4 Nd 235/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce J. K. proti žalované České republice – Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, o náhradu škody ve výši 400.000,- Kč, vedenou u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 C 10/2009, o návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř., t a k t o :
Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 C 10/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Blansku.
Okresní soud v Pelhřimově předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobce, aby věc – řízení o náhradě škody ve výši 400.000,- Kč, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 3 C 10/2009, byla přikázána Okresnímu soudu v Blansku.
Žalobce svůj návrh (č. l. 51) odůvodnil zejména tím, že v dané věci je třeba „zajištění nepodjatosti soudu a vhodnosti vzhledem ke skutečnosti, že předmětná žaloba je podána proti Okresnímu soudu v Pelhřimově“, čímž je na místě delegovat věc „mimo působnost Jihočeského kraje“. Na žádost soudu pak žalobce konkretizoval Okresní soud v Blansku jako soud, kam má být řízení v této věci delegováno (č. l. 86).
Žalovaná ve svém vyjádření (č. l. 91) uvedla, že „Ministerstvo spravedlnosti nemá poznatky dokládající vyloučení soudce a konečné posouzení a rozhodnutí ponechává žalovaná soudu“.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Pelhřimově) a Okresnímu soudu v Blansku, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu v Blansku z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu v Blansku odůvodňuje tím, že má za to, že Okresní soud v Pelhřimově nebude sto nepodjatě ve věci rozhodnout s ohledem na skutečnost, že je stranou žalovanou.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tato skutečnost neobstojí, aby dostatečně odůvodnila průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnosti uváděné žalobcem navíc nejsou zcela správné, neboť žalovaným ve věci není Okresní soud v Pelhřimově, nýbrž Česká republika, resp. Ministerstvo spravedlnosti coby organizační složka státu příslušná jednat v uvedené věci. Chybným údajem uvedeným žalobcem není soud vázán.
Nejvyšší soud podotýká, že v případě, že žalobce z důvodů, které pokládá za závažné, podá žalobu proti konkrétnímu soudu jako organizační složce státu, může být tato skutečnost důvodem pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., ale sama o sobě nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti každého jednotlivého soudce daného soudu. Opačný názor by bez dalšího presumoval, že každý soudce bez rozdílu bude vyloučen z projednávání a rozhodování věci pouze v závislosti na tom, že účastník podal proti příslušnému soudu žalobu.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Blansku z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2010
Předseda senátu : JUDr. Petr Š a b a t a