4 Nd 212/2010-48
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobkyně Ing. E. V., zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem Týnská 12, 110 00 Praha 1, proti žalovanému JUDr. R. V., zastoupenému JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem Václavské náměstí 1601/47, 110 00 Praha 1, o vypořádání společného jmění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 445/2009, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2, 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 445/2009 s e n e p ř i k a z u j e k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
V označené právní věci podal žalovaný návrh, upřesněný dalším podáním na přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně. Návrh odůvodnil tím, že k nashromáždění společného jmění došlo podnikatelskou činností vyvíjenou v Brně a na Slovensku a v řízení bude tedy na základě jeho návrhu nutno vyslechnout řadu svědků zdržujících se trvale na Slovensku nebo na Moravě. Delegaci věci Městskému soudu v Brně tedy má za nejvhodnější řešení, které by mohlo přispět jak k minimalizaci nákladů řízení, tak k rychlosti řízení.
Žalobkyně se k návrhu na delegaci jinému soudu vyjádřila tak, že s návrhem nesouhlasí, neboť všechny společnosti, v nichž měl žalovaný akcie, obchodní podíly či členská práva a povinnosti spojené s členstvím v družstvu, měly a mají sídlo v Praze. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný sice jako důvod návrhu na delegaci uvedl potřebu výslechu řady svědků, aniž by však označil byť i jediného takového svědka. Žalobkyně má za to, že skutečným důvodem návrhu žalovaného na delegaci jinému soudu je způsobit průtahy v řízení a majetek tvořící zaniklé společné jmění ukrýt.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Městskému soudu v Brně projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
V posuzovaném případě je z obsahu návrhu žalovaného zjevné, že důvodem jeho návrhu na delegaci je tvrzení žalovaného, že hodlá navrhnout výslech řady svědků ze Slovenska či Moravy a proto má projednání věci u Městského soudu v Brně za hospodárnější a rychlejší. Toto tvrzení žalovaného však Nejvyšší soud neshledal jako okolnost natolik významnou, aby na jeho základě návrhu na delegaci vyhověl. Své tvrzení žalovaný nikterak nedoložil, resp. nespecifikoval, které svědky a za jakým účelem hodlá navrhnout. Nejvyšší soud také nemůže, aniž by se stavěl do role soudu meritorně posuzujícího předmětnou právní věc, předjímat potřebný rozsah dokazování a předem odhadovat, kterým návrhům účastníků na rozsah a způsob dokazování bude či nebude v řízení vyhověno. Nejvyšší soud nemohl pominout ani vyjádření žalobkyně v tom směru, že společnosti, v nichž měl žalovaný akcie či obchodní podíly či členská práva v družstvu, mají sídlo v Praze. Nejvyšší soud vzal na vědomí i skutečnost, že sídlo právního zástupce žalovaného je v Praze.
Nejvyšší soud tedy neshledal žádné významné okolnosti, které by dostatečně odůvodňovaly výjimku z výše uvedeného ústavního principu a pro které by bylo vhodné přikázat věc jinému než místně příslušnému soudu. Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Brně nepřikázal.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2010
Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á