žádném případě nemůže založit
pochybnosti o nepodjatosti shora uvedených soudců a soudkyň, kterým je věc
přidělena, aby rozhodli o odvolání žalobců. Nejvyšší soud proto námitku
podjatosti vznesenou žalobci neshledal důvodnou, jelikož se v ní nepodávají
skutečnosti naplňující dikci ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.
Nad rámec posuzovaného případu Nejvyšší soud konstatuje, že ani vztahy mezi
soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec, nemají podle ustálené
judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu samy o sobě povahu důvodů
vyloučení podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody
spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon
funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě. Pokud by totiž
byl na uvedeném základě dovozován opačný závěr, tj. pochybnosti o tom, že
takoví soudci budou schopni nepodjatě a spravedlivě rozhodovat, znamenalo by to
de facto i v obecné rovině přijmout presumpci o porušování soudcovských
povinností a zásad soudcovské etiky, založenou výlučně na pracovně kolegiálním
vztahu mezi soudci.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a
rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 86/2011 byli
vyloučeni výše jmenovaní soudci a soudkyně tohoto soudu. Za tohoto stavu proto
Nejvyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto rozhodnutí. Pro úplnost se dodává, že vzhledem k výše uvedenému závěru
Nejvyššího soudu nepřicházelo přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci v
úvahu.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný
prostředek.
V Brně dne 26. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c